Silenka bílá

Silenka bílá má latinský název Silene latifolia.
Roste v Evropě, severní Africe a západní Asii. Byla přenesena a rozšířila se i v Severní Americe. Nejčastěji ji můžeme potkat na zahradách, polích (je tam jako nežádoucí plevel), rumištích a podél cest. Narazit na ní je možno od nížin až do horských oblastí, preferuje spíše sušší půdu.
Rostlina dorůstá do výšky třiceti až devadesáti centimetrů. Má bílé květy, které jsou až tři centimetry velké a objevují se od května do září. Lodyhu má Silenka bílá vzpřímenou několikrát větvenou. V horní části je žláznatá měkce chlupaté. Dolní listy jsou řapíkaté a horní přisedlé. Listy jsou porostlé jemnými chloupky. Květy se otevírají až odpoledne či podvečer, rostlinu opylují můry. Plodem je tobolka. Kořen může mít až metrovou délku, obsahuje saponiny, ve větším množství může být jedovatý.

Kokořík lékařský - vonný

Kokořík lékařský  (také vonný) má latinský název Polygonatum odoratum.
Tato léčivá rostlina se nejčastěji nachází ve smíšených listnatých lesích, narazíme na ni na okraji lesů, kde les přechází v louku či křoviny. Nevyhýbá se ale ani borovým hájům, roste i na kamenitých křovinatých svazích. Občas se vysazuje jako ozdobná rostlina v zahrádkách, kde může velmi hezky osvěžit zarostlejší místa.
Jde spíše o menší bylinu, která dorůstá do výšky až šedesáti centimetrů. Má bílé květy, které se objevují od května do června. Listy má široce eliptické ve dvou řadách. Vyrůstají na mírně skloněné hranaté lodyze. Plodem je bobule, která dozrálá má barvu tmavě modrou či tmavě fialovou.
Jedná se o jedovatou rostlinu, která ale bývala dost často využívána v lidovém léčitelství. Dnes se přeci jen z důvodu zvýšených rizik od toho ustupuje. Nejčastěji se Kokořík lékařský sbíral během květu (oddenek zase na podzim a na jaře), tradovalo se, že za úplňku je jeho moc nejsilnější. Následně se sušil při teplotách od třiceti do šedesáti stupňů. Ve vyšších dávkách je jedovatý téměř pro každého, ale je těžko odhadnout toleranci na správné množství. Jde o bylinu, jejíž využití by člověk rozhodně měl kontaktovat nejdříve se zkušeným lékařem.

Ďáblík bahenní

Ďáblík bahenní má latinský název Calla palustris.
Tato rostlina se vskutku originálním názvem se objevuje na rašeliništích, krajích rybníků a vodních toků, v bahnitých či přímo močálovitých lesích. Převážně neroste jednotlivě, ale ve velkých skupinách. Občas ji lidé využívají pro ozdobu zahradních jezírek.
Je to spíše menší rostlina, dorůstá do výšky patnáct až třicet centimetrů. Její květenství je mnohokvětá palice, kterou obklopuje bílý přibližně osmicentimetrový toulec. Květy se objevují od května do července. Ďáblík bahenní vyrůstá z zeleného oddenku, na kterém se nachází okrouhle srdčité, sytě zelené kožnaté listy. Plodem této rostliny, díky kterému dochází později k rozmnožování jsou výrazně červené bobule. Květy opylují slimáci.
Je mírně jedovatá, a jako taková měla i má samozřejmě využití v lidové magii a léčitelství. Tvrdilo se, že po potření její šťávou je člověk chráněn před hadím uštknutím (případně pokud má ďáblík u sebe) a také, že její listy zabraňují kazení sýra. Obklady z této rostliny byly využívány při opuchlinách a nebo právě při uštknutí hadem.

Kruštík bahenní

Kruštík bahenní má latinský název Epipactis palustris.
Vybírá si, jak jasně vyniká z názvu, výrazně vlhčí prostředí. Jde o různé bahnité louky, rašeliniště a také případně světlé okraje listnatých lesů.
Tato rostlina dorůstá do výšky dvacet centimetrů až půl metru. Má bílé vnitřní a nahnědlé vnější okvětní lístky na osmi až patnácti květech, které se objevují od června do srpna. Lodyhu má hranatou a z ní vyrůstají přibližně půl druhého centimetru široké šedozelené podlouhle kopinaté listy. Na okrajích listů se nachází chloupky, samotné listy jsou ale na omak spíše drsnější.
Kruštík bahenní neprodukuje nektar, k rozmnožování dochází tak, že hmyz, který usedne na květ má obalenou hlavu pylem, který dále přenáší. V případě, že je hmyzu málo nebo není vůbec, dochází ke samosprašnosti. Kruštík plodí tobolky plné drobných semínek.
Tato naše orchidej je vzácná a také samozřejmě chráněná.

Vemeník dvoulistý

Vemeník dvoulistý má latinský název Planathera bifolia.
Květinka roste ve světlejších listnatých a smíšených lesích, můžeme ji také najít na řidších trávnících.
Dorůstá do výšky dvacet až padesát centimetrů. Její až deset centimetrů dlouhé bílé květenství s až dvoucentimetrovými kvítky se objevuje v květnu až červenci. Tato rostlinka dokáže velmi potěšit při procházkách v lese protože silně a hezky voní. K rozmnožování slouží tobolka, která je plná drobných semínek, které poté roznáší vítr. Dole jí vyrůstají dva větší listy - díky nim získala svůj název, zbytek lístků je spíše drobný.
Zajímavůstkou je fakt, že Vemeník dvoulistý bývá opylován nočními můrami - pyl se nalepuje na jejich tělíčko. Tato orchidej je u nás chráněná.

Svlačec rolní

Svlačec rolní má latinský název  Convolvulus arvensis.
Tato rostlina se nejčastěji vyskytuje při okrajích cest, často je ji možné spatřit na plotech zahrádek a nebo na rumištích.
Svlačec rolní má velmi rozvinutý kořenový systém, není neobvyklé, že jeho hlavní kořeny mají délku dva až čtyři metry a z nich rašící boční kořínky jsou dlouhé až dva metry. Lodyha je dvacet centimetrů až jeden metr dlouhá (i když je možné narazit na exempláře, které dosahují až dvojnásobku této délky). Svlačec kvete od května až do října, jeho kvítky jsou červené či načervenalé, přibližně tři centimetry vleiké. Mají nálevkovitý tvar. Listy má kopinaté případně šípovité až čtyři centimetry dlouhé.
Tato rostlina je jedovatá - nejvíce jedu obsahují jeho semena. Je to velmi neoblíbený plevel, který se dost těžko likviduje - zvláště z důvodu výše zmíněného velmi rozrostlého kořenového systému. Pokud likvidujeme jen nadzemní část, tak stejně rostlina přežívá až další dva roky, než využije všechny živiny, které má v kořenech.