Borovice kleč

Borovice kleč má latinský název Pinus mugo.

Na kleč narazíme spíše v horských podmínkách a to i nad horní hranici lesa. Roste na všech typech půd, můžeme ji potkat jak na slunných vršcích tak i v hlubokém stínu. Roste také na rašeliništích.

Jde o velký vícekmenný (lze ale narazit i na jednokmenné exempláře, i když nejsou až tak obvyklé jako vícekmenná verze) keř, který převážně dorůstá až do dvoumetrové výšky. Má podélně rozpraskanou šupinatou borku černošedé barvy. Jehlice mají tuhou špičku, jsou dva až osm centimetrů dlouhé a na okrajích jemně pilované. Jde o jednodomou rostlinu, která kvete od června do července. Má mnoho půl druhého centimetru velkých vítků, květenství je růžové až načervenalé. Květy má borovice kleč opylované větrem, plodem jsou šišky až sedm centimetrů dlouhé. K vysemeňování dochází až v druhém roce na konci podzima.

Borovice kleč má význam i řekněme hospodářský. Vysazuje se (díky tomu, že je velmi přizpůsobivá) například pro zpevnění písečných přesypů - zvláště pomáhá chránit mořské duny, také je sázena často na svahy, kde se často vyskytují laviny. Z jehličí lze získat olejíček a na Balkáně (zvláště v Bulharsku) s z něj připravuje nálev či čaj.

Trnovník bílý - akát

Trnovník bílý (někdy také Trnovník akát) má latinský název Robinia pseudoacacia.

Tento listnatý strom či keř sice pochází z Ameriky, ale v našich podmínkách zdomácněl a velmi často se vyskytuje jako de facto plevel. Pro svůj výskyt si vybírá světlejší místa, ale nelpí na větším množství živin či vody (proto se také umí tak rychle rozšířit).

Trnovník bílý neboli Akát je převážně strom dorůstající výšky pět a dvaceti metrů. Má okrouhlou korunu. Jeho borka je šedohnědá, hluboce zbrázděná, žebernatá. Listy má střídavé. Skládají se ze čtyřech až jedenáctí párů menších eliptických lístků. Tyto lístky jsou až šest centimetrů dlouhé, celý list dosahuje délky až třicet centimetrů. Akát kvete bíle, jeho kvítky jsou až dva a půl centimetru veliké a rostou (či přesněji možná visí) v hroznech po deseti až pět a dvaceti. Tyto hrozny dosahují téměř třiceticentimetrové délky. Květy akátu opyluje hmyz (a efektem toho je i velmi chutný jemný akátový med). Plody na akátu dorůstají v září, jde o až deset centimetrů dlouhé lusky, které mají až deset semen ( i když často počet je nižší). Tyto lusky často na akátech vydrží až do dalšího roku. Strom není příliš dlouhověký, trnovník bílý se většinou nedožívá více jak dvou set let.

Jde o jedovatou rostlinu, takže je dobré žužlavá dítka držet od jeho dřeva, plodů i květů z daleka. Dřevo se využívá při výrobě nábytku. Je dost často jako rychle rostoucí nepříliš náročná rostlina vysazován.

Zimolez ovíjivý

Zimolez ovíjivý má latinský název Lonicera periclymenum.

Pro svůj růst si tato popínavá liána vybírá vlhčí dubové či dubo habrové lesy.

Jde o pravotočivou liánu, která se může pnout až do výšky pěti metrů (může se ale také vyskytovat v podobě přibližně půl metrového keříku). Má vstřícné až osm centimetrů dlouhé krátce řapíkaté listy. Květy zimolezu ovíjivého kvetou od března až do srpna. Jsou oboupohlavné a dvou pyské mají dlouhou lehce ohnutou korunní trubku o délce až pět centimetrů. Plodem jsou jasně červené až centimetr veliké bobule. Bobule jsou jedovaté i když stejně jako listy a květy byly využívány v lidovém léčitelství a i v dnešních dobách se o látky v této rostlině obsažené věda zajímá a zkoumá na kolik jí připisované působení je skutečností. O jejích účincích psal v dávných antických dobách již Plinius Starší autor největší přírodovědecké encyklopedie starověkého Říma. Zimolez ovíjivý se také objevuje ve starých legendách, tato liána měla vyrůstat z Tristanova hrobu u staré artušovské legendy

