Kruštík bahenní

Kruštík bahenní má latinský název Epipactis palustris.
Vybírá si, jak jasně vyniká z názvu, výrazně vlhčí prostředí. Jde o různé bahnité louky, rašeliniště a také případně světlé okraje listnatých lesů.
Tato rostlina dorůstá do výšky dvacet centimetrů až půl metru. Má bílé vnitřní a nahnědlé vnější okvětní lístky na osmi až patnácti květech, které se objevují od června do srpna. Lodyhu má hranatou a z ní vyrůstají přibližně půl druhého centimetru široké šedozelené podlouhle kopinaté listy. Na okrajích listů se nachází chloupky, samotné listy jsou ale na omak spíše drsnější.
Kruštík bahenní neprodukuje nektar, k rozmnožování dochází tak, že hmyz, který usedne na květ má obalenou hlavu pylem, který dále přenáší. V případě, že je hmyzu málo nebo není vůbec, dochází ke samosprašnosti. Kruštík plodí tobolky plné drobných semínek.
Tato naše orchidej je vzácná a také samozřejmě chráněná.

Hrachor hlíznatý

Hrachor hlíznatý má latinský název Lathyrus tuberosus.
Pro svůj výskyt si vybírá pole, na kterých se pěstují obiloviny. Také na něj můžeme narazit na okrajích cest nebo na železničních náspech. Má rád teplejší místa (pochází z jihu Evropy a Azie). Občas se pěstuje také jako  ozdobná květina na zahradách.
Tato rostlina dorůstá do výšky mezi dvaceti centimetry až jedním metrem. Kvete v červnu a červenci. Její květy mají velmi výraznou vůni a krásnou karmínovou barvu. Lodyha je hranatá. Listy se skládají z páru eliptických lístků, které mají rozvětvené koncové úponky. Palisty mají neúplný šípovitý tvar. Hrachor hlíznatý má svůj název díky malým hlízkám, které vytváří u podzemních výběžků - tyto hlízky jsou jedlé.
Hrachor hlíznatý mají v oblibě včely.

Jetel luční

Jetel luční má latinský název Trifolium pratense.
Název naprosto jasně ukazuje, kde je hlavní místo výskytu této rostliny. Jde hlavně o různé louky. Ale je také u okrajů cest, na trávnících a nebo ve světlejších lesích.
Jetel luční dorůstá do výšky deset až třicet centimetrů. Květy má červené či narůžovělé a květní hlávky se objevují od května do září. Mají kulovitý nebo vejčitý tvar a průměr až dva centimetry. Listy má zpeřené, trojčetné, jsou zeleně skvrnité.
Jetel luční je významnou hospodářskou rostlinou. Je to kvalitní pícnina s vysokým obsahem bílkovin a minerálů (i když dobytek, který se krmí téměř výlučně jetelem může mít problémy s rozmnožováním, z důvodu vyššího množství estrogenu, který jetel obsahuje). Je využíván také v léčitelství proti průjmům či obecně otravám jídlem. Má močopudné účinky, občas se používá i pro vykašlávání a proti astmatu. Nejčastěji se podává v podobě různých čajů, kdy na přibližně čtvrt litru vody se použije tři lžíce sušených květů. Této rostlině je obecně připisován velmi pozitivní vliv na člověka. Přesněji čtyřlístky mají jejich majiteli přinášet štěstí.

Třtina křovištní

Třtina křovištní má latinský název Calamagrostis epigejos.
Tato rostlina roste jako jiné třtiny na březích vod, najdeme ji ale také na mýtinách či ve světlejších lesích.
Jde o rostlinu, která dorůstá až do výšky půl druhého metru. Celá rostlina má šedozelenou barvu. Kvete od od konce května či spíše většinou od června až do srpna. Její lata je klubkovitě laločnatá a až třicet centimetrů dlouhá. Listy má pět až deset milimetrů široké, jsou oboustranně drsné. Bývají až tři čtvrtě metru dlouhé. Dlouhá stébla mají až čtyři kolénka a pod latou jsou mírně drsnější.
Jde o dosti expanzivní rostlinu, která je schopná vytlačit jakoukoliv konkurenci a proto je její rozmnožování občas větším problémem v různých zanedbanějších parcích.

