Původ: nejasný, pravděpodobně pochází ze západní Afriky. Jedná se o starou kulturní rostlinu.
Charakteristika: polokeř, dorůstá zhruba 1 m výšky. Má bylinné prýty se střídavými lichozpeřenými listy. Květy v hroznech, růžové či bílé. Plodem je válcovitý lusk s hnědými semeny.
U nás se někdy pěstují příbuzné druhy - modřil chabokvětý nebo modřil Potaninův. Oba tvoří keře, které u nás snadno namrzají, ale dobře regenerují a opět kvetou.Modřil barvířský se v minulosti pěstoval pro modré barvivo indigo. Od objevu syntetických barviv však pěstování silně pokleslo. V současnosti se pěstuje v omezené míře hlavně v Indii. Indigo se už používá jenom pro barvení orientálních textilií nebo v restaurátorství.
CAMPANULA TRACHELIUM L. - zvonek kopřivolistý
Původ: areál sahá na západě po Británii a Španělsko, na jihu po severozápadní Afriku, jih Itálie, Balkán, na severu po jižní Skandinávii a na východě po západní Sibiř. Zavlečen také na několika místech v Severní Americe. U nás se vyskytuje na téměř celém území od nížin po hornatiny, v teplejších územích častější.
Charakteristika: vytrvalá 30–90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, hranatá, štětinatě chlupatá. Listy střídavé, jednoduché, dolní dlouze řapíkaté, střední a horní krátce řapíkaté až přisedlé, čepel zubatá, u dolních listů srdčitá až srdčitě vejčitá, 7–9 cm dlouhá a 5–6 cm široká, u horních kopinatá. Květenstvím je hrozen, ve kterém květy vyrůstají jednotlivě až po třech z úžlabí listenů. Květy pravidelné, pětičetné, kališní cípy vejčitě podlouhlé, koruna široce nálevkovitě zvonkovitá, 2–3krát delší než kalich, korunní lístky jasně modré až modrofialové, na vnitřní straně chlupaté. Plodem je tobolka. Kvete od července do září.Zvonek kopřivolistý roste ve světlých lesích, křovinách, okrajích lesů a cest, náspech nebo pustých místech. Vyhledává spíše vlhčí, zásadité až neutrální půdy bohaté na živiny.
Charakteristika: vytrvalá 30–90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, hranatá, štětinatě chlupatá. Listy střídavé, jednoduché, dolní dlouze řapíkaté, střední a horní krátce řapíkaté až přisedlé, čepel zubatá, u dolních listů srdčitá až srdčitě vejčitá, 7–9 cm dlouhá a 5–6 cm široká, u horních kopinatá. Květenstvím je hrozen, ve kterém květy vyrůstají jednotlivě až po třech z úžlabí listenů. Květy pravidelné, pětičetné, kališní cípy vejčitě podlouhlé, koruna široce nálevkovitě zvonkovitá, 2–3krát delší než kalich, korunní lístky jasně modré až modrofialové, na vnitřní straně chlupaté. Plodem je tobolka. Kvete od července do září.Zvonek kopřivolistý roste ve světlých lesích, křovinách, okrajích lesů a cest, náspech nebo pustých místech. Vyhledává spíše vlhčí, zásadité až neutrální půdy bohaté na živiny.
REYNOUTRIA JAPONICA Houtt - křídlatka japonská
Původ: jihovýchodní Asie (Čína, Korea, Japonsko), do Evropy dovezena v první polovině 19. století. Dnes roste především v severní a střední Evropě. U nás se vyskytuje po celém území od nížin do podhorského stupně.
Charakteristika: statná, vytrvalá 1,5–2 m vysoká, dvoudomá bylina. Lodyha přímá, oblá, dutá, dužnatá, lysá nebo mírně papilkatá. Listy střídavé, řapíkaté, řapík 1,5 až 3 cm dlouhý, čepel vejčitá až široce vejčitá, 10–17 cm dlouhá a 8–12 cm široká, na vrcholu špičatá, na bázi uťatá nebo tupě klínovitá, celokrajná, lysá. Květenstvím je lata mnohokvětých lichoklasů vyrůstající z úžlabí listů, delší než řapík příslušného listu. Květy pravidelné, pětičetné, 7–10 mm v průměru, okvětí nerozlišeno na kalich a korunu, okvětní lístky bílé. Plodem je nažka. Kvete od července do září.Křídlatka je u nás často pěstována jako dekorativní rostlina v parcích a zahradách, velmi často, zejména podél vodních toků, komunikací a na rumištích, zplaňuje. Množí se především vegetativně, místy se stává obtížným plevelem. Upřednostňuje kyselé a vlhké půdy.
