Pro svůj růst si tato popínavá liána vybírá vlhčí dubové či dubo habrové lesy.
Jde o pravotočivou liánu, která se může pnout až do výšky pěti metrů (může se ale také vyskytovat v podobě přibližně půl metrového keříku). Má vstřícné až osm centimetrů dlouhé krátce řapíkaté listy. Květy zimolezu ovíjivého kvetou od března až do srpna. Jsou oboupohlavné a dvou pyské mají dlouhou lehce ohnutou korunní trubku o délce až pět centimetrů. Plodem jsou jasně červené až centimetr veliké bobule. Bobule jsou jedovaté i když stejně jako listy a květy byly využívány v lidovém léčitelství a i v dnešních dobách se o látky v této rostlině obsažené věda zajímá a zkoumá na kolik jí připisované působení je skutečností. O jejích účincích psal v dávných antických dobách již Plinius Starší autor největší přírodovědecké encyklopedie starověkého Říma. Zimolez ovíjivý se také objevuje ve starých legendách, tato liána měla vyrůstat z Tristanova hrobu u staré artušovské legendy
