Ďáblík bahenní

Ďáblík bahenní má latinský název Calla palustris.
Tato rostlina se vskutku originálním názvem se objevuje na rašeliništích, krajích rybníků a vodních toků, v bahnitých či přímo močálovitých lesích. Převážně neroste jednotlivě, ale ve velkých skupinách. Občas ji lidé využívají pro ozdobu zahradních jezírek.
Je to spíše menší rostlina, dorůstá do výšky patnáct až třicet centimetrů. Její květenství je mnohokvětá palice, kterou obklopuje bílý přibližně osmicentimetrový toulec. Květy se objevují od května do července. Ďáblík bahenní vyrůstá z zeleného oddenku, na kterém se nachází okrouhle srdčité, sytě zelené kožnaté listy. Plodem této rostliny, díky kterému dochází později k rozmnožování jsou výrazně červené bobule. Květy opylují slimáci.
Je mírně jedovatá, a jako taková měla i má samozřejmě využití v lidové magii a léčitelství. Tvrdilo se, že po potření její šťávou je člověk chráněn před hadím uštknutím (případně pokud má ďáblík u sebe) a také, že její listy zabraňují kazení sýra. Obklady z této rostliny byly využívány při opuchlinách a nebo právě při uštknutí hadem.

Svlačec rolní

Svlačec rolní má latinský název  Convolvulus arvensis.
Tato rostlina se nejčastěji vyskytuje při okrajích cest, často je ji možné spatřit na plotech zahrádek a nebo na rumištích.
Svlačec rolní má velmi rozvinutý kořenový systém, není neobvyklé, že jeho hlavní kořeny mají délku dva až čtyři metry a z nich rašící boční kořínky jsou dlouhé až dva metry. Lodyha je dvacet centimetrů až jeden metr dlouhá (i když je možné narazit na exempláře, které dosahují až dvojnásobku této délky). Svlačec kvete od května až do října, jeho kvítky jsou červené či načervenalé, přibližně tři centimetry vleiké. Mají nálevkovitý tvar. Listy má kopinaté případně šípovité až čtyři centimetry dlouhé.
Tato rostlina je jedovatá - nejvíce jedu obsahují jeho semena. Je to velmi neoblíbený plevel, který se dost těžko likviduje - zvláště z důvodu výše zmíněného velmi rozrostlého kořenového systému. Pokud likvidujeme jen nadzemní část, tak stejně rostlina přežívá až další dva roky, než využije všechny živiny, které má v kořenech.

Kosatec žlutý

Kosatec žlutý má latinský název Iris pseudacorus.

Tuto krásnou květinu, kterou by člověk spíše čekal někde v květinářství či ve váze, můžeme potkat i ve volné přírodě na březích různých vod. Má také ráda lužní lesy, různé mokřiny a také vlhčí příkopy. Vysazuje se také u různých zahradních rybníčků.

Kosatec žlutý dorůstá do výšky až metr dvacet. Má žluté květy, které se objevují od května do června. Jeho květ je až deset centimetrů dlouhý. Tato rostlina má až tři centimetry široké listy mečovitého tvaru, které dosahují téměř délky celé květiny čili mohou být až jeden metr dlouhé. Jeho plody, kterými jsou tobolky, se rozšiřují převážně vodou.

Pozor, kosatec žlutý je jedovatá rostlina. Otrava může způsobit krvavé průjmy.

Lilek černý

Lilek černý má latinský název Solanum nigrum.

Tato jedovatá rostlina si pro svůj růst vybírá pole, rumiště a objevíte jí na téměř každé zaplevelené ploše.

Lilek černý může dorůstat až do jednometrové výšky. Jeho bílé květy s výrazně žlutými prašníky shromážděné ve vrcholových květenstvích mají necelý centimetr v průměru. Rostlina kvete od června do října. Plodí bobule, přibližně podobně veliké jako hrášek, převážně černé barvy ( i když je možné narazit i na nažloutlé či nazelenalé zabarvení). Na lodyze se občas objevují řídké chloupky. Listy má oválné celokrajné.

