Mydlice lékařská má latinský název Saponaria officinalis.
Tato rostline roste nejčastěji na okrajích cest, či na rumištích. Vybírá si spíše vlhčí půdu, je možno ji najít v údolích řek. V Čechách zplaněla - velmi často bývá pěstována jako hezká zahradní květinka.
Jedná se o rostlinu, které se dorůstá výšky třicet až sedmdesát centimetrů. Vyznačuje se přibližně dvou až tří centimetrovými bledě růžovými či lehce bělavými květy, které se objevují od června až do září. Květy rostou v husté latě. Stonky má Mydlice lékařská vzpřímené a na nich se nachází eliptické či podlouhle kopinaté listy, které mohou dosahovat délky do deseti centimetrů. Rostlina plodí vejčité tobolky.
V dobách, kdy naše mýdla nebyly jen tak obvyklou věcí, kořeny (přesněji odvary z nich) této rostliny byly využívány pro mytí a praní. Byly využívány zvláště pro velmi jemné materiály, kterým mohlo hrozit poškození. Proto se občas v lidovém léčitelství doporučuje i u lidí s alergiemi či nějakými kožními problémy, jako náhrada mýdel.
Jako léčivá rostlina byla kdysi používána i jako protijed proti kousnutí hada. Rostlinu se pro bylinkářské účely vykopávalo celou i s kořeny, později sekalo na menší kousky a sušilo v teplotách do padesáti stupňů. Zmenšuje negativní vlivy cholesterolu a pomáhá lépe vstřebávat minerály. Má povzbuzovat činnost žaludku, průdušnice i slinivky. Mydlice lékařská by se ale měla používat v domácí lékárně pouze po konzultaci s lékařem (je mírně jedovatá a vyvolává zvraceni - což byl i v minulosti jeden z důvodů proč byla využívána při nevolnostech).
Lopuch plstnatý
Lopuch plstnatý má latinský název Arctium tomentosum.
Tato každému asi velmi dobře známá rostlina (její kuličky se velmi jednoduše přichytí na oděv a děti velmi rády jimy po sobě hází), se nejčastěji vyskytuje podél cest, blízko plotů, ale také například na vlhčích loukách podél vodních toků a nebo na neúrodné suti.
Většinou se dorůstá výšky mezi půl metrem až metrem dvacet. Má docela hezké purpurové kvítky, které kvetou v červenci až v září. Listy má řapíkaté vejčitě srdčité. Spodní část listů jsou bíle plstnaté. Plody této rostliny roznáší zvířata, kterým se přichytí na srst (stejně jako lidem na oděv).
Lopuch plstnatý byl velmi často využíván jako léčivá bylina. Jeho kořen je velmi ceněný - sbírá se prvním nebo druhým rokem na jaře. Po omytí se suší v teplotě nad padesát stupňů. Má antibakteriální a protizánětlivé účinky, dobře bojuje i proti plísním. Používá se jak vnitřně (žaludek, žlučník atd.) tak i vnějšně (vlasy, nežity, akné).
Tato každému asi velmi dobře známá rostlina (její kuličky se velmi jednoduše přichytí na oděv a děti velmi rády jimy po sobě hází), se nejčastěji vyskytuje podél cest, blízko plotů, ale také například na vlhčích loukách podél vodních toků a nebo na neúrodné suti.
Většinou se dorůstá výšky mezi půl metrem až metrem dvacet. Má docela hezké purpurové kvítky, které kvetou v červenci až v září. Listy má řapíkaté vejčitě srdčité. Spodní část listů jsou bíle plstnaté. Plody této rostliny roznáší zvířata, kterým se přichytí na srst (stejně jako lidem na oděv).
Lopuch plstnatý byl velmi často využíván jako léčivá bylina. Jeho kořen je velmi ceněný - sbírá se prvním nebo druhým rokem na jaře. Po omytí se suší v teplotě nad padesát stupňů. Má antibakteriální a protizánětlivé účinky, dobře bojuje i proti plísním. Používá se jak vnitřně (žaludek, žlučník atd.) tak i vnějšně (vlasy, nežity, akné).
Netýkavka žláznatá
Netýkavka žláznatá má latinský název Impatiens glandulifera.
Tuto rostlinu nyní nejčastěji najdeme v lužních lesích, v příkopech a v hustších pobřežních porostech. Na našem území není přirozená. Rozmnožila se po Evropě na začátku dvacátého století, ve století devatenáctém byla přivezena jako exotická květina z Indie (v roce 1839 do Anglie).
