Javor babyka

Javor babyka má latinský název Acer campestre.

Vybírá si pro svůj růst světlejší listnaté porosty. Můžeme ho také najít na různých slunnějších stráních či v živých plotech nebo na ulicích. Nemá rád chladná místa. Strom se dorůstá přibližně sto padesáti let.

Javor babyka je hodně rozvětvený strom, který vytváří velmi bohatou korunu a dorůstá do přibližně patnáctimetrové výšky. Má tlustou černohnědou a šupinatou borku. Mladé větvičky javoru obsahují šťávu. Listy má vstřícné, čepel je až osm centimetrů dlouhá, řapík může mít centimetrů sedm. Na listu je jasně vidět pět laloků, vespod jsou měkce chlupaté. V květnu se objevují žlutozelené květy, jsou v latách po deseti až dvaceti. V září dozrávají dvounažky, které díky svým křídlům se velmi dobře ve větru rozšiřují a tím umožňují rozmnožování javoru. Jejich lidový název je čapí nůsky. 

Javor babyka má dřevo, které je pro své kvality a barvu velmi oblíbeno mezi truhláři.

Lípa velkolistá

Lípa velkolistá má latinský název Tilia platyphyllos.

Jde o strom který se objevuje ve smíšených listnatých lesích. Objevit ho můžeme i na horách či stráních, bývá vysazován do stromořadí.

Lípa velkolistá je velký strom se širokou korunou, který může dorůstat až do čtyřicetimetrové výšky. Má hustě žebrovanou podélně rozpraskanou šedivou borku. Listy rostou střídavě, jsou nesouměrně srdčité, zašpičatělé. Vyrůstají z řapíku až pět centimetrů dlouhého a samy mají délku až patnáct centimetrů. Okraje listů jsou ostře pilovité. Jsou oboustranně měkce chlupaté, na spodní části mají bílé úžlabní chloupky. Kvete žlutě v červnu. Květenství mají dva až pět oboupohlavních kvítků, které jsou přibližně půl druhého centimetru veliké. Květenství je převislé, ukrývá se pod listy. Lípa velkolistá vydává intensivní vůni, přitahuje hmyz, který květy opyluje a je také zdrojem kvalitních lipových medů. V září na lípě dozrávají plstnaté nažky v počtu čtyřech až pěti. Rozšiřuje je vítr.

Jde o dlouhověký strom, lípa velkolistá se může dožít až tisíce let. Její dřevo se využívá jak v nábytkářství, tak ale i v řezbářství. Její květy pomáhají při pocení a různých drobnějších nachlazeních (ale seznam pozitivních vlastností je mnohem delší - velmi významný je jejich pozitivní vliv na naši nervovou soustavu) a jsou často sbírány do domácích bylinných lékárniček (a nebo přímo kupovány v lékárnách buď samostatně nebo jako součást různých směsí). Květ lípy účinkuje nejen v různých čajích a nálevech, ale také pokud je přidáván do koupelí. Má také další pozitivní účinky a to například na krev či na svaly. Sbírá se na konci června a v červenci během suchých dnů (stříhá se špičky větviček a drogu se později odděluje až doma).  Květ se suší při teplotě přibližně čtyřicet stupňů. Dřevěné uhlí které se používá při nevolnostech je také vytvářeno z lípy, ale pro změnu z jejího dřeva.

Trnovník bílý - akát

Trnovník bílý (někdy také Trnovník akát) má latinský název Robinia pseudoacacia.

Tento listnatý strom či keř sice pochází z Ameriky, ale v našich podmínkách zdomácněl a velmi často se vyskytuje jako de facto plevel. Pro svůj výskyt si vybírá světlejší místa, ale nelpí na větším množství živin či vody (proto se také umí tak rychle rozšířit).