Charakteristika: statná, vytrvalá 1,5–2 m vysoká, dvoudomá bylina. Lodyha přímá, oblá, dutá, dužnatá, lysá nebo mírně papilkatá. Listy střídavé, řapíkaté, řapík 1,5 až 3 cm dlouhý, čepel vejčitá až široce vejčitá, 10–17 cm dlouhá a 8–12 cm široká, na vrcholu špičatá, na bázi uťatá nebo tupě klínovitá, celokrajná, lysá. Květenstvím je lata mnohokvětých lichoklasů vyrůstající z úžlabí listů, delší než řapík příslušného listu. Květy pravidelné, pětičetné, 7–10 mm v průměru, okvětí nerozlišeno na kalich a korunu, okvětní lístky bílé. Plodem je nažka. Kvete od července do září.Křídlatka je u nás často pěstována jako dekorativní rostlina v parcích a zahradách, velmi často, zejména podél vodních toků, komunikací a na rumištích, zplaňuje. Množí se především vegetativně, místy se stává obtížným plevelem. Upřednostňuje kyselé a vlhké půdy.
SPERGULA MORISONII Boreau - kolenec Morisonův / kolenec jarný
Původ: v Evropě se vykytuje od Francie přes Německo, Čechy a Polsko po Bělorusko. Na severu rozšířen po jih Skandinávie, na jihu po severní Itálii. Zavlačen do Severní Ameriky. U nás se vykytuje roztroušeně od nížin do podhůří.
Charakteristika: jednoletá, 10–25 cm vysoká bylina. Lodyha přímá až vystoupavá, tmavě zelená, téměř lysá, při bázi větvená, nejdelší mívá 5 článků. Listy křižmostojné, v úžlabí se svazečky listů, přisedlé, dužnaté, široce čárkovité, 8–15 mm dlouhé a 0,5 mm široké, mrtnaté. Květenstvím je řídký vidlan. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, pětičetné, kališní cípy kopinaté až vejčitě kopinaté, špičaté, korunní lístky bílé, vejčité až široce vejčité, většinou kratší než kališní lístky, tyčinek přibližně 10. Plodem je tobolka, kvete od dubna do května.
Tento druh kolence můžeme vydět nejčastějí na výslunných kamenitých svazích, písčinách, suchých pastvinách a světlých borech. Vyhledává totiž kyselé, na živiny a humus chudé půdy.
Z hlediska ohrožení je kolenec Morisonův hodnocen jako vzácnější druh naší květeny vyžadující další pozornost.
Charakteristika: jednoletá, 10–25 cm vysoká bylina. Lodyha přímá až vystoupavá, tmavě zelená, téměř lysá, při bázi větvená, nejdelší mívá 5 článků. Listy křižmostojné, v úžlabí se svazečky listů, přisedlé, dužnaté, široce čárkovité, 8–15 mm dlouhé a 0,5 mm široké, mrtnaté. Květenstvím je řídký vidlan. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, pětičetné, kališní cípy kopinaté až vejčitě kopinaté, špičaté, korunní lístky bílé, vejčité až široce vejčité, většinou kratší než kališní lístky, tyčinek přibližně 10. Plodem je tobolka, kvete od dubna do května.
Tento druh kolence můžeme vydět nejčastějí na výslunných kamenitých svazích, písčinách, suchých pastvinách a světlých borech. Vyhledává totiž kyselé, na živiny a humus chudé půdy.
Z hlediska ohrožení je kolenec Morisonův hodnocen jako vzácnější druh naší květeny vyžadující další pozornost.
ANDROSACE CHAMAEJASME Wulfen - pochybek nízký
Původ: arkticko-alpínské rozšíření - vyskytuje se na severu Ruska, v jižněji položených oblastech kontinentu jen v horách (Pyreneje, Alpy, Karpaty, Ural). Na severu západní polokoule a v Asii se vyskytuje v poddruhu A. c. subsp. lehmanniana. U nás druh neroste, na Slovensku jen v Tatrách a Fatře.
Charakteristika: vytrvalá, řídce trsnatá bylina, 2–4(–10) cm vysoká, listy v přízemní růžici, obkopinaté, celokrajné, bělavě chlupaté a žláznaté, na okraji dlouze chlupaté, ze středové růžice vyrůstá 1–7 cm dlouhý, odstále chlupatý stvol s okolíkem 3–7 květů, kalich je zvonkovitý, korunní lístky bílé, ve středu žluté, později růžové. Kvete od června do července, plodem je vejčitá tobolka.
Roste na skalách a ve skalních štěrbinách, na suti, častěji na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (zhruba do nadmořské výšky 3 000 m).
