Třešeň ptačí
Třešeň ptačí (cerasus avium) je strom dorůstající výšky až 30 metrů. Kůru má hladkou, loupající se o tmavě hnědočervené barvě. Listy jsou na okrajích pilovíté, na vrcholu protažené do špičky. Květy má bílé, drobnější o průměru dva a půl centrimetru, jsou zavěšeny na dlouhých stopkách a rostou po dvou až šesti. Ovoce je kulaté o průměru dva až tři centimetry. Plody jsou šťavnaté, chutné, barvu mají od žlutých přes červené až k téměř nahnědlým. Některé odrůdy jsou kyselejší. Třešeň ptačí kvete na přelomu dubna a května. Vyžaduje úrodnou půdu s vyšším obsahem vápence. Nejvíce je rozšířena ve střední Evropě, na Kavkaze a v západní Azii. Má hodně odrůd využívaných v ovocnářství a dřevo se občas využívá v truhlářství.
Čirůvka fialová
Klobouk mívá průměrně od 5 do 15 cm, v mládí polokulovitým, později se rozvyne do plošiny s nepravidelně zvlněným okrajem. Plodnice jsou zabarveny do modrofialové někdy až šedofialové barvy. Časem kvůli intenzitě světla blednou a klobouk získává červenohnědou, špinavě hnědou až okrovou barvu. Pokožka je lysá a hladká. Klobouk je dosti masitý. Lupeny jsou tuhé a mají 6-9 cm na výšku. Bývají zaoblené. Zpočátku modrofialová barva se mění v okrově fialovou až nahnědlou. Třeň má maximálně 10 cm na výšku a 3 cm na šířku. Je válcovitého nebo kyjovitého tvaru s rovným postavením.
Čirůvka fialová roste na podzim od září do listopadu. Nalézt ji můžeme ale i zjara. V tuto dobu ji najdeme v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích. Rozšířena je ale i na lesních loukách, pastvinách či cestách, v polích, parcích, křovinách i zahradách apod.
Díky příjemně aromatické až jemně kořeněné vůni i chuti je využitelná v kuchyni na mnoho způsobů. Doporučovaná je do houbových směsí, polévek i omáček. Jedná se o dobrou jedlou houbu, kterou lze i usušit. Pozor na to, abychom ji dokonale tepelně upravili, protože syrový exemplář narušuje červené krvinky a způsobuje tak žaludeční potíže a zvracení.
Čirůvka fialová roste na podzim od září do listopadu. Nalézt ji můžeme ale i zjara. V tuto dobu ji najdeme v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích. Rozšířena je ale i na lesních loukách, pastvinách či cestách, v polích, parcích, křovinách i zahradách apod.
Díky příjemně aromatické až jemně kořeněné vůni i chuti je využitelná v kuchyni na mnoho způsobů. Doporučovaná je do houbových směsí, polévek i omáček. Jedná se o dobrou jedlou houbu, kterou lze i usušit. Pozor na to, abychom ji dokonale tepelně upravili, protože syrový exemplář narušuje červené krvinky a způsobuje tak žaludeční potíže a zvracení.
Pečárka ovčí
Pěti až deseti centimetrový klobouk bývá v mládí kulovitě uzavřený. Není ale problém nalézt jednotlivce, kteří mají 15 cm do průměru. Náprstkovitě prodloužený tvar klobouku se rozvinuje do polokoule či ploché podušky.
Pokožka je čistě bílá, u starších hub citrónově žloutne. Povrch je hladký, lysý a suchý. Převážnou část lesklé, hedvábně vláknité pokožky lze snadno sloupnout. Již jemným pomačkáním získává sytější žlutou barvu.
Tato houba se hojně vyskytuje na loukách, pastvinách. Můžeme ji najít také v parku, na zahradě a samozřejmě v lese. Vybírá si hlavně listnaté a jehličnaté porosty. Běžný výskyt této pečárky ovčí je v rozmezí od května do října. Častější výskyt ale bývá až od června. Najít ji můžeme prakticky v celém mírném pásu severní polokoule.
Pečárka ovčí je jedlá houba, která se výborně hodí do kuchyně. Požít ji je možno nejen při přípravě houbových pokrmů. Použít žampion můžeme i jako přísadu do masitých nebo rybích jídel. Mladší plodnice je také vhodné konzervovat.
Splést si pečárku ovčí můžeme se žampionem zápašným, který je mírně jedovatý. Zejména při tepelné přípravě bychom si měli všimnout jeho karbolového zápachu.
Pokožka je čistě bílá, u starších hub citrónově žloutne. Povrch je hladký, lysý a suchý. Převážnou část lesklé, hedvábně vláknité pokožky lze snadno sloupnout. Již jemným pomačkáním získává sytější žlutou barvu.
Tato houba se hojně vyskytuje na loukách, pastvinách. Můžeme ji najít také v parku, na zahradě a samozřejmě v lese. Vybírá si hlavně listnaté a jehličnaté porosty. Běžný výskyt této pečárky ovčí je v rozmezí od května do října. Častější výskyt ale bývá až od června. Najít ji můžeme prakticky v celém mírném pásu severní polokoule.