Trnovník bílý neboli Akát je převážně strom dorůstající výšky pět a dvaceti metrů. Má okrouhlou korunu. Jeho borka je šedohnědá, hluboce zbrázděná, žebernatá. Listy má střídavé. Skládají se ze čtyřech až jedenáctí párů menších eliptických lístků. Tyto lístky jsou až šest centimetrů dlouhé, celý list dosahuje délky až třicet centimetrů. Akát kvete bíle, jeho kvítky jsou až dva a půl centimetru veliké a rostou (či přesněji možná visí) v hroznech po deseti až pět a dvaceti. Tyto hrozny dosahují téměř třiceticentimetrové délky. Květy akátu opyluje hmyz (a efektem toho je i velmi chutný jemný akátový med). Plody na akátu dorůstají v září, jde o až deset centimetrů dlouhé lusky, které mají až deset semen ( i když často počet je nižší). Tyto lusky často na akátech vydrží až do dalšího roku. Strom není příliš dlouhověký, trnovník bílý se většinou nedožívá více jak dvou set let.

Jde o jedovatou rostlinu, takže je dobré žužlavá dítka držet od jeho dřeva, plodů i květů z daleka. Dřevo se využívá při výrobě nábytku. Je dost často jako rychle rostoucí nepříliš náročná rostlina vysazován.

Dub letní

Dub letní má latinský název Quercus robur.

Roste ve smíšených a listnatých lesích, často také vystupujíc čisté dubové háje tzv. doubravy. Preferuje mírně vlhčí půdu.

Dub letní je velmi mohutný listnatý strom, který má spíše kratší kmen a velmi bohatou širokou korunu. Má tmavošedou a velmi hluboce rýhovanou borku. Listy na větvích dubu rostou střídavě. Jsou souměrně laločnaté, veliké až necelých dvacet centimetrů. Z vrchní strany jsou leskle zelené s tmavějším odstínem než na spodní části. Tento dub kvete v dubnu až květnu, kdy mu raší listy. Květem jsou až čtyři centimetry dlouhé jehnědy, které visí v chomáčích. Plody neboli žaludy, které mají ve zralosti světle hnědou barvu, dozrávají v září až říjnu. Dub je velmi dlouhověký strom, může se dožívat i tisíce let.

Kůra z mladých dubů byla v léčitelství využívána již odedávna. Pomáhala hlavně při různých zánětech a krvácení. Dřevo dubu je velmi žádanou surovinou jak v truhlářství tak stavitelství.

Střemcha obecná

Střemcha obecná má latinský název Prunus podus.

Vyskytuje se ve vlhčích listnatých lesích s dostatkem světla. Najdeme ji také v křovinách či například na březích potoků a řek. Občas se vysazuje v parcích a při cestách.

Střemcha obecná je až dvacet metrů vysoký strom s řídce větvenou korunou. Kůru má hladší černošedou. Listy jsou střídavé, mají až dva centimetry dlouhý řapík, čepel mívá až deset centimetrů. Jsou zašpičatělé s lehce zašpičatělými okraji. Střemcha obecná kvete bíle ve stejném období, kdy se objeví listy. Hrozny drobných až dvoumilimetrových kvítků jsou až patnáct centimetrů dlouhé. Plody mají přibližně velikost hrášku a jsou černé s načervenalým nádechem.

Plody střemchy obecné jsou jedlé, ale hořké - čím později se sbírají tím je hořkost menší. Využívají se zvláště na ruském Dálném východu při výrobě různých likérů a také jako náplň do pelmeňů. Kůra z mladých větviček střemchy je v léčitelství využívaná jako močopudný prostředek a také při různých revmatických onemocněních.

Buk lesní

Buk lesní má latinský název fagus silvatica.

Vyskytuje se buď v čistých bučinách nebo v kombinaci s dubem v lesech jak listnatých tak smíšených.

Buk lesní je strom někdy i přes čtyřcet metrů vysoký. Má šedou až stříbřitou kůru. Listy rostou střídavě, mají malý přibližně centimetrový řapík a jsou až sedm centimetrů dlouhé. Tvar je vejčitý, na okraji jsou velmi slabounce zubaté. Buk lesní kvete na přelomu dubna a května, plody dozrávají v září až říjnu, jsou jimi bukvice - oblíbený pokrm lesních zvířat, i když pro člověka jsou velmi mírně jedovaté.

Buk lesní, přesněji jeho tvrdé a kvalitní dřevo se ve velkém množství využívá při výrobě nábytku a různých druhů podlah. Dřevo se také velmi dobře hodí na otop. Průmyslově se zpracovává na dřevěné uhlí, ocet nebo papír.

