CITES je zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). Někdy se tomuto dokumentu také říká "Washingtonská úmluva." Účelem úmluvy je ochrana před obchodem ohroženými druhy živočichů a rostlin pod kontrolou všech zemí světa. Česká republika je členskou zemí této úmluvy od roku 1993.Předmětem ochrany je přibližně 25 000 druhů rostlin, které jsou zařazeny do 3 kategorií ohrožení. S druhy do těchto kategorií zařazenými se nesmí obchodovat, nesmí se volně převážet přes státní hranice žádné části rostlin bez patřičného povolení.
I v ČR rostou rostliny požívající této ochrany, ty jsou zařazeny do Přílohy 2 úmluvy CITES (obsahuje druhy, které by mohly být ohroženy vyhubením, pokud by mezinárodní obchod s nimi nebyl přísně regulován, anebo druhy snadno zaměnitelné s těmi, které jsou chráněny úmluvou CITES).
Pokud by chtěl kdokoli tyto rostliny prodávat, nakupovat, importovat či exportovat za hranice státu, či je jinak distribuovat, musí se řídit a plnit povinnost registrace v souladu se zákonem č. 16/1997 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 82/1997 Sb., kde jsou vyjmenovány veškeré druhy úmluvy CITES. Další doplnění proběhlo v letošním roce.
České středohoří - tis
V některých chráněných územích představuje tis červený hlavní motiv ochrany – je to např. v národní přírodní památce Březinské tisy, která byla vyhlášena už v roce 1969 na téměř 36 hektarech, v nadmořské výšce 158 až 372 metrů. Nachází se při jihovýchodním okraji Děčína, nad obcí Březiny
Chráněné území je světově proslulé i jako naleziště třetihorní flóry a fauny, fosilní materiál byl nalezen v nápadně vrstevnatých diatomitových břidlicích v mocných balvanitých sutích při úpatí svahu a v zářezu drobné vodoteče. Mimo reliktů třetihorních šípkových růží zde byly uskutečněny nálezy otisků žab z mladotřetihorního jezera, včetně měkkých částí jejich těla. Mimo to zde byli nalezeni zástupci desetinožců, např. ráčků rodu Bechleja, kteří volně plavali v třetihorním jezeře.
Tisy se vyskytují jak ve stabilní stěně, tak roztroušeně v lesním porostu. Mimo vyloženě suťového lesa jsou zastoupeny v porostech s převahou buku, ale i dalších dřevin (habru, dubu, smrku), a to více ve východní části území. Zastoupeny jsou jak semenáče, tak i mohutné exempláře.
Chráněné území je světově proslulé i jako naleziště třetihorní flóry a fauny, fosilní materiál byl nalezen v nápadně vrstevnatých diatomitových břidlicích v mocných balvanitých sutích při úpatí svahu a v zářezu drobné vodoteče. Mimo reliktů třetihorních šípkových růží zde byly uskutečněny nálezy otisků žab z mladotřetihorního jezera, včetně měkkých částí jejich těla. Mimo to zde byli nalezeni zástupci desetinožců, např. ráčků rodu Bechleja, kteří volně plavali v třetihorním jezeře.
Tisy se vyskytují jak ve stabilní stěně, tak roztroušeně v lesním porostu. Mimo vyloženě suťového lesa jsou zastoupeny v porostech s převahou buku, ale i dalších dřevin (habru, dubu, smrku), a to více ve východní části území. Zastoupeny jsou jak semenáče, tak i mohutné exempláře.
RUBUS CLUSII Borbas - ostružiník tmavozelený / ostružina
Původ: druh s širším areálem, východní část střední Evropy, v Německu údajně jen ve východním Bavorsku, roste v Rakousku (velmi častý je ve Štýrsku), na západním Slovensku, v západním Maďarsku, ve Slovinsku, není udáván z Polska, což snad souvisí s absencí výskytu v severních částech České republiky, chybí zcela podle literatury ve Slezsku, je naopak častý v severozápadním okolí Brna, v Podyjí, v jihovýchodním Pošumaví, v Podbrdsku, na Drahanské vrchovině, ve Chřibech, roste i na území Prahy. V místech častějšího výskytu vytváří nezřídka nápadné, větší porosty.