Netýkavka žláznatá je vysoká rostlina, která dorůstá do výšky metr a půl až tři metry. Její krásné červené či světle purpurové dvou až čtyř centimetrové květy se objevují v červenci až září. Květy jsou uspořádány po dvou až čtrnácti v dlouze stopkatých hroznech. Listy má tato rostlina zubaté, vejčitě kopinaté. Název žláznatá získala tato rostlina díky listům, přesněji díky velmi dobře viditelným žlázkám. Má tlustou lodyhu (mírně prosvítající) která se ještě v uzlinách zesiluje. Plodí tobolky, které později vymršťují semínka až do vzdálenosti sedmi metrů - jedna rostlina může vytvořit až čtyři tisíce semínek.
Pokud chcete Netýkavku pěstovat v zahradě, tak ji vysévejte v dubnu.
Tuto rostlinu nyní nejčastěji najdeme v lužních lesích, v příkopech a v hustších pobřežních porostech. Na našem území není přirozená. Rozmnožila se po Evropě na začátku dvacátého století, ve století devatenáctém byla přivezena jako exotická květina z Indie (v roce 1839 do Anglie).
Netýkavka žláznatá je vysoká rostlina, která dorůstá do výšky metr a půl až tři metry. Její krásné červené či světle purpurové dvou až čtyř centimetrové květy se objevují v červenci až září. Květy jsou uspořádány po dvou až čtrnácti v dlouze stopkatých hroznech. Listy má tato rostlina zubaté, vejčitě kopinaté. Název žláznatá získala tato rostlina díky listům, přesněji díky velmi dobře viditelným žlázkám. Má tlustou lodyhu (mírně prosvítající) která se ještě v uzlinách zesiluje. Plodí tobolky, které později vymršťují semínka až do vzdálenosti sedmi metrů - jedna rostlina může vytvořit až čtyři tisíce semínek.
Pokud chcete Netýkavku pěstovat v zahradě, tak ji vysévejte v dubnu.
Hrachor hlíznatý
Hrachor hlíznatý má latinský název Lathyrus tuberosus.
Pro svůj výskyt si vybírá pole, na kterých se pěstují obiloviny. Také na něj můžeme narazit na okrajích cest nebo na železničních náspech. Má rád teplejší místa (pochází z jihu Evropy a Azie). Občas se pěstuje také jako ozdobná květina na zahradách.
Tato rostlina dorůstá do výšky mezi dvaceti centimetry až jedním metrem. Kvete v červnu a červenci. Její květy mají velmi výraznou vůni a krásnou karmínovou barvu. Lodyha je hranatá. Listy se skládají z páru eliptických lístků, které mají rozvětvené koncové úponky. Palisty mají neúplný šípovitý tvar. Hrachor hlíznatý má svůj název díky malým hlízkám, které vytváří u podzemních výběžků - tyto hlízky jsou jedlé.
Hrachor hlíznatý mají v oblibě včely.
Pro svůj výskyt si vybírá pole, na kterých se pěstují obiloviny. Také na něj můžeme narazit na okrajích cest nebo na železničních náspech. Má rád teplejší místa (pochází z jihu Evropy a Azie). Občas se pěstuje také jako ozdobná květina na zahradách.
Tato rostlina dorůstá do výšky mezi dvaceti centimetry až jedním metrem. Kvete v červnu a červenci. Její květy mají velmi výraznou vůni a krásnou karmínovou barvu. Lodyha je hranatá. Listy se skládají z páru eliptických lístků, které mají rozvětvené koncové úponky. Palisty mají neúplný šípovitý tvar. Hrachor hlíznatý má svůj název díky malým hlízkám, které vytváří u podzemních výběžků - tyto hlízky jsou jedlé.
Hrachor hlíznatý mají v oblibě včely.
Jetel luční
Jetel luční má latinský název Trifolium pratense.
Název naprosto jasně ukazuje, kde je hlavní místo výskytu této rostliny. Jde hlavně o různé louky. Ale je také u okrajů cest, na trávnících a nebo ve světlejších lesích.
Jetel luční dorůstá do výšky deset až třicet centimetrů. Květy má červené či narůžovělé a květní hlávky se objevují od května do září. Mají kulovitý nebo vejčitý tvar a průměr až dva centimetry. Listy má zpeřené, trojčetné, jsou zeleně skvrnité.
Jetel luční je významnou hospodářskou rostlinou. Je to kvalitní pícnina s vysokým obsahem bílkovin a minerálů (i když dobytek, který se krmí téměř výlučně jetelem může mít problémy s rozmnožováním, z důvodu vyššího množství estrogenu, který jetel obsahuje). Je využíván také v léčitelství proti průjmům či obecně otravám jídlem. Má močopudné účinky, občas se používá i pro vykašlávání a proti astmatu. Nejčastěji se podává v podobě různých čajů, kdy na přibližně čtvrt litru vody se použije tři lžíce sušených květů. Této rostlině je obecně připisován velmi pozitivní vliv na člověka. Přesněji čtyřlístky mají jejich majiteli přinášet štěstí.
