Holubinka zelená

Holubinka zelená (či holubinka trávozelená) má latinský název Russula aeruginea.

Vybírá si jak listnaté tak jehličnaté lesy. Preferuje kyselejší půdy. Objevuje se od konce teplejšího května až do října a je to velmi častá houba v našich lesích.

Klobouk má až deset centimetrů veliký. Barvu má zelenou v různé sytosti, připomíná barvu olivek či vlhké trávy. Holubinka zelená má bílé lupeny, které s věkem mohou žloutnout. Třeň má až osm centimetrů dlouhý a až dva centimetry tlustý. V dolní částí se mírně zužuje. Je bílý ale může mírně žloutnout nebo reznout. Na řezu je bílá ale může mírně červenat.

Holubinka zelená je často sbíraná jedlá houba, ale musí se tepelně zpracovat. Nejde ji zaměnit s muchomůrkou zelenou, i když často toto varování uslyšíte. Holubinka zelená totiž nikdy nemá kalich a prsten u ní také nikdy nenajdete. Navíc holubinky obecně jsou výrazně masivnější houby.

Muchomůrka citronová

Muchomůrka citronová má latinský název Amanita citrina.

Roste jak v jehličnatých, tak listnatých tak i smíšených lesích. Setkat se s ní můžeme při návštěvě lesa od konce jara až do podzimu.

Klobouk má až deset centimetrů průměr, jeho barva je žlutá v několika odstínech, od citronové až k jemně nazelenalé. Jsou na něm malé bělavé stroupky. Lupeny má Muchomůrka citronová bílé. Třeň má až dvanáct centimetrů dlouhý a až dva centimetry široký. Je velmi světle žluté barvy a v horní části se nachází prsten. Na řezu je tato muchomůrka bílá.

Sice není tak jedovatá jako například Muchomůrka zelená, stejně jedovatá je a rozhodně se nesmí sbírat.

Štítovka jelení

Štítovka jelení má latinský název Pluteus cervinus.

Roste na pařezech a na mrtvých kmenech stromů, vyskytuje se od poloviny června do října.

Klobouček je až dvanáct centimetrů veliký, hnědé až šedohnědé barvy. Lupeny má bílé, případně lehce růžové. Nožka je až dvanáct centimetrů dlouhá a až půl druhého centimetru tlustá, má válcovitý tvar. Jsou na něm výrazněji zarýsovaná vlákna, barvu má bílou. Na řezu je štítovka jelení bílá.

Je to jedlá, ale nepříliš zajímavá houba.

Bedla vysoká - Bedla jedlá

Bedla vysoká má latinský název Macrolepiota procera (A lidový Bedla Jedlá).

Bedla vysoká se vyskytuje jak v jehličnatých tak listnatých lesích, preferuje sušší místa, většinou ji můžeme najít na světlých mýtinkách. Objevuje se od konce července až do října.

Klobouk má ač čtvrt metru veliký (i když lze najít i opravdu obrovské, téměř zaměnitelné s deštníkem), v mládí má tvar paličky. Ve stáří připomíná suchý, hněděšupinatý deštníček. Lupeny jsou bílé, případně našedlé. Třeň bývá dlouhý, může dosahovat až čtyřiceticentimetrovou délku, v poměru k délce není příliš tlustý, největší tloušťka je čtyři centimetry. Bedla vysoká má třeň dole výrazně rozšířený do cibulky či hlízy. Noha je hnědě žíhaná, v horní části bývá výrazně rozpoznatelný prsetn. Na řezu je bílá.

Bedla vysoká je velmi oblíbená a často sbíraná houba (proto ten její název Bedla jedlá, často mylně považovaný za správný). Používá se většinou klobouk - smažená bedla je opravdu delikateska.

Límcovka měděnková

Límcovka měděnková má latinský název Stropharia aeruginosa.

Roste v lesích i mimo les, vybírá si místa, kde najde nějaké tlející dřevo či listí. Objevuje se od konce května až do listopadu.

Klobouk má až osm centimetrů veliký, barva připomíná měděnku, jak i název Límcovka měděnková jasně naznačuje. Na povrchu se mohou objevit bílé šupinky. Lupeny má husté, mladé houby je mají bělavé, u starších hnědnou. Třeň je až osm centimetrů dlouhý a přibližně půl centimetrů tlustý. V horní části má Límcovka měděnková bělavý až hnědavý prsten. Na řezu je bílá, třeň je na řezu nazelenalý.