Pečárka ovčí je jedlá houba, která se výborně hodí do kuchyně. Požít ji je možno nejen při přípravě houbových pokrmů. Použít žampion můžeme i jako přísadu do masitých nebo rybích jídel. Mladší plodnice je také vhodné konzervovat.
Splést si pečárku ovčí můžeme se žampionem zápašným, který je mírně jedovatý. Zejména při tepelné přípravě bychom si měli všimnout jeho karbolového zápachu.
Kačenka česká
Klobouk je 2-4 cm vysoký a 2-3 cm široký. Je náprstkovitého tvaru, k třeni přirostlý pouze vrcholem. Zbytek klobouku je zvonovitě převislý nad horní částí třeně. Povrch připomíná zvrásněnou kůru mozkovou, je nepravidelně zprohýbaný a má výrazné větvení vystouplými žebry, které jsou příčně pospojovány. Barva je okrově hnědá, ze spodní strany špinavě bílá. Slizký třeň je převážně válcovitý, v horní části zúžený. 1-2 cm tloušťka třeně je většinou dutá. Křehký a svraskalý povrch na 7-14 cm výšce je pokryt je pokryt šupinkami.
Najít ji můžeme při dobrém počasí již v březnu. Doba její největší slávy se pohybuje v rozmezí dubna a května. Najdeme ji především na místech, kde je dostatečné vlhko a teplo. Vybírá si listnaté háje, kde se nashromáždila suchá loňská tráva a listí. Velmi ráda má prostředí pod osikami nebo třešněmi. Ráda má také vápenaté podklady a opuky.
Kačenka česká je jedlá houba, kterou můžeme velmi dobře využít při přípravě pokrmů. To se ovšem nedá tvrdit o třeni který je tuhý a ke zpracování tudíž nevhodný. Výborná je kačenka naložená v octě.
Najít ji můžeme při dobrém počasí již v březnu. Doba její největší slávy se pohybuje v rozmezí dubna a května. Najdeme ji především na místech, kde je dostatečné vlhko a teplo. Vybírá si listnaté háje, kde se nashromáždila suchá loňská tráva a listí. Velmi ráda má prostředí pod osikami nebo třešněmi. Ráda má také vápenaté podklady a opuky.
Kačenka česká je jedlá houba, kterou můžeme velmi dobře využít při přípravě pokrmů. To se ovšem nedá tvrdit o třeni který je tuhý a ke zpracování tudíž nevhodný. Výborná je kačenka naložená v octě.
Hřib borový
6-30 cm klobouk je v mládí polokulovitý, později sklenutý až poduškovitý. Stejně jako celý hřib je statný a masitý. Na povrchu hrbolatý nebo zvrásněný. Barvu má červenohnědou bez žlutého okrajového pásku, místo kterého je zde růžový nebo jemně purpurový proužek. Ten u mladých plodnic teprve získá barvu, takže je bělavý. Pokožka je lysá, za deště dost slizká. U dospělých vyvinutých jedinců mírně překrývá okrajovou část rourek jako blanka. 25 mm rourky jsou krémově bílé nebo žlutavé s olivovým nádechem. Od třeně odsedlé. Póry mají stejné zbarvení jako rourky, směrem ke třeni ale získávají tmavší hnědavý nádech. Třeň je v mládí kulovitý až vejčitý. Má maximálně 7 cm do výšky a 3 cm do šířky.
Houba roste převážně v borových lesích pod borovicí lesní od srpna do listopadu. Ale objevit ho můžeme třeba už v květnu. Hřib borový najdeme od nížin až po horské oblasti. Nalezen byl i pod smrky jedlemi či duby nebo buky.
Výtečná jedlá houba, kterou je nejlepší zpracovávat v čerstvém stavu. Dá se i konzervovat.
Zaměnit hřib borový lze snadno s hřibem bronzovým, který je ale teplomilný a u nás ho tudíž nalezneme jen v nejteplejších oblastech velmi hřejivého léta. Hřib bronzový roste hlavně pod duby nebo buky, kde výskyt borového není tak častý.
Houba roste převážně v borových lesích pod borovicí lesní od srpna do listopadu. Ale objevit ho můžeme třeba už v květnu. Hřib borový najdeme od nížin až po horské oblasti. Nalezen byl i pod smrky jedlemi či duby nebo buky.
Výtečná jedlá houba, kterou je nejlepší zpracovávat v čerstvém stavu. Dá se i konzervovat.
Zaměnit hřib borový lze snadno s hřibem bronzovým, který je ale teplomilný a u nás ho tudíž nalezneme jen v nejteplejších oblastech velmi hřejivého léta. Hřib bronzový roste hlavně pod duby nebo buky, kde výskyt borového není tak častý.