Jasan ztepilý

Jasan ztepilý má latinský název Fraxinus excelsior.

Vyrůstá v světlejsích listnatých lesích, má rád kvalitnější vlhčí občas i mokrou půdu.

Jasan ztepilý je až čtyřicet metrů vysoký (i když lze narazit i na keřovité jedince). Mívá vejčitě okrouhlou korunu. Kůra je šedavá, v mládí šedozelená ve stáří je popraskaná a nahnědlá. Listy má až pětadvacet centimetrů dlouhé, skládají se z menších až deset centimetrů dlouhých lístků, které jsou podlouhle kopinaté a je jich devět až patnáct. Žilka na spodu je chlupatá. Jasan ztepilý kvete v květnu, květy jsou bílé případně lehce narůžovělé. Plody, kterými jsou hnědé a ploché nažky dozrávají v září.

Dřevo z jasanu je často využíváno jak při výrobě nábytku tak ve stavebnictví. Staří Slované jasany uctívali a pro Vikingy byl jasan zdrojem dřeva na luky a oštěpy. Kůra i listy obsahují kumarin.

Topol osika

Topol osika má latinský název Populus tremula.

Roste nejčastěji v světlejších lesích, setkáme se s ním na okrajích cest.

Jde o strom dosahující občas výšky až třicet centimetrů. Má širokou korunu. Jeho kůra mívá šedožlutou barvu, je hladká, borka je černá. Listy mají řapík až sedm centimetrů dlouhý, jejich tvar je oválný, jsou až osm centimetrů veliké. Jejich povrch je lesklý, spodní strana matná, mají zubatý okraj. Jehnědy má topol osika na přelomu března a dubna. Topol osika je opylován větrem, plody dozrávají v květnu, chlupatá semínka také roznáší vítr. ¨

Topol osika je ten slavný strom, na kterém se podle křesťanské tradice oběsil Jidáš poté co zradil Ježíše Krista a následně dostal výčitky svědomí. Záchvěvy listů, které jsou viditelné i při minimálním pohybu vzduchu daly vznik lidovému rčení, že se někdo chvěje jako osika.

Jeřáb ptačí

Jeřáb ptačí má latinský název Sorbus oucuparia.

Jeřáb se nejčastěji vyskytuje na pastvinách, loukách, mýtinách, najdeme ho i na skalnatějších svazích a v křovinách.

Jedná se až o patnáct metrů vysoký strom, který je spíše řídce větvený. Má okrouhlou korunu, v mládí hladkou černošedou kůru, která s věkem začíná praskat. Listy na jeřábu jsou střídavé, lichozpeřené, až 20 centimetrů dlouhé a skládají se z devíti až patnácti špičatých eliptických pilovaných lístečků, které jsou na povrchu chlupaté a ve spod plstnaté. Strom kvete v květnu až červnu, květy má bílé, oboupohlavné. Od srpna ja jeřábu dosrávají jasně červené až jeden centimetr velké bobule.

Jeřáb ptačí se může dožít až jednoho sta let.

Habr obecný

Habr obecný, latinsky Carpinus betulus je strom až 25 metrů vysoký, má širokou korunu a hladkou bělošedou kůru. Listy rostou střídavě, řapík mají jeden a půl centimetru dlouhlý, tvar listů je podlouhle vejčitý zašpičatělý s okrajem dvakrát pilovitým, mají až deset centimetrů. Jednopohlavní jehnědy vyrůstají v červnu i s listy a jsou sedm centimetrů dlouhé. Jehnědy habru visí dolů na krátkých výhoncích. K opylování dochází větrem. V říjnu dozrávají až čtrnáct centimetrů dlouhé plody plné jednosemenných nažek, které rozšiřuje vítr a zvířata.

Habr obecný roste v listnatých lesích, často vytváří porosty smíšené s dubem, je velmi oblíbený v zahradách, často se používá u živých plodů. Dřevo habru je žlutavě bílé, tvrdé a ohebné a často proto slouží k výrobě hudebních nástrojů. Habr obecný vyroste velmi rychle a dožívá se půl druhého století.