Charakteristika: robustní keře, prýty jsou nízkoobloukovité až poléhavé, hranaté, ale s plochými, ne zřetelně žlábkovanými stranami, zelenavé nebo zelenavě hnědé, na slunci až červenohnědé, nesou četné ostny, osténky, chlupy, toto odění může být značně variabilní co do počtu zmíněných útvarů. Listy jsou pětičetné, tmavozelené, na rubu zelené, bez hvězdovitých chlupů. Květy jsou čistě bílé až nazelenale bílé, s eliptickými korunními lístky, semeníků lysých a čnělek světle zelených.
Charakteristika: robustní keře, prýty jsou nízkoobloukovité až poléhavé, hranaté, ale s plochými, ne zřetelně žlábkovanými stranami, zelenavé nebo zelenavě hnědé, na slunci až červenohnědé, nesou četné ostny, osténky, chlupy, toto odění může být značně variabilní co do počtu zmíněných útvarů. Listy jsou pětičetné, tmavozelené, na rubu zelené, bez hvězdovitých chlupů. Květy jsou čistě bílé až nazelenale bílé, s eliptickými korunními lístky, semeníků lysých a čnělek světle zelených.
ABIES NORDMANNIANA (Steven) Spach - jedle kavkazská
Původ: severní a severovýchodní okraj Malé Asie (Rusko, Arménie, Turecko), západní část Malého a Velkého Kavkazu, Pontské pohoří. Vertikální rozmezí od 400 do 2 200 m n. m. První introdukce v Evropě je uváděna z roku 1840, na území ČR poprvé vysazená na Sychrově v roce 1845 (A. M. Svoboda ji dokládá už z roku 1840). Je nazvána podle ruského botanika finského původu Alexandra D. Nordmanna.
Charakteristika: vysoký strom, dorůstající 30-50 m výšky a 1,5-2(-3) m v průměru kmene. Koruna jehlancovitého tvaru s velmi pravidelným větvením, u solitér sahající až k zemi. Borka šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Letorosty žlutozelené nebo světle hnědé, krátce tmavě chlupaté. Pupeny vejčité, zašpičatělé, hnědé, kryté slabě kýlnatými šupinami, bez pryskyřice (podobné jako u Abies alba). Jehlice na spodní straně větviček uspořádané hřebenitě, na svrchní straně směřující dopředu, hustě kryjí větvičku. Jsou 20-35 mm dlouhé, 2-2,5 mm široké, na konci zaokrouhlené nebo vykrojené, svrchu tmavě zelené, lesklé, vespod s 2 bílými pruhy. Samčí šištice červené, samičí zelenožluté až načervenalé. Šišky podobné jako u druhu. Roste převážně v oblastech podnebí oceánického ladění, srážky se zde pohybují od 800 do 2 400 mm, snáší i horské chladné klima vysokých poloh. Toleruje hluboký zástin, dobře však roste i na osluněných plochách. Pod podrostem vydrží v zástinu mimořádně dlouhou dobu. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zvláště dostatečnou relativní vlhkost vzduchu.Je citlivá na vysoké letní teploty a silné mrazy. V oblasti původního výskytu se jí nejlépe daří ve vlhkých úzkých soutěskách, na hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí. Na Kavkaze roste často v nesmíšených porostech.
Charakteristika: vysoký strom, dorůstající 30-50 m výšky a 1,5-2(-3) m v průměru kmene. Koruna jehlancovitého tvaru s velmi pravidelným větvením, u solitér sahající až k zemi. Borka šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Letorosty žlutozelené nebo světle hnědé, krátce tmavě chlupaté. Pupeny vejčité, zašpičatělé, hnědé, kryté slabě kýlnatými šupinami, bez pryskyřice (podobné jako u Abies alba). Jehlice na spodní straně větviček uspořádané hřebenitě, na svrchní straně směřující dopředu, hustě kryjí větvičku. Jsou 20-35 mm dlouhé, 2-2,5 mm široké, na konci zaokrouhlené nebo vykrojené, svrchu tmavě zelené, lesklé, vespod s 2 bílými pruhy. Samčí šištice červené, samičí zelenožluté až načervenalé. Šišky podobné jako u druhu. Roste převážně v oblastech podnebí oceánického ladění, srážky se zde pohybují od 800 do 2 400 mm, snáší i horské chladné klima vysokých poloh. Toleruje hluboký zástin, dobře však roste i na osluněných plochách. Pod podrostem vydrží v zástinu mimořádně dlouhou dobu. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zvláště dostatečnou relativní vlhkost vzduchu.Je citlivá na vysoké letní teploty a silné mrazy. V oblasti původního výskytu se jí nejlépe daří ve vlhkých úzkých soutěskách, na hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí. Na Kavkaze roste často v nesmíšených porostech.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)