Jde o dosti jedovatou rostlinu, jejíž plody občas konzumují děti, i když jsou varovány nepříjemným zápachem. V plodech se nachází saponiny a glykoalkaloidy.

Pryšec chvojka

Pryšec chvojka má latinský název Euphorbia cyparissias.

Pro svůj růst si tato jedovatá rostlina nejčastěji vybírá nepříliš bohaté trávníky, skalnaté svahy a nebo také okraje cest či náspy.

Dorůstá se do výšky až čtyřicet centimetrů. Výrazně žlutě zabarvéné květy kvetou od dubna až do července. Květenství je devíti až patnácti paprsčité a až osm centimetrů široké. Z květů později vyrůstá jemně tečkovaná tobolka. Listy má Pryšec chvojka světle zelené, úzce čárkovité a jsou velmi hustě postavené.

Tato rostlina obsahuje velmi jedovatou mléčnou šťávu. Její účinky se projevují nejen po pozření, ale také po potřísnění kůže, kdy může způsobit kromě pálivého pocitu i puchýře.

Rulík zlomocný

Rulík zlomocný má latinský název Atropa bella-donna.

Rulík nejčastěji roste v nížinách, ale objevuje se i v horských oblastech. Nejoblíbenějším místem růstu jsou listnaté lesy a paseky.

Rulík zlomocný, lidově také velký lilek, zlá jahoda, lulík, psí třešeň, zlatá kráska či bláznivá třešeŇ je rostlina, která dorůstá výšek i přes sto padesát centimetrů. Listy má střídavé, eliposvité či vejčité o tmavě zeleném zabarvení. Květy jsou zvenčí hnědofialové, vevnitř mění barvu od také hnědofialové až ke žluté. Kvete v červnu až červenci. Rulík zlomocný plodí malou kulovitou bobuli, která plně zralá je leskle černá. Může připomínat třešni a děti ji občas zamění s borůvkami. Bobule rulíku zlomocného obsahuje větší počet semen ledvinovatého tvaru.

Rulík zlomocný byl již od dávných dob využívaný v lidovém léčitelství a kosmetice. Jde ale o jedovatou rostlinu. Nyní se atropin z rulíku taktéž používá v medicíně, přesněji v očním lékařství. A výtažek z jeho listů pomáhá proti křečím.

Lýkovec jedovatý

Lýkovec jedovatý má latinský název Daphne mezereum.

Roste v listnatých a smíšených lesíchh, často se na něj dá narazit v lesech lužních s vápenitou půdou.

Dorůstá výšky až jeden a půl metru. Bývá hodně rozvětvený. Kůra je šedohnědé barvy. Listy jsou až osm centimetrů dlouhé, jsou střídavé a podlouhle kopinaté. Listy na lýkovci vyrůstají až po kvetení a to jen na koncích větví. Od března do dubna se objevují růžové centimetr veliké květy. Plody dozrávají v srpnu jsou leskle červené.

Pozor Lýkovec jedovatý jak i jeho název naznačuje je velmi jedovatý.

Vraní oko čtyřlisté

Vraní oko čtyřlisté, latinsky parist quadrifolia je rostlina vysoká deset až dokonce čtyřicet centimetrů.

Kvetě většinou v červnu. Květ vyrůstá na dlouhé stopce, jeho okvětí se skládá z přibližně deseti lístků, vnější mají zelenou a vnitřní žlutavou barvu. Listy jsou vejčité, síťovitě žilnaté a vybíhají do špičky. Plodem je černá bobule. Vraní oko čtyřlisté roste spíše na vlhké půdě v listnatých a smíšených lesech.