Bývá často uváděná jako jedlá, ale většinou ne příliš kvalitní, samostatně téměř nepoužitelná. Je zaměnitelná s jedovatou límcovkou.

Třepenitka cihlová

Třepenitka cihlová má latinský název Hypholoma sublateritium.

Roste na pařících více méně celý teplý rok, čili neroste jen v zimě.

Kloboučky má až osm centimetrů veliké, jasně červené, ve středu výraznější. Lupeny jsou žlutavé, případně nazelenalé až hnědavé. Nožku má až dvanáct centimetrů dlouhou a kolem jednoho centimetru širokou. Na řezu je bílá, případně může být slabě žlutočervená.

Jedovatá sice není, ale je hořká, čímž by znehodnotila jakýkoliv houbový pokrm.

Čirůvka májovka

Čirůvka májovka má latinský název Calocybe gambosa.

Čirůvka májovka roste od dubna (a hlavně v máji) až do června, vybírá si světlejší lesy. Většinou ji objevíme mezi trávou.

Klobouk má až dvanácticentimetrový bílé či našedivělé barvy. Lupeny jsou bílé či lehce nažloutlé nebo našedlé. Nožku má do šesti centimetrů dlouhou a do půl druhého centimetru tlustou. Barvy podobné jako klobouk. Na řezu je Čirůvka májovka bílá.

Je to velmi oblíbená jedlá houba, kterou by ale měl zkušenější houbař aby nedošlo k záměně s velmi jedovatými druhy.

Závojenka olovnatá

Závojenka olovnatá (olovová) má latinský název Entoloma sinuatum.

Roste většinou pod duby, objevuje se od červenco až do října.

Klobouk má až patnáct centimetrů veliký, na okrajích je podvinutý. Barvu má bělavou později lehce hnědo šedne. Lupeny jsou nažloutlé, s postupem věku červenají. Noha je až dvacet centimetrů dlouhá, na spodu se lehce rozšiřuje a může být až sedm centimerů tlustá. Barvu má bílou až světle nahnědlou. Na řezu je Závojenka olovnatá bílá.

Patří k jedněm z jedovatějších hub našich lesů, bůh zaplať ale nevyskytuje se zase až tak příliš často.

Hlíva ústřičná

Hlíva ústřičná má latinský název Pleurotus ostreatus.

Roste na kmenech listnatých stromů, objevuje se i na jehličnanech. V přírodě roste od října do února. Nyní je oblíbené pěstování hlívy v domácích (sklepních či zahradních) podmínkách. Tam roste i například na balících slámy.

Hlíva ústřičná má až dvacet centimetrů veliký klobouk. Barvu má od světlé až do hnědé. Lupeny jsou bílé případně lehce našedlé. Třeň je jen kraťoučký - do čtyřech centimetrů, je velmi tuhý. Na řezu je hlíva ústřičná bílá, má hezkou houbovou vůni.

Hlíva ústřičná je velmi oblíbenou houbou v našich kuchyních, je na ni mnoho receptů (jedí se kloboučky, i když nožku je možno usušit a kořenit s ní jídlo). I když většina lidí si ji ani nenosí z lesa, ale kupuje již vypěstovanou v obchodech. Má i léčivé účinky, různé extrakty z hlívy se prodávají například pro posílení imunity či snížení cholesterolu.

Penízovka sametonohá

Penízovka sametonohá má latinský název Flammulina velutipes.

Nejčastěji roste na pařezech a kmenech listnatých stromů, zřídkakdy ji ale lze najít také na jehličnanech. Vyskytuje se od podzima do jara, čili je to jedna z mála hub rostoucích v zimě.

Klobouky má až osm centimetrů veliké, barvy jsou hnědě žluté, ve středu výrazněji hnědavé. Lupeny má bílé, s věkem žloutnout. Nožka je až osm centimetrů dlouhá a tloušťku má nanejvýš půlcentimetrovou. Na řezu je světlá až nažloutlá.