Choroš zimní
Dvou až sedmi centimetrový průměr klobouku choroše zimního poznáme podle okrově žluté až šedavé barvy. Ne moc silným, přesto intenzivním slunečním záření postupně bledne, takže jeho barva může mít i různé odstíny žlutookrové barvy. Střední část klobouku je nálevkovitě tvarovaná, v okolí je pak ploše rozložen. Okraje mívá ostré. Pokožka je jemně plstnatá.
Jak jsem již uvedla tuto houbu v zimních měsících, ač nám název napovídá něco jiného, nehledejte. Roste totiž hlavně od března do července. Jedná se o houbu dřevokaznou.
Jak již jsem zmínila, jedná se o houbu nejedlou, k přípravě pokrmů tedy nevhodnou. Možnost užití tu ale stále je. Jako děti jsme si s ním často vyhráli. Díky průměru jeho klobouku je možné ho například barevně ozdobit třeba temperami nebo vodovými barvami. Může tedy potom sloužit jako zábavná a nezvyklá hračka pro děti (ovšem větší a rozumnější, kteří nemají potřebu ho ochutnávat) nebo pokud se do malování pustí zdatní dospělí i jako dekorace. Někdo zdobí kameny a někdo holt choroše.
Jak jsem již uvedla tuto houbu v zimních měsících, ač nám název napovídá něco jiného, nehledejte. Roste totiž hlavně od března do července. Jedná se o houbu dřevokaznou.
Jak již jsem zmínila, jedná se o houbu nejedlou, k přípravě pokrmů tedy nevhodnou. Možnost užití tu ale stále je. Jako děti jsme si s ním často vyhráli. Díky průměru jeho klobouku je možné ho například barevně ozdobit třeba temperami nebo vodovými barvami. Může tedy potom sloužit jako zábavná a nezvyklá hračka pro děti (ovšem větší a rozumnější, kteří nemají potřebu ho ochutnávat) nebo pokud se do malování pustí zdatní dospělí i jako dekorace. Někdo zdobí kameny a někdo holt choroše.
Sasanka hajní
Pryskyřníkovitá sasanka hajní patří mezi jarní vytrvalé byliny a dorůstá do výšky až 25 centimetrů. Vzrůst je hustý, tvoří rovné oddenky, zatahuje po odkvětu. Stonek sasanky hajní je lysý až roztroušeně chlupatý, může být i fialově naběhlý, převážně jen s jedním přízemním listem. Listy jsou trojdílné, dlouze řapíkaté, které vyrůstají zhruba v horní polovině stonku a jsou 15 centimetrů dlouhé. Čepel je dlanitě tři až pětičetná. Na konci lodyhy můžeme vidět jeden bílý pravidelný květ se šesti okvětními lístky. Květní stopka je tedy jen jedna, ale velmi vzácně můžeme najít i dvě. Květy jsou oboupohlavné, miskovité a měří v průměru 2 – 4 cm.Sasanka hajní patří ke skupině jedovatých rostlin. Oddenek obsahuje arginin. Mezi nejvýznamnější jedovaté látky patří ranunkulin, protoanemonin aj. Obsahuje i alkaloid anemonin, který je prudce jedovatý a má i narkotické účinky. Otrava touto rostlinou se projevuje především zvracením, bolestmi trávícího ústrojí, průjmem, zánětem ledvin a při styku s pokožkou může vyvolat její zánět až puchýře, v očích pak zánět spojivek. Udává se, že smrtelnou dávkou pro dospělého člověka je asi 30 ks sasanky hajní.
Roste zvláště ve světlých listnatých a smíšených lesů s humózními půdami. Také ji nalezneme s přítomností křovin, pastvin, sadů, parků a upřednostňuje nejen humózní pudy, ale i hlubší a vlhčí.
Roste zvláště ve světlých listnatých a smíšených lesů s humózními půdami. Také ji nalezneme s přítomností křovin, pastvin, sadů, parků a upřednostňuje nejen humózní pudy, ale i hlubší a vlhčí.
Orsej jarní
Už čeleď do které tato rostlinka patří napovídá, jak asi vypadá (zejména květ).Výrazné žluté květy orseje naleznete v březnu až květnu. Po odkvětu se objeví 10 - 15 vejčitých nažek (plodů). Tato kytička má poléhavý lodyžnatý stonek a pacibulky. Řapíkaté listy orseje jsou srdcovitého, vejčitého až ledinovitého tvaru.
Jako i další pryskyřníkovité i orsej je jedovatý. Obsahuje protoanemonin, ranunkulin. Tyto látky záněty a puchýřky. Při požití může dojít k zánětům trávícího ústrojí, bolesti žaludku.
Tato rostlina původem ze západní Asie je rozšířena po celé Evropě a přední Asii. Zavlečen byl i do severní Ameriky. Má ráda vlhká a stinná místa v listnatých lesích, křovinách s dusíkatou půdou.
Většinou je považována za plevel. Plnokvěté odrůdy se používají jako okrasné.
Dříve se používal na léčbu hemeroidů, kurdějí, nemocí prsou či bradavic. Nyní se ale už téměř nepoužívá.