Čičorka pestrá

Čičorka pestrá má latinský název Securigera varia.
Pro svůj růst si vybírá travnaté plochy, náspy a nebo i kamenolomy, preferuje vápnitou sušší půdu. Občas se cíleně vysazuje - právě například na náspy. Je sice velmi pěkná, ale do zahrad se nehodí, protože je velmi expansivní.
Roste do výšky třiceti centimetrů až jednoho metru. Má v okolíku deset až dvacet růžovobílých květů. Lodyha této rostliny je poléhavá až vystoupavá. Listy má Čičorka pestrá složené z čtyřech až dvanácti párů postranních lístků. Listy rostou na krátkém řapíku. Plodí čtyřhranný lusk.
Čičorka se používá jako krmivo pro dobytek a to i navzdory tomu že je mírně jedovatá  (obsahuje glykosidy). Dříve se používala i jako léčivá rostlina (měla pomáhat na srdce a měla mírné močopudné účinky), ale dnes se právě z důvodu mírné jedovatosti ji nevyužívá.

Ucháč obecný

Ucháč obecný má latinský název Gyromitra esculenta.

Tato jedovatá houba roste od března až do května. Objevuje se mezi jehličím v jehličnatých lesích. V oblibě má blízký výskyt borovic.

Klobouk má Ucháč obecný červenohnědé barvě. Odstíny jsou i světlý i tmavý. Jeho průměr je až osm centimetrů. Tvar klobouku je velmi prohýbaný, má de facto mozkovité laloky s dutinami uvnitř. Klobouk roste na vrásčitém třeni, který má až pět centimetrů výšky. Barva třeně je šedobílá, občas se objeví lila nádech.

Jde o jedovatou houbu, která může poškodit velmi silně (jsou známé případy smrtelných otrav) játra a trávicí trakt. Jako zajímavůstku je možné uvést i fakt, že houba byla dříve považována za jedlou - viz její název a překlad esculenta. Dříve se normálně prodávala na trzích než se zjistilo že v něm obsažený gyromitrin je zdrojem mnoha otrav. Důvod proč se asi dlouhou dobu nepřišlo na vysokou jedovatost této houby je fakt, že pokud se Ucháč obecný více povaří v vyměněné vodě, tak jedovatá látka z něj může zmizet.

Smrž špičatý

Smrž špičatý má latinský název Morchella conica.

Tato chutná jedlá houba roste od března až do května. Vyskytuje se jak v lesích tak i v parcích či na zahradách.

Má špičatě kuželovitý až dvanáct centimetrů vysoký klobouk. Je hnědé barvy a je podélně žebrovaný. Klobouk je dutý srostlý s taktéž dutým třeněm. Smrž špičatý má až deset centimetrů vysoký třeň, je bílošedé barvy.

Jde o velmi chutnou houbu, která se často využívá do houbových polévek a omáček. Velmi jednoduchým způsobem přípravy je také dvacetiminutové opražení nakrájených smržů na másle. Po usmažení se je jí posypané pažitkou s nějakým bílým pečivem s máslem. Při čištění je nutno je dobře propláchnout, aby je člověk zbavil nadbytečného písku.

Smrk ztepilý

Smrk ztepilý má latinský název Picea abies.

Pro růst si vybírá svěží ale i vlké půdy. Mohou být jak hlinité tak písčité. Roste přirozeně v smíšených lesích a může vytvářet čisté porosty. Je velmi často vysazován, na našem území najdete právě efekt této lesnické činnosti.

Smrk ztepilý je opravdu ztepilý, může dorůstat až do výšky padesáti metrů a kmen může mít tloušťku až dva metry. Borku má šupinatou a červenohnědou. Jeho jehlice jsou až tři centimetry dlouhé a mají tmavozelenou spíše matnější barvu. Jsou uspořádané kolem celé větvičky a rostou pět až dvanáct let. Kvete po třech až čtyřech letech, květy v paždí listů mění barvu z purpurových na žluté. Objevují se v květnu a červnu. Zralé šišky visí dolů, mají hnědou barvu a jsou až patnáct centimetrů dlouhé a čtyři centimetry široké.

Smrk ztepilý se dožívá až pěti set let. Jak již bylo výše uvedeno, jde o velmi oblíbený hospodářsky strom. Roste rychle a má kvalitní jak stavební tak nábytkové dřevo. Na vánoce Smrk ztepilý patří spolu s jedličkou a borovicí mezi pravidelné hosty našich domů, kdy slouží jako vánoční stromeček.