Název naprosto jasně ukazuje, kde je hlavní místo výskytu této rostliny. Jde hlavně o různé louky. Ale je také u okrajů cest, na trávnících a nebo ve světlejších lesích.
Jetel luční dorůstá do výšky deset až třicet centimetrů. Květy má červené či narůžovělé a květní hlávky se objevují od května do září. Mají kulovitý nebo vejčitý tvar a průměr až dva centimetry. Listy má zpeřené, trojčetné, jsou zeleně skvrnité.
Jetel luční je významnou hospodářskou rostlinou. Je to kvalitní pícnina s vysokým obsahem bílkovin a minerálů (i když dobytek, který se krmí téměř výlučně jetelem může mít problémy s rozmnožováním, z důvodu vyššího množství estrogenu, který jetel obsahuje). Je využíván také v léčitelství proti průjmům či obecně otravám jídlem. Má močopudné účinky, občas se používá i pro vykašlávání a proti astmatu. Nejčastěji se podává v podobě různých čajů, kdy na přibližně čtvrt litru vody se použije tři lžíce sušených květů. Této rostlině je obecně připisován velmi pozitivní vliv na člověka. Přesněji čtyřlístky mají jejich majiteli přinášet štěstí.
Jaterník trojlaločný
Jaterník trojlaločný (také občas Jaterník podléška) má latinský název Hepatica nobilis.
Jde o rostlinu, která se nejčastěji vyskytuje v listnatých lesích různého typu, ale je možno na ni narazit taktéž v lesích smíšených.
Jaterník trojlaločný dorůstá pěti až patnácti centimetrů. Modré (zřídka kdy se mohou objevit i bělavé) kvítky rostou v březnu a dubnu, jedná se o jednu z prvních rostlinek, které přináší barvy do lesů po zimě. Květ má průměr až tři centimetry a skládá se z šesti až devíti korunních lístků. Pod květem se nachází tři celkorajné listeny, které připomínajím kalich. Jaterník kvete bez listů, ty se objevují po odkvětu. Listy má rostlina trojlaločné, přízemní dlouze řapíkaté.
Za název rostlina vděčí využívání v lidové medicíně, kdy byla používána na léčení hlavně jaterních (protože její listy připomínaly tvar jater a zásada léčit podobné podobným i když jen vizuálně je zde od pradávna - svého času na tomto principu se medicína opírala) a žlučníkových problémů. Čerstvé listy byly přikládány na rány. Listy i květy se vařilo a vzniklou tekutinu se používalo také například při zánětu spojivek, žloutence, migrénách či horečce. Dneska se již jaterník v klasické medicíně nevyužívá, protože rostlina sice má některé pozitivní vlastnosti, ale je také jedovatá. Na jediné využití je možno narazit v homeopatii a různých léčitelstvích opírajících se o tradici a šamanské zvyky.
Jde o rostlinu, která se nejčastěji vyskytuje v listnatých lesích různého typu, ale je možno na ni narazit taktéž v lesích smíšených.
Jaterník trojlaločný dorůstá pěti až patnácti centimetrů. Modré (zřídka kdy se mohou objevit i bělavé) kvítky rostou v březnu a dubnu, jedná se o jednu z prvních rostlinek, které přináší barvy do lesů po zimě. Květ má průměr až tři centimetry a skládá se z šesti až devíti korunních lístků. Pod květem se nachází tři celkorajné listeny, které připomínajím kalich. Jaterník kvete bez listů, ty se objevují po odkvětu. Listy má rostlina trojlaločné, přízemní dlouze řapíkaté.
Za název rostlina vděčí využívání v lidové medicíně, kdy byla používána na léčení hlavně jaterních (protože její listy připomínaly tvar jater a zásada léčit podobné podobným i když jen vizuálně je zde od pradávna - svého času na tomto principu se medicína opírala) a žlučníkových problémů. Čerstvé listy byly přikládány na rány. Listy i květy se vařilo a vzniklou tekutinu se používalo také například při zánětu spojivek, žloutence, migrénách či horečce. Dneska se již jaterník v klasické medicíně nevyužívá, protože rostlina sice má některé pozitivní vlastnosti, ale je také jedovatá. Na jediné využití je možno narazit v homeopatii a různých léčitelstvích opírajících se o tradici a šamanské zvyky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)