Orsej se dá s úspěchem použít do do jarních zdravých salátů (díky vysokému obsahu vitamínu C. Je nutné ale vybírat pouze mladé rostliny před rozkvětem.
Jako i další pryskyřníkovité i orsej je jedovatý. Obsahuje protoanemonin, ranunkulin. Tyto látky záněty a puchýřky. Při požití může dojít k zánětům trávícího ústrojí, bolesti žaludku.
Tato rostlina původem ze západní Asie je rozšířena po celé Evropě a přední Asii. Zavlečen byl i do severní Ameriky. Má ráda vlhká a stinná místa v listnatých lesích, křovinách s dusíkatou půdou.
Většinou je považována za plevel. Plnokvěté odrůdy se používají jako okrasné.
Dříve se používal na léčbu hemeroidů, kurdějí, nemocí prsou či bradavic. Nyní se ale už téměř nepoužívá.
Orsej se dá s úspěchem použít do do jarních zdravých salátů (díky vysokému obsahu vitamínu C. Je nutné ale vybírat pouze mladé rostliny před rozkvětem.
Třezalka tečkovaná
Třezalka tečkovaná je řazena k vytrvalým a statným bylinám, které mohou dorůstat do výšky až šedesáti centimetrů. Jedná se především o lysou bylinu. Lodyhy jsou oblé, alespoň v horní části se dvěma vyniklými lištami. Listy bývají přisedlé, krátce řapíkaté, vejčité nebo vejčitě kopinaté s tečkovitými siličnými nádržkami a černými tečkovitými žlázkami. Tato bylina má velmi krásné, jasně zlatožluté pětičetné květy, které jsou v průměru 15 ? 35 mm, za to korunní lístky jsou 8 ? 18 mm dlouhé. Kališní lístky mají trojúhelníkovitý tvar. V malých žlázkách je obsažené červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy, silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A a vitamin C.
U nás se vyskytuje od nížin do podhorských oblastí velmi bohatě. Avšak ve vyšších nadmořských výškách se nachází spíše už jen vzácně. Třezalka tečkovaná upřednostňuje sušší louky, výslunné stráně.
Třezalka tečkovaná je jedna z nejznámějších bylin, která se používá nejen v lidovém léčitelství. Především se sbírá kvetoucí nať, hned po rozkvětu. Nasbíraný svazek se pak usuší na větraném místě a hlavně ve stínu.
Třezalka tečkovaná působí jako antibiotikum, podporuje látkovou výměnu, léčí většinu ekzémů. Dále odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, léčí žaludek a dvanácterník. Zevně i vnitřně je pak vhodná k léčení ran, pohmožděnin, zlomenin, ale také i naraženin.
U nás se vyskytuje od nížin do podhorských oblastí velmi bohatě. Avšak ve vyšších nadmořských výškách se nachází spíše už jen vzácně. Třezalka tečkovaná upřednostňuje sušší louky, výslunné stráně.
Třezalka tečkovaná je jedna z nejznámějších bylin, která se používá nejen v lidovém léčitelství. Především se sbírá kvetoucí nať, hned po rozkvětu. Nasbíraný svazek se pak usuší na větraném místě a hlavně ve stínu.
Třezalka tečkovaná působí jako antibiotikum, podporuje látkovou výměnu, léčí většinu ekzémů. Dále odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, léčí žaludek a dvanácterník. Zevně i vnitřně je pak vhodná k léčení ran, pohmožděnin, zlomenin, ale také i naraženin.
Jedlý kaštan
Již v minulosti byly využívány jako krmivo pro zvířata a potrava pro lidi, než se rozšířilo pěstování brambor. Plané odrůdy mají drobné plody (lesní kaštany) a kultivary pak velké (zvány též marony).Tento strom z čeledi bukovitých kvete poměrně pozdě, v rozmezí června až srpna podle lokality. Jedlých kaštanů se dočkáme zpravidla v září či říjnu. Strom dorůstá výšky až 30 m, ale zpravidla jsou stromy vysoké 6-20 m. Dosahuje šířky asi 10-20 m. Celý strom je tedy tvaru širokého jehlanu a díky listům vypadá velmi dekorativně.
Ve své domovině tento strom vyrůstá poměrně velkých rozměrů a dožívá se stovek let. U nás se pěstuje především v nížinách, kde plní funkci dekorativního stromu.
Jedlé kaštany jsou typickou podzimní pochoutkou. Co si představit malebnějšího než vůni svařáku, vůni pečených kaštanů a za okny sychravý deštivý večer. V obchodech jsou k dostání až do Vánoc.
Plody obsahují 30-60% škrobu, 6-10% bílkovin, 15-20 % sacharózy, dextrin, 2-7% tuků, 40 mg vitamínu C a 15 mg vitamínu B ve 100g plodu. Dále minerální látky jako draslík a fosfor. Pro svůj obsah tříslovin jsou mírně protiprůjmové.