Suchopýr širolistý

Suchopýr širolistý má latinský název Eriophorum latifolium.

Pro svůj růst si suchopýr širolistý vybírá slatinná rašeliniště či močálovité louky. Vyskytuje se i v dvou tisíci metrech nad mořem. V naší zemi se sice vyskytuje, ale není příliš obvyklý. Občas se vysazuje jako ozdoba různých rybníčků a jezírek na zahradách.

Jedna se o rostlinu která dorůstá až do šedesáticentimetrové výšky. Květy až po dvanácti rostou v převislých klasech. Objevují se v dubnu a květnu, později plodí trojhranné nažky. Květy, které suchopýr širolistý zdobí, rostou ma trojhranném stonku. Má spíše drobné pětimilimetrové lístečky, které vybíhají do trojhranné špičky.

Pcháč obecný

Pcháč obecný má latinský název Cirsium vulgare.

Roste na zaplevelených polích, úhorech, pastvinách, rumištích a také při okrajích cest a v příkopech. Objevit se může i na kraji lesa, pokud je místo dostatečně světlé. Její výskyt je výrazným znamením pro větší obsah dusíku v půdě.

Pcháč obecný může dorůst až do téměř dvoumetrové výšky. Jeho fialový květ je až čtyři centimetry velký, úbory se objevují převážně po dvou nebo po třech. Kvete od července do září. Listy mají výrazné ostnaté zuby, vybíhají do delšího ostnu. Listy jsou na spodní straně bíle plstnaté. Plodí tří až čtyř milimetrové nažky, které jsou rozšiřovány větrem.

Koniklec obecný

Koniklec obecný má latinský název Pulsatilla vulgaris.

Tato luční květina si pro svůj růst vybírá převážně sušší louky a trávníky. Má ráda vápenitou půdu. Lze na ní narazit také v sušších borových hájích a na slunečných svazích. Bývá občas vysazována na zahrádky, protože patří mezi květiny co relativně brzy kvetou a těší tak po únavné zimě oko. Na zahradách se člověk setká s větším množstvím jejích hybridů.

Jde o drobnější květinku, která dorůstá do deseticentimetrové výšky. Její hezké fialové chlupaté květy, které mají do šesti centimetrů velikosti, se objevují od března do začátku května. Pod květem se nachází tři listeny a po odkvetení se objeví dva až tři krát zpeřené chlupaté přízemní listy, které se plně rozvinou až v létě.

Koniklec obecný je jedovatá rostlina, relativně často využívaná při výrobě různých homeopatických léčiv. Tyto léky mají údajně působit během těhotenství, kdy mají upravovat náladu pacientek, buď je uklidňovat a nebo rozveselovat. Také má údajně během požehnaného stavu pomáhat s pitným režimem a při žaludečních problémech způsobených tučným nebo studeným pokrmem. Případné využití těchto léčiv je ale dobré konzultovat s lékařem, protože přeci jen protoanemonin, který koniklec obsahuje je jed, normálně vyvolávající průjmy a zvracení.

Blatouch bahenní

Blatouch bahenní má latinský název Caltha palustris.

Jeho název naznačuje, že má rád vlhká místa. Proto se s ním můžete potkat pouze v mokrých příkopech, na březích vod, v lužních lesích a hlavně na různých bažinatých loukách. Nevyžaduje nějak bohatou půdu, důležitá je vlhkost a také přístup ke světlu. Pro zemědělce je významným znakem, že půda je příliš vlhká. Na polích se likviduje kosením mladých rostlin a následným vysoušením zeminy. 

Kytička dorůstá do pětatřiceti centimetrové výšky. Její až téměř pět centimetrů veliké žluté květy se objevují v březnu a červnu. Nachází se na konci poléhavého, ale i vzpřímeného dutého stonku. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté. Barvu mají tmavě zelenou. Čepel je srdčitá, na koraji zubatá a bývá až patnáct centimetrů široká. Blatouch bahenní plodí hvězdovité měchýřky.