Z důvodu jisté podobnosti plodu s borůvkou je nutno si dávat při sběru borůvek na vraní oko pozor, neboť je silně jedovaté, s tím že tyto bobule neškodí ptákům a ty také rozšiřují jejich semena. Pokud sbíráte s dětmi, nejlepší je zvláště malé naučit, že do pusy se cokoliv dává až po ověření rodiči

Orsej jarní

Už čeleď do které tato rostlinka patří napovídá, jak asi vypadá (zejména květ).Výrazné žluté květy orseje naleznete v březnu až květnu. Po odkvětu se objeví 10 - 15 vejčitých nažek (plodů). Tato kytička má poléhavý lodyžnatý stonek a pacibulky. Řapíkaté listy orseje jsou srdcovitého, vejčitého až ledinovitého tvaru.
Jako i další pryskyřníkovité i orsej je jedovatý. Obsahuje protoanemonin, ranunkulin. Tyto látky záněty a puchýřky. Při požití může dojít k zánětům trávícího ústrojí, bolesti žaludku.
Tato rostlina původem ze západní Asie je rozšířena po celé Evropě a přední Asii. Zavlečen byl i do severní Ameriky. Má ráda vlhká a stinná místa v listnatých lesích, křovinách s dusíkatou půdou.
Většinou je považována za plevel. Plnokvěté odrůdy se používají jako okrasné.
Dříve se používal na léčbu hemeroidů, kurdějí, nemocí prsou či bradavic. Nyní se ale už téměř nepoužívá.
Orsej se dá s úspěchem použít do do jarních zdravých salátů (díky vysokému obsahu vitamínu C. Je nutné ale vybírat pouze mladé rostliny před rozkvětem.

Konvalinka vonná

Konvalinka vonná má latinský název Convalllaria majalis.

Roste ve světlejších lesích a křovinách. Vybírá si půdy s dostatkem vápníku, proto ji často najdeme na bučinách na vápencích.

Jde o rostlinku, která dosahuje až třiceticentimetrů výšky. Listy, které obklopují květní stvol se objevují v počtu dvou až tří a mají široce kopinatý tvar. Květy jsou typické, bílé, zvonkovité, až jeden centimetr veliké, rostou hroznovitě. Samotný stvol je bezlistý.

Konvalinka vonná je velmi jedovatou rostlinou (obsahuje jedovatý glykosid), otrávit se můžete nejen při žvýkání lístečků, stvolů nebo plodů, ale co je nebezpečnější je voda ve váze, ke které mohou mít přístup děti. Proto je lepší, pokud máme konvalinky ve váze, držet je někde mimo dosah našich ratolestí. Konvalinka vonná byla dlouhodobě využívána v léčitelství, zná ji už starověká antická čínská medicína. Ale rozhodně se nedoporučuje si jakékoliv přípravky z konvalinek chystat doma.

DATURA STRAMONIUM L. - durman obecný

Původ: pravděpodobně původní domovinou je jižní a jihovýchodní část Severní Ameriky, odkud se druhotně rozšířil po všech kontinentech (mimo Antarktidy). Obývá především mírné až tropické klimatické oblasti. U nás roste spíše v teplejších oblastech, jinde je občas vysazován.
Charakteristika: jednoletá bylina s bohatě rozkladitě větvenou lodyhou, často až 60 cm vysokou. Veliké listy (až 25) jsou laločnatě zubaté s ostře střiženými úkrojky. Květy vyrůstají ve větvení lodyhy, jsou jednotlivé, kalich je úzký, do 9 cm dlouhý. Koruna bílé barvy je taktéž úzká, přibližně 7 cm dlouhá, jakoby stále uzavřená nebo sevřená, skloněná do strany. Plodem je vejčitá tobolka pokrytá četnými výraznými ostny. Kvete od června do září. Bíle kvetoucí durman náleží varietě Datura stramonium var. stramonium, fialová koruna patří D. s. var. tatula. Bývá nazýván též panenská okurka.Roste na okrajích polí, vinicích, rumištích a úhorech, v pásmu od nížin do pahorkatin. Durman byl v minulosti pěstován pro farmaceutické účely, dnes se používá méně. Patří mezi prudce jedovaté rostliny, obsahuje alkaloidy jako hyoscyamin, atropin, scopolanin.