Jde o jedlou houbu, používá se hlavně klobouček. Kdyby nebyla zimní, tak pravděpodobně pro malou výtěžnost oblíbená asi nebude. Takto se používá dost často, zvláště proto, aby přidala houbovou chuť nějakému jídlu.

Helmovka růžová

Helmovka růžová má latinský název Mycena rosea.

Vyskytuje se hlavně v listnatých lesích, objevuje se od konce léta až do října.

Klobouk má až šest centimetrů průměr, uprostřed se objevuje malý hrbolek. Má růžovou barvu, za sucha výrazněji bledne. Lupeny jsou bílé až narůžovělé. Třeň je dlouhý a tenký, má až deset centimetrů délky a maximálně půl centimetru tloušťky. Na řezu je Helmovka růžová bílá nebo narůžovělá.

Je jedovatá, průběh otravy trochu připomíná otravu muchomůrkou červenou.

Penízovka dubová

Penízovka dubová má latinský název Collybia dryophila.

Roste v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích. Jak název napovídá, najdete ji často poblíž dubů či pod či mezi jejich napadaným listím. Roste celou houbařskou sezónu.

Klobouč má maximálně šesticentimetrový průměr, je plochý, barvu má hnědavou, na okrajích je světlejší až bílý. Lupeny jsou bílé případně lehce žlutavé. Třeň je až sedm centimetrů dlouhný a maximálně půl centimetru tlustý. Na řezu je Penízovka dubová bílá.

Je občas považována za jedlou houbu, ale zvláště pro její nevydatnost není velký důvod ji sbírat.

Třepenitka svazčitá

Třepenitka svazčitá má latinský název Hypholoma fasciculare.

Roste od konce zimy až do jejího začátku ve větším množství na pařezech jak jehličnatých tak listnatých stromech. Vyskytuje se ve velkých množstvích.

Malý klobouček má až šest centimetrů průměr, má jasně žlutou barvu na špičce hnědavé kolečko. Lupeny jsou husté žluté až zelenavé barvy. Třeň je výrazně delší než je průměr kloboučku, dosahuje až deseti centimetrů. Na řezu je výrazně žlutá, voní nakysle.

Je jedovatá a jde jí zaměnit s opěňkou či václavkou.

Šupinovka zhoubná

Šupinovka zhoubná má latinský název Pholiota destruens.

Objevuje se ve větším množství na topolech a to jak živých tak mrtvých. Roste od srpna celý podzim.

Klobouk má až dvaceticentimetrový průměr. Je světlejší ale zabarvuje se až do hněda. Jeho vzhled výrazně zesvětlují bílé šupinky, kterými je hustě pokrytý. Lupeny má hnědavé a husté. Třeň má až patnáct centimetrů dlouhý a tři centimetry tlustý, dole bývá širší, pod kloboukem je vidět náznaky prstenu. Na řezu je bíláaž hnědavá.

Je tuhá a nepříliš jedlá.

Pavučinec slizký

Pavučinec slizký má latinský název Cortinarius mucosus.

Preferuje smrkové a případně borové lesy. Objevuje se ve skupinách od srpna do října.

Klobouk má až dvanáct centimetrů veliký, barvu má v různých odstínech hnědé. Ve vlhčích obdobích je celý klobouček, přesně podle názvu této houby, slizký. Lupeny má Pavučinec slizký hnědé, ale převážně jsou světlejší než klobouček. Třeň je až patnáct centimetrů dlouhý a dva centimetry tlustý, v horní části se ukazuje nahnědlý závoj. Na řezu je bílé barvy.

Obecně Pavučince se nedoporučují sbírat, i když někdo je považuje za jedlé.

Špička obecná

Špička obecná má latinský název Marasmius oreades.

Roste na loukách a pastvinách, občas ji objevíme na okrajích lesů. Vyskytuje se už od května až do podzimu, často se objeví po delším mokrém období. Bývá ve větších skupinách.

Drobné koboučky má až pěticentimetrové, barvy bledé případně lehce nažloutlé. Lupeny jsou bílé, většinou světlejší než je klobouček. Nožku má až sedm centimetrů dlouhou a maximálně půl centimetru tlustou. Je bílá, ve spodní části mírně tmavne. Na řezu je Špička obecná bílá, má jemnou mandlovou vůni.

Je jedlá a oblíbená, používá se zvláště do houbových polévek.