Chybí jim sodík, jsou proto vhodné pro lidi trpící srdečními chorobami a vysokým krevním tlakem. Problémem někdy bývá, jak se k lákavé pochoutce dostat. Slupka je velmi tvrdá a existuje mnoho způsobů, jak kaštany upravovat. Nejznámější je asi naříznout každý kaštan do kříže, aby mohla unikat pára a ve středně vyhřáté troubě upéct. Nenaříznuté kaštany velmi rády pukají tak, že vám označkují celou kuchyň. Lze je též naříznuté vařit.ve vodě nebo v mléce. Další užití je různorodé, jsou výborné jen tak, nebo jako příloha k masu, zvěřině, omáčkám či zapékané ve smetaně. Experimentům je přáno...chuť kaštanů je jemná, moučná a nasládlá, trošku podobná oříškům.
Ve své domovině tento strom vyrůstá poměrně velkých rozměrů a dožívá se stovek let. U nás se pěstuje především v nížinách, kde plní funkci dekorativního stromu.
Jedlé kaštany jsou typickou podzimní pochoutkou. Co si představit malebnějšího než vůni svařáku, vůni pečených kaštanů a za okny sychravý deštivý večer. V obchodech jsou k dostání až do Vánoc.
Plody obsahují 30-60% škrobu, 6-10% bílkovin, 15-20 % sacharózy, dextrin, 2-7% tuků, 40 mg vitamínu C a 15 mg vitamínu B ve 100g plodu. Dále minerální látky jako draslík a fosfor. Pro svůj obsah tříslovin jsou mírně protiprůjmové.
Chybí jim sodík, jsou proto vhodné pro lidi trpící srdečními chorobami a vysokým krevním tlakem. Problémem někdy bývá, jak se k lákavé pochoutce dostat. Slupka je velmi tvrdá a existuje mnoho způsobů, jak kaštany upravovat. Nejznámější je asi naříznout každý kaštan do kříže, aby mohla unikat pára a ve středně vyhřáté troubě upéct. Nenaříznuté kaštany velmi rády pukají tak, že vám označkují celou kuchyň. Lze je též naříznuté vařit.ve vodě nebo v mléce. Další užití je různorodé, jsou výborné jen tak, nebo jako příloha k masu, zvěřině, omáčkám či zapékané ve smetaně. Experimentům je přáno...chuť kaštanů je jemná, moučná a nasládlá, trošku podobná oříškům.
Ostružiník maliník
Jak dokládají archeologické vykopávky, maliny znaly již lidé v neolitu. Pěstovat se začaly ale až v 16. století. Dnes je oblíbeným ovocným keřem řady zahrádkářů.
V přírodě lze najít nejen maliník, ale i jiné druhy tohoto rodu především na okrajích lesů a na stráních. Maliník je keř, který mimo známých plodů poznáme velmi snadno podle listů. Jejich spodní strana je porostlá stříbřitě šedými chloupky, které jsou nezaměnitelné s jiným podobným keřem. Listy jsou lichospeřené a na okrajích pilovité. O ostružíníku je obecně známo, že se jedná o trnitý keř.
Květy maliníku lze přirovnat tvarem ke květům šípku. Má výrazné bílé pětičetné květy, proto čeleď růžovité. Ve většině případů jsou květy bílé. Lze je vidět v období květen červen. Na malinách si pak pochutnáme od července až do září.
Listy lze použít zejména ke kloktání při zánětech dutiny ústní a pro potírání při chronických kožních chorobách. Působí též srážlivě a protiprůjmově. Z plodů se vyrábí sirupy a další nealkoholické nápoje například Kofola.
Nejlepší období pro sběr listů maliníku je květen. Při sušení je třeba dbát na to, aby se nezměnika barva listů.
V přírodě lze najít nejen maliník, ale i jiné druhy tohoto rodu především na okrajích lesů a na stráních. Maliník je keř, který mimo známých plodů poznáme velmi snadno podle listů. Jejich spodní strana je porostlá stříbřitě šedými chloupky, které jsou nezaměnitelné s jiným podobným keřem. Listy jsou lichospeřené a na okrajích pilovité. O ostružíníku je obecně známo, že se jedná o trnitý keř.
Květy maliníku lze přirovnat tvarem ke květům šípku. Má výrazné bílé pětičetné květy, proto čeleď růžovité. Ve většině případů jsou květy bílé. Lze je vidět v období květen červen. Na malinách si pak pochutnáme od července až do září.
Listy lze použít zejména ke kloktání při zánětech dutiny ústní a pro potírání při chronických kožních chorobách. Působí též srážlivě a protiprůjmově. Z plodů se vyrábí sirupy a další nealkoholické nápoje například Kofola.
Nejlepší období pro sběr listů maliníku je květen. Při sušení je třeba dbát na to, aby se nezměnika barva listů.
