Původ: východní část USA - New Jersey, Georgia, Tennessee, Blue Ridge Mountains, Apalačské pohoří od centrální Pennsylvánie po severní Georgii. Izolované lokality také v Piedmontu. Hlavní vertikální rozmezí leží mezi 305–1 220 m n. m., extrémně v Delaware 46 m n. m., 1 762 m n. m. v Great Smoky Mountains. V Evropě poprvé od roku 1806, na území ČR 1842 na Sofronce.
Charakteristika: menší strom, často s nerovným pokřiveným kmenem a široce rozvětvenou plochou korunou, dorůstající 10–12(–30) m výšky a kolem 0,6–0,7 m v průměru kmene. Borka dosti silná, rozbrázděná ve větší pláty, hnědá, v puklinách načervenalá, na mladších kmenech a větvích lístkovitě odlupčivá. Letorosty lysé, zpočátku nazelenalé, později leskle červenavě hnědé. Pupeny válcovité, kaštanově hnědé, tupé, do 2 cm dlouhé, silně zasmolené. Jehlice vyrůstají po 2 (vzácně po 3) ve svazečku, 30–80 x 2 mm velké, tmavozelené, tuhé, silné, ostře zašpičatělé, na okrajích pilovité, podél osy skroucené; vytrvávají asi 3 roky. Samčí šištice žluté, uspořádané do řídkého klasu, samičí dlouze stopkaté, ve skupinách, načervenalé. Šišky zřídka jednotlivé, většinou v přeslenu po 2–5 na krátkých stopkách, převislé, pravidelné nebo slabě jednostranně vypouklé, široce vejčité 5–10 cm dlouhé, 5–6 cm široké (zavřené), světle kaštanově hnědé nebo našedlé. Semenné šupiny jehlancovitě zdvižené s výrazným příčným kýlem, protažené v kuželovitý pupek zakončený drápovitým ostnem. Semena červenohnědá s dlouhým křídlem. Kvete v březnu až dubnu, oplodnění probíhá 13 měsíců po opylení (jako u většiny borovic), šišky dozrávají na podzim. Dožívá se asi 250 let.
ARISTOLOCHIA GIGANTEA Mart. et Zucc. - podražec
Původ: druh pochází z tropické části Jižní Ameriky, vyskytuje se v oblasti od Kostariky po Brazílii. Jako výrazně dekorativní rostlina se pěstuje v mnoha tropických i subtropických oblastech světa.
Charakteristika: mohutná dřevinná liána, dosahuje výšky 3-10 m, listy řapíkaté, srdčité, až 12 cm dlouhé, květy úžlabní, jednotlivé, výrazné, vejčité, až 30 cm v průměru, okvětní trubka silně prohnutá, okvětí srostlé, červené až červenohnědé, zřetelně bíle žilkované. Kvete v průběhu celého roku. Plodem je hruškovitá tobolka.V tropických a subtropických oblastech světa se setkáváme často s dřevitými liánami tohoto rodu, v mírném pásmu se vyskytují zejména bylinné druhy.
Charakteristika: mohutná dřevinná liána, dosahuje výšky 3-10 m, listy řapíkaté, srdčité, až 12 cm dlouhé, květy úžlabní, jednotlivé, výrazné, vejčité, až 30 cm v průměru, okvětní trubka silně prohnutá, okvětí srostlé, červené až červenohnědé, zřetelně bíle žilkované. Kvete v průběhu celého roku. Plodem je hruškovitá tobolka.V tropických a subtropických oblastech světa se setkáváme často s dřevitými liánami tohoto rodu, v mírném pásmu se vyskytují zejména bylinné druhy.
HYPERICUM CANARIENSE L. - třezalka kanárská
Původ: endemit ostrovů Makaronésie, vyskytuje se na Madeiře a Kanárských ostrovech (kromě ostrovů Lanzarote a Fuerteventura). V areálu se rozlišují tři variety - H. c. var. canariense a H. c. var. platysepalum z Kanárských ostrovů a H. c. var. floribundum z ostrova Madeira. Jako dekorativní dřevina byl tento druh vysázen v řadě subtropických oblastí světa, v některých zemích se invazně šíří (Havajské ostrovy, Kalifornie).
Charakteristika: keř až malý strom, 1,5-2,5(-4) m vysoký, bohatě větvený, listy přisedlé, vstřícné, kopinaté až eliptické, až 7 cm dlouhé, lysé, stejně jako kališní lístky bez černých žlázek na okrajích, květenstvím je mnohokvětá lata, květy jen 2 cm v průměru, korunní lístky eliptické, žluté, skoro 1 cm dlouhé. Kvete od března do července, plodem je tobolka.
Roste na slunných skalnatých stanovištích v oblasti vavřínových lesů a v křovinatých porostech, v pásmu od 150 až do 800 m n. m.
Charakteristika: keř až malý strom, 1,5-2,5(-4) m vysoký, bohatě větvený, listy přisedlé, vstřícné, kopinaté až eliptické, až 7 cm dlouhé, lysé, stejně jako kališní lístky bez černých žlázek na okrajích, květenstvím je mnohokvětá lata, květy jen 2 cm v průměru, korunní lístky eliptické, žluté, skoro 1 cm dlouhé. Kvete od března do července, plodem je tobolka.
Roste na slunných skalnatých stanovištích v oblasti vavřínových lesů a v křovinatých porostech, v pásmu od 150 až do 800 m n. m.
VERBASCUM LYCHNITIS L. - divizna knotovitá
Původ: rozšířena v západní a střední Evropě, na východě po Kavkaz a jihozápadní Sibiř. Druhotně se vyskytuje i na severu evropské části Ruska a ve Skandinávii. U nás se vyskytuje na celém území od nížin po vrchoviny.
Charakteristika: dvouletá 100–140 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, tence bělavě plstnatá. Přízemní listy v růžici, kratičce řapíkaté, kopinaté, 15–30 cm dlouhé, 6–12 cm široké, vroubkované. Lodyžní listy jsou na lodyze rovnoměrně rozmístěné, přisedlé, směrem k vrcholu lodyhy se zmenšují, shora řídce chlupaté nebo olysalé, sytě zelené, na rubu šedobíle pomoučené nebo tence plstnaté. Květenstvím jsou větvené lichoklasy s 2–8 květy. Květy krátce stopkaté, kalich pravidelný, pětičetný s kopinatými cípy, koruna souměrná, kolovitá, 12–18 mm v průměru, korunní cípy žluté, všechny tyčinky téměř stejné, bělavě chlupaté. Plodem je tobolka. Kvete od června do srpna.
Roste na okrajích lesů, skalnatých a kamenitých stráních, náspech a podél komunikací. Vyhovují ji sušší, mírně zásadité až kyselé, na živiny chudší i bohaté půdy.
Charakteristika: dvouletá 100–140 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, tence bělavě plstnatá. Přízemní listy v růžici, kratičce řapíkaté, kopinaté, 15–30 cm dlouhé, 6–12 cm široké, vroubkované. Lodyžní listy jsou na lodyze rovnoměrně rozmístěné, přisedlé, směrem k vrcholu lodyhy se zmenšují, shora řídce chlupaté nebo olysalé, sytě zelené, na rubu šedobíle pomoučené nebo tence plstnaté. Květenstvím jsou větvené lichoklasy s 2–8 květy. Květy krátce stopkaté, kalich pravidelný, pětičetný s kopinatými cípy, koruna souměrná, kolovitá, 12–18 mm v průměru, korunní cípy žluté, všechny tyčinky téměř stejné, bělavě chlupaté. Plodem je tobolka. Kvete od června do srpna.
Roste na okrajích lesů, skalnatých a kamenitých stráních, náspech a podél komunikací. Vyhovují ji sušší, mírně zásadité až kyselé, na živiny chudší i bohaté půdy.
NARCISSUS POËTICUS L. - narcis bílý
Původ: původní areál rozšíření tohoto druhu se nachází v jihozápadní Evropě, od Španělska přes Francii a Itálii až do západní části Východních Alp. Na řadě míst Evropy i Severní Ameriky je běžně pěstován, nezřídka také zplaňuje. Takto se objevuje i na řadě míst u nás, mnohde se tak vlastně stává dokladem dřívějšího osídlení.
Charakteristika: vytrvalá bylina s podzemní cibulkou, 20-40 cm vysoká, listy v přízemních trsech čárkovité, ploché, 4-9 mm široké, květy většinou jednotlivé, víceméně nící (polonící), vonné, koruna bílá, pakorunka je žlutá, kratší než korunní lístky, značně úzká, na okraji červená, vroubkovaná. Kvete od dubna do května. Plodem je tobolka.
Druh se u nás běžně pěstuje v zahradách i parcích jako poměrně nenáročná okrasná trvalka, byla vyšlechtěna také řada jeho kultivarů. Někdy zplaňuje.
Charakteristika: vytrvalá bylina s podzemní cibulkou, 20-40 cm vysoká, listy v přízemních trsech čárkovité, ploché, 4-9 mm široké, květy většinou jednotlivé, víceméně nící (polonící), vonné, koruna bílá, pakorunka je žlutá, kratší než korunní lístky, značně úzká, na okraji červená, vroubkovaná. Kvete od dubna do května. Plodem je tobolka.
Druh se u nás běžně pěstuje v zahradách i parcích jako poměrně nenáročná okrasná trvalka, byla vyšlechtěna také řada jeho kultivarů. Někdy zplaňuje.
SYMPHORICARPOS ALBUS (L.) Blake - pámelník bílý
Původ: západ Severní Ameriky od Aljašky po Kalifornii. Jako okrasný keř je dnes pěstován po celém světě včetně České republiky.
Charakteristika: opadavý, bohatě větvený, 0,5–2,5 m vysoký keř. Mladé větve hnědé, starší s šedou borkou. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, lysé, čepel vejčitá až okrouhlá, 2–8 cm dlouhá, 1–4 cm široká, celokrajná. Květy vyrůstají v hustých hroznech nebo svazečcích, jsou pravidelné, pěticípé. Kalich miskovitý, jednotlivé cípy trojúhelníkovité, asi 1 mm dlouhé. Koruna téměř bílá až růžová, zvonkovitá, 5–7 mm dlouhá. Plodem jsou bílé až mírně narůžovělé, dužnaté bobule. Kvete od června do srpna.
Pámelník bílý je vysazován v parcích, sadech, sídlištích a kolem cest, odtud zplaňuje a šíří se do okolí obcí, podél komunikací apod. Pro pěstování je velice nenáročnou rostlinou.
Dříve byly plody a kořen pámelníku využívány v lidovém léčitelství pro posílení imunity nebo pro léčení potíží s močovými cestami.
Charakteristika: opadavý, bohatě větvený, 0,5–2,5 m vysoký keř. Mladé větve hnědé, starší s šedou borkou. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, lysé, čepel vejčitá až okrouhlá, 2–8 cm dlouhá, 1–4 cm široká, celokrajná. Květy vyrůstají v hustých hroznech nebo svazečcích, jsou pravidelné, pěticípé. Kalich miskovitý, jednotlivé cípy trojúhelníkovité, asi 1 mm dlouhé. Koruna téměř bílá až růžová, zvonkovitá, 5–7 mm dlouhá. Plodem jsou bílé až mírně narůžovělé, dužnaté bobule. Kvete od června do srpna.
Pámelník bílý je vysazován v parcích, sadech, sídlištích a kolem cest, odtud zplaňuje a šíří se do okolí obcí, podél komunikací apod. Pro pěstování je velice nenáročnou rostlinou.
Dříve byly plody a kořen pámelníku využívány v lidovém léčitelství pro posílení imunity nebo pro léčení potíží s močovými cestami.
Heřmánek terčovitý
Heřmánek terčovitý má latinský název Matricaria Discoidea.
Pochází z Dálného východu ze kterého se rozšířil do celého mírného pásu na severní polokouli. V Evropě chybí pouze v jejích nejjižnějších částech. U nás byl poprvé pozorován v polovině 19. století, dnes roste na téměř celém území.Charakteristika: jednoletá nebo ozimá, 5–40 cm vysoká, aromatická bylina. Lodyha přímá, tuhá, lysá až mírně chlupatá, větvená. Listy střídavé, přisedlé, v obrysu úzce obvejčité až eliptické, 2–6 cm dlouhé, 2–3krát zpeřené s čárkovitými úkrojky. Květy vyrůstají v krátce stopkatých úborech, 5–8 mm v průměru. Zákrovní listeny světle zelené, podlouhlé, na vrcholu tupé, lysé. Jazykovité květy chybí, trubkovité květy čtyřcípé, zelenožluté. Plodem je nažka. Kvete od června do srpna.
Tento druh heřmánku roste na polích, úhorech, v zahradách, rumištích, okrajích cest nebo sešlapávaných travnatých místech. Upřednostňuje sušší a na dusík bohaté půdy.
LARIX DECIDUA Mill. - modřín opadavý
Původ: původní rozšíření modřínu opadavého zahrnuje Alpy, Karpaty (slovenské, ukrajinské a rumunské) a Polsko. Mnohde se vyskytovaly jen určité subspecie. U nás je původní pouze na východ od Hrubého Jeseníku, všechny ostatní výsadby modřínů jsou vesměs nepůvodní.