Šupinovka kostrbatá

Šupinovka kostrbatá má latinský název Pholiota squarrosa.

Roste na pařezech a dolních částech odumírajících ale i živých stromech. Roste od konce léta až do podzima, občas se objevuje ještě v prosinci.

Klobouček má do patnácti centimetrů v průměru, barvu má v různých odstínech žluté. Je pokryt hustě hnědavými šupinkami. Třeň je dlouhý až dvacet centimetrů a tlustý až půl druhého centimetru a taktéž ho pokrývají podobné šupinky jako klobouk. Šupinovka kostrbatá je na řezu nažloutlá.

Jde o jedlou houbu, která ale není příliš kvalitní. Jediné co má trošku v jejím případě smysl, je nakládání kloboučků mladých hub do octa.

Pavučinec náramkovitý

Pavučinec náramkovitý má latinský název Cortinarius armillatus.

Vyskytuje se v jehličnatých a smíšených lesích, má rád přítomnost břízy. Je dost často ukrytý v listí či ve vyšším mechu, objevuje se od srpna do října.

Klobouk má až deset centimetrů veliký, v mládí zvoncovitý, později jen lehce sklenutý. Barvu má červenou až červenohnědou. Lupeny jsou nažloutlé, později rezavohnědé. Noha je až patnáct centimetrů dlouhá a půl druhého centimetru široká, směrem dolu se mírně rozšiřuje. Na třeni lze vypozorovat tmavší náznaky závojů - ony náramky. Samotný třeň bývá spíše světlejší. Na řezu je pavučinec náramkovitý nahnětlý.

Někdo ho sice sbírá, ale není to obecně uznávaná jedlá houba.

Sluka svraskalá

Sluka svraskalá má latinský název Rozites caperata.

Vybírá si ke svému růstu jehličnaté, hlavně borové, lesy. Preferuje kyselejší půdu a roste od konce léta do října.

Klobouček má až deset centimetrů veliký, malé sluky jsou uzavřené (a zaměnitelné s mnoha houbami v tom i velmi jedovatými), později se šíře rozevře. Má žlutavou až hnědavou barvu. Lupeny jsou žluté až světlehnědé. Nohu má až dvanáct centimetrů dlouhou a až dva centimetry tlustou válcovitého tvaru. V horní části má bílý prsten. Na řezu je Sluka svraskalá bílá, voní příjemně houbově, ale není to příliš intenzivní vůně.

V kuchyni má mnohé uplatnění, znalci ji porovnávají dokonce i k masu. Ale například na houbovou polévku se hodí Sluka také výborně.

Holubinka smrdutá

Holubinka smrdutá má latinský název Russula foetens.

Vybírá si vlhčí půdy, ale druh lesa je jí více méně jedno a proto ji najdeme téměř kdekoliv.

Klobouček má až patnáct centimetrů veliký, žlutý až hnědavý. Mladší houby jsou světlejší a také mají klobouk kulovitě uzavřený, co může někdy vést nezkušené houbaře k záměně s jinými druhy, jako jsou například hříbky. Lupeny jsou světlé s nažloutlými skvrnkami, ve stáří tmavnou. Dutá noha je až dvanáct centimetrů veliká a tři centimetry tlustá, je světlá ale dole má tmavší skvrny. Na řezu je Holubinka smrdutá nažloutlá a opravdu dosti nevábně vonící.

Už jen ta obludná vůně jasně říká, nejezte mně.

Václavka obecná

Václavka obecná má latinský název Armillaria mellea.

Roste velmi hojně v září až říjnu (kolem Václava, proto i její české jméno), objevuje se na pařezech ale i na živých stromech, vždy ve větším množství.

Klobouček může mít až patnáct centimetrů, v různých odstíněch hnědé i ve velmi světlých. Je pokrytý tmavšími šupinkami. Lupeny jsou bílé, případně lehce nažloutlé. Nožka může mít až dvacet centimetrů délky a až tři centimetry tloušťky. Barvu má nažloutlou či nahnědlou. V horní části lze jasně rozeznat prsten. Na řezu je Václavka obecná bílá nebo nažloutlá.