Hloh obecný
Hloh obecný je trnitým keřem nebo také i malým stromem s kulovitou korunou dorůstající do výšky cca sedm metrů. Trny jsou dlouhé až 2,5 cm. Listy hlohu obecného jsou střídavé, obvejčité s okrajem listu laločnatým, dlouhé tři až pět centimetrů, trojlaločné až pětilaločné, na bázi klínovité, zelené. Květy jsou krásně bílé barvy s červenými prašníky (nepříjemná vůně), jsou pětičetné, široké 1,5 cm, v chocholících po pěti až deseti. Květe v květnu až červnu.
Typické stanoviště je většinou tam, kde je hloh na plném slunci, převážně humózní, propustné půdy. Hloh také tvoří souvislé houštiny na okrajích lesů, na stráních, ale i na kamenitých mezích a v plotech. Nejčastěji hloh obecný spatříme v řídkých lesích, většinou v listnatých nebo borových lesích. Avšak vyskytuje se i u cest od nížin až do hor.
V léčitelství se používají zejména sušené nepříliš rozvité květy, listy, méně již sušené plody - hložinky. Nejdříve bych zmínila, že drogy účinkují jako srdeční tonikum - na povzbuzení srdeční činnosti hlavně v období stáří, na snížení vysokého krevního tlaku a současně na zlepšení průtoku krve v srdci, i při poruchách srdečního rytmu. Dále čaj a tinktura se užívají s úspěchem při srdečních neurózách, nespavosti, proti vysokému krevnímu tlaku a v rekonvalescenci po záchvatech mrtvice. Před aplikací je však nutná porada s lékařem.
Typické stanoviště je většinou tam, kde je hloh na plném slunci, převážně humózní, propustné půdy. Hloh také tvoří souvislé houštiny na okrajích lesů, na stráních, ale i na kamenitých mezích a v plotech. Nejčastěji hloh obecný spatříme v řídkých lesích, většinou v listnatých nebo borových lesích. Avšak vyskytuje se i u cest od nížin až do hor.
V léčitelství se používají zejména sušené nepříliš rozvité květy, listy, méně již sušené plody - hložinky. Nejdříve bych zmínila, že drogy účinkují jako srdeční tonikum - na povzbuzení srdeční činnosti hlavně v období stáří, na snížení vysokého krevního tlaku a současně na zlepšení průtoku krve v srdci, i při poruchách srdečního rytmu. Dále čaj a tinktura se užívají s úspěchem při srdečních neurózách, nespavosti, proti vysokému krevnímu tlaku a v rekonvalescenci po záchvatech mrtvice. Před aplikací je však nutná porada s lékařem.
Konvalinka vonná
Konvalinka vonná má latinský název Convalllaria majalis.
Roste ve světlejších lesích a křovinách. Vybírá si půdy s dostatkem vápníku, proto ji často najdeme na bučinách na vápencích.
Jde o rostlinku, která dosahuje až třiceticentimetrů výšky. Listy, které obklopují květní stvol se objevují v počtu dvou až tří a mají široce kopinatý tvar. Květy jsou typické, bílé, zvonkovité, až jeden centimetr veliké, rostou hroznovitě. Samotný stvol je bezlistý.
Konvalinka vonná je velmi jedovatou rostlinou (obsahuje jedovatý glykosid), otrávit se můžete nejen při žvýkání lístečků, stvolů nebo plodů, ale co je nebezpečnější je voda ve váze, ke které mohou mít přístup děti. Proto je lepší, pokud máme konvalinky ve váze, držet je někde mimo dosah našich ratolestí. Konvalinka vonná byla dlouhodobě využívána v léčitelství, zná ji už starověká antická čínská medicína. Ale rozhodně se nedoporučuje si jakékoliv přípravky z konvalinek chystat doma.
Lípa srdčitá
Lípa, náš národní strom. Tento titul získala patrně díky kvalitě svého dřeva. Lipové dřevo provázelo a ještě stále provází naše životy. Dříve se z něj vyráběly velmi kvalitní hudební nástroje, nábytek...
Podle pověsti právě lípy osídlovali spravedliví a dobří duchové. Lidé je pak vyhledávali, aby se pod nimi schovali před bouřkou, v domění, že do nich díky dobrým duchům neuhodí blesk.
Lípa patří mezi listnaté opadavé stromy. většinou se jedná o velmi statné, urostlé stromy, vysoké až 30 m nebo příležitostně i více. Vyznačují se vysoko klenutou, upravenou korunou.
Na větvích jsou listy střídavě posazené. Mají srdčitý tvar a zřetelné je jejich ozubení na obryse. Na lícové straně jsou tmavozlené a lesklé, z rubu modrozelené. U paždích můžeme pozorovat rezavé ochlupení.
Na jaře se objeví vejcovité, černohnědé pupeny. V červnu či červenci můžeme vidět lípy kvést. Celé latovité květenství žlutavě bílých květů s výraznými tyčinkami je srostlé s podpůrným listem. Lípa je významnou medonosnou rostlinou. Včelky to dobře vědí a tak jsou lípy v době květu jimi doslova obaleny. Nepříliš známým plodem lípy je oříšek.