Blatouch bahenní se občas vysazuje jako ozdobná rostlina na okrajích různých jezírek a rybníčků, které svou výrazně žlutou barvou může příjemně oživit. Dobytek se jí převážně vyhýbá, protože  tato rostlina je mírně jedovatá. Přimíchaná do směsi krmiva ale nezpůsobí otravu, maximálně má mírně močopudný vliv.

Čičorka pestrá

Čičorka pestrá má latinský název Securigera varia.
Pro svůj růst si vybírá travnaté plochy, náspy a nebo i kamenolomy, preferuje vápnitou sušší půdu. Občas se cíleně vysazuje - právě například na náspy. Je sice velmi pěkná, ale do zahrad se nehodí, protože je velmi expansivní.
Roste do výšky třiceti centimetrů až jednoho metru. Má v okolíku deset až dvacet růžovobílých květů. Lodyha této rostliny je poléhavá až vystoupavá. Listy má Čičorka pestrá složené z čtyřech až dvanácti párů postranních lístků. Listy rostou na krátkém řapíku. Plodí čtyřhranný lusk.
Čičorka se používá jako krmivo pro dobytek a to i navzdory tomu že je mírně jedovatá  (obsahuje glykosidy). Dříve se používala i jako léčivá rostlina (měla pomáhat na srdce a měla mírné močopudné účinky), ale dnes se právě z důvodu mírné jedovatosti ji nevyužívá.

Rožec rolní

Rožec rolní má latinský název Cerastium arvense.

Tuto rostlinu nejčastěji najdeme rostoucí v trsech na okrajích polí a cest. Roste také na suších mezích či na vyprahlých železničních a také silničních náspech. Obecně se dá říci, že preferuje sušší půdy s menším množstvím živin.

Rožec rolní je spíše drobnější rostlinka dorůstající do výšky přibližně třiceti centimetrů. Její bělavé kvítky rostou v řídkém vidlanu a korunní listky květů jsou přibližně dvakrát delší než kalich. Celý květ má maximálně dvou centimetrový průměr. Kvete od dubna do září. Plodem je tobolka s deseti zoubky ve které se nachází přibližně milimetrové semínka. Listy má rožec podlouhle kopinaté a přisedlé. Při vrcholu mají kožovitý okraj. Jak lístky tak i lodyha jsou pokryté krátkými chloupky.

Penízek rolní

Penízek rolní má latinský název Thlaspi arvense.

Penízek rolní roste na polích, v zahradách a také na rumištích.

Tato brukvovitá rostlina dorůstá až do půl metrové výšky. Má drobné, maximálně půl centimetru široké kvítky, které vyrůstají v koncových hroznech. Kvítky se objevují od jara až do podzimu. Pod květy se kolem stonku nacházejí malé šešulky. Tato květina má spodní přízemní listy řapíkaté. Ale na lodyze, která má hranatý tvar se objevují lísky kopinaté.

Jde o velmi dobře se rozmnožující plevel (může mít až dva tisíce semínek). Z mladých lístků této rostlinky se občas dělá jarní salátky nebo vaří cosi jako špenát.

Ředkev ohnice

Ředkev ohnice má latinský název Raphanus raphanistrum.

Tato rostlina se nachází na loukách a hlavně různých polích, kde je považována za velmi nežádoucí plevel, protože se dokáže velmi silně rozmnožovat a také má velmi rychlý růst.

Ředkev ohnice dorůstá do výšky téměř sedmdesáti centimetrů. Má malé až tři centimetrové kvítky bílé, případně lehce nažloutlé barvy (s případně i fialovým žilkováním), které se objevují od června do srpna. V květenství se objevují až deset centimetrů dlouhé struky se semínky. Listy má řapíkaté. Spodní listy jsou peřenolaločnaté vrchní jsou nedělené a nepravidelně zubaté.