Bříza bělokorá

Bříza bělokorá, latinsky Betula pendula je strom dorůstající výšky až 25 metrů, má úzkou korunu, která je pozdějí okrouhle převislá. Listy rostou střídavě, mají řapík přibližně tři centimetry dlouhý, jejich tvar je kosočtverečný dlouze zašpičatělý, jsou až sedm centimetrů dlouhé. Jehnědy se na bříze objevují stejně jako listy neboli v dubnu až květnu, při plném rozkvetení jaou dlouhé až deset centimetrů a jsou převislé. Zralé jehnědy v srpnu až září se rozpadnou a uvolní nažky později roznesené větrem. Bříza bělokorá roste ve světlejší listnatých i smíšených lesech, většinou na jejich okrajích či u luk kde je dostatek světla. Bříza velmi dobře hoří a to i čerstvá, jinak se její světlé a měkké dřevo využívá například při výrobě dýh.

Olše lepkavá

Olše lepkavá, latinsky Alnus glutinosa je až 25 metrů vysoký strom s kuželovitou korunou. Listy jsou střídavé, mají řapík 2 až 3 centimetry dlouhý, jsou okrouhlejší a mají až 9 centimetrů. Barva listů je svrchu tmavozelená a vespod světlejší. Olše lepkavá kvete před vyrašením listů, v březnu až v dubnu. Opylování květů probíhá větrem. Plody olše neboli šištice dozrávají v září až v říjnu. Olše lepkavá se vyskytuje poblíž vlhkých míst. Strom se dožívá až 120 let. Používá se ve vodních stavbách (díky místům výskytu je dřevo trvanlivé ve vodě) a na nábytek.

Olivovník evropský

Olivovník evropský původně pochází z oblasti středomořské neboli roste v mírném klimatu v Evropě, Africe a Azii (rozšířil se ale i na jiné kontineti do oblastí s podobným podnebím). Jeho latinský název je Olea europaea. Ovoce olivovníku jsou známé olivy, které již od dob starověku byly velmi cenným zdrojem oleje. Dnes je po úpravě se jí i v jiných podobách, naložené a i plněné. Role olivovníku díky jeho historii byla významná, je znám jak v mitologii tak i v kultuře. A co více větvička olivovníku je považovaná za symbol míru. Pro pěstování je potřebné sucho, teplo a slunce.

Vrba jíva

Vrba jíva je tradiční evropský strom nachází se také v severní africe. Její latinský název je Salix Caprea. Vrba jíva je buď keř dorůstající přibližně výšky devíti metrů a nebo strom dosahující výšky až patnácti metrů. Mladé výhonky mají barvu od olivově zelené až k tmavě hnědé téměř červené, později lysají. Dřevo je měkké a lehké. Květy, jehnědy, známé též pod názvem kočičky jsou chlupaté a ukazují se dříve než listy, tyto chloupky mají svůj účel neboť je chrání před mrazem. Vrbu známe spíše z vlhčích míst na březích řek a jezer, ale nachází se i v sušších územích. Některé druhy vrb se používají i pro okrasu v zahradnictví.

Jedlý kaštan

Již v minulosti byly využívány jako krmivo pro zvířata a potrava pro lidi, než se rozšířilo pěstování brambor. Plané odrůdy mají drobné plody (lesní kaštany) a kultivary pak velké (zvány též marony).Tento strom z čeledi bukovitých kvete poměrně pozdě, v rozmezí června až srpna podle lokality. Jedlých kaštanů se dočkáme zpravidla v září či říjnu. Strom dorůstá výšky až 30 m, ale zpravidla jsou stromy vysoké 6-20 m. Dosahuje šířky asi 10-20 m. Celý strom je tedy tvaru širokého jehlanu a díky listům vypadá velmi dekorativně.
Ve své domovině tento strom vyrůstá poměrně velkých rozměrů a dožívá se stovek let. U nás se pěstuje především v nížinách, kde plní funkci dekorativního stromu.
Jedlé kaštany jsou typickou podzimní pochoutkou. Co si představit malebnějšího než vůni svařáku, vůni pečených kaštanů a za okny sychravý deštivý večer. V obchodech jsou k dostání až do Vánoc.
Plody obsahují 30-60% škrobu, 6-10% bílkovin, 15-20 % sacharózy, dextrin, 2-7% tuků, 40 mg vitamínu C a 15 mg vitamínu B ve 100g plodu. Dále minerální látky jako draslík a fosfor. Pro svůj obsah tříslovin jsou mírně protiprůjmové.
Chybí jim sodík, jsou proto vhodné pro lidi trpící srdečními chorobami a vysokým krevním tlakem. Problémem někdy bývá, jak se k lákavé pochoutce dostat. Slupka je velmi tvrdá a existuje mnoho způsobů, jak kaštany upravovat. Nejznámější je asi naříznout každý kaštan do kříže, aby mohla unikat pára a ve středně vyhřáté troubě upéct. Nenaříznuté kaštany velmi rády pukají tak, že vám označkují celou kuchyň. Lze je též naříznuté vařit.ve vodě nebo v mléce. Další užití je různorodé, jsou výborné jen tak, nebo jako příloha k masu, zvěřině, omáčkám či zapékané ve smetaně. Experimentům je přáno...chuť kaštanů je jemná, moučná a nasládlá, trošku podobná oříškům.