Známé jsou léčivé účinky lipového květu. Tyto květy obsahují flavonové glykosidy (zejména tilirosid), poměrně dost slizu, malé množství silice, jejíž hlavní složkou je fornesol. Dále jsou to třísloviny, cukry a malé množství saponinu
Čaj z nich se již dlouho používá při nachlazení, dráždivém kašli. Má také kladný vliv na regulaci činnosti trávícího ústrojí. Je oblíbený především díky tomu, že podporuje pocení, rozpouští hleny a snižuje dráždivost ke kašli.
Podle pověsti právě lípy osídlovali spravedliví a dobří duchové. Lidé je pak vyhledávali, aby se pod nimi schovali před bouřkou, v domění, že do nich díky dobrým duchům neuhodí blesk.
Lípa patří mezi listnaté opadavé stromy. většinou se jedná o velmi statné, urostlé stromy, vysoké až 30 m nebo příležitostně i více. Vyznačují se vysoko klenutou, upravenou korunou.
Na větvích jsou listy střídavě posazené. Mají srdčitý tvar a zřetelné je jejich ozubení na obryse. Na lícové straně jsou tmavozlené a lesklé, z rubu modrozelené. U paždích můžeme pozorovat rezavé ochlupení.
Na jaře se objeví vejcovité, černohnědé pupeny. V červnu či červenci můžeme vidět lípy kvést. Celé latovité květenství žlutavě bílých květů s výraznými tyčinkami je srostlé s podpůrným listem. Lípa je významnou medonosnou rostlinou. Včelky to dobře vědí a tak jsou lípy v době květu jimi doslova obaleny. Nepříliš známým plodem lípy je oříšek.
Známé jsou léčivé účinky lipového květu. Tyto květy obsahují flavonové glykosidy (zejména tilirosid), poměrně dost slizu, malé množství silice, jejíž hlavní složkou je fornesol. Dále jsou to třísloviny, cukry a malé množství saponinu
Čaj z nich se již dlouho používá při nachlazení, dráždivém kašli. Má také kladný vliv na regulaci činnosti trávícího ústrojí. Je oblíbený především díky tomu, že podporuje pocení, rozpouští hleny a snižuje dráždivost ke kašli.
Máta peprná
Rozlišujeme zhruba kolem patnácti druhů máty, avšak u nás narazíme na mátu klasnatou (Mentha spicata) nebo mátu vodní (Mentha aquatica) ? mimochodem díky zkřížením těchto dvou mát vznikla máta peprná. Nejznámější a nejrozšířenější máta peprná je vytrvalá bylina, vysoká až 80 centimetrů s nadzemními plazivými výběžky. Čtyřhranná lodyha je lysá nebo má roztroušené jemné chloupky. Zelené listy jsou úzce vejčité, špičaté, řapíkaté a trošku zubaté. Květy v hustých lichopřeslenech vyrůstajících z paždí listů, koruna světle růžová až světle fialová. Kvete v červenci až září. Máta peprná obsahuje silice, v níž je přes 50 % mentholu, pak estery s kyselinou octovou. Estery mentholu a jasmonu dodávají aromatické vlastnosti. Nať obsahuje třísloviny a hořčiny.
Původem máta peprná pochází z Anglie. V dnešní době neroste jen samovolně v přírodě, ale lidé si jí dokonce pěstují na svých zahradách. Dále se také pěstuje i ve většině evropských zemí na velkých plochách. Máta peprná upřednostňuje lehčí humózní půdy s dostatkem vláhy a světla v teplejších, především chráněných, polohách.
Původem máta peprná pochází z Anglie. V dnešní době neroste jen samovolně v přírodě, ale lidé si jí dokonce pěstují na svých zahradách. Dále se také pěstuje i ve většině evropských zemí na velkých plochách. Máta peprná upřednostňuje lehčí humózní půdy s dostatkem vláhy a světla v teplejších, především chráněných, polohách.
Hortenzie
Hortenzie jsou opadavé keře vysoké 1 až 3 m (v domovině dosahují výšky až 4 m). Celkový vzhled mají vzpřímený až široce rozložitý. Většinou bývají olistěné až k zemi. Jejich listy jsou krátce řapíkaté a široce vejčité, okraj mají hrubě pilovitý. Květy má hortenzie uspořádány v koncových chocholících, které jsou ploché, polokulovité až kulovité a 15 až 20 cm velké. Barvu mají bledě modrou, purpurovou, růžovou, červenou a bílé (Květy mění barvu podle půdní reakce.
Hortenzie (Hydrangea) krášlí evropské zahrady svými kouzelnými květy již přes 200 let. Její hlavní původ bychom našli v Číně, odkud ji jako první roku 1790 přivezl do Evropy francouzský botanik T. Commerson a pojmenoval po své přítelkyni Hortensii Barté. V přírodě bylo popsáno přibližně na osmdesát druhů botanických hortenzií. Převážná většina z nich pochází z východní Asie a Severní i Jižní Ameriky. Pro naše podmínky se hodí především opadavé druhy. Daří se jim, jako by k nám odjakživa patřily. Přitom žádná z nich v Evropě nikdy přirozeně nerostla. První byla dovezena ze Severní Ameriky hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens). Dnes se pěstuje především její kultivar ´Grandiflora´.