Charakteristika: strom dorůstající výšky 20-50 m. Kmen je přímý s hrubou na povrchu šedavě zbarvenou borkou. Koruna kuželovitá, jehlice na brachyblastech ve svazečcích nejčastěji po 30-50, světle zelené. Samčí šištice vejcovité, žlutavé, převislé, samičí široce vejcovité šištice jsou tvořeny karmínově nebo zelenavě zbarvenými podpůrnými šupinami (na našem snímku nahoře). Šišky jsou nerozpadavé, vejcovitě protáhlé, někdy vydrží na větévkách i několik let. Jehlice se barví na podzim do žluta.
Modřín je světlomilná dřevina, která se pěstuje jak pro ušlechtilé dřevo, tak i pro okrasu v parcích a ve veřejné zeleni. Rozlišuje se několik poddruhů.
Charakteristika: strom dorůstající výšky 20-50 m. Kmen je přímý s hrubou na povrchu šedavě zbarvenou borkou. Koruna kuželovitá, jehlice na brachyblastech ve svazečcích nejčastěji po 30-50, světle zelené. Samčí šištice vejcovité, žlutavé, převislé, samičí široce vejcovité šištice jsou tvořeny karmínově nebo zelenavě zbarvenými podpůrnými šupinami (na našem snímku nahoře). Šišky jsou nerozpadavé, vejcovitě protáhlé, někdy vydrží na větévkách i několik let. Jehlice se barví na podzim do žluta.
Modřín je světlomilná dřevina, která se pěstuje jak pro ušlechtilé dřevo, tak i pro okrasu v parcích a ve veřejné zeleni. Rozlišuje se několik poddruhů.
NICOTIANA GLAUCA Grah. - tabák
Původ: Jižní Amerika, druhotně je druh rozšířen po celé Střední Americe, zasahuje až do jižních států USA, vyskytuje se také na ostrovech Makaronésie a ve Středomoří, v řadě oblastí má jeho šíření invazní charakter.
Charakteristika: keř až nízký strom, řídce větvený, až 5 m vysoký, listy, střídavé, celokrajné, řapíkaté, široce kopinaté, květy ve vrcholových latách, 5četné, koruna trubkovitá, žlutá, až 5 cm dlouhá, kvete od dubna do října. Plodem je tobolka.V jižní Evropě je jako dekorativní rostlina vysazován v parcích a zahradách, odtud často zplaňuje - šíří se na stanovištích ovlivněných člověkem, na rumištích, kolem cest, nejčastěji v pobřežním pásmu. V našich klimatických podmínkách je nutné rostlině zajistit bezmrazé přezimovaní, proto se u nás nepěstuje příliš často. Rostlina je jedovatá. Pro výrobu kuřiva se používají jiné druhy tabáku
Charakteristika: keř až nízký strom, řídce větvený, až 5 m vysoký, listy, střídavé, celokrajné, řapíkaté, široce kopinaté, květy ve vrcholových latách, 5četné, koruna trubkovitá, žlutá, až 5 cm dlouhá, kvete od dubna do října. Plodem je tobolka.V jižní Evropě je jako dekorativní rostlina vysazován v parcích a zahradách, odtud často zplaňuje - šíří se na stanovištích ovlivněných člověkem, na rumištích, kolem cest, nejčastěji v pobřežním pásmu. V našich klimatických podmínkách je nutné rostlině zajistit bezmrazé přezimovaní, proto se u nás nepěstuje příliš často. Rostlina je jedovatá. Pro výrobu kuřiva se používají jiné druhy tabáku
Hlaváček jarní
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je řazen mezi silně ohrožené druhy květeny České republiky. V blízkosti Prahy jej můžete nalézt v Českém krasu, dále na sever potom v kaňonu Vltavy v dolním Povltaví.
Jeho výskyt byl jedním z hlavních důvodů pro vyhlášení přírodní památky Hlaváčková stráň v katastru obce Zlončice, v okrese Mělník (vyhlášeno v roce 2002). Chráněné území tvoří exponovaná stráň vltavského údolí na pravém břehu Vltavy nad obcí Dolánky se skalními výchozy a společenstvy teplomilných křovin. Jádro území však představuje výslunná travnatá stráň tahnoucí se v délce asi 250 metrů a šířce 9–25 metrů. Ze zajímavějších druhů zde mimo hlaváčku jarního (Adonis vernalis) roste koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsbohemica, kostřava walliská (Festuca valesiaca), kavyl Ivanův (Stipa joannis), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca) a další.
Jeho výskyt byl jedním z hlavních důvodů pro vyhlášení přírodní památky Hlaváčková stráň v katastru obce Zlončice, v okrese Mělník (vyhlášeno v roce 2002). Chráněné území tvoří exponovaná stráň vltavského údolí na pravém břehu Vltavy nad obcí Dolánky se skalními výchozy a společenstvy teplomilných křovin. Jádro území však představuje výslunná travnatá stráň tahnoucí se v délce asi 250 metrů a šířce 9–25 metrů. Ze zajímavějších druhů zde mimo hlaváčku jarního (Adonis vernalis) roste koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsbohemica, kostřava walliská (Festuca valesiaca), kavyl Ivanův (Stipa joannis), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca) a další.
NONEA PULLA (L.) DC. - pipla osmahlá
Původ: střední, jižní a východní Evropa, západní Asie, u nás roztroušeně v teplejších oblastech, kde se vyskytuje na severní hranici svého areálu rozšíření.
Charakteristika: vytrvalá bylina se silným oddenkem, přímou lodyhou a celokrajnými listy, přízemní řapíkaté rostou v růžici, lodyžní jsou přisedlé a poloobjímavé, celá rostlina je porostlá štětinatými chlupy. Květy ve vijanech vyrůstají v úžlabí horních listů.Vyhledává suchá a slunná stanoviště, lesní lemy, pastviny a meze, častější je na vápenci.
Pipla osmahlá je z hlediska ochrany hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
Charakteristika: vytrvalá bylina se silným oddenkem, přímou lodyhou a celokrajnými listy, přízemní řapíkaté rostou v růžici, lodyžní jsou přisedlé a poloobjímavé, celá rostlina je porostlá štětinatými chlupy. Květy ve vijanech vyrůstají v úžlabí horních listů.Vyhledává suchá a slunná stanoviště, lesní lemy, pastviny a meze, častější je na vápenci.
Pipla osmahlá je z hlediska ochrany hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
CYCLAMEN HEDERIFOLIUM Aiton - brambořík břečťanolistý
Původ: Středomoří, roste zde ve světlých listnatých lesích.
Charakteristika: hlíznatá rostlina, jihoevropský druh bramboříku, který se často pěstuje i u nás. Dekorativní listy s výraznou stříbřitou kresbou se objevují současně s květy koncem léta a na podzim, po odkvětu se stvoly se semeníky spirálovitě stáčejí k zemi, listy zatahují koncem jara. Dostatek vláhy vyžaduje brambořík břečťanolistý na jaře, léto by mělo být suché, stanoviště polostinné.Na rozdíl od našeho domácího bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) jeho květy nevoní a na každém korunním lístku se nachází ouškatý výrůstek. List vzdáleně připomíná list břečťanu, na rubu je zelený. Hlízy se sázejí hlouběji, než je zvykem u našeho domácího druhu. V kultuře se občas objevuje i bělokvětá varieta Cyclamen hederifolium var. album.
Brambořík břečťanolistý (stejně jako další botanické druhy tohoto rodu) je zahrnut do mezinárodní úmluvy o ochraně ohrožených druhů.
Charakteristika: hlíznatá rostlina, jihoevropský druh bramboříku, který se často pěstuje i u nás. Dekorativní listy s výraznou stříbřitou kresbou se objevují současně s květy koncem léta a na podzim, po odkvětu se stvoly se semeníky spirálovitě stáčejí k zemi, listy zatahují koncem jara. Dostatek vláhy vyžaduje brambořík břečťanolistý na jaře, léto by mělo být suché, stanoviště polostinné.Na rozdíl od našeho domácího bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) jeho květy nevoní a na každém korunním lístku se nachází ouškatý výrůstek. List vzdáleně připomíná list břečťanu, na rubu je zelený. Hlízy se sázejí hlouběji, než je zvykem u našeho domácího druhu. V kultuře se občas objevuje i bělokvětá varieta Cyclamen hederifolium var. album.
Brambořík břečťanolistý (stejně jako další botanické druhy tohoto rodu) je zahrnut do mezinárodní úmluvy o ochraně ohrožených druhů.
DUCHESNEA INDICA Focke - jahodka indická
Původ: jižní a jihovýchodní Asie, dnes se pěstuje po celém světě. U nás na některých místech dlouhodobě zplaňuje, zejména ve městech a obcích (Praha, Průhonice, Brno, Kroměříž).
Charakteristika: vytrvalá 20–50 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá, na uzlinách kořenující, chlupatá. Listy dlouze řapíkaté, trojčetné, jednotlivé lístky krátce řapíčkaté, obvejčité, zubaté. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Kalich pravidelný, pěticípý, kališní cípy trojúhelníkovité. Kalíšek s velkými, široce vejčitými cípy se 3–5 zuby. Koruna pravidelná, pětičetná, korunní lístky zlatožluté, podlouhle obvejčité. Souplodí (jahoda) je kulovité nebo stlačeně kulovité, až 1,5 cm v průměru, nažky na povrchu. Zralá jahoda má rumělkově červenou barvu a mdlou chuť. Kvete od června do července.Jahodka se často pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách a parcích. Vyhovují ji spíše stinná stanoviště. Dobře snáší mrazy a pokud nejsou silné, listy vydrží zelené i přes zimu. Rozmnožuje se semeny nebo šlahouny.
Charakteristika: vytrvalá 20–50 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá, na uzlinách kořenující, chlupatá. Listy dlouze řapíkaté, trojčetné, jednotlivé lístky krátce řapíčkaté, obvejčité, zubaté. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Kalich pravidelný, pěticípý, kališní cípy trojúhelníkovité. Kalíšek s velkými, široce vejčitými cípy se 3–5 zuby. Koruna pravidelná, pětičetná, korunní lístky zlatožluté, podlouhle obvejčité. Souplodí (jahoda) je kulovité nebo stlačeně kulovité, až 1,5 cm v průměru, nažky na povrchu. Zralá jahoda má rumělkově červenou barvu a mdlou chuť. Kvete od června do července.Jahodka se často pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách a parcích. Vyhovují ji spíše stinná stanoviště. Dobře snáší mrazy a pokud nejsou silné, listy vydrží zelené i přes zimu. Rozmnožuje se semeny nebo šlahouny.
ISOPYRUM THALICTROIDES L. - zapalice žluťuchovitá
Původ: Pyreneje, střední Francie, jih a východ střední Evropy, jihovýchodní Evropa, Bělorusko, Ukrajina, u nás vzácně ve středních Čechách, roztroušeně ve východních Čechách a na východní Moravě.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, 15-30 cm vysoká, lodyha přímá, nahoře větvená, přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, většinou dvakrát trojčetné, lodyžní jednoduše trojčetné, menší, květy jednotlivé, na dlouhých stopkách.
Roste ve vlhkých humózních listnatých lesích, od nížin do podhůří, vyžaduje spíše stinná stanoviště, kvete však před olistěním stromů - tedy na výsluní.
Rostlina je jedovatá.
Zapalice žluťuchovitá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, 15-30 cm vysoká, lodyha přímá, nahoře větvená, přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, většinou dvakrát trojčetné, lodyžní jednoduše trojčetné, menší, květy jednotlivé, na dlouhých stopkách.
Roste ve vlhkých humózních listnatých lesích, od nížin do podhůří, vyžaduje spíše stinná stanoviště, kvete však před olistěním stromů - tedy na výsluní.
Rostlina je jedovatá.
Zapalice žluťuchovitá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
UTRICULARIA AUSTRALIS R. Br. - bublinatka jižní
Původ: Tato bublinatka je rozšířená téměř po celé kontinentální Evropě, zasahuje do Skandinávie, Anglie, dále je rozšířena v severní Africe, Asii a Austrálii. U nás roste téměř na celém území od nížin po vyšší podhůří. V SR je rozšířená řidčeji, roste zde především v teplejších oblastech mimo vysoká pohoří.
Charakteristika: vodní hmyzožravá bylina s ponořenými nebo plovoucími prýty, málo větvenými, nekořenujícími. Listy jsou členěny na čárkovité až vláskovité úkrojky s dopředu směřujícími kratičkými štětinkami. Na listech jsou četné lapací měchýřky o průměru 2-3 mm. Citrónově žlutý květ s výrazným dolním korunním pyskem vykvétá na dlouhých stopkách nad vodou. Kvete od června do září. Na zimu rostlina zaniká, přežívá pomocí přezimovacích pupenů - turionů, které slouží zároveň k vegetativnímu rozmnožování.Vyhledává stojaté vody bohatší na živiny, často mělké, jako staré lomy, tůně, kanály a příkopy.
