IRIS DANFORDIAE (Baker) Boiss. - kosatec (kosateček) Danfordové

Původ: endemit tureckého pohoří Taurus. U nás bývá vysazován na zahradních skalkách.
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá rostlina, 10-15 cm vysoká, trávovité listy se objevují společně s jasně žlutými květy, kvete koncem zimy a začátkem jara.V kultuře je tento druh poměrně problematický, vyžaduje suché léto po zatažení listů.

ALLIUM SCHOENOPRASUM L.- pažitka pobřežní horská

Původ: cirkumpolární rozšíření, hory mírného pásma, u nás v Hrubém Jeseníku, v Krkonoších a u Nového Boru.
Charakteristika: vytrvalá bylina s oddenkem (nevýrazná cibule), v dolní části olistěnou přímou lodyhou a kulovitým květenstvím. Tento horský poddruh je velice podobný pažitce pobřežní pravé, která je u nás rozšířená v nížinných oblastech (Allium schoenoprasum subsp.schoenoprasum - v tomto případě jde vlastně o původní pažitku, běžně pěstovanou v zahradách).
Dává přednost vlhkým místům, roste přímo na prameništích, v korytech potoků, v nevysychavých bažinách a mokřadech. Pažitku pobřežní horskou řadíme k ohroženým druhům.

PINUS MUGO Turra - borovice kleč

Původ: Alpy, Apeniny, hory Balkánu, Karpaty, u nás je původní jen v Krkonoších, Jizerských horách a na Šumavě, jinde byla vysazena.

Charakteristika: keř až 2 m vysoký, kmeny zakřivené, položené a na konci vystoupavé, dřevo velmi tuhé, tvrdé, těžké, borka šedohnědá, šupinovitá. Pupeny protáhle vejcovité, jehlice po 2, šišky symetrické, přisedlé nebo kratičce stopkaté. Druh je poměrně variabilní, rozdíly jsou v délce jehlic a tvaru šišek.Roste na horských holích nad hranicí lesa, v nižších polohách na skalách, sutích, výjimečně i rašeliništích. Jako okrasná dřevina bývá vysazována v parcích a zahradách, v minulosti se ze dřeva této borovice získával terpentýn.

Ovoce

Mezi ovoce zahrnujeme dřevinné druhy i s plody sladké a kysele nasládlé chuti. Ale existuje i několik bylinných druhů, jako jsou jahody. Dřevinné ovocné druhy obvykle vyžadují roubování, protože pěstované kultivary nejsou homozygotní. Znamená to, že rostliny, které vyrostou z jejich semen, štěpí. K zajištění pravidelného a vysokého výnosu je u dřevinných druhů potřebný řez, jehož účelem je vytvořit pravidelnou korunu, dostatečně světlou, a pokud druh plodí na mladých letorostech, pak je potřebné, aby se řezem vytvořil jejich dostatečný počet. Mnohé druhy ovoce můžeme při teplotách kolem 5 °C dobře skladovat, například ve sklepích, některé i přes celou zimu. Důležitá je také vysoká vlhkost vzduchu a větrání, aby druhy neschly a nebyly napadané onemocněními. Jiné druhy musíme konzervovat. Možné je zmrazování, sušení nebo výroba kompotů, kandovaného ovoce, džemů a marmelád. Nejvhodnější je však konzumovat ovoce v syrovém stavu, protože obvykle jenom takové ovoce vyniká vysokým obsahem vitaminu C.

HEDERA HELIX L. - břečťan popínavý

Původ: Evropa a jihozápadní Asie - na sever zasahuje až do jižní Skandinávie, východně po Ukrajinu, Kavkaz a severní Irák. U nás se vyskytuje poměrně hojně, často se také pěstuje v zahradách.
Charakteristika: plazivý nebo popínavý keř, stonek větvený, až 20 m dlouhý, plazivý nebo popínavý, listy vždy zelené, dlouze řapíkaté. Květy zelenavě žluté, vykvétají pouze staré popínavé exempláře - údajně až ve stáří 70 let. Plodem jsou kulovité bobule, v době zralosti modročerné. Druh je velice variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, také ve způsobu růstu.Roste ve stinných listnatých lesích a na skalách, na starých zdech, na půdách humózních, neutrálních až slabě kyselých, v pásmu od nížin do podhůří. Pěstuje se také v zahradách, byla vyšlechtěna řada kulturních forem, které se vyznačují odlišným vzrůstem, tvarem i barvou listů, některé se pěstují také jako pokojové rostliny.V antice byl břečťan symbolem veselosti a opilství, břečťanový věnec byl atributem tehdejších bohů nevázaného života. Je dobře známa jako léčivá rostlina, individuální užití se však nedoporučuje, rostlina je totiž jedovatá. Plody se v minulosti využívaly jako barvivo na látky.