Tenerife

Tvar trojúhelníku, na délku 80, na šířku nějakých 60 kilometrů. Kolem Atlantik, pár ostrovů, kterým se říká Kanárské, podnebí teplé, lidé mluví španělsky, rádi popíjejí víno a jsou skoro permanentně v pohodě...
Na Tenerife se setkáme s několika vegetačními pásmy. Zásadní klimatické rozdíly jsou mezi jihem a severem ostrova, další odlišnosti s sebou přináší odlišná nadmořská výška jednotlivých částí ostrova. Jih ostrova je horký, suchý, sever teplý a poměrně dosti vlhký. O pravidelný přísun srážek se zde starají pasátové mraky, které nad ostrov přicházejí z Atlantiku.
Už na pobřeží najdeme velmi typický endemický druh tohoto ostrova. Je jím Argyranthemum frutescens, na ostrově se vyskytuje v několika poddruzích a řadě variet, setkáme se s ním na pobřeží, stejně jako v horách. Z dalších druhů zde jistě uvidíme Hyoscyamus albus, Mesembryanthemum crystallinum a Mesembryanthemum nodiflorum.
K nejzajímavějším druhů patří Ceropegia fusca, Euphorbia balsamifera, endemické Euphorbi canariensis, Periplaca laevigata, Plocama pendula a Retama raetam.

VIOLA ODORATA L. - violka vonná

Původ: Evropa, na severu po jižní Švédsko a Finsko, na východě po střed evropské části Ruska. Roste také v severní Africe, Malé Asii a najdeme ji i na Kavkaze.
Charakteristika: Nízká rostlina s většinou hustými listy v přízemní růžici. Kvete jako jedna z brzkých jarních rostlin a to sytě modrofialovými květy, někdy červenofialovými, zřídka se můžeme setkat s bíle kvetoucími populacemi. Roste na částečně zastíněných a osluněných místech, v nízkých trávnících, křovinách, sadech, parcích.Violka vonná je pěstovaná od středověku a od této doby zplaňuje. Byla používána v lidovém léčitelství. Květy výrazně vonní a to i na větší vzdálenost. Proto byla - a ještě výjimečně stále je - používána jako surovina pro voňavkářství.

ERYTHRONIUM DENS-CANIS L. - kandík psí zub

Původ: Jde o evropský druh s těžištěm výskytu v jižní části kontinentu (Pyrenejský poloostrov, Balkán). Areál je však značně nespojitý. Střední Evropou prochází severní hranice areálu a je zde jen několik izolovaných výskytů. V ČR i SR má výskyt na samotné severní hranici svého celkového rozšíření a vyskytuje se zde jen na několika málo lokalitách (Střední Čechy – Medník, Slovenský kras – Brzotínské skály, Muránská planina).
Charakteristika: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou. Výška 10–20 cm. Lodyha je přímá, lysá červenonachově naběhlá, oblá. Listy jsou většinou jen dva nachově skvrnité. Nící květ je jeden, okvětní lístky jsou různě sytě růžové. Plodem je vejčitá tobolka. Doba květu je březen až duben.Typickými biotopy jsou světlé listnaté háje, místy i skalní stanoviště.V obou zemích je pro svoji vzácnost řazen ke kriticky ohroženým taxonům a chráněn i zákonem

ULEX EUROPAEUS L. - hlodáš evropský

Původ: jižní a západní Evropa - od Portugalska po Británii, východně po Itálii, v řadě oblastí světa zavlečen: Makaronésie, ve dvacátých letech 19. století byl vysazen v Austrálii a na Novém Zélandě, později zavlečen i do Střední a Severní Ameriky (Kostarika, západní i východní pobřeží USA) a na Havajské ostrovy. V některých zemích, kde je jeho výskyt nepůvodní, se projevuje jako značně invazní druh. U nás se pěstuje v zahradách a parcích, zplaňuje jen vzácně.
Charakteristika: keř, 1-2 m vysoký, hustě větvený, trnitý, větve žebernaté, tmavě zelené, listy ztrnovatělé, čárkovitě trojúhelníkovité, květy asi 2 cm dlouhé, vonné, koruna žlutá, hlavní doba květu trvá od ledna do července, ojedinělé květy se objevují na rostlině po celý rok. Plodem je lusk. Roste na suchých, skalnatých a písčitých stanovištích, na mýtinách, kolem cest i ve světlých lesích.

VACCINIUM MYRTILLUS L. - borůvka

Původ: Evropa (na jihu pouze v horách), Kavkaz, Sibiř, Mongolsko. U nás se vyskytuje hojně v horách, ve středních polohách roztroušeně, v teplých oblastech vzácně.
Charakteristika: opadavý keřík, 15-60 cm vysoký, větve vystoupavé nebo přímé, hranaté, zelené, listy vejčité až vejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené, na okrajích zoubkaté až pilovité. Květy nící, vyrůstají v úžlabí listů, kalich mělce až neznatelně vykrojený, koruna kulovitě baňkovitá, bílá nebo narůžovělá. Plodem jsou kulovité bobule, většinou modročerné, dužnaté. Druh je značně variabilní ve velikosti, tvaru listů i barvě plodů, rozeznává se řada variet a forem. Roste v jehličnatých a listnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, půdy vyhledává kyselé, chudé na živiny, nevysychavé. Borůvka je známou lesní plodinou, používá se v kuchyni i v lidovém léčitelství. Její sběr by měl být koordinován, rozhodně je nutné vyloučit masový sběr v chráněných územích, při kterém je ničen nejen porost borůvek, ale často i okolí.