Bublinatka jižní patří mezi nejběžnější z bublinatek, v ČR proto není chráněná, je však zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Na Slovensku také chráněná není a v národním Červeném seznamu je uvedena jako druh nedostatečně prostudovaný.
Charakteristika: vodní hmyzožravá bylina s ponořenými nebo plovoucími prýty, málo větvenými, nekořenujícími. Listy jsou členěny na čárkovité až vláskovité úkrojky s dopředu směřujícími kratičkými štětinkami. Na listech jsou četné lapací měchýřky o průměru 2-3 mm. Citrónově žlutý květ s výrazným dolním korunním pyskem vykvétá na dlouhých stopkách nad vodou. Kvete od června do září. Na zimu rostlina zaniká, přežívá pomocí přezimovacích pupenů - turionů, které slouží zároveň k vegetativnímu rozmnožování.Vyhledává stojaté vody bohatší na živiny, často mělké, jako staré lomy, tůně, kanály a příkopy.
Bublinatka jižní patří mezi nejběžnější z bublinatek, v ČR proto není chráněná, je však zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Na Slovensku také chráněná není a v národním Červeném seznamu je uvedena jako druh nedostatečně prostudovaný.
REYNOUTRIA SACHALINENSIS- křídlatka sachalinská
Původ: rostlina pochází z východoasijského ostrova Sachalin, po kterém nese své druhové jméno. Dnes roste i v mnoha zemích Evropy, kam byla jako okrasná rostlina dovezena v druhé polovině 19. století. U nás roste místy od nížin do podhůří na celém území.
Charakteristika: jednoletá rostlina dorůstá výšky až 3,5 m, duté lodyhy jsou přímé, v horní části větvené. Listy podlouhle vejčité s delší špičkou, na bázi srdčité, čepel dorůstá délky až 35 cm a šířky 20-25 cm. Drobné květy jsou zelenožlutě zbarvené a uspořádané v lichoklasu. Kvete od července do září.Roste především podél vodních toků, které umožňují výhodné šíření. Občas pěstovaná, často zplaňuje a vytváří rozsáhlé porosty, které často způsobují erozní problémy podél toků. Rostliny patří mezi invazní druhy.
Její možné využití je jako krmné rostliny pro dobytek a také jako potenciální alternativní palivo. Na našem území se vyskytuje ještě křídlatka japonská a kříženec těchto dvou druhů.
Charakteristika: jednoletá rostlina dorůstá výšky až 3,5 m, duté lodyhy jsou přímé, v horní části větvené. Listy podlouhle vejčité s delší špičkou, na bázi srdčité, čepel dorůstá délky až 35 cm a šířky 20-25 cm. Drobné květy jsou zelenožlutě zbarvené a uspořádané v lichoklasu. Kvete od července do září.Roste především podél vodních toků, které umožňují výhodné šíření. Občas pěstovaná, často zplaňuje a vytváří rozsáhlé porosty, které často způsobují erozní problémy podél toků. Rostliny patří mezi invazní druhy.
Její možné využití je jako krmné rostliny pro dobytek a také jako potenciální alternativní palivo. Na našem území se vyskytuje ještě křídlatka japonská a kříženec těchto dvou druhů.
MIMULUS GUTTATUS DC. - kejklířka skvrnitá
Původ: původní na západě Severní Ameriky. Odtud byla před dvěmi sty lety zavlečena jako okrasná rostlina do Evropy, kde zdomácněla. U nás se začala šířit v polovině 19. století. V současnosti roste převážně v podhůří (Šumava, horní tok Vltavy, Otava, podhůří Krkonoš, Krušných a Jizerských hor), ale i podél toků v nižších polohách.
Charakteristika: vytrvalá, 25–50 cm vysoká bylina. Hlavní lodyha přímá až vystoupavá s vystoupavými postranními lodyhami, dutá, lysá. Dolní listy řapíkaté, horní přisedlé, lysé, široce vejčité, 4–6 cm dlouhé, 2–4 cm široké, zubaté. Květenstvím je hrozen. Kalich dvoupyský s trojúhelníkovitými cípy, koruna také dvoupyská, až 4 cm dlouhá, sytě žlutá. Při ústí korunní trubky se vyskytují žluté chlupy a na spodním pysku někdy červené skvrny. Kvete od června do srpna.
Kejklířka roste podél potoků, řek, příkopů a struh. Vyhovují ji spíše polostinná stanoviště a vyhledává chudé, hlinité, písčité až kamenité vlhké půdy.
Charakteristika: vytrvalá, 25–50 cm vysoká bylina. Hlavní lodyha přímá až vystoupavá s vystoupavými postranními lodyhami, dutá, lysá. Dolní listy řapíkaté, horní přisedlé, lysé, široce vejčité, 4–6 cm dlouhé, 2–4 cm široké, zubaté. Květenstvím je hrozen. Kalich dvoupyský s trojúhelníkovitými cípy, koruna také dvoupyská, až 4 cm dlouhá, sytě žlutá. Při ústí korunní trubky se vyskytují žluté chlupy a na spodním pysku někdy červené skvrny. Kvete od června do srpna.
Kejklířka roste podél potoků, řek, příkopů a struh. Vyhovují ji spíše polostinná stanoviště a vyhledává chudé, hlinité, písčité až kamenité vlhké půdy.
VERONICA SERPYLLIFOLIA L. - rozrazil douškolistý
Původ: původní na značné části severní polokoule, v Evropě neroste pouze v jihovýchodním Rusku a v nejsevernějších oblastech Skandinávie, v Asii se vyskytuje především na Urale, Kavkazu, Altaji, zasahuji i na Dálný východ. Dnes je druhotně rozšířen i v Austrálii, na Novém Zélandě, v jižní Africe a Jižní Americe. U nás roste roztroušeně až hojně téměř na celém území, na jižní Moravě je vzácnější.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 5–30 cm vysoká, krátce chlupatá. Lodyha je vystoupavá až přímá, oblá, nevětvená nebo chudě větvená, hustě chlupatá. Listy vstřícné, vejčité nebo eliptické, přisedlé až kratičce řapíkaté, 8–20 mm dlouhé a 5–10 cm široké, většinou lysé. Květenstvím je vrcholový 10–40květý hrozen, kališní cípy úzce eliptické až vejčité, převážně lysé, koruna je delší než kalich, 5–9 mm v průměru, bělavá až nafialovělá. Horní a postranní korunní cípy mají vyniklou modrou žilnatinu, horní cíp je nejširší, spodní nejužší. Kvete od května do června.
Roste na pastvinách, loukách, mezích, okrajích cest a polí a ve světlích lesích. Vyhovuje mu vlhčí, hlinitá až jílovitá půda bohatá na živiny a chudá na vápník.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 5–30 cm vysoká, krátce chlupatá. Lodyha je vystoupavá až přímá, oblá, nevětvená nebo chudě větvená, hustě chlupatá. Listy vstřícné, vejčité nebo eliptické, přisedlé až kratičce řapíkaté, 8–20 mm dlouhé a 5–10 cm široké, většinou lysé. Květenstvím je vrcholový 10–40květý hrozen, kališní cípy úzce eliptické až vejčité, převážně lysé, koruna je delší než kalich, 5–9 mm v průměru, bělavá až nafialovělá. Horní a postranní korunní cípy mají vyniklou modrou žilnatinu, horní cíp je nejširší, spodní nejužší. Kvete od května do června.
Roste na pastvinách, loukách, mezích, okrajích cest a polí a ve světlích lesích. Vyhovuje mu vlhčí, hlinitá až jílovitá půda bohatá na živiny a chudá na vápník.
WALDSTEINIA GEOIDES Willd. - mochnička kuklíkovitá
Původ: subkontinentální druh, jeho areál zaujímá jihovýchodní část střední Evropy, odkud zasahuje do jižního Bulharska a na Ukrajinu. V ČR je nepůvodní. Ve SR v pahorkatině a v horském pásmu celého středního a jižního Slovenska, na východě v Zemplínských vrších a v okolí Humenného, probíhá zde severní hranice rozšíření.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 7-25 cm vysoká, s krátce plazivým vystoupavým oddenkem, bez výběžků, s přízemní listovou růžicí. Listy široce srdčitě ledvinité, hluboce (3-)5-7 laločnaté, 2krát zastřihovaně pilovité, s odstále pýřitým, dlouhým řapíkem. Lodyhy 8-25 cm vysoké, s 5-7 květy v paždí lupenitých listenů, květní stopky tenké. Květy v průměru 15-20 mm, ušty kalíšku čárkovité, zasahující asi do 1/2 kališních uštů, korunní plátky žluté, obvejčité, na bázi s 2 oušky. Květní lůžko nedužnatí, nažky chlupaté, bez přívěsku. Kvete od poloviny března do začátku června.
Roste ve světlých lesích, houštinách a na křovinatých stráních; na humózních vlhkých, zásaditých až neutrálních, půdách, často obohacených dusíkem. Na Slovensku patří z hlediska ohrožení k potenciálně zranitelným a zákonem chráněným druhům.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 7-25 cm vysoká, s krátce plazivým vystoupavým oddenkem, bez výběžků, s přízemní listovou růžicí. Listy široce srdčitě ledvinité, hluboce (3-)5-7 laločnaté, 2krát zastřihovaně pilovité, s odstále pýřitým, dlouhým řapíkem. Lodyhy 8-25 cm vysoké, s 5-7 květy v paždí lupenitých listenů, květní stopky tenké. Květy v průměru 15-20 mm, ušty kalíšku čárkovité, zasahující asi do 1/2 kališních uštů, korunní plátky žluté, obvejčité, na bázi s 2 oušky. Květní lůžko nedužnatí, nažky chlupaté, bez přívěsku. Kvete od poloviny března do začátku června.
Roste ve světlých lesích, houštinách a na křovinatých stráních; na humózních vlhkých, zásaditých až neutrálních, půdách, často obohacených dusíkem. Na Slovensku patří z hlediska ohrožení k potenciálně zranitelným a zákonem chráněným druhům.
DIANTHUS CARTHUSIANORUM L. subsp. SUDETICUS Kovanda - hvozdík kartouzek sudetský
Původ: neoendemit Velké kotliny v Hrubém Jeseníku, celou populaci tohoto poddruhu tvoří pouze několik desítek jedinců.
Charakteristika: v Evropě hojně zastoupený hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum L.) je velice proměnlivým druhem, odlišnosti se projevují v barvě květu a podkališních listénců, ve velikosti květenství apod. Proto byla vyčleněna řada jeho poddruhů (u nás se vyskytují čtyři), z nichž některé jsou velice vzácné. K těmto raritám patří právě i tento poddruh ze skal jesenické Velké kotliny. Hvozdík kartouzek sudetský je ve svém původním výskytu omezen jen na velice malou lokalitu, jistě proto nikterak nepřekvapí, že patří ke kriticky ohroženým taxonům naší květeny, ve stejné kategorii i chráněným podle zákona.
Charakteristika: v Evropě hojně zastoupený hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum L.) je velice proměnlivým druhem, odlišnosti se projevují v barvě květu a podkališních listénců, ve velikosti květenství apod. Proto byla vyčleněna řada jeho poddruhů (u nás se vyskytují čtyři), z nichž některé jsou velice vzácné. K těmto raritám patří právě i tento poddruh ze skal jesenické Velké kotliny. Hvozdík kartouzek sudetský je ve svém původním výskytu omezen jen na velice malou lokalitu, jistě proto nikterak nepřekvapí, že patří ke kriticky ohroženým taxonům naší květeny, ve stejné kategorii i chráněným podle zákona.
AGRIMONIA EUPATORIA L. - řepík lékařský
Původ: eurosibiřský druh, areál sahá od ostrovů Makaronésie přes severní Afriku, Evropu až na západní Sibiř. Byl zavlečen i do Severní Ameriky, jižní Afriky a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplejších oblastech, v chladnějších územích jen vzácně, v horách chybí.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 15-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo chudě větvená, se třemi typy chlupů, listy přetrhovaně lichozpeřené, na líci zelené, na rubu šedoplstnaté, v dolní části lodyhy růžicovitě sblížené, květenstvím je asi 50květý hrozen, korunní lístky obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, žluté. Kvete od července do září, plodem je češule s přímo až rovnovážně odstálými háčky.Roste na suchých loukách a v lesních lemech, také na okrajích cest, sadů, vinic a náspů.Řepík lékařský je dobře známou léčivou rostlinou, a to už od časů antického Řecka. Pomáhá léčit katary žaludku, žlučníkové potíže, používá se jako kloktadlo při bolestech v krku, přidává se i do relaxačních koupelí. Dříve se používal i jako barvířská rostlina
Charakteristika: vytrvalá bylina, 15-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo chudě větvená, se třemi typy chlupů, listy přetrhovaně lichozpeřené, na líci zelené, na rubu šedoplstnaté, v dolní části lodyhy růžicovitě sblížené, květenstvím je asi 50květý hrozen, korunní lístky obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, žluté. Kvete od července do září, plodem je češule s přímo až rovnovážně odstálými háčky.Roste na suchých loukách a v lesních lemech, také na okrajích cest, sadů, vinic a náspů.Řepík lékařský je dobře známou léčivou rostlinou, a to už od časů antického Řecka. Pomáhá léčit katary žaludku, žlučníkové potíže, používá se jako kloktadlo při bolestech v krku, přidává se i do relaxačních koupelí. Dříve se používal i jako barvířská rostlina
QUERCUS RUBRA L. - dub červený
Původ: Druh je nejběžnějším severoamerickým dubem pěstovaným v Evropě, a to nejen v městské zeleni a v parcích, ale také lesnicky.
