Hořec Clusiův

Hořec Clusiův má latinský název Gentiana clusii.
Jde o vysokohorskou trvalku, která se vyskytuje ve výškách 1200 až 2600 metrů. Je vápnomilná a preferuje slunečná místa.V Česku se nevyskytuje, ale je možné na něj narazit na Slovensku - v Tatrách patří mezi relativně časté rostliny (od 950 metrů), ale je chráněná (největším nebezpečím pro ni jsou nedisciplinovaní turisté, kteří se pohybují mimo vyznačené trasy). Občas se objevuje na skalkách.
Hořec Clusiův je spíše drobnější rostlinka, která dorůstá do velikosti kolem osmi centimetrů. Hořec Clusiův má zářívě modré zvonkovité květy, které se objevují od dubna do srpna. Špičaté a kopinaté kališní zuby dosahájí poloviční délky trupky. Stonek je nerozvětvený, bývá většinou dosti krátý. Kopinaté listy, na okrajích drsné, vytvářejí přízemní růžice a mají výraznou zelenou barvu.Plodí přibližně šesticentimetrové tobolky plné drobných tmavých semínek.
Jméno rostlina získala podle francouzského lékaře a botanika Julese Charlese de l'Écluse, který žil v 16. a na začátku sedmnáctého století a je považován za  pravděpodobně nejvýznamnějšího botanika své doby (jako první přistupoval k rostlinám a jejich popisu z moderního vědeckého pohledu). Je považován také za prvního mykologa. Zakládal botanické zahrady.

Ječmen

Ječmen setý má latinský název Herdeum vulgare (ječmen obecně to je více jak dvacet různých druhů této rostliny).
Pochází z mírného pásma severní polokoule, první důkazy jeho užitkového pěstování pochází z pradávného Blízkého východu (jde o období kolem sedmého tisíciletí před naším letopočtem). Díky rychlému růstu je to rostlina, kterou je možno pěstovat i v severních chladnějších oblastech. Pěstuje se převážně jako ozimná plodina.
Jde o rostlinu, která já kolem jednoho metru výšky. Kvete v červnu až v červenci. Tvar klasu záleží od druhu je čtyř a nebo šesti řadý, pět až osm centimetrů dlouhý. Klásky se nachází na stupňovitém vřetenu. Jsou tříkvěté s velmi dlouhými osinamy. Delší lysá ouška listů objímají celé stéblo.
Ječmen obecně patří mezi velmi důležité obiloviny (je pátou nejvíce pěstovanou na světě). Používá se jednak jako krmivo a také pro výrobu krupice a krup. Velký význam má i v pivovarnictví a při výrobě ušlechtilých destilátů, kde je využíván pro výrobu sladu


Žito

Žito seté má latinský název Secael cereale.
Žito jako obilovina pochází z teplých spíše stepnějších míst Blízkého Východu či Střední Asie - zde je možné stále narazit na divoké druhy. Dokáže růst na půdách všech typů, výskyt je až do přibližně 1200 metrů nad mořem.
Žito je rostlina, která dorůstá do výšky jednoho až dvou metrů. Květy se objevují v květnu až v červnu. Opyluje je vítr. Má čtyřhranný klas, který je převislý. Má mezi osmi až patnácti centimetry. Skládá se z většího množství dvoukvětých klásků. Pluchy jsou až osm milimetrů dlouhé a osina má až tři centimetry. Listy mají krátká a lysá ouška.
Žito má v porovnání s pšenicí výhodu, že je výrazně méně náročné na půdu či přírodní podmínky (docela dobře snáší i mrazy) a že se mu také daří ve větších výškách. Převážně se pěstuje jako ozim a na různé chlebové mouky - základem dobrého klasického chleba je žitný kvásek. Slouží k pálení kořalek a také jako krmivo pro dobytek. Žitná sláma byla využívána často na došky nebo jako podestýlka pro hospodářská zvířata.

Pšenice

Pšenice obecná má latinský název Triticum aesitivum.
Původně jde o luční rostlinu, která ale dnes roste hlavně na polích celého světa. Daří se jí v půdach bohatších na živiny, dobře roste do výšky kolem tisíce metrů nad mořem.
Pšenice dorůstá do výšky jeden až půl druhého metru. Má vzpřímený čtyř stranný klas, který má více jak pět centimetrů (velikost klasu a zrna velmi často závisí na podmínkách a kvalitě půdy na které pšenice roste). Pluchy má bez osin s krátkou a tenkou špičkou. Při základů listů jsou vidět výrazná ouška. Obecně ale pšenice má kolem dvaceti různých druhů, které se od sebe v různých detailech liší.
Pšenice je asi nejvýznamnější evropskou či euroatlantickou obilovinou. Vyrábí se z ní hlavně bílá mouka, která je nepostradatelná jak v kuchyni tak při výrobě chleba. Také slouží k produkci krup, otrub, ale také například piva. Pěstování pšenice se objevuje již před nějakými osmi tisíci lety. Její význam dokázali ocenit i v dobách antiky Egypťané či Řekové zasvěcováním ji svým božstvům. Dnes se pěstuje jako ozim i jako jařina.

Třtina křovištní

Třtina křovištní má latinský název Calamagrostis epigejos.
Tato rostlina roste jako jiné třtiny na březích vod, najdeme ji ale také na mýtinách či ve světlejších lesích.
Jde o rostlinu, která dorůstá až do výšky půl druhého metru. Celá rostlina má šedozelenou barvu. Kvete od od konce května či spíše většinou od června až do srpna. Její lata je klubkovitě laločnatá a až třicet centimetrů dlouhá. Listy má pět až deset milimetrů široké, jsou oboustranně drsné. Bývají až tři čtvrtě metru dlouhé. Dlouhá stébla mají až čtyři kolénka a pod latou jsou mírně drsnější.
Jde o dosti expanzivní rostlinu, která je schopná vytlačit jakoukoliv konkurenci a proto je její rozmnožování občas větším problémem v různých zanedbanějších parcích.