Pochybek nízký je zákonem chráněným druhem v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
Charakteristika: vytrvalá, řídce trsnatá bylina, 2–4(–10) cm vysoká, listy v přízemní růžici, obkopinaté, celokrajné, bělavě chlupaté a žláznaté, na okraji dlouze chlupaté, ze středové růžice vyrůstá 1–7 cm dlouhý, odstále chlupatý stvol s okolíkem 3–7 květů, kalich je zvonkovitý, korunní lístky bílé, ve středu žluté, později růžové. Kvete od června do července, plodem je vejčitá tobolka.
Roste na skalách a ve skalních štěrbinách, na suti, častěji na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (zhruba do nadmořské výšky 3 000 m).
Pochybek nízký je zákonem chráněným druhem v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
PULSATILLA ALPINA (L.) Delarbre - koniklec alpský
Původ: hory střední a jižní Evropy - Alpy, Jura, Apeniny, Dinaridy, Pyreneje. Rozlišuje se několik poddruhů. Nejsnáze určitelná je žlutokvětá P. a. subsp. apiifolia (vyskytuje se v Pyrenejích, Západních Alpách a Tyrolsku), ostatní bělokvěté poddruhy se navzájem odlišují výškou (maximální výšky podle subspecie od 30 do 70 cm), především ale tvarem listů.U nás ani na Slovensku druh neroste (dříve byl mylně uváděn z Muránské planiny, Fatry i Tater).
Charakteristika: vytrvalá bylina, 10–50(–70) cm vysoká, lodyha přímá, chlupatá, listy řapíkaté, 3četně zpeřené, terminální úkrojek neúplně oddělený od postranních, květy jednotlivé, miskovité, 4–6 cm v průměru, korunní lístky bílé, vně namodralé, kvete od května do července. Plodem je nažka.
Roste na horských loukách, pastvinách, holích, kamenitých a skalnatých svazích, v pásmu od hor až do alpínského stupně. Ve většině alpských zemí je druh chráněn zákonem (Rakousko, Německo, Itálie, Švýcarsko).
Charakteristika: vytrvalá bylina, 10–50(–70) cm vysoká, lodyha přímá, chlupatá, listy řapíkaté, 3četně zpeřené, terminální úkrojek neúplně oddělený od postranních, květy jednotlivé, miskovité, 4–6 cm v průměru, korunní lístky bílé, vně namodralé, kvete od května do července. Plodem je nažka.
Roste na horských loukách, pastvinách, holích, kamenitých a skalnatých svazích, v pásmu od hor až do alpínského stupně. Ve většině alpských zemí je druh chráněn zákonem (Rakousko, Německo, Itálie, Švýcarsko).
SOLANUM NIGRUM L. - lilek černý
Původ: skoro celá Evropa (kromě nejsevernějších oblastí), severní Afrika (snad i Madagaskar), západní Sibiř, Střední Asie, Indie, jihovýchodní Asie, východní Čína, Japonsko. Zavlečen také do Severní Ameriky a Austrálie. U nás se tento archeofyt vyskytuje v teplejších oblastech, přechodně i v podhůří.
Charakteristika: jednoletá bylina, 30–50(–70) cm vysoká, nežláznatá, oděná jen přitisklými jednoduchými chlupy, lodyha přímá nebo vystoupavá, větvená, listy řapíkaté, čepel kopinatá až vejčitá, celokrajná nebo laločnatá. Květenství 5–7květé, koruna kolovitá, 5cípá, bílá, kvete od června do října. Plodem je kulovitá bobule, ve zralosti nejčastěji fialově černá.
Roste na rumištích a úhorech, kolem skládek, poblíž kompostů, silážních jam, na dvorech hospodářských objektů, také jako plevel na zelinářských zahradách, chmelnicích a polích.
Druh je jedovatý, po požítí bobulí může dojít k otravě. V minulosti se používal v léčitelství, má zklidňující účinky.
Charakteristika: jednoletá bylina, 30–50(–70) cm vysoká, nežláznatá, oděná jen přitisklými jednoduchými chlupy, lodyha přímá nebo vystoupavá, větvená, listy řapíkaté, čepel kopinatá až vejčitá, celokrajná nebo laločnatá. Květenství 5–7květé, koruna kolovitá, 5cípá, bílá, kvete od června do října. Plodem je kulovitá bobule, ve zralosti nejčastěji fialově černá.
Roste na rumištích a úhorech, kolem skládek, poblíž kompostů, silážních jam, na dvorech hospodářských objektů, také jako plevel na zelinářských zahradách, chmelnicích a polích.
Druh je jedovatý, po požítí bobulí může dojít k otravě. V minulosti se používal v léčitelství, má zklidňující účinky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)