Charakteristika: Stromy až přes 30 metrů vysoké, s šedavou borku. Na podzim se barví listí červeně, odtud také vzešlo jméno druhu. Tento jev můžeme vidět ale pouze u mladších stromů, v pozdějším věku je podzimní zbarvení listů spíše nažloutlé až hnědavé. Listy jsou 10-25 cm dlouhé a asi 10 cm široké, při bázi klínovitě zúžené, vpředu úzce zašpičatělé, zářezy mezi laloky jsou až 4-5 cm hluboké, takže čepel listovou dělí prakticky do poloviny. Laloky jsou zakončené výraznými špičkami. Na rubu jsou stejně jako na líci listy lysé kromě slabě vyvinutých svazečků chlupů v paždí žilek. Jsou odolné vůči znečištění ovzduší exhaláty.
Charakteristika: Stromy až přes 30 metrů vysoké, s šedavou borku. Na podzim se barví listí červeně, odtud také vzešlo jméno druhu. Tento jev můžeme vidět ale pouze u mladších stromů, v pozdějším věku je podzimní zbarvení listů spíše nažloutlé až hnědavé. Listy jsou 10-25 cm dlouhé a asi 10 cm široké, při bázi klínovitě zúžené, vpředu úzce zašpičatělé, zářezy mezi laloky jsou až 4-5 cm hluboké, takže čepel listovou dělí prakticky do poloviny. Laloky jsou zakončené výraznými špičkami. Na rubu jsou stejně jako na líci listy lysé kromě slabě vyvinutých svazečků chlupů v paždí žilek. Jsou odolné vůči znečištění ovzduší exhaláty.
GENTIANA LUTEA L. - hořec žlutý
Původ: vyskytuje se především v Alpách, na Balkánském a Apeninském poloostrově, kde je původní. Může růst i jinde v horách, kde však pochází z výsadby. Druh byl v 1. polovině 20. století vysazován pro farmaceutické účely. U nás roste nepůvodně v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách, na Šumavě, v Hrubém Jeseníku. Na lokalitách roste velmi izolovaně, většinou pouze přežívající populace, jen výjimečně se úspěšně rozmnožuje. Může být také pěstován a případně zplaňovat.
Charakteristika: statná, až přes 1,5 m vysoká vytrvalá bylina s mohutným oddenkem. Lodyha je dutá s velkými přízemní listy, lodyžní listy jsou taktéž velké, vejčité, výrazně žilkované, dlouhé až 30 cm, široké až 15 cm, ve spodní části lodyhy krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a vstřícné. Květenství je nahloučené v paždích horních listů a na vrcholu taktéž sevřené a tvoří jej 6-12 velkých květů s výrazně žlutou trubkovitou korunou. Kvete od června do srpna.
Roste na horských loukách a pastvinách. U nás bývá pěstován pro okrasu nebo pro obsah hořkých glykosidických látek využívaných k výrobě likérů (především v minulosti). Drogu obsahuje kořen - Radix gentianae.
Charakteristika: statná, až přes 1,5 m vysoká vytrvalá bylina s mohutným oddenkem. Lodyha je dutá s velkými přízemní listy, lodyžní listy jsou taktéž velké, vejčité, výrazně žilkované, dlouhé až 30 cm, široké až 15 cm, ve spodní části lodyhy krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a vstřícné. Květenství je nahloučené v paždích horních listů a na vrcholu taktéž sevřené a tvoří jej 6-12 velkých květů s výrazně žlutou trubkovitou korunou. Kvete od června do srpna.
Roste na horských loukách a pastvinách. U nás bývá pěstován pro okrasu nebo pro obsah hořkých glykosidických látek využívaných k výrobě likérů (především v minulosti). Drogu obsahuje kořen - Radix gentianae.
EPIPACTIS PURPURATA Sm. - kruštík modrofialový
Původ: Evropa a západní Sibiř - areál je však značně přerušovaný, vyskytuje se na západě Pyrenejského poloostrova, v Anglii, západní Francii, zemích Beneluxu, Německu, dále prochází střední Evropou až do Ruska, jižně zasahuje přes Balkán až do Řecka. U nás roste v Podkrkonoší, Brdech, ve východním Polabí, na Moravě roztroušeně, především na Brněnsku, Znojemsku, v oblasti Chřibů a v jižní části Karpat, ve Slezsku jen na Karvinsku.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 30-60 cm vysoká, přímé lodyhy často vyrůstají ve skupinách, listy vejčité až kopinaté, modrofialově naběhlé, 2-3krát delší než široké, květy poměrně velké, široce otevřené okvětní lístky přítupé, vnější šedozelené, vnitřní zevnitř žlutavě nebo zelenavě bílé.Roste v sušších a stinných listnatých i smíšených lesích, většinou na těžších a kyselých půdách. Druh je silně mykotrofní.Kruštík modrofialový je řazen k ohroženým druhům naší květeny.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 30-60 cm vysoká, přímé lodyhy často vyrůstají ve skupinách, listy vejčité až kopinaté, modrofialově naběhlé, 2-3krát delší než široké, květy poměrně velké, široce otevřené okvětní lístky přítupé, vnější šedozelené, vnitřní zevnitř žlutavě nebo zelenavě bílé.Roste v sušších a stinných listnatých i smíšených lesích, většinou na těžších a kyselých půdách. Druh je silně mykotrofní.Kruštík modrofialový je řazen k ohroženým druhům naší květeny.
DATURA STRAMONIUM L. - durman obecný
Původ: pravděpodobně původní domovinou je jižní a jihovýchodní část Severní Ameriky, odkud se druhotně rozšířil po všech kontinentech (mimo Antarktidy). Obývá především mírné až tropické klimatické oblasti. U nás roste spíše v teplejších oblastech, jinde je občas vysazován.
Charakteristika: jednoletá bylina s bohatě rozkladitě větvenou lodyhou, často až 60 cm vysokou. Veliké listy (až 25) jsou laločnatě zubaté s ostře střiženými úkrojky. Květy vyrůstají ve větvení lodyhy, jsou jednotlivé, kalich je úzký, do 9 cm dlouhý. Koruna bílé barvy je taktéž úzká, přibližně 7 cm dlouhá, jakoby stále uzavřená nebo sevřená, skloněná do strany. Plodem je vejčitá tobolka pokrytá četnými výraznými ostny. Kvete od června do září. Bíle kvetoucí durman náleží varietě Datura stramonium var. stramonium, fialová koruna patří D. s. var. tatula. Bývá nazýván též panenská okurka.Roste na okrajích polí, vinicích, rumištích a úhorech, v pásmu od nížin do pahorkatin. Durman byl v minulosti pěstován pro farmaceutické účely, dnes se používá méně. Patří mezi prudce jedovaté rostliny, obsahuje alkaloidy jako hyoscyamin, atropin, scopolanin.
Charakteristika: jednoletá bylina s bohatě rozkladitě větvenou lodyhou, často až 60 cm vysokou. Veliké listy (až 25) jsou laločnatě zubaté s ostře střiženými úkrojky. Květy vyrůstají ve větvení lodyhy, jsou jednotlivé, kalich je úzký, do 9 cm dlouhý. Koruna bílé barvy je taktéž úzká, přibližně 7 cm dlouhá, jakoby stále uzavřená nebo sevřená, skloněná do strany. Plodem je vejčitá tobolka pokrytá četnými výraznými ostny. Kvete od června do září. Bíle kvetoucí durman náleží varietě Datura stramonium var. stramonium, fialová koruna patří D. s. var. tatula. Bývá nazýván též panenská okurka.Roste na okrajích polí, vinicích, rumištích a úhorech, v pásmu od nížin do pahorkatin. Durman byl v minulosti pěstován pro farmaceutické účely, dnes se používá méně. Patří mezi prudce jedovaté rostliny, obsahuje alkaloidy jako hyoscyamin, atropin, scopolanin.
SALVIA BROUSSONETII Benth. - šalvěj
Původ: endemit Kanárských ostrovů, vyskytuje se jen na ostrově Tenerife.
Charakteristika: polokeř, 30-75 cm vysoký, lodyha přímá, jednoduchá, listy široce vejčité, na bázi srdčité, nepravidelně vroubkované, 10-20 cm dlouhé, na lícní straně zelené, na rubu běloplstnaté, lepkavé, květenství obvykle větvené, květy v lichopřeslenech, které vytvářejí koncový lichoklas, koruna 2pyská, bílá, kvete od února do července. Plodem je tvrdka.Roste na suchých skalách a kamenitých svazích, a to pouze na poměrně malém území ve východní a protilehlé západní horské části ostrova Tenerife, v pohořích Teno a Anaga. Druh je dosti vzácný, ve španělské Červené knize je zařazen mezi silně ohrožené druhy.
Charakteristika: polokeř, 30-75 cm vysoký, lodyha přímá, jednoduchá, listy široce vejčité, na bázi srdčité, nepravidelně vroubkované, 10-20 cm dlouhé, na lícní straně zelené, na rubu běloplstnaté, lepkavé, květenství obvykle větvené, květy v lichopřeslenech, které vytvářejí koncový lichoklas, koruna 2pyská, bílá, kvete od února do července. Plodem je tvrdka.Roste na suchých skalách a kamenitých svazích, a to pouze na poměrně malém území ve východní a protilehlé západní horské části ostrova Tenerife, v pohořích Teno a Anaga. Druh je dosti vzácný, ve španělské Červené knize je zařazen mezi silně ohrožené druhy.
MATTHIOLA MADERENSIS Lowe - fiala
Původ: endemit madeirské části Makaronésie - vyskytuje se pouze na ostrovech Madeira, Porto Santo a Desertas.
Charakteristika: dvouletá nebo vytrvalá bylina, až 90 cm vysoká, lodyha přímá, většinou již od báze větvená, listy v přízemní růžici, kopinaté, celokrajné, zašpičatělé, chlupaté, 5-25 cm dlouhé, květy v průměru 1,8-2,8 cm, růžové až fialové, kvete průběžně od února až do října. Plodem jsou odstálé šešule, 8-15 cm dlouhé.Roste na útesech, skalách a štěrcích v pobřežním pásmu, do výšky 100 m n. m.Na Madeiře je poměrně hojně rozšířeným druhem. Podobné druhy rostou i na dalších makaronéských ostrovech, stejně tak ve Středomoří.
Charakteristika: dvouletá nebo vytrvalá bylina, až 90 cm vysoká, lodyha přímá, většinou již od báze větvená, listy v přízemní růžici, kopinaté, celokrajné, zašpičatělé, chlupaté, 5-25 cm dlouhé, květy v průměru 1,8-2,8 cm, růžové až fialové, kvete průběžně od února až do října. Plodem jsou odstálé šešule, 8-15 cm dlouhé.Roste na útesech, skalách a štěrcích v pobřežním pásmu, do výšky 100 m n. m.Na Madeiře je poměrně hojně rozšířeným druhem. Podobné druhy rostou i na dalších makaronéských ostrovech, stejně tak ve Středomoří.
TEUCRIUM BETONICUM L´Hérit. - ožanka
Původ: endemit portugalského ostrova Madeira.
Charakteristika: vytrvalý keř, 50-150 cm vysoký, hustě větvený, listy 5-12 cm dlouhé, řapíkaté, kopinaté až vejčité, na okraji vroubkovaně zubaté, plstnaté, květy v lichoklasu, krátce stopkaté, nachové, horní pysk zakrnělý, dolní trojlaločný s výrazně zvětšeným středním úkrojkem. Kvete od června do srpna. Plodem je tvrdka.Roste roztroušeně ve vavřínových lesích a na skalách v centrálním horském masivu Madeiry, až do výšky 900 m n. m., vyskytuje se i na pobřežních svazích v jižní části ostrova.
Charakteristika: vytrvalý keř, 50-150 cm vysoký, hustě větvený, listy 5-12 cm dlouhé, řapíkaté, kopinaté až vejčité, na okraji vroubkovaně zubaté, plstnaté, květy v lichoklasu, krátce stopkaté, nachové, horní pysk zakrnělý, dolní trojlaločný s výrazně zvětšeným středním úkrojkem. Kvete od června do srpna. Plodem je tvrdka.Roste roztroušeně ve vavřínových lesích a na skalách v centrálním horském masivu Madeiry, až do výšky 900 m n. m., vyskytuje se i na pobřežních svazích v jižní části ostrova.
TARAXACUM MADIDUM - pampeliška bažinná
Původ: Druh byl zaznamenán v Rakousku, ČR, Švýcarsku, Francii, Německu, Polsku a Itálii.
