Smrk ztepilý

Smrk ztepilý má latinský název Picea abies.

Pro růst si vybírá svěží ale i vlké půdy. Mohou být jak hlinité tak písčité. Roste přirozeně v smíšených lesích a může vytvářet čisté porosty. Je velmi často vysazován, na našem území najdete právě efekt této lesnické činnosti.

Smrk ztepilý je opravdu ztepilý, může dorůstat až do výšky padesáti metrů a kmen může mít tloušťku až dva metry. Borku má šupinatou a červenohnědou. Jeho jehlice jsou až tři centimetry dlouhé a mají tmavozelenou spíše matnější barvu. Jsou uspořádané kolem celé větvičky a rostou pět až dvanáct let. Kvete po třech až čtyřech letech, květy v paždí listů mění barvu z purpurových na žluté. Objevují se v květnu a červnu. Zralé šišky visí dolů, mají hnědou barvu a jsou až patnáct centimetrů dlouhé a čtyři centimetry široké.

Smrk ztepilý se dožívá až pěti set let. Jak již bylo výše uvedeno, jde o velmi oblíbený hospodářsky strom. Roste rychle a má kvalitní jak stavební tak nábytkové dřevo. Na vánoce Smrk ztepilý patří spolu s jedličkou a borovicí mezi pravidelné hosty našich domů, kdy slouží jako vánoční stromeček.

Borovice lesní

Borovice lesní, latinsky PInus silvestris je strom dorůstající výšky až 50 metrů. Má načervenalou kůru. Borovice kvete téměř každý rok v květnu až červnu. Opylování květů probíhá větrem, plody jsou šišky s krátkými stopkami nejdříve mají zelenou barvu a dozrávají v druhém roce do šedohnědé barvy. Dozrálé jsou až sedm centimetrů dlouhé a až čtyři centimetry široké. Ve třetím roce se šišky rozevírají, poté se vysemení, ale často zůstávají na sromě ještě několik let. Borovice lesní roste na suchých až mokrých půdách, vyskytuje se i na skalách, písčité i hlinité půdě a na rašeliništích. Roste jak samostatně tak i s jinými jehličnany a listnatými stromy. Borovice lesní se dožívá až 300 let, její dřevo se používá ve stavebnictví a pro výrobu nábytku.

Jedle bělokorá

Jedle bělokorá má latinský název Abies alba.

Pro svůj růst si vybírá vlhčí a bohaté na živiny smíšené lesy. Není neobvyklé, že vytváří čisté porosty.

Stálezelený, jednodomý, úzce kuželovitý strom, vysoký od 30 do 65 m. Dožívá se 300 až 400 let. Kůra šedá, hladká. Kůra hladká, loupe se v malých plátcích věkem.
Listy jednoduché, dlouhé od 18 do 30 mm, široké 2 mm, celistvé, dvouřadě uspořádané, jehlicovité. Na rubu dva bělavé proužky. Samčí šištice velké 30 mm, žluté. Samičí šištice , velké od 2 do 6 cm, zelenožluté, fialové. Doba květu: květen. Šišky vzpřímené, válcovité, dlouhé 10 cm někdy až 30 cm, široké 5 cm. Barva hnědá. Nejdříve barva zelená pak hnědá. Listy s přečnívajícími, dolů otočenými listeny. Semena dlouhá od 7 do 10 mm. Křídlo 2x delší než semeno. V porostech kvete mezi 60. - 70. rokem, jako solitéra již ve 30 letech.

Borovice blatka

Stálezelený, jednodomý, široce kuželovitý strom, vysoký 20 m. Kůra šedočerná, hluboce popraskaná. Listy jednoduché, dlouhé od 2 do 4,5 cm někdy až 8 cm, široké od 1,2 do 1,7 mm, celistvé, ve svazečcích po 2, jehlicovité, okraj čepele pilovitý. Listy opadavé po 3-6 letech. Pilovitý okraj je zřetelný pouze pod lupou. Na bázi listu 9-15 mm dlouhé šedavé šupiny. Samčí šištice vejcovité velké 1 cm, oranžové. Tyčinky s 0,8 mm dlouhým a 1 mm širokým spojidlovým přívěškem. Samičí šištice fialové. Doba květu: duben. Šišky na zakřivené krátké stopce, vejcovité. Semena elipsoidní, dlouhá od 4 do 5 mm. Blanité křídlo dlouhé 12 mm, šedožluté, černě lemované.