Hortenzie rostou nejlépe na chráněném stanovišti v lehkém polostínu. Mají-li dostatek vláhy, snesou i plné slunce. Půdu jim připravíme humózní, dostatečně zásobenou vláhou a s kyselou půdní reakcí. Na vápnitých půdách nám neporostou, protože všechny jsou tzv. ?vápnostřežné?. Nejvíce vody spotřebují keře během kvetení. Půdu nikdy nenecháme vyschnout. Hnojit bychom je měli až do konce srpna. Na zimu nahrneme ke kořenům lehčí substrát nebo vrstvu spadaného listí.
Hortenzie (Hydrangea) krášlí evropské zahrady svými kouzelnými květy již přes 200 let. Její hlavní původ bychom našli v Číně, odkud ji jako první roku 1790 přivezl do Evropy francouzský botanik T. Commerson a pojmenoval po své přítelkyni Hortensii Barté. V přírodě bylo popsáno přibližně na osmdesát druhů botanických hortenzií. Převážná většina z nich pochází z východní Asie a Severní i Jižní Ameriky. Pro naše podmínky se hodí především opadavé druhy. Daří se jim, jako by k nám odjakživa patřily. Přitom žádná z nich v Evropě nikdy přirozeně nerostla. První byla dovezena ze Severní Ameriky hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens). Dnes se pěstuje především její kultivar ´Grandiflora´.
Hortenzie rostou nejlépe na chráněném stanovišti v lehkém polostínu. Mají-li dostatek vláhy, snesou i plné slunce. Půdu jim připravíme humózní, dostatečně zásobenou vláhou a s kyselou půdní reakcí. Na vápnitých půdách nám neporostou, protože všechny jsou tzv. ?vápnostřežné?. Nejvíce vody spotřebují keře během kvetení. Půdu nikdy nenecháme vyschnout. Hnojit bychom je měli až do konce srpna. Na zimu nahrneme ke kořenům lehčí substrát nebo vrstvu spadaného listí.
Sedmikráska chudobka
Jistě ji znáte, ale považuji za důležité připomenout alespoň ty nejzákladnější znaky. Sedmikráska chudobka má na výšku až 15 cm. Jedná se o vytrvalou léčivou bylinu. Ale o jejím využití až později.
Sytě zelené listy uspořádané v přízemní růžici jsou široce obvejčité až obkopinaté, na okrajích jemně zubaté nebo celokrajné. Bezlistý květní stvol je jednoúborový.
Bohatě zastoupená je chudobka v celé Evropě až po Kavkaz. Najdeme ji na každé louce. Vyskytuje se také na mezích nebo pastvinách, ale i podél cest. Potřebuje dostatek slunečního záření.
Pro sběr jsou určené květní úbory se stonkem do 2 cm. Ty obsahují hořčiny, sliz, silici,flavonoidy, třísloviny, triterpenové saponiny, organické kyseliny, minerální látky, inulín a cukr. Tyto látky napomáhají ke zvýšení látkové výměny v játrech. Doporučuje se také při chorobách žlučníku.
Chudobkový květ lze použít vnitřně i zevně. Vnitřně se používá např. při zánětlivých onemocněních dýchacích cest, kdy napomáhá vykašlávání a působí protizánětlivě. K zevnímu použití je vhodná jako přísada do koupele nebo odvar na obklady. Využitelná je především na špatně se hojící rány a vředy. Kloktáním napomáhá léčbě zánětů hrdla a dásní.
Sytě zelené listy uspořádané v přízemní růžici jsou široce obvejčité až obkopinaté, na okrajích jemně zubaté nebo celokrajné. Bezlistý květní stvol je jednoúborový.
Bohatě zastoupená je chudobka v celé Evropě až po Kavkaz. Najdeme ji na každé louce. Vyskytuje se také na mezích nebo pastvinách, ale i podél cest. Potřebuje dostatek slunečního záření.
Pro sběr jsou určené květní úbory se stonkem do 2 cm. Ty obsahují hořčiny, sliz, silici,flavonoidy, třísloviny, triterpenové saponiny, organické kyseliny, minerální látky, inulín a cukr. Tyto látky napomáhají ke zvýšení látkové výměny v játrech. Doporučuje se také při chorobách žlučníku.
Chudobkový květ lze použít vnitřně i zevně. Vnitřně se používá např. při zánětlivých onemocněních dýchacích cest, kdy napomáhá vykašlávání a působí protizánětlivě. K zevnímu použití je vhodná jako přísada do koupele nebo odvar na obklady. Využitelná je především na špatně se hojící rány a vředy. Kloktáním napomáhá léčbě zánětů hrdla a dásní.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)