Hořec Clusiův

Hořec Clusiův má latinský název Gentiana clusii.
Jde o vysokohorskou trvalku, která se vyskytuje ve výškách 1200 až 2600 metrů. Je vápnomilná a preferuje slunečná místa.V Česku se nevyskytuje, ale je možné na něj narazit na Slovensku - v Tatrách patří mezi relativně časté rostliny (od 950 metrů), ale je chráněná (největším nebezpečím pro ni jsou nedisciplinovaní turisté, kteří se pohybují mimo vyznačené trasy). Občas se objevuje na skalkách.
Hořec Clusiův je spíše drobnější rostlinka, která dorůstá do velikosti kolem osmi centimetrů. Hořec Clusiův má zářívě modré zvonkovité květy, které se objevují od dubna do srpna. Špičaté a kopinaté kališní zuby dosahájí poloviční délky trupky. Stonek je nerozvětvený, bývá většinou dosti krátý. Kopinaté listy, na okrajích drsné, vytvářejí přízemní růžice a mají výraznou zelenou barvu.Plodí přibližně šesticentimetrové tobolky plné drobných tmavých semínek.
Jméno rostlina získala podle francouzského lékaře a botanika Julese Charlese de l'Écluse, který žil v 16. a na začátku sedmnáctého století a je považován za  pravděpodobně nejvýznamnějšího botanika své doby (jako první přistupoval k rostlinám a jejich popisu z moderního vědeckého pohledu). Je považován také za prvního mykologa. Zakládal botanické zahrady.

Koniklec alpínský

Koniklec alpínský má latinský název Pulsatilla alpina.

Jde o rostlinu, která si pro svůj růst vybírá opravdu velké výšky. Výskyt začíná kolem tisíce metrů, ale velmi obvyklý je také její růst nad dvojnásobkem této výšky. U nás se vyskytuje v Krkonoších, kde ji můžeme spatřit kvést i na vrcholcích hor.

Jde, jako to u horských květin je obvyklé, o spíše menší rostlinku, dorůstá maximálně do třiceticentimetrové velikosti. Má zářivě bílé kvítky o max čtyřcentimetrovém průměru. Podkvětní listeny rostou na krátkém tlustším řapíku. Dolní listy jsou trojčetné, objevují se na nich řidší chloupky.

Koniklec alpínský je jedovatý.

Čemeřice černá

Čemeřice černá má latinský název Helleborus niger.

Původně pochází ze střední a jižní Evropy. V alpských oblastech roste na kamenitých svazích a také v horských lesích. Není neobvyklé na ni narazit i ve výšce 1800 metrů nad mořem.

Čemeřice černá se dorůstá do výšky asi třiceti centimetrů. Kvete bíle, případně s jemně načervenalým odstínem. Květ je na stvolu jen jeden, má průměr do osmi centimetrů. Kvete od února do dubna (když je mírná zima, tak dokáže kvést už od Vánoc, prosto má občas čemeřice černá i název Vánoční růže). Stonek má tato horská květina tlustý, masitý s šupinatými listeny. Má dosti kožovité listy, které jsou stále tmavě zelené.

Tato rostlinka obsahuje jedovaté glykosidy. Již od dob starověku, jak potvrzují nejstarší řecké legendy, bývala využívána v lidovém léčitelství.

Netřesk pavučinatý

Netřesk pavučinatý má latinský název Semprevivum arachnoideum.

Vyskytuje se ve vysokých horách, roste až do výše téměř třech tisíc metrů. Objevit ho můžeme i na skalách či sutích. V našich podmínkách se také netřesk pavučinatý vyskytuje jako relativně velmi oblíbená skalnička na zahradních skalkách - i když protože netřesk pavučinatý se relativně snadno kříží, většinou na zahrádce najdete spíše nějakou odrůdu.

Netřesk pavučinatý je rostlinka až dvanáct centimetrů veliká. Na konci vzpřímených lodyh se nachází krásně světle sytě červené květy, které mají až dva centimetry v průměru. Rostlina kvete od července až do září. Listové růžice jsou malé, mívají průměr až tři centimetry. Na špičkách jejich zelených špičatých listů se nachází bílé chlupy, které připomínají nejvíce malé pavučinky a tady také můžete najít důvod proč tento netřesk má takové jméno. Lodyžní listy mají červenou špičku.

Tučnice alpská

Tučnice alpská má latinský název Pinguicula alpina.

Na území České republiky na tuto rostlinu nejspíše nenarazíte, jak název napovídá, jde o alpskou rostlinku, která se dokáže růst i ve výškách dva a půl tisíce metrů. Preferuje spíše vlhčí místa. Dá se ji objevit na Slovensku ve vyšších částech slovenských Karpat.

Tučnice alpská dorůstá do výšky až přibližně patnáct centimetrů. Má býílý květ s dvoj klanným horním pyskem. Dolní pysk je troj laločný, jícen má dvě žluté skvnky. Ostruha Tučnice alpské je kuželovitá. Kvete v květnu a také červnu. Listy má tato rostlinka masité a podlouhle kopinaté. Na omak je jasně cítit chloupky a lepkavost (to samé se týká i stvolu). Listy vyrůstají v přízemní růžici a od okraje se svinují. Tučnice se rozmnožuje semeny, ale v domácích podmínkách často dochází k řízkování.

Tučnice alpská je hmyzožravá rostlinka chytající svými lepkavými lístky drobnější hmyz.