Lípa srdčitá

Lípa, náš národní strom. Tento titul získala patrně díky kvalitě svého dřeva. Lipové dřevo provázelo a ještě stále provází naše životy. Dříve se z něj vyráběly velmi kvalitní hudební nástroje, nábytek...
Podle pověsti právě lípy osídlovali spravedliví a dobří duchové. Lidé je pak vyhledávali, aby se pod nimi schovali před bouřkou, v domění, že do nich díky dobrým duchům neuhodí blesk.
Lípa patří mezi listnaté opadavé stromy. většinou se jedná o velmi statné, urostlé stromy, vysoké až 30 m nebo příležitostně i více. Vyznačují se vysoko klenutou, upravenou korunou.
Na větvích jsou listy střídavě posazené. Mají srdčitý tvar a zřetelné je jejich ozubení na obryse. Na lícové straně jsou tmavozlené a lesklé, z rubu modrozelené. U paždích můžeme pozorovat rezavé ochlupení.
Na jaře se objeví vejcovité, černohnědé pupeny. V červnu či červenci můžeme vidět lípy kvést. Celé latovité květenství žlutavě bílých květů s výraznými tyčinkami je srostlé s podpůrným listem. Lípa je významnou medonosnou rostlinou. Včelky to dobře vědí a tak jsou lípy v době květu jimi doslova obaleny. Nepříliš známým plodem lípy je oříšek.
Známé jsou léčivé účinky lipového květu. Tyto květy obsahují flavonové glykosidy (zejména tilirosid), poměrně dost slizu, malé množství silice, jejíž hlavní složkou je fornesol. Dále jsou to třísloviny, cukry a malé množství saponinu
Čaj z nich se již dlouho používá při nachlazení, dráždivém kašli. Má také kladný vliv na regulaci činnosti trávícího ústrojí. Je oblíbený především díky tomu, že podporuje pocení, rozpouští hleny a snižuje dráždivost ke kašli.

Javor japonský

Javor japonský je nízký a má listy světle zelené, na podzim červené. Keřové a převislé formy ostatních jmenovaných listnáčů uvedeme v dalším čísle.Z bříz jsou v zahradách oblíbené menší kultivary břízy bělokoré : nízká, převislá B. ´Youngii´, sloupovité ´Fastigiata´, stříhanolisté ´Dalecarlica´ a ´Gracilis´, červenolistá ´Purpurea´.
Habr se využívá na živé ploty. Ve skupinách působí pěkně slabě rostoucí, hustý C. ´Columnaris´, převislý ´Pendula´ a používá se také ´Quercifolia´ s menšími listy.
Ze stromovitých lísek jen líska turecká, což je velká dřevina, ale na její kmínek se štěpují kultivary lísek keřových, jež pak vytvářejí malé, husté koruny, jež se dají i tvarovat.Také u jasanů využíváme menší kultivary jako ´F.´Nana´ (menší, kulatý) a převislé ´Pendula´ a ´Heterophylla Pendula´.
Ořešák je majiteli budoucích zahrad při navrhování často žádanou dřevinou pro cenné plody a příjemný stín bez obtížného hmyzu, který jeho listy odpuzují. Roubované ořešáky rostou pomaleji a zpravidla nedosáhnou velikosti koruny semenáčů. Přesto vyžadují hodně prostoru a v návrhu menší zahrady jsou těžko řešitelným oříškem.