Podle některých vědců se jedná o divokého předchůdce pěstovaných zahradních ředkví. Hospodářsky je de facto zajímavá pouze pro včelaře jako kvalitní medonosná květina. Je mírně jedovatá, ale z jejích lístků se občas dělává jarní salát.

Mléč rolní

Mléč rolní má latinský název Sonchus arvensis.

Název docela jasně ukazuje, kde na tuto rostlinu narazíme nejčastěji, jedná se totiž o klasický polní plevel. Také ho můžeme potkat na loukách, ve vinohradech, zahradách a při okrajích cest.

Jde o docela vysokou rostlinu, může dorůstat až do výšky půl druhého metru. Má zlatožlutý jasný květ, který se objevuje od července do října. Květní úbory jsou až pět centimetrů veliké a jsou uspořádané v řídkých vrcholcích. Jako zajímavost je nutno uvést, že květy této rostliny se po poledni a nebo při zamračeném počasí zavírají. Přízemní listy má Mléč rolní lysé se světle zelenou barvou. Na základu jsou srdčitě zaokrouhlené, kopinaté a vykrajovaně zubaté. Na stonku jsou listy řídce přisedlé.

Řeřišnice luční

Řeřišnice luční má latinský název Cardamine pratensis.

Název této rostliny docela jasně naznačuje, že se vyskytuje dosti často na loukách. Vybírá si spíše ty vlhčí. Kromě toho ji můžeme potkat také na březích řek a jezer, v lužních lesích a hájích a na slatinách.

Jde o rostlinku, která je až čtyřicet centimetrů vysoká. Světle fialové či růžové (občas až bílé) květy se objevují od dubna do července. Jsou dva a půl až tři a půl centimetru veliké, čtyřčetně kališní. Plodí až čtyři centimetry velikou šešuli, semínka jsou hněda veliká do jednoho milimetru. Květ roste na konci oblé a duté lodyhy. Listy které se nachází v přízemní růžici jsou lichozpeřené a mají okrouhlé lístky s trojlaločným koncovým lístkem. Lodyžní lísty se skládají z čárkovitých lístečků.

Řeřišnice luční se dříve dosti často používala do různých chutných jarních salátů.

Vrbovka chlupatá

Vrbovka chlupatá má latinský název Epilobium hirsutum.

Tato vrbovka se nejčastěji nachází na vlhčích loukách, potkáváme ji také na březích vodních toků a různých jezer a rybníčků. Není neobvyklý její výskyt v příkopech.

Jde o rostlinu, která se dorůstá výšky až metr a půl, obvyklé jsou ale i třikrát nižší exempláře. Má olistěné hroznovité květenství a její květy s purpurově červenou barvou mají až dvoucentimetrovou velikost. Vrbovka chlupatá kvete ve středu léta neboli od července do strpna. Plodí celkem dlouhé tobolky, které se objevují již během kvetení. Listy jsou až dvanáct centimetrů dlouhé mají podlouhle kopinatý tvar, jejich okraje jsou pilovité až zubaté. Jak naznačuje název listy jsou jemně chlupaté.

Střevíčník pantoflíček

Střevíčník pantoflíček má latinský název Cypripedium calceolus.

V České republice Střevíčník pantoflíček roste od nížin až do subalpínského pásma. Pro svůj růst si vybírá louky a pastviny. Objevuje se i v křovinách a lesích. Jde o vzácnou a ohroženou rostlinu.

Střevíčník pantoflíček dorůstá až do půl metrové výšky. Z hlízy vyrůstá přímá a řídce listnatá lodyha, kterou na hoře ukončuje květenství. Střídavě rostoucí lodyžní listy vyrůstají v počtu od žří do pěti a mají přisedlou nedělenou čepel, případně podlouhle kopinatou. Prostřední list květu (střevíčník pantoflíček má jeden až dva květy) vytváří tvar velmi specifického pysku žluté barvy, okvětní, až čtyři lístky jsou nahnědlé či hnