Suchopýr širolistý

Suchopýr širolistý má latinský název Eriophorum latifolium.

Pro svůj růst si suchopýr širolistý vybírá slatinná rašeliniště či močálovité louky. Vyskytuje se i v dvou tisíci metrech nad mořem. V naší zemi se sice vyskytuje, ale není příliš obvyklý. Občas se vysazuje jako ozdoba různých rybníčků a jezírek na zahradách.

Jedna se o rostlinu která dorůstá až do šedesáticentimetrové výšky. Květy až po dvanácti rostou v převislých klasech. Objevují se v dubnu a květnu, později plodí trojhranné nažky. Květy, které suchopýr širolistý zdobí, rostou ma trojhranném stonku. Má spíše drobné pětimilimetrové lístečky, které vybíhají do trojhranné špičky.

Hlístník hnízdák

Hlístník hnízdák má latinský název Neottia nidus-avis.

Tato rostlina si vybírá pro svůj růst jehličnaté či dubové a bukové lesy, preferuje stinnější stanoviště.

Jde o jednu z našich orchidejí i když si to možná člověk, který na ni v lese poprvé narazí ani neuvědomí. Jde klasický příklad mykorrhizy, kdy rostlina žije v symbióze s houbami a pro svůj růst proto vůbec nevyužíva fotosyntézu. Dorůstá se až do půlmetrové výšky. Má světle hnědé květy vyrůstající v hroznu - jejich počet je převážně od deseti do třiceti, které kvetou v květnu a červnu (ne vždy ale můžete její květy spatřit, protože dokáže kvést i pod zemí). Květ se objevuje až v devátém roce života této rostliny. Lodyhu má nejdříve žlutou a v pozdějším věku nahnědlou až hnědou, občas se na ní objeví šupinaté listy v počtu čtyřech až pěti. Hlístník hnízdák plodí tobolky.

Kopřiva dvoudomá

Kopřiva dvoudomá má latinský název Urtica dioica.

Tato rostlina se původně vyskytuje na všemožných rumištích či na okrajích cest. Ale jako velmi invazivní plevel se dokáže rozšířit téměř kamkoliv a člověk na ní narazí po celém území naší republiky.

Jde o rostlinu, která může dorůstat až do výšky téměř půl druhého metru. Má nepříliš výrazné zelenkavé květy, které se objevují od června do října. Květy jsou ale delší než listy, které má hrubě pilovité a jsou pokryté žahavými chlupy. Lodyhu má kopřiva dvoudomá hranatou.

Tato rostlina má velmi široké využití. V drobných chovech se využívá jako krmivo pro husy či kachny (ale přítomnost kopřivy dvoudomé v krmivu je blahodárné i například pro dobytek - samozřejmě až po uvadnutí, kdy přestane žahat), mladé rostlinky jsou vítaným a zdravým "krmivem" i pro člověka. Zvláště na jaře, v okolí velikonoc, je často využívána a to jako salát či hlavně do různých velikonočních nádivek. Ale využití je ještě mnohem více, jde o léčivou bylinu, která má velmi široké využití, dá se z ní dělat vlákna, je možné ji využít v kosmetice a také dokáže být velmi užitečným hnojivem na našich zahrádkách.

Pcháč obecný

Pcháč obecný má latinský název Cirsium vulgare.

Roste na zaplevelených polích, úhorech, pastvinách, rumištích a také při okrajích cest a v příkopech. Objevit se může i na kraji lesa, pokud je místo dostatečně světlé. Její výskyt je výrazným znamením pro větší obsah dusíku v půdě.

Pcháč obecný může dorůst až do téměř dvoumetrové výšky. Jeho fialový květ je až čtyři centimetry velký, úbory se objevují převážně po dvou nebo po třech. Kvete od července do září. Listy mají výrazné ostnaté zuby, vybíhají do delšího ostnu. Listy jsou na spodní straně bíle plstnaté. Plodí tří až čtyř milimetrové nažky, které jsou rozšiřovány větrem.

Kostival lékařský

Kostival lékařský má latinský název Symphytum officinale.

Vybírá si vlhčí lužní lesy a mokré louky, roste i na březích vodních toků a v příkopech. Zřídka můžete na kostival lékařský narazit i na zahradách.

Dorůstá do výšky až sto centimetrů. Jeho červené až fialové květy (občas také bělavé či nažloutlé) se objevují od května do července. Jsou do dvou centimetrů veliké, jejich tvar je zvonkovitý. Stonek je dutý a z vnější strany chlupatý. Větví se od základu. Listy jsou také štětinatě chlupaté, po stonku sbíhavé a podlouhlé. Mají až čtvrt metrovou velikost.

Jde o tradiční léčivou bylinu. Jak i jeho název naznačuje používala se při léčení zlomených kostí. Dříve se používal i vnitřně, ale dnes víme, že může to mít i nežádoucí účinky, proto se s ním nejčastěji setkáme jen v podobě různých mastí. Jsou ale země, kde jeho užití bylo pro jistotu zakázáno úplně.

Koniklec obecný

Koniklec obecný má latinský název Pulsatilla vulgaris.

Tato luční květina si pro svůj růst vybírá převážně sušší louky a trávníky. Má ráda vápenitou půdu. Lze na ní narazit také v sušších borových hájích a na slunečných svazích. Bývá občas vysazována na zahrádky, protože patří mezi květiny co relativně brzy kvetou a těší tak po únavné zimě oko. Na zahradách se člověk setká s větším množstvím jejích hybridů.

Jde o drobnější květinku, která dorůstá do deseticentimetrové výšky. Její hezké fialové chlupaté květy, které mají do šesti centimetrů velikosti, se objevují od března do začátku května. Pod květem se nachází tři listeny a po odkvetení se objeví dva až tři krát zpeřené chlupaté přízemní listy, které se plně rozvinou až v létě.

Koniklec obecný je jedovatá rostlina, relativně často využívaná při výrobě různých homeopatických léčiv. Tyto léky mají údajně působit během těhotenství, kdy mají upravovat náladu pacientek, buď je uklidňovat a nebo rozveselovat. Také má údajně během požehnaného stavu pomáhat s pitným režimem a při žaludečních problémech způsobených tučným nebo studeným pokrmem. Případné využití těchto léčiv je ale dobré konzultovat s lékařem, protože přeci jen protoanemonin, který koniklec obsahuje je jed, normálně vyvolávající průjmy a zvracení.