Jedná se o často sbíranou houbu, ale v jejím případě nejde o nějaké výtečné kulinární kvality (je tuhá a navíc za syrova rozhodně nejedlá a může vyvolat žaludeční problémy), jako spíše o to, že je jí prostě hodně a je velmi jednoduše rozeznatelná, takže i pokud je podzimní houbová výprava neúspěšná, skoro vždy nějaké václavky najdete. Často se také nakládá do octa.

Čirůvka havelka

Čirůvka havelka má latinský název Tricholoma portenosum.

Většinou se vyskytuje v borových a jehličnatých lesích, v oblibě má kyselejší půdu. Dá se ji najít i v listnatých lesích. Jde o podzimní houbu, která roste až do mrazíků.

Klobouk má až deset centimetrů veliký, je šedočerné až černé barvy, ve středu má hrbol. Lupeny jsou bílé. Noha má až osm centimetrů délky a až dva centimetry tloušťky, je bílá, může mít zelený odstín. Na řezu je bílá či s lehoučkým šedavým odstínem.

Čirůvka havelka je chutná, jedlá a oblíbená.

Čirůvka zemní

Čirůvka zemní má latinský název Tricholoma terreum.

Roste ve světlejších jehličnatých lescíh, vybírá si borovice a vápencové půdy. Objevuje se na podzim, roste od září až do mrazů.

Klobouk je až osm centimetrů veliký, na povrchu je tmavě šedý, lupeny dole jsou bílé případně lehce šedivé. Třeň má délku až šest centimetrů a tloušťku až půl druhého. Na řezu je v kloboučku šedivá, nohu má Čirůvka zemní bílou.

Jde sice o jedlou houbu, ale je lehce zaměnitelná s jinými druhy čirůvek, které již jedlé nejsou, proto by ji měl sbírat pouze zkušený houbař.

Holubinka namodralá

Holubinka namodralá má latinský název Russula cyanoxantha.

Roste ve všech našich lesích, nejčastěji ji najdeme pod našimi nejmohutnějšími listnáči, jakými je dub a buk.

Jde o celkem velkou houbu, klobouček má šest až patnáct centimetrů, ve středu je lehounce propadlý. Barvu má, jak název naznačuje, namodralou, případně lehce do fialova, občas hodí zelené odstíny. Mladší houby mají sytější barvu, starší lehce blednou. Lupeny jsou bílé. Bílý třeň má až deset centimetrů dlouhý a až tři centimetry tlustý. Na řezu je bílý a nemění barvu.

Holubinka namodralá je oblíbená a vydajná houba, která se hodí na vaření každého houbového jídla (pokud nevyžaduje samozřejmě nějakou jinou houbu, takže smaženou bedlu z ní neuděláte :)). Například na takový houbový guláš je jako stvořená.

Holubinka vrhavka

Holubinka vrhavka má latinský název Russula emetica.

Roste mezi mechem na vlhčích půdách jak v jehličnatých tak v listnatých lesích. Roste od července až do října.

Klobouk má až deset centimetrů veliký, je většinou dosti plochý. Barvu má jasně červenou ale občas i růžovou. Většinou s věkem bledne. Lupeny jsou bílé, starší lehce žloutnou. Noha je až osm centimetrů dlouhá a až dva centimetry tlustá. Holubinka vrhavka je na řezu bílá, houba je obecně docela křehká.

Rozhodně není jedlá, konec konců i její název naznačuje, co se může konzumentům stát.

Čirůvka mýdlová

Čirůvka mýdlová má latinský název Tricholoma saponaceum.

Tato nejedlá čirůvka roste v jehličnatých a smíšených lesích. Zřídka se objeví i mezi čistými listnáči. Roste od konce léta až do listopadu.

Klobouček je až dvanáct centimetrů veliký a je ve všemožných barvách, může být šedý i zelený ale také se vyskytují čirůvky, které jsou červené či hnědavé, zvláště u starších exemplářů. Lupeny jsou u mladších hub bílé, později žloutnou či dokonce lehce červenají. Nohu má až deset centimetrů dlohou a až tři centimetry tlustou. Barvy je bílé. Na řezu je Čirůvka mýdlová bílá, ale s časem lehce růžoví - voní po mýdle, z tohoto se bere i její název.

Penízovka širokolupenná

Penízovka širokolupenná má latinský název Megacollybia platyphylla.

Vyrůstá nejčastěji v jehličnatých lesích na ztrouchnivělých pařízcích a jejich okolí. Roste od léta do podzima.

Klobouk má až patnácticentimetrový průměr a šedavou barvu, okraje bývají u větších jedinců roztrhané. Lupeny má bílé, někdy mírně hnědnou. Noha je až dva centimetry tlustá, bílá až šedobílá. Bývá delší než je průměr klobouku. Na řezu je Penízovka širokolupenná bílá.

Šafránka červenožlutá

Šafránka červenožlutá má latinský název Tricholomopsis rutilans.

Roste v jehličnatých lesích na pařících nebo z mrtvých kousků dřev. Začíná růst v červenci a roste až do října.

Klobouk má až patnáct centimetrů veliký. Má purpurovou barvu s prosvítajícím žlutým podkladem. Lupeny mají barvu oranžovožlutou. Noha je růžovožlutá. Na řezu se odhaluje světlčžlutá pevná dužina, která voní po pryskyřici.

Holubinka sličná

Holubinka sličná má latinský název Russula lepida.

Roste jak v listnatých, tak jehličnatých, tak i samozřejmě smíšených lesích, vyskytuje se od půlky léta až do září.

Klobouk má až dvanáct centimetrů veliký, je tvrdší, barvu má světleji červenou, lupeny jsou bílé. Noha je až deset centimetrů dlouhá a až půl druhého centimetru široká. Je bělavě růžový až načervenalý. Na řezu je Holubinka sličná bílá.

Neotrávíte se, ale není jediný důvod proč ji sbírat.

Holubinka nazelenalá

Holubinka nazelenalá má latinský název Russula virescens.

Roste ve všech našich lesích, ale vybírá si ty méně husté a hezky prosvětlené, stejně tak ji můžeme najít přímo na kraji lesa. Nejraději má společnost borovic a dubů, roste od července až do září.

Klobouk má barvu zelenkavou, trochu připomínající měděnku, je až dvanáct centimetrů veliký. Lupeny jsou bílé. Noha je až osm centimetrů dlouhá a až tři centimetry tlustá, barvy bílé ale v pozdějším věku může mít rezaté náznaky. Na řezu je holubinka nazelenalá bílá.

Patří k nejlepším holubinkám a také k nejchutnějším houbám obecně. Dá se říci, že ji není možno zaměnit s jakoukoliv jedovatou houbou.

Bedla červenající

Bedla červenající má latinský název Macrolepiota rhacodes.

Roste v jehličnatých lesích, ale narazit na ni lze i v lesích listnatých. Objevuje se od léta do podzima.

Klobouk má až patnáct centimetrů průměr, v mládí připomíná paličku později s téměř úplně do plocha rozevře. Povrch je hustě hnědě šupinatý - tmavší a kompaktnější u středu. Lupeny jsou bílé. Noha je až dvacet centimetrů dlouhá a půl druhého centimetru široká. V dolní části má širokou bambulku, noha je světlá až lehce načervenalá, v horní části je poznat prstenec. Na řezu hnědne či červená.

Je téměř vždy uváděná jako jedlá, ale dochází k tolika záměnám s jinými druhy a navíc se vedou spekulace, že určité mutace přímo mohou být pro některé lidi jedovaté, že je lepší se jí při sběru hub vyhnout. Je přeci tolik naprosto bezdiskusně jedlých a dokonalých, že o jeden druh v košíku méně nikomu neuškodí.

Holubinka černající

Holubinka černající má latinský název Russula nigricans.

Roste jak v listnatých tak v jehličnatých lesích, vyskytuje se od července až do pozdního podzima.

Klobouk má až patnácticentimetrový průměr, ve středu je trošku vmáčklý. Barvu má svrchu velmi rychle hnědou až černohnědou, lupeny jsou jako u jiných holubinek výrazně světlejší, i když postupně také tmavnou. Třeň má až sedm centimetrů dlouhý a až čtyři centimetry tlustý, většinou je kratší než je průměr kloboučku. Barvu má podobnou jako lupeny. Na řezu je na začátku holubinka černající bílá, ale postupně začíná červenat až jak i název napovídá zčerná.

Nejedná se o jedovatou houbu, ale vůbec není dobrá, tudíž není důvod ji jíst.