Charakteristika: Rostliny menšího až středního vzrůstu. Listy čárkovité nebo čárkovitě obkopinaté, temně zelené, často slabě laločnaté s 1–2 krátkými, plochými trojúhelníkovitými laloky. Okraje zevních zákrovních listenů jsou ± ostře ohraničené, světle zelené, mají šířku 0,3–0,9 mm. Střední proužek zevního zákrovního listenu je černavě zelený. Blizny jsou většinou odbarvené, zelenavé, pyl je přítomen. Nažky mají délku 4,0–4,4 mm, pyramida je ± válcovitá, má délku 0,9–1,0 mm.Roste na vápnitých substrátech, typickými stanovišti jsou vlhké, podmáčené, krátkostébelné, pravidelně kosené louky.Jako všechny pampelišky sekce Palustria je i pampeliška bažinná v celosvětovém měřítku silně ohroženým druhem. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy a jako všechny druhy sekce Palustria je chráněná zákonem. Zákon ji chrání i na Slovensku.
Charakteristika: Rostliny menšího až středního vzrůstu. Listy čárkovité nebo čárkovitě obkopinaté, temně zelené, často slabě laločnaté s 1–2 krátkými, plochými trojúhelníkovitými laloky. Okraje zevních zákrovních listenů jsou ± ostře ohraničené, světle zelené, mají šířku 0,3–0,9 mm. Střední proužek zevního zákrovního listenu je černavě zelený. Blizny jsou většinou odbarvené, zelenavé, pyl je přítomen. Nažky mají délku 4,0–4,4 mm, pyramida je ± válcovitá, má délku 0,9–1,0 mm.Roste na vápnitých substrátech, typickými stanovišti jsou vlhké, podmáčené, krátkostébelné, pravidelně kosené louky.Jako všechny pampelišky sekce Palustria je i pampeliška bažinná v celosvětovém měřítku silně ohroženým druhem. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy a jako všechny druhy sekce Palustria je chráněná zákonem. Zákon ji chrání i na Slovensku.
ULMUS GLABRA Hudson - jilm drsný
Původ: V Evropě je rozšířen od Britských ostrovů po Ural, na sever do Norska po 67 º s.š., v jižní Evropě roste pouze v horách severního Španělska, Itálie a Balkánu, izolované výskyty se uvádějí z Krymu a Kavkazu. Mimo Evropu původní není. U nás je hojný až roztroušený v pahorkatinách až podhorských oblastech. V nížinách se jako původní dřevina vyskytuje zcela výjimečně.
Charakteristika: Strom 10-40 m vysoký, kmen netvoří výmladky (na rozdíl od příbuzného j. habrolistého). Borka je v mládí hladká, šedohnědá, později hluboce rozpraskaná víceméně kolmými rýhami v dlouhé, úzké šupiny. Letorosty jsou odstále štětinatě chlupaté, listy velmi krátce řapíkaté, obvejčité, nejširší nad středem, typicky asymetrická čepel je 9-15 cm dlouhá, 5-10 cm široká, na okrajích dvakrát ostře zubatá, ostře špičatá, se srdčitou bází delší poloviny listu často ouškovitě překrývající řapík, s 15-23 páry postranních žilek, z nichž některé se dichotomicky větví, oboustranně chlupatá, odstáleji na rubu, na pohmat značně drsná. Květenství je stažený kytkovitý strboul, nápadnější jsou až plody a sice křídlaté nažky, široce eliptické až obvejčité, na bázi okrouhlé až klínovitě zúžené, 17-25 mm dlouhé, 10-18 mm široké, s tenkým šedozeleným, blanitým lemem, lysé.Roste v suťových a stinných roklinových lesích, řidčeji v bučinách a vzácněji v lesích lužních. Bývá často vysazován v parcích i stromořadích. Dřevo je a bylo užíváno ke stavebním, nábytkářským a kolářským účelům, dřevo příbuzného jilmu habrolistého se v tomto směru ale pokládá za vhodnější.
Charakteristika: Strom 10-40 m vysoký, kmen netvoří výmladky (na rozdíl od příbuzného j. habrolistého). Borka je v mládí hladká, šedohnědá, později hluboce rozpraskaná víceméně kolmými rýhami v dlouhé, úzké šupiny. Letorosty jsou odstále štětinatě chlupaté, listy velmi krátce řapíkaté, obvejčité, nejširší nad středem, typicky asymetrická čepel je 9-15 cm dlouhá, 5-10 cm široká, na okrajích dvakrát ostře zubatá, ostře špičatá, se srdčitou bází delší poloviny listu často ouškovitě překrývající řapík, s 15-23 páry postranních žilek, z nichž některé se dichotomicky větví, oboustranně chlupatá, odstáleji na rubu, na pohmat značně drsná. Květenství je stažený kytkovitý strboul, nápadnější jsou až plody a sice křídlaté nažky, široce eliptické až obvejčité, na bázi okrouhlé až klínovitě zúžené, 17-25 mm dlouhé, 10-18 mm široké, s tenkým šedozeleným, blanitým lemem, lysé.Roste v suťových a stinných roklinových lesích, řidčeji v bučinách a vzácněji v lesích lužních. Bývá často vysazován v parcích i stromořadích. Dřevo je a bylo užíváno ke stavebním, nábytkářským a kolářským účelům, dřevo příbuzného jilmu habrolistého se v tomto směru ale pokládá za vhodnější.
ORLAYA GRANDIFLORA (L.) Hoffm. - paprska velkokvětá
Původ: jižní a západní Evropa, na sever po jižní Německo, na východ po severozápadní Turecko, také Krym. U nás pouze na Pavlovských vrších na jižní Moravě.
Charakteristika: jednoletá bylina s úzce vřetenovitým kořenem, lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená, 10-40 cm vysoká, dolní listy řapíkaté, 2x zpeřené, horní přisedlé na úzkou pochvu, čepel v obrysu trojúhelníková až vejčitá, lístky druhého řádu peřenodílné až peřenosečné, na rubu a žilkách chlupaté. Koncové okolíky složené z vnitřních a vnějších (nápadně paprskujících) okolíčků. Korunní lístky bílé i narůžovělé.Roste na skalních stepích, výslunných stráních a ve vinicích, u nás jen na vápenci, jinde i na bazických vyvřelinách nebo píscích. Paprska velkokvětá je hodnocena jako silně ohrožený druh naší květeny.
Charakteristika: jednoletá bylina s úzce vřetenovitým kořenem, lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená, 10-40 cm vysoká, dolní listy řapíkaté, 2x zpeřené, horní přisedlé na úzkou pochvu, čepel v obrysu trojúhelníková až vejčitá, lístky druhého řádu peřenodílné až peřenosečné, na rubu a žilkách chlupaté. Koncové okolíky složené z vnitřních a vnějších (nápadně paprskujících) okolíčků. Korunní lístky bílé i narůžovělé.Roste na skalních stepích, výslunných stráních a ve vinicích, u nás jen na vápenci, jinde i na bazických vyvřelinách nebo píscích. Paprska velkokvětá je hodnocena jako silně ohrožený druh naší květeny.
SALVIA CANARIENSIS L. - šalvěj
Původ: endemit Kanárských ostrovů, vyskytuje se na všech velkých ostrovech souostroví.
Charakteristika: keř, až 2 m vysoký, větve vystoupavé až přímé, listy 5-15 cm dlouhé, zelené až běloplstnaté, květenstvím je velká. Kvete od února do června. Plodem je tvrdka.Roste na xerotermních stanovištích, v sukulentovém buši i na světlinách v borových lesích, v pásmu od pobřeží až do hor, od 50 až do 1600 m n. m.
druhy:
šalvěj lepkavá
šalvěj hajní
šalvěj luční
Charakteristika: keř, až 2 m vysoký, větve vystoupavé až přímé, listy 5-15 cm dlouhé, zelené až běloplstnaté, květenstvím je velká. Kvete od února do června. Plodem je tvrdka.Roste na xerotermních stanovištích, v sukulentovém buši i na světlinách v borových lesích, v pásmu od pobřeží až do hor, od 50 až do 1600 m n. m.
druhy:
šalvěj lepkavá
šalvěj hajní
šalvěj luční
DIANTHUS ALPINUS L. - hvozdík alpínský
Původ: endemit severovýchodních Alp. U nás se vzácně pěstuje na skalkách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, lodyha přímá, 5-10 cm vysoká, jednokvětá, listy kopinaté, lesklé. Koruna květu růžová s nachovou kresbou a bílými tečkami kolem středu, plátky jsou nepravidelně zubaté. Roste na výslunných vápencových skalách, sestupuje i na travnaté, avšak vždy kamenité, a tedy vysychavé stráně v pásmu od hor až do alpínského stupně - do 2400 m n.m.V kultuře je tento druh velice vyhledáván, je však poměrně choulostivý a krátkověký. Bývá sázen na místa dobře propustná a odkloněná od slunce. Ani při dobré péči však jeho kultivace není v nížších polohách často úspěšná. Pěstuje se také řada kultivarů tohoto druhu.Hvozdík alpínský patří k symbolům evropské vysokohorské květeny, v Rakousku patří k chráněným druhů.
Charakteristika: vytrvalá bylina, lodyha přímá, 5-10 cm vysoká, jednokvětá, listy kopinaté, lesklé. Koruna květu růžová s nachovou kresbou a bílými tečkami kolem středu, plátky jsou nepravidelně zubaté. Roste na výslunných vápencových skalách, sestupuje i na travnaté, avšak vždy kamenité, a tedy vysychavé stráně v pásmu od hor až do alpínského stupně - do 2400 m n.m.V kultuře je tento druh velice vyhledáván, je však poměrně choulostivý a krátkověký. Bývá sázen na místa dobře propustná a odkloněná od slunce. Ani při dobré péči však jeho kultivace není v nížších polohách často úspěšná. Pěstuje se také řada kultivarů tohoto druhu.Hvozdík alpínský patří k symbolům evropské vysokohorské květeny, v Rakousku patří k chráněným druhů.
BELLIS PERENNIS L. - sedmikráska obecná
Původ: původní výskyt snad zahrnuje jižní a střední Evropu, jižní oblasti Velké Británie, na východ sahá patrně do Malé a Přední Asie a Zakavkazí. Výskyt v ostatních oblastech je nepůvodní (např. Skandinávie, Rusko, Ukrajina, Severní Amerika, Nový Zéland a jinde). U nás roste hojně po celém území, s výjimkou vyšších horských poloh.
Charakteristika: vytrvalá bylina, vysoká do 15 cm. Květy mají v průměru 15-30 mm, jejich barva je nejčastěji bílá s růžovým nádechem, vzácně květy bývají zbarveny až do červena. Při mírné zimě kvete sedmikráska skoro celý rok. Chudobka s oblibou roste v okolí lidských sídel (zahrady, okolí cest a silnic, parky atd.). Má ráda hlavně slunná stanoviště a mírně vlhké půdy. Dodnes se používá jako léčivka, přidává se i do bylinných čajů. Květy se proslazují cukrem a vzniká tzv. falešný med. Využívá se při zánětech cest dýchacích. Zevně potom při vyrážkách. Sedmikráska se pěstuje hlavně jako dvouletka, byly vyšlechtěny i kultivary s plnými květy. Barva květů je variabilní - od bílé až po tmavě červenou. V okrasném trávníku je často chápána jako houževnatý plevel
Charakteristika: vytrvalá bylina, vysoká do 15 cm. Květy mají v průměru 15-30 mm, jejich barva je nejčastěji bílá s růžovým nádechem, vzácně květy bývají zbarveny až do červena. Při mírné zimě kvete sedmikráska skoro celý rok. Chudobka s oblibou roste v okolí lidských sídel (zahrady, okolí cest a silnic, parky atd.). Má ráda hlavně slunná stanoviště a mírně vlhké půdy. Dodnes se používá jako léčivka, přidává se i do bylinných čajů. Květy se proslazují cukrem a vzniká tzv. falešný med. Využívá se při zánětech cest dýchacích. Zevně potom při vyrážkách. Sedmikráska se pěstuje hlavně jako dvouletka, byly vyšlechtěny i kultivary s plnými květy. Barva květů je variabilní - od bílé až po tmavě červenou. V okrasném trávníku je často chápána jako houževnatý plevel
Prha arnika
Původ: Evropa, na jihu kontinentu od Portugalska po Jižní Karpaty, na severu od jižního Norska po Pobaltí, v Čechách se vyskytuje roztroušeně v horských oblastech, na Moravě pouze v Hrubém Jeseníku, v Moravskoslezských Beskydech a na Dačicku.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, chudě větvenou lodyhou, s listy v přízemní růžici přisedlými, celokrajnými, na lodyze s 1-3 páry listů vstřícnými, úbor je žlutý až žlutooranžový. Nalezneme ji na loukách, vřesovištích a lesních světlinách od podhůří po subalpínský stupeň, vždy na kyselé půdě. Arnika patří mezi prastará léčivé rostliny, vždy byla ceněna tinktura z květů této byliny, škála jejího používání byla velice široká - od pohmožděnin a revmatismu až po léčbu mrtvice. Její sběr vedl na mnoha místech ke zničení původních stanovišť. Prha arnika patří k ohroženým druhů naší květeny.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, chudě větvenou lodyhou, s listy v přízemní růžici přisedlými, celokrajnými, na lodyze s 1-3 páry listů vstřícnými, úbor je žlutý až žlutooranžový. Nalezneme ji na loukách, vřesovištích a lesních světlinách od podhůří po subalpínský stupeň, vždy na kyselé půdě. Arnika patří mezi prastará léčivé rostliny, vždy byla ceněna tinktura z květů této byliny, škála jejího používání byla velice široká - od pohmožděnin a revmatismu až po léčbu mrtvice. Její sběr vedl na mnoha místech ke zničení původních stanovišť. Prha arnika patří k ohroženým druhů naší květeny.
Oregano neboli staročeská dobromysl
Dobromysl obecná známá jako koření oregano pocházející ze Středozemí roste na našich loukách. V zahradě se pěstuje od nepaměti jako zázračně léčivé koření.
K nám se dováží tato silnější, na silice bohatší odrůda. V Českých zahradách a na stráních dobromysl nemá takovou sílu v aroma a chuti.
Nenápadné bylince se od nepaměti připisovala kouzelná moc. Dala se její pomocí přičarovat láska a patřila mezi tzv. "svatojánské kvítí" – natrhané na svátek sv. Jana mělo po celý rok ochraňovat lidi i domácí zvířata před nemocemi.
Dobromysl je divoká rostlina. Roste na loukách a stráních od nížin do střední poloh. V zahrádce se pěstuje také, často pod označením oregano. Byly vyšlechtěny mnohé kultivary se silnější chutí, nízké, zakrslé, s pestrými lístky. Velmi snadno se množí a může se stát, že zakalí mysl zahrádkáře, když „zaplevelí" celý záhon. Ti méně ochotní krotit ji neustále v růstu mohou dobromysl pěstovat v nádobách.
K nám se dováží tato silnější, na silice bohatší odrůda. V Českých zahradách a na stráních dobromysl nemá takovou sílu v aroma a chuti.
Nenápadné bylince se od nepaměti připisovala kouzelná moc. Dala se její pomocí přičarovat láska a patřila mezi tzv. "svatojánské kvítí" – natrhané na svátek sv. Jana mělo po celý rok ochraňovat lidi i domácí zvířata před nemocemi.
Dobromysl je divoká rostlina. Roste na loukách a stráních od nížin do střední poloh. V zahrádce se pěstuje také, často pod označením oregano. Byly vyšlechtěny mnohé kultivary se silnější chutí, nízké, zakrslé, s pestrými lístky. Velmi snadno se množí a může se stát, že zakalí mysl zahrádkáře, když „zaplevelí" celý záhon. Ti méně ochotní krotit ji neustále v růstu mohou dobromysl pěstovat v nádobách.
Miláček kaktus
Přinesli jsme si domů krásně kvetoucí kaktus a on už nekvete? Pošilháváme po pichlavé kouli v zahradnictví či supermarketu, ale bojíme se pustit do jeho pěstování? Škoda. Kaktusy jsou nenáročné a velmi vděčné rostliny. Vyžadují jen trochu zvláštní zacházení.
Kdy si nechat zajít chuť?
Pokud máme tendenci kytky topit v hektolitrech vody,
když je náš byt temnou a chladnou jeskyní,
jestliže všechna naše okna míří na sever, máme-li vůbec nějaká okna.
Kaktusy potřebují přímé sluneční světlo. Milují tedy parapety jižních, západních a východních oken, kde jsou co nejblíže sklu. Pokud máme ale kupříkladu stůl přímo u jižního okna, snese bodlinatý zelenáč také místo vzdálené až 50 cm od okna. V létě milují pobyt na parapetu vně okna, na balkoně nebo terase, kde jim však nehrozí přemokření během vydatných dešťů.
Kdy si nechat zajít chuť?
Pokud máme tendenci kytky topit v hektolitrech vody,
když je náš byt temnou a chladnou jeskyní,
jestliže všechna naše okna míří na sever, máme-li vůbec nějaká okna.
Kaktusy potřebují přímé sluneční světlo. Milují tedy parapety jižních, západních a východních oken, kde jsou co nejblíže sklu. Pokud máme ale kupříkladu stůl přímo u jižního okna, snese bodlinatý zelenáč také místo vzdálené až 50 cm od okna. V létě milují pobyt na parapetu vně okna, na balkoně nebo terase, kde jim však nehrozí přemokření během vydatných dešťů.
ANDROSACE OBTUSIFOLIA All. - pochybek tupolistý
Původ: hory jižní a střední Evropy (Alpy, Apeniny, Karpaty, Sudety, hory Balkánského poloostrova). U nás neroste, objevuje se na polské straně Krkonoš, na Slovensku ve Vysokých a Nízkých Tatrách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 2-10 cm vysoká, volně trsnatá nebo s jednotlivými růžicemi, stvol přímý, kratičce plstnatý, listy v přízemní růžici podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji chlupaté, koruna 6-9 mm v průměru, bílá nebo narůžovělá, v ústí žlutá, trubka kratší než kalich, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Roste na skalách a holích, většinou na silikátovém podkladu, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (do 3500 m n. m.).Občas se tento druh pochybku objevuje i v kultuře, pěstuje se jako skalnička, jeho kultivace však není v nížinách jednoduchá. Na Slovensku je pochybek tupolistý z hlediska ohrožení hodnocen jako druh zranitelný, je zde také chráněn zákonem. K chráněným druhům patří i v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 2-10 cm vysoká, volně trsnatá nebo s jednotlivými růžicemi, stvol přímý, kratičce plstnatý, listy v přízemní růžici podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji chlupaté, koruna 6-9 mm v průměru, bílá nebo narůžovělá, v ústí žlutá, trubka kratší než kalich, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Roste na skalách a holích, většinou na silikátovém podkladu, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (do 3500 m n. m.).Občas se tento druh pochybku objevuje i v kultuře, pěstuje se jako skalnička, jeho kultivace však není v nížinách jednoduchá. Na Slovensku je pochybek tupolistý z hlediska ohrožení hodnocen jako druh zranitelný, je zde také chráněn zákonem. K chráněným druhům patří i v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
Tenerife
Tvar trojúhelníku, na délku 80, na šířku nějakých 60 kilometrů. Kolem Atlantik, pár ostrovů, kterým se říká Kanárské, podnebí teplé, lidé mluví španělsky, rádi popíjejí víno a jsou skoro permanentně v pohodě...
Na Tenerife se setkáme s několika vegetačními pásmy. Zásadní klimatické rozdíly jsou mezi jihem a severem ostrova, další odlišnosti s sebou přináší odlišná nadmořská výška jednotlivých částí ostrova. Jih ostrova je horký, suchý, sever teplý a poměrně dosti vlhký. O pravidelný přísun srážek se zde starají pasátové mraky, které nad ostrov přicházejí z Atlantiku.
Už na pobřeží najdeme velmi typický endemický druh tohoto ostrova. Je jím Argyranthemum frutescens, na ostrově se vyskytuje v několika poddruzích a řadě variet, setkáme se s ním na pobřeží, stejně jako v horách. Z dalších druhů zde jistě uvidíme Hyoscyamus albus, Mesembryanthemum crystallinum a Mesembryanthemum nodiflorum.
K nejzajímavějším druhů patří Ceropegia fusca, Euphorbia balsamifera, endemické Euphorbi canariensis, Periplaca laevigata, Plocama pendula a Retama raetam.
Na Tenerife se setkáme s několika vegetačními pásmy. Zásadní klimatické rozdíly jsou mezi jihem a severem ostrova, další odlišnosti s sebou přináší odlišná nadmořská výška jednotlivých částí ostrova. Jih ostrova je horký, suchý, sever teplý a poměrně dosti vlhký. O pravidelný přísun srážek se zde starají pasátové mraky, které nad ostrov přicházejí z Atlantiku.
Už na pobřeží najdeme velmi typický endemický druh tohoto ostrova. Je jím Argyranthemum frutescens, na ostrově se vyskytuje v několika poddruzích a řadě variet, setkáme se s ním na pobřeží, stejně jako v horách. Z dalších druhů zde jistě uvidíme Hyoscyamus albus, Mesembryanthemum crystallinum a Mesembryanthemum nodiflorum.
K nejzajímavějším druhů patří Ceropegia fusca, Euphorbia balsamifera, endemické Euphorbi canariensis, Periplaca laevigata, Plocama pendula a Retama raetam.
VIOLA ODORATA L. - violka vonná
Původ: Evropa, na severu po jižní Švédsko a Finsko, na východě po střed evropské části Ruska. Roste také v severní Africe, Malé Asii a najdeme ji i na Kavkaze.
Charakteristika: Nízká rostlina s většinou hustými listy v přízemní růžici. Kvete jako jedna z brzkých jarních rostlin a to sytě modrofialovými květy, někdy červenofialovými, zřídka se můžeme setkat s bíle kvetoucími populacemi. Roste na částečně zastíněných a osluněných místech, v nízkých trávnících, křovinách, sadech, parcích.Violka vonná je pěstovaná od středověku a od této doby zplaňuje. Byla používána v lidovém léčitelství. Květy výrazně vonní a to i na větší vzdálenost. Proto byla - a ještě výjimečně stále je - používána jako surovina pro voňavkářství.
Charakteristika: Nízká rostlina s většinou hustými listy v přízemní růžici. Kvete jako jedna z brzkých jarních rostlin a to sytě modrofialovými květy, někdy červenofialovými, zřídka se můžeme setkat s bíle kvetoucími populacemi. Roste na částečně zastíněných a osluněných místech, v nízkých trávnících, křovinách, sadech, parcích.Violka vonná je pěstovaná od středověku a od této doby zplaňuje. Byla používána v lidovém léčitelství. Květy výrazně vonní a to i na větší vzdálenost. Proto byla - a ještě výjimečně stále je - používána jako surovina pro voňavkářství.
ERYTHRONIUM DENS-CANIS L. - kandík psí zub
Původ: Jde o evropský druh s těžištěm výskytu v jižní části kontinentu (Pyrenejský poloostrov, Balkán). Areál je však značně nespojitý. Střední Evropou prochází severní hranice areálu a je zde jen několik izolovaných výskytů. V ČR i SR má výskyt na samotné severní hranici svého celkového rozšíření a vyskytuje se zde jen na několika málo lokalitách (Střední Čechy – Medník, Slovenský kras – Brzotínské skály, Muránská planina).
Charakteristika: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou. Výška 10–20 cm. Lodyha je přímá, lysá červenonachově naběhlá, oblá. Listy jsou většinou jen dva nachově skvrnité. Nící květ je jeden, okvětní lístky jsou různě sytě růžové. Plodem je vejčitá tobolka. Doba květu je březen až duben.Typickými biotopy jsou světlé listnaté háje, místy i skalní stanoviště.V obou zemích je pro svoji vzácnost řazen ke kriticky ohroženým taxonům a chráněn i zákonem
Charakteristika: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou. Výška 10–20 cm. Lodyha je přímá, lysá červenonachově naběhlá, oblá. Listy jsou většinou jen dva nachově skvrnité. Nící květ je jeden, okvětní lístky jsou různě sytě růžové. Plodem je vejčitá tobolka. Doba květu je březen až duben.Typickými biotopy jsou světlé listnaté háje, místy i skalní stanoviště.V obou zemích je pro svoji vzácnost řazen ke kriticky ohroženým taxonům a chráněn i zákonem
ULEX EUROPAEUS L. - hlodáš evropský
Původ: jižní a západní Evropa - od Portugalska po Británii, východně po Itálii, v řadě oblastí světa zavlečen: Makaronésie, ve dvacátých letech 19. století byl vysazen v Austrálii a na Novém Zélandě, později zavlečen i do Střední a Severní Ameriky (Kostarika, západní i východní pobřeží USA) a na Havajské ostrovy. V některých zemích, kde je jeho výskyt nepůvodní, se projevuje jako značně invazní druh. U nás se pěstuje v zahradách a parcích, zplaňuje jen vzácně.
Charakteristika: keř, 1-2 m vysoký, hustě větvený, trnitý, větve žebernaté, tmavě zelené, listy ztrnovatělé, čárkovitě trojúhelníkovité, květy asi 2 cm dlouhé, vonné, koruna žlutá, hlavní doba květu trvá od ledna do července, ojedinělé květy se objevují na rostlině po celý rok. Plodem je lusk. Roste na suchých, skalnatých a písčitých stanovištích, na mýtinách, kolem cest i ve světlých lesích.
Charakteristika: keř, 1-2 m vysoký, hustě větvený, trnitý, větve žebernaté, tmavě zelené, listy ztrnovatělé, čárkovitě trojúhelníkovité, květy asi 2 cm dlouhé, vonné, koruna žlutá, hlavní doba květu trvá od ledna do července, ojedinělé květy se objevují na rostlině po celý rok. Plodem je lusk. Roste na suchých, skalnatých a písčitých stanovištích, na mýtinách, kolem cest i ve světlých lesích.