Literatura:
Kirschner J. & Štěpánek J. (2002): Klíč ke květeně České Republiky. - Academia, strana: 95 - 97

ABIES NORDMANNIANA (Steven) Spach - jedle kavkazská

Původ: severní a severovýchodní okraj Malé Asie (Rusko, Arménie, Turecko), západní část Malého a Velkého Kavkazu, Pontské pohoří. Vertikální rozmezí od 400 do 2 200 m n. m. První introdukce v Evropě je uváděna z roku 1840, na území ČR poprvé vysazená na Sychrově v roce 1845 (A. M. Svoboda ji dokládá už z roku 1840). Je nazvána podle ruského botanika finského původu Alexandra D. Nordmanna.
Charakteristika: vysoký strom, dorůstající 30-50 m výšky a 1,5-2(-3) m v průměru kmene. Koruna jehlancovitého tvaru s velmi pravidelným větvením, u solitér sahající až k zemi. Borka šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Letorosty žlutozelené nebo světle hnědé, krátce tmavě chlupaté. Pupeny vejčité, zašpičatělé, hnědé, kryté slabě kýlnatými šupinami, bez pryskyřice (podobné jako u Abies alba). Jehlice na spodní straně větviček uspořádané hřebenitě, na svrchní straně směřující dopředu, hustě kryjí větvičku. Jsou 20-35 mm dlouhé, 2-2,5 mm široké, na konci zaokrouhlené nebo vykrojené, svrchu tmavě zelené, lesklé, vespod s 2 bílými pruhy. Samčí šištice červené, samičí zelenožluté až načervenalé. Šišky podobné jako u druhu. Roste převážně v oblastech podnebí oceánického ladění, srážky se zde pohybují od 800 do 2 400 mm, snáší i horské chladné klima vysokých poloh. Toleruje hluboký zástin, dobře však roste i na osluněných plochách. Pod podrostem vydrží v zástinu mimořádně dlouhou dobu. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zvláště dostatečnou relativní vlhkost vzduchu.Je citlivá na vysoké letní teploty a silné mrazy. V oblasti původního výskytu se jí nejlépe daří ve vlhkých úzkých soutěskách, na hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí. Na Kavkaze roste často v nesmíšených porostech.

PINUS PUNGENS Lamb. - borovice pichlavá

Původ: východní část USA - New Jersey, Georgia, Tennessee, Blue Ridge Mountains, Apalačské pohoří od centrální Pennsylvánie po severní Georgii. Izolované lokality také v Piedmontu. Hlavní vertikální rozmezí leží mezi 305–1 220 m n. m., extrémně v Delaware 46 m n. m., 1 762 m n. m. v Great Smoky Mountains. V Evropě poprvé od roku 1806, na území ČR 1842 na Sofronce.
Charakteristika: menší strom, často s nerovným pokřiveným kmenem a široce rozvětvenou plochou korunou, dorůstající 10–12(–30) m výšky a kolem 0,6–0,7 m v průměru kmene. Borka dosti silná, rozbrázděná ve větší pláty, hnědá, v puklinách načervenalá, na mladších kmenech a větvích lístkovitě odlupčivá. Letorosty lysé, zpočátku nazelenalé, později leskle červenavě hnědé. Pupeny válcovité, kaštanově hnědé, tupé, do 2 cm dlouhé, silně zasmolené. Jehlice vyrůstají po 2 (vzácně po 3) ve svazečku, 30–80 x 2 mm velké, tmavozelené, tuhé, silné, ostře zašpičatělé, na okrajích pilovité, podél osy skroucené; vytrvávají asi 3 roky. Samčí šištice žluté, uspořádané do řídkého klasu, samičí dlouze stopkaté, ve skupinách, načervenalé. Šišky zřídka jednotlivé, většinou v přeslenu po 2–5 na krátkých stopkách, převislé, pravidelné nebo slabě jednostranně vypouklé, široce vejčité 5–10 cm dlouhé, 5–6 cm široké (zavřené), světle kaštanově hnědé nebo našedlé. Semenné šupiny jehlancovitě zdvižené s výrazným příčným kýlem, protažené v kuželovitý pupek zakončený drápovitým ostnem. Semena červenohnědá s dlouhým křídlem. Kvete v březnu až dubnu, oplodnění probíhá 13 měsíců po opylení (jako u většiny borovic), šišky dozrávají na podzim. Dožívá se asi 250 let.

LARIX DECIDUA Mill. - modřín opadavý

Původ: původní rozšíření modřínu opadavého zahrnuje Alpy, Karpaty (slovenské, ukrajinské a rumunské) a Polsko. Mnohde se vyskytovaly jen určité subspecie. U nás je původní pouze na východ od Hrubého Jeseníku, všechny ostatní výsadby modřínů jsou vesměs nepůvodní.
Charakteristika: strom dorůstající výšky 20-50 m. Kmen je přímý s hrubou na povrchu šedavě zbarvenou borkou. Koruna kuželovitá, jehlice na brachyblastech ve svazečcích nejčastěji po 30-50, světle zelené. Samčí šištice vejcovité, žlutavé, převislé, samičí široce vejcovité šištice jsou tvořeny karmínově nebo zelenavě zbarvenými podpůrnými šupinami (na našem snímku nahoře). Šišky jsou nerozpadavé, vejcovitě protáhlé, někdy vydrží na větévkách i několik let. Jehlice se barví na podzim do žluta.
Modřín je světlomilná dřevina, která se pěstuje jak pro ušlechtilé dřevo, tak i pro okrasu v parcích a ve veřejné zeleni. Rozlišuje se několik poddruhů.