THLASPI ROTUNDIFOLIUM (L.) Gaudin - penízek

Původ: endemit Alp, vyskytuje se zde v několika geograficky oddělených poddruzích,
Charakteristika: vytrvalá trsnatá bylina s dlouhými a v suti se proplétajícími kořenujícími výběžky, 5-15 cm vysoká. Listy v drobné přízemní růžici, okrouhlé, celokrajné, lodyžní lístky střídavé, kopinaté. Květenstvím je hrozen, květy v průměru 6-11 mm, 4četné, světle fialové, silně vonné. Kvete od května do září, plodem je šešulka.Roste na skalnatých svazích a především na kamenitých sutích, na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (až do 3000 m n. m.). Je to tzv. "sněhový běžec" - v zimním období jej žene vítr po povrchu sněhové pokrývky, a tak roznáší jeho semena.

DIONYSIA TAPETODES Bunge - dionýsie

Původ: severní Írán, Pákistán, Afghánistán a Turkmenistán. U nás se objevuje velice vzácně výhradně v kultuře, trochu častěji vlastně až od posledního desetiletí 20. století.

Charakteristika: vytrvalá bylina, listy v drobných asi 5 mm širokých rozetách, které vytvářejí pevné a každoročně se zvyšující bochánky. Ve své domovině roste ve štěrbinách vápencových skal, většinou vyrůstá vertikálně, zpravidla na stanovištích s jihovýchodní nebo jihozápadní expozicí. V kultuře je potřebné ochránit listy rostliny před přímým deštěm, proto se vysazuje šikmo pod převisy kamenů nebo do skalničkových skleníků. Většinou se však ponechává v květináčích.

VERONICA POLITA Fries - veronika lesklá

Původ: druh je původní patrně na Blízkém východě a jako archeofyt se rozšířil v mírném a boreálním pásu Eurasie od Británie po Japonsko, na severu po Skandinávii, kde je hojný až po Stockholm, na jih zasahuje do Afriky, od Etiopie po Maroko. Druhotně je rozšířen i v Severní Americe a na Novém Zélandu. Patří u nás spolu s rozrazilem perským mezi nejčastější druhy sekce Agrestes, na rozdíl od rozrazilu perského je však u nás zdomácnělým druhem delší dobu, patrně od starověku nebo od raného středověku.
Charakteristika: jednoletá bylina, lodyha je od báze větvená ve větší počet poléhavých, často růžicovitě rozprostřených, až na konci vystoupavých, 10-30 cm dlouhých větví, ty jsou oblé, roztroušeně až hustě chlupaté dvojími druhy chlupů, které se liší délkou i způsobem zakřivení.
Roste na polích, úhorech, rumištích, v zahradách a lomech, v pásmu od nížin po pahorkatiny.

ANDROMEDA POLIFOLIA L. - kyhanka sivolistá

Původ: cirkumpolární rozšíření - v Evropě od Skandinávie po jižní Francii, severní Itálii, Rumunsko a Ukrajinu, v Asii souvisle až po Japonsko, v Severní Americe od Aljašky po Atlantik. U nás se vyskytuje roztroušeně především v horských oblastech, v nižších polohách je mnohem vzácnější - vyskytuje se vlastně jen v Chebské a Třeboňské pánvi a na Dokesku, na Slovensku je ještě vzácnější, roste zde jen na dvou lokalitách na Oravě a v Tatrách.
Charakteristika: vždyzelený nízký keřík, 15-25 cm vysoký, dřevnatý oddenek plazivý, větve přímé i poléhavé, na koncích hustě listnaté, lysé, listy kopinaté, krátce řapíkaté, střídavé, na okraji podvinuté, lysé, na líci tmavě zelené, sivé na rubu. Květenství 3-7květé, kališní lístky trojúhelníkovité, korunní lístky srostlé v baňkovitou korunu, která je zpočátku růžová, později bílá. Plodem jsou kulovité tobolky.Roste na vrchovištích a rašeliništích, v pásmu od pahorkatin po subalpínský stupeň. Kyhanka sivolistá je pozoruhodným glaciálním reliktem, v ČR je zařazena k silně ohroženým druhům.

krokus (šafrán)

Krokusy neboli šafrány jsou vděčnými jarními a podzimními trvalkami. Jarní krokusy vykvétají sotva sleze sníh. Na podzim naopak kvete šafrán pravý (Crocus sativus), jehož blizny jsou ceněným kořením.
Výška: 0,05–0,15 m; Tvar: trs
Krokusy kvetou na jaře ihned poté, co sleze sníh nebo rozmrzne půda. Tvoří často bohaté trsy a hodí se do trávníků, pod keře a do skalek. Podzimní šafrány mají stejné uplatnění, pouze kvetou jinou dobu.
Ostatní: Krokusy kvetou brzy na jaře, šafrány naopak na podzim v září až říjnu. Šafrány se vysazují v létě, krokusy na podzim.
Kvetení: únor až duben
Výsev: březen až květen, září až říjen
Výsadba: červenec až srpen, září až říjen