VACCINIUM MYRTILLUS L. - borůvka
Původ: Evropa (na jihu pouze v horách), Kavkaz, Sibiř, Mongolsko. U nás se vyskytuje hojně v horách, ve středních polohách roztroušeně, v teplých oblastech vzácně.
Charakteristika: opadavý keřík, 15-60 cm vysoký, větve vystoupavé nebo přímé, hranaté, zelené, listy vejčité až vejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené, na okrajích zoubkaté až pilovité. Květy nící, vyrůstají v úžlabí listů, kalich mělce až neznatelně vykrojený, koruna kulovitě baňkovitá, bílá nebo narůžovělá. Plodem jsou kulovité bobule, většinou modročerné, dužnaté. Druh je značně variabilní ve velikosti, tvaru listů i barvě plodů, rozeznává se řada variet a forem. Roste v jehličnatých a listnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, půdy vyhledává kyselé, chudé na živiny, nevysychavé. Borůvka je známou lesní plodinou, používá se v kuchyni i v lidovém léčitelství. Její sběr by měl být koordinován, rozhodně je nutné vyloučit masový sběr v chráněných územích, při kterém je ničen nejen porost borůvek, ale často i okolí.
Charakteristika: opadavý keřík, 15-60 cm vysoký, větve vystoupavé nebo přímé, hranaté, zelené, listy vejčité až vejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené, na okrajích zoubkaté až pilovité. Květy nící, vyrůstají v úžlabí listů, kalich mělce až neznatelně vykrojený, koruna kulovitě baňkovitá, bílá nebo narůžovělá. Plodem jsou kulovité bobule, většinou modročerné, dužnaté. Druh je značně variabilní ve velikosti, tvaru listů i barvě plodů, rozeznává se řada variet a forem. Roste v jehličnatých a listnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, půdy vyhledává kyselé, chudé na živiny, nevysychavé. Borůvka je známou lesní plodinou, používá se v kuchyni i v lidovém léčitelství. Její sběr by měl být koordinován, rozhodně je nutné vyloučit masový sběr v chráněných územích, při kterém je ničen nejen porost borůvek, ale často i okolí.
THLASPI ROTUNDIFOLIUM (L.) Gaudin - penízek
Původ: endemit Alp, vyskytuje se zde v několika geograficky oddělených poddruzích,
Charakteristika: vytrvalá trsnatá bylina s dlouhými a v suti se proplétajícími kořenujícími výběžky, 5-15 cm vysoká. Listy v drobné přízemní růžici, okrouhlé, celokrajné, lodyžní lístky střídavé, kopinaté. Květenstvím je hrozen, květy v průměru 6-11 mm, 4četné, světle fialové, silně vonné. Kvete od května do září, plodem je šešulka.Roste na skalnatých svazích a především na kamenitých sutích, na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (až do 3000 m n. m.). Je to tzv. "sněhový běžec" - v zimním období jej žene vítr po povrchu sněhové pokrývky, a tak roznáší jeho semena.
Charakteristika: vytrvalá trsnatá bylina s dlouhými a v suti se proplétajícími kořenujícími výběžky, 5-15 cm vysoká. Listy v drobné přízemní růžici, okrouhlé, celokrajné, lodyžní lístky střídavé, kopinaté. Květenstvím je hrozen, květy v průměru 6-11 mm, 4četné, světle fialové, silně vonné. Kvete od května do září, plodem je šešulka.Roste na skalnatých svazích a především na kamenitých sutích, na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (až do 3000 m n. m.). Je to tzv. "sněhový běžec" - v zimním období jej žene vítr po povrchu sněhové pokrývky, a tak roznáší jeho semena.
DIONYSIA TAPETODES Bunge - dionýsie
Původ: severní Írán, Pákistán, Afghánistán a Turkmenistán. U nás se objevuje velice vzácně výhradně v kultuře, trochu častěji vlastně až od posledního desetiletí 20. století.
Charakteristika: vytrvalá bylina, listy v drobných asi 5 mm širokých rozetách, které vytvářejí pevné a každoročně se zvyšující bochánky. Ve své domovině roste ve štěrbinách vápencových skal, většinou vyrůstá vertikálně, zpravidla na stanovištích s jihovýchodní nebo jihozápadní expozicí. V kultuře je potřebné ochránit listy rostliny před přímým deštěm, proto se vysazuje šikmo pod převisy kamenů nebo do skalničkových skleníků. Většinou se však ponechává v květináčích.
Charakteristika: vytrvalá bylina, listy v drobných asi 5 mm širokých rozetách, které vytvářejí pevné a každoročně se zvyšující bochánky. Ve své domovině roste ve štěrbinách vápencových skal, většinou vyrůstá vertikálně, zpravidla na stanovištích s jihovýchodní nebo jihozápadní expozicí. V kultuře je potřebné ochránit listy rostliny před přímým deštěm, proto se vysazuje šikmo pod převisy kamenů nebo do skalničkových skleníků. Většinou se však ponechává v květináčích.
VERONICA POLITA Fries - veronika lesklá
Původ: druh je původní patrně na Blízkém východě a jako archeofyt se rozšířil v mírném a boreálním pásu Eurasie od Británie po Japonsko, na severu po Skandinávii, kde je hojný až po Stockholm, na jih zasahuje do Afriky, od Etiopie po Maroko. Druhotně je rozšířen i v Severní Americe a na Novém Zélandu. Patří u nás spolu s rozrazilem perským mezi nejčastější druhy sekce Agrestes, na rozdíl od rozrazilu perského je však u nás zdomácnělým druhem delší dobu, patrně od starověku nebo od raného středověku.
Charakteristika: jednoletá bylina, lodyha je od báze větvená ve větší počet poléhavých, často růžicovitě rozprostřených, až na konci vystoupavých, 10-30 cm dlouhých větví, ty jsou oblé, roztroušeně až hustě chlupaté dvojími druhy chlupů, které se liší délkou i způsobem zakřivení.
Roste na polích, úhorech, rumištích, v zahradách a lomech, v pásmu od nížin po pahorkatiny.
Charakteristika: jednoletá bylina, lodyha je od báze větvená ve větší počet poléhavých, často růžicovitě rozprostřených, až na konci vystoupavých, 10-30 cm dlouhých větví, ty jsou oblé, roztroušeně až hustě chlupaté dvojími druhy chlupů, které se liší délkou i způsobem zakřivení.
Roste na polích, úhorech, rumištích, v zahradách a lomech, v pásmu od nížin po pahorkatiny.
ANDROMEDA POLIFOLIA L. - kyhanka sivolistá
Původ: cirkumpolární rozšíření - v Evropě od Skandinávie po jižní Francii, severní Itálii, Rumunsko a Ukrajinu, v Asii souvisle až po Japonsko, v Severní Americe od Aljašky po Atlantik. U nás se vyskytuje roztroušeně především v horských oblastech, v nižších polohách je mnohem vzácnější - vyskytuje se vlastně jen v Chebské a Třeboňské pánvi a na Dokesku, na Slovensku je ještě vzácnější, roste zde jen na dvou lokalitách na Oravě a v Tatrách.
Charakteristika: vždyzelený nízký keřík, 15-25 cm vysoký, dřevnatý oddenek plazivý, větve přímé i poléhavé, na koncích hustě listnaté, lysé, listy kopinaté, krátce řapíkaté, střídavé, na okraji podvinuté, lysé, na líci tmavě zelené, sivé na rubu. Květenství 3-7květé, kališní lístky trojúhelníkovité, korunní lístky srostlé v baňkovitou korunu, která je zpočátku růžová, později bílá. Plodem jsou kulovité tobolky.Roste na vrchovištích a rašeliništích, v pásmu od pahorkatin po subalpínský stupeň. Kyhanka sivolistá je pozoruhodným glaciálním reliktem, v ČR je zařazena k silně ohroženým druhům.
Charakteristika: vždyzelený nízký keřík, 15-25 cm vysoký, dřevnatý oddenek plazivý, větve přímé i poléhavé, na koncích hustě listnaté, lysé, listy kopinaté, krátce řapíkaté, střídavé, na okraji podvinuté, lysé, na líci tmavě zelené, sivé na rubu. Květenství 3-7květé, kališní lístky trojúhelníkovité, korunní lístky srostlé v baňkovitou korunu, která je zpočátku růžová, později bílá. Plodem jsou kulovité tobolky.Roste na vrchovištích a rašeliništích, v pásmu od pahorkatin po subalpínský stupeň. Kyhanka sivolistá je pozoruhodným glaciálním reliktem, v ČR je zařazena k silně ohroženým druhům.
krokus (šafrán)
Krokusy neboli šafrány jsou vděčnými jarními a podzimními trvalkami. Jarní krokusy vykvétají sotva sleze sníh. Na podzim naopak kvete šafrán pravý (Crocus sativus), jehož blizny jsou ceněným kořením.
Výška: 0,05–0,15 m; Tvar: trs
Krokusy kvetou na jaře ihned poté, co sleze sníh nebo rozmrzne půda. Tvoří často bohaté trsy a hodí se do trávníků, pod keře a do skalek. Podzimní šafrány mají stejné uplatnění, pouze kvetou jinou dobu.
Ostatní: Krokusy kvetou brzy na jaře, šafrány naopak na podzim v září až říjnu. Šafrány se vysazují v létě, krokusy na podzim.
Kvetení: únor až duben
Výsev: březen až květen, září až říjen
Výsadba: červenec až srpen, září až říjen
Výška: 0,05–0,15 m; Tvar: trs
Krokusy kvetou na jaře ihned poté, co sleze sníh nebo rozmrzne půda. Tvoří často bohaté trsy a hodí se do trávníků, pod keře a do skalek. Podzimní šafrány mají stejné uplatnění, pouze kvetou jinou dobu.
Ostatní: Krokusy kvetou brzy na jaře, šafrány naopak na podzim v září až říjnu. Šafrány se vysazují v létě, krokusy na podzim.
Kvetení: únor až duben
Výsev: březen až květen, září až říjen
Výsadba: červenec až srpen, září až říjen
IRIS DANFORDIAE (Baker) Boiss. - kosatec (kosateček) Danfordové
Původ: endemit tureckého pohoří Taurus. U nás bývá vysazován na zahradních skalkách.
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá rostlina, 10-15 cm vysoká, trávovité listy se objevují společně s jasně žlutými květy, kvete koncem zimy a začátkem jara.V kultuře je tento druh poměrně problematický, vyžaduje suché léto po zatažení listů.
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá rostlina, 10-15 cm vysoká, trávovité listy se objevují společně s jasně žlutými květy, kvete koncem zimy a začátkem jara.V kultuře je tento druh poměrně problematický, vyžaduje suché léto po zatažení listů.
ALLIUM SCHOENOPRASUM L.- pažitka pobřežní horská
Původ: cirkumpolární rozšíření, hory mírného pásma, u nás v Hrubém Jeseníku, v Krkonoších a u Nového Boru.
Charakteristika: vytrvalá bylina s oddenkem (nevýrazná cibule), v dolní části olistěnou přímou lodyhou a kulovitým květenstvím. Tento horský poddruh je velice podobný pažitce pobřežní pravé, která je u nás rozšířená v nížinných oblastech (Allium schoenoprasum subsp.schoenoprasum - v tomto případě jde vlastně o původní pažitku, běžně pěstovanou v zahradách).
Dává přednost vlhkým místům, roste přímo na prameništích, v korytech potoků, v nevysychavých bažinách a mokřadech. Pažitku pobřežní horskou řadíme k ohroženým druhům.
Charakteristika: vytrvalá bylina s oddenkem (nevýrazná cibule), v dolní části olistěnou přímou lodyhou a kulovitým květenstvím. Tento horský poddruh je velice podobný pažitce pobřežní pravé, která je u nás rozšířená v nížinných oblastech (Allium schoenoprasum subsp.schoenoprasum - v tomto případě jde vlastně o původní pažitku, běžně pěstovanou v zahradách).
Dává přednost vlhkým místům, roste přímo na prameništích, v korytech potoků, v nevysychavých bažinách a mokřadech. Pažitku pobřežní horskou řadíme k ohroženým druhům.
PINUS MUGO Turra - borovice kleč
Původ: Alpy, Apeniny, hory Balkánu, Karpaty, u nás je původní jen v Krkonoších, Jizerských horách a na Šumavě, jinde byla vysazena.
Charakteristika: keř až 2 m vysoký, kmeny zakřivené, položené a na konci vystoupavé, dřevo velmi tuhé, tvrdé, těžké, borka šedohnědá, šupinovitá. Pupeny protáhle vejcovité, jehlice po 2, šišky symetrické, přisedlé nebo kratičce stopkaté. Druh je poměrně variabilní, rozdíly jsou v délce jehlic a tvaru šišek.Roste na horských holích nad hranicí lesa, v nižších polohách na skalách, sutích, výjimečně i rašeliništích. Jako okrasná dřevina bývá vysazována v parcích a zahradách, v minulosti se ze dřeva této borovice získával terpentýn.