Javor

Javor nechybí téměř v žádné pěkné zahradní partii. Zejména na podzim vytváří svými nádherně zbarvenými listy dominanty zahrady. Díky proměnlivosti nejen ve vzrůstu, habitu, ale také v celoroční pestré barevnosti listů, patří k nejefektnějším dřevinám. V naší přírodě je nejrozšířenější javor mléč (Acer platanoides), vysoký rozložitý strom. Daří se ve vlhčí půdě, suché stanoviště není vhodné. V domovních zahradách se využívají pouze menší, slaběji rostoucí Acer ´Globosum´, či sloupovité A. ´Columnare´. O celoroční červenou barevnost se postará A. ´Crimson King´, který má červené listy nějaký čas po vyrašení zjara. Efektní je pomalu rostoucí A. ´Drummondi´ s listy bíle lemovanými. Další krásnou dřevinou je velký, vznosný javor klen, nevhodný na suchá místa. Z kultivarů, vesměs větších než zmínění šlechtěnci mléče, se v mohutnějších skupinách či jako výrazné solitéry ve velkých zahradách pěstuje javor babyka vhodný pro uliční stromořadí. Dobře se tvaruje - známé kulaté, každý rok sestřihované a znovu rychle obrůstající koruny stromů ve městech jsou právě babyky.Javor stříbrný je až 30 metrů vysoký strom, nevhodný na suché stanoviště. Listy jsou na spodní straně stříbřitě šedé. V zahradní architektuře se využívají slaběji rostoucí A. ´Variegatum´ s bíle lemovanými listy, dále A. ´Aureolimbatum´, ´Flamingo´ a ´Auratum´. Javor červený (Acer rubrum) nemá pěkně uspořádanou korunu. Využívá se menší varieta drummondi kvůli lesklým tmavě zeleným, na podzim šarlatovým listům. Má pěkné červené květy i plody. S dalšími druhy javorů se setkáváme jen ojediněle.

Olše lepkavá

Opadavý, jednodomý, široce kuželovitý strom nebo keř, vysoký od 20 do 35 m, kvetoucí před rašením listů. Dožívá se asi 100 let. Kůra šedohnědá, šupinatá. Listy jednoduché, dlouhé od 4 do 9 cm, široké od 3 do 7 cm, celistvé, střídavé, okrouhlé, okraj čepele dvakrát pilovitý. Čepel v mládí lepkavá. Listy na podzim opadávavají zelené. Samčí květy v jehnědovitém květenství dlouhém od 4 do 7 cm. Jehnědy po 2-5 na konci větévek, převislé. Květy zelenožluté. Okvětí 3 až 6 četné. Samičí květy v jehnědovitém květenství dlouhém od 8 do 1,2 mm. Jehnědy po 3 až 5, široce vejcovité. Květy červené. Doba květu: únor - duben. Plody ploché nažky, Barva červenohnědá. Nažky lesklé, dozrávají v září. Z šištic dlouhých 1-2 cm se uvolňují postupně během podzimu a zimy (až do konce února). Plodit začíná asi ve 12 letech, poté každoročně, hojněji každým druhým nebo třetím rokem.

Dub zimní

Opadavý, jednodomý, široce rozložitý strom, vysoký od 20 do 30 m někdy až 40 m, kmen v průměru 1 m. Dožívá se 400 až 1000 let. Kůra šedočerná, mělce rozpukaná. Listy jednoduché, dlouhé 16 cm, široké 10 cm, 5-10 peřenolaločné, střídavé, obvejčité. Samčí květy v květenství, . Okvětí 6 až 8 četné. Samičí květy v květenství, . Doba květu: květen. Plody (žaludy) nažky, vejcovité, dlouhé od 14 do 25 mm, široké od 8 do 14 mm. Barva hnědá. Plody v paždí listů po 1-5, zpravidla přisedlé, zřídka na stopkách 1,5 cm dlouhých. Číška tenkostěnná, 6-12 mm vysoká a 8-14 mm široká, šupiny drobné vejčitě kopinaté, hustě pýřité. Začíná plodit v 60-80 letech, semenné roky po 4-8 letech.