Charakteristika: keř až 2 m vysoký, kmeny zakřivené, položené a na konci vystoupavé, dřevo velmi tuhé, tvrdé, těžké, borka šedohnědá, šupinovitá. Pupeny protáhle vejcovité, jehlice po 2, šišky symetrické, přisedlé nebo kratičce stopkaté. Druh je poměrně variabilní, rozdíly jsou v délce jehlic a tvaru šišek.Roste na horských holích nad hranicí lesa, v nižších polohách na skalách, sutích, výjimečně i rašeliništích. Jako okrasná dřevina bývá vysazována v parcích a zahradách, v minulosti se ze dřeva této borovice získával terpentýn.
Ovoce
Mezi ovoce zahrnujeme dřevinné druhy i s plody sladké a kysele nasládlé chuti. Ale existuje i několik bylinných druhů, jako jsou jahody. Dřevinné ovocné druhy obvykle vyžadují roubování, protože pěstované kultivary nejsou homozygotní. Znamená to, že rostliny, které vyrostou z jejich semen, štěpí. K zajištění pravidelného a vysokého výnosu je u dřevinných druhů potřebný řez, jehož účelem je vytvořit pravidelnou korunu, dostatečně světlou, a pokud druh plodí na mladých letorostech, pak je potřebné, aby se řezem vytvořil jejich dostatečný počet. Mnohé druhy ovoce můžeme při teplotách kolem 5 °C dobře skladovat, například ve sklepích, některé i přes celou zimu. Důležitá je také vysoká vlhkost vzduchu a větrání, aby druhy neschly a nebyly napadané onemocněními. Jiné druhy musíme konzervovat. Možné je zmrazování, sušení nebo výroba kompotů, kandovaného ovoce, džemů a marmelád. Nejvhodnější je však konzumovat ovoce v syrovém stavu, protože obvykle jenom takové ovoce vyniká vysokým obsahem vitaminu C.
HEDERA HELIX L. - břečťan popínavý
Původ: Evropa a jihozápadní Asie - na sever zasahuje až do jižní Skandinávie, východně po Ukrajinu, Kavkaz a severní Irák. U nás se vyskytuje poměrně hojně, často se také pěstuje v zahradách.
Charakteristika: plazivý nebo popínavý keř, stonek větvený, až 20 m dlouhý, plazivý nebo popínavý, listy vždy zelené, dlouze řapíkaté. Květy zelenavě žluté, vykvétají pouze staré popínavé exempláře - údajně až ve stáří 70 let. Plodem jsou kulovité bobule, v době zralosti modročerné. Druh je velice variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, také ve způsobu růstu.Roste ve stinných listnatých lesích a na skalách, na starých zdech, na půdách humózních, neutrálních až slabě kyselých, v pásmu od nížin do podhůří. Pěstuje se také v zahradách, byla vyšlechtěna řada kulturních forem, které se vyznačují odlišným vzrůstem, tvarem i barvou listů, některé se pěstují také jako pokojové rostliny.V antice byl břečťan symbolem veselosti a opilství, břečťanový věnec byl atributem tehdejších bohů nevázaného života. Je dobře známa jako léčivá rostlina, individuální užití se však nedoporučuje, rostlina je totiž jedovatá. Plody se v minulosti využívaly jako barvivo na látky.
Charakteristika: plazivý nebo popínavý keř, stonek větvený, až 20 m dlouhý, plazivý nebo popínavý, listy vždy zelené, dlouze řapíkaté. Květy zelenavě žluté, vykvétají pouze staré popínavé exempláře - údajně až ve stáří 70 let. Plodem jsou kulovité bobule, v době zralosti modročerné. Druh je velice variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, také ve způsobu růstu.Roste ve stinných listnatých lesích a na skalách, na starých zdech, na půdách humózních, neutrálních až slabě kyselých, v pásmu od nížin do podhůří. Pěstuje se také v zahradách, byla vyšlechtěna řada kulturních forem, které se vyznačují odlišným vzrůstem, tvarem i barvou listů, některé se pěstují také jako pokojové rostliny.V antice byl břečťan symbolem veselosti a opilství, břečťanový věnec byl atributem tehdejších bohů nevázaného života. Je dobře známa jako léčivá rostlina, individuální užití se však nedoporučuje, rostlina je totiž jedovatá. Plody se v minulosti využívaly jako barvivo na látky.
Rozmnožování jehličnanů
Nejpřirozenější a nejproduktivnější způsob rozmnožování dřevin je generativní množení – výsevy semen. Přináší vitální potomstvo přirozeného vzhledu, můžeme jej ale použít jen u základních druhů a kultivarů s geneticky ustálenými vlastnostmi, produkujících u nás klíčivá semena. Vysejeme-li semena kultivarů vzešlých z několikanásobného křížení, bývá potomstvo různorodé a jen v malém procentu rodičům podobné. Některé hybridní kultivary klíčivá semena vůbec neprodukují. Pro uchování jedinečných vlastností kultivarů je tedy nutné množení vegetativní, to je štěpování a řízkování.
JUNIPERUS COMMUNIS L. subsp. COMMUNIS - jalovec obecný pravý
Původ: Evropa, Asie, u nás byl dříve rozšířen po celém území, dnes silně ustupuje, roztroušeně roste jen tam, kde byl dříve hojný.
Charakteristika: vzpřímeně rostoucí keř až malý strom s jedním nebo i více kmeny, 5-15 m vysoký, koruna je kuželovitá, ale často i nepravidelně rozložitá, jehlice vyrůstají v trojčetných přeslenech, jsou rovné, dlouze zašpičatělé. Roste na pastvinách, při krajích lesa, písčinách a skalnatých místech, vždy na slunečních místech, v pásmu od nížin až do hor. Často bývá vysazován také v zahradách, obvykle se pěstují četné druhy, především sloupovitého vzrůstu. Samotný botanický druh je značně variabilní, rozdíly v tvaru koruny, délce a tvaru jehlic i tvaru plodů.
Jalovec je znám jako významná léčivá rostlina, své vyhrazené místo měl i v magii, zužitkovávalo se i jeho vonné dřevo. Plody se využívají při přípravě oleje i destilátů, stejně jako koření v kuchyni. Jalovec obecný pravý patří mezi ohrožené druhy naší květeny.
Charakteristika: vzpřímeně rostoucí keř až malý strom s jedním nebo i více kmeny, 5-15 m vysoký, koruna je kuželovitá, ale často i nepravidelně rozložitá, jehlice vyrůstají v trojčetných přeslenech, jsou rovné, dlouze zašpičatělé. Roste na pastvinách, při krajích lesa, písčinách a skalnatých místech, vždy na slunečních místech, v pásmu od nížin až do hor. Často bývá vysazován také v zahradách, obvykle se pěstují četné druhy, především sloupovitého vzrůstu. Samotný botanický druh je značně variabilní, rozdíly v tvaru koruny, délce a tvaru jehlic i tvaru plodů.
Jalovec je znám jako významná léčivá rostlina, své vyhrazené místo měl i v magii, zužitkovávalo se i jeho vonné dřevo. Plody se využívají při přípravě oleje i destilátů, stejně jako koření v kuchyni. Jalovec obecný pravý patří mezi ohrožené druhy naší květeny.
SALIX RETICULATA L. - vrba síťnatá
Původ: severské a horské oblasti severní polokoule, u nás se nevyskytuje, objevuje se ve slovenských horách (Malá Fatra, Západní, Vysoké a Belianské Tatry).
Charakteristika: nízký plazivý keřík, do 20 cm vysoký, kořenující větve jsou rozloženy na zemi (často zakryty mechy), okrouhlé řapíkaté listy jsou kožovité, se zřetelnou síťnatou žilnatinou, na rubu šedobílé, 1-3 cm velké jehnědy jsou tenké. Roste na kamenitých holích a skalách, často na místech s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, většinou na vápenci. Jedná se o glaciální relikt, který se do střední Evropy dostal při postupu kontinentálního ledovce ze severu. Po jeho ústupu se tato vrba dochovala ve vysokohorských polohách a osídlila nová stanoviště. Na Slovensku řadíme vrbu síťnatou k velmi ohroženým druhům.
Charakteristika: nízký plazivý keřík, do 20 cm vysoký, kořenující větve jsou rozloženy na zemi (často zakryty mechy), okrouhlé řapíkaté listy jsou kožovité, se zřetelnou síťnatou žilnatinou, na rubu šedobílé, 1-3 cm velké jehnědy jsou tenké. Roste na kamenitých holích a skalách, často na místech s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, většinou na vápenci. Jedná se o glaciální relikt, který se do střední Evropy dostal při postupu kontinentálního ledovce ze severu. Po jeho ústupu se tato vrba dochovala ve vysokohorských polohách a osídlila nová stanoviště. Na Slovensku řadíme vrbu síťnatou k velmi ohroženým druhům.
DACTYLORHIZA INCARNATA (L.) Soó - prstnatec pleťový
Původ: západní, střední a jihovýchodní Evropa, mírná Asie, u nás poněkud hojněji rozšířen na jižní Moravě.
Charakteristika: orchidej vyhledává slunná a značně vlhká místa, především na vápenci. Prstnatec pleťový je velice variabilním druhem.
Prstnatec pleťový pravý je v Červeném seznamu uveden mezi silně ohroženými druhy naší květeny, stejně je chráněn zákonem, je také zahrnut do mezinárodní úmluvy o obchodu.
Charakteristika: orchidej vyhledává slunná a značně vlhká místa, především na vápenci. Prstnatec pleťový je velice variabilním druhem.
Prstnatec pleťový pravý je v Červeném seznamu uveden mezi silně ohroženými druhy naší květeny, stejně je chráněn zákonem, je také zahrnut do mezinárodní úmluvy o obchodu.
ALLIUM URSINUM L. - česnek medvědí
Původ: téměř celá Evropa, od Britských ostrovů přes Francii a střední Evropu po západní Ukrajinu, i Španělsko, Itálie, jižní Balkán, Malá Asie, Kavkaz, západní Rusko, Pobaltí a jižní Skandinávie.
V Čechách se vyskytuje na celém území hojně
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá bylina, 20-50 cm vysoká, lodyha přímá, bezlistá, listy přízemní, ploché, řapíkaté, bez vyniklé žilnatiny, květenství řídký lichookolík, polokulovitý, květy drobné, bílé. Plodem je tobolka.
U nás jsou k vidění dva poddruhy: A. u. subsp. ursinum (květní stopky drsné) - rozšířený převážně v Čechách, A. u. subsp. ucrainicum (květní stopky hladké) - rozšířený na Moravě. Roste v listnatých lesích, na půdách vlhkých, slabě kyselých, v pásmu od nížin až do hor.
Česnek medvědí je znám jako léčivá rostlina - používal se především v minulosti na pročištění žaludku a střev, proti parazitům i na snížení tlaku, pro svou výraznou chuť se přidával také do pokrmů. Nadměrné požití může vyvolat projevy otravy. Je zajímavým poznatkem, že česnek medvědí se objevuj v okolí archeologických nalezišť.
V Čechách se vyskytuje na celém území hojně
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá bylina, 20-50 cm vysoká, lodyha přímá, bezlistá, listy přízemní, ploché, řapíkaté, bez vyniklé žilnatiny, květenství řídký lichookolík, polokulovitý, květy drobné, bílé. Plodem je tobolka.
U nás jsou k vidění dva poddruhy: A. u. subsp. ursinum (květní stopky drsné) - rozšířený převážně v Čechách, A. u. subsp. ucrainicum (květní stopky hladké) - rozšířený na Moravě. Roste v listnatých lesích, na půdách vlhkých, slabě kyselých, v pásmu od nížin až do hor.
Česnek medvědí je znám jako léčivá rostlina - používal se především v minulosti na pročištění žaludku a střev, proti parazitům i na snížení tlaku, pro svou výraznou chuť se přidával také do pokrmů. Nadměrné požití může vyvolat projevy otravy. Je zajímavým poznatkem, že česnek medvědí se objevuj v okolí archeologických nalezišť.
ACONITUM VARIEGATUM L. - oměj pestrý
Původ: střední Evropa, od Švýcarska po Východní Karpaty, u nás nejčastěji v horách, vyskytuje se však i v nižších polohách
Charakteristika: vytrvalá bylina se statnou lodyhou, velké květy v hroznu
Objevuje se na stanovištích často pohromadě s Aconitum callibotryon. Oměj pestrý je velice variabilním druhem, jeho výška i tvar lodyhy velmi podléhá vlivu světelných poměrů na stanovišti. Rozlišuje se proto řada variant.Vyskytuje se v lužních lesích a podél vodních toků, vystupuje až do subalpínského stupně. Stejně jako jiné oměje je i tento druh prudce jedovatý. Oměj pestrý patří k ohroženým druhům.
Charakteristika: vytrvalá bylina se statnou lodyhou, velké květy v hroznu
Objevuje se na stanovištích často pohromadě s Aconitum callibotryon. Oměj pestrý je velice variabilním druhem, jeho výška i tvar lodyhy velmi podléhá vlivu světelných poměrů na stanovišti. Rozlišuje se proto řada variant.Vyskytuje se v lužních lesích a podél vodních toků, vystupuje až do subalpínského stupně. Stejně jako jiné oměje je i tento druh prudce jedovatý. Oměj pestrý patří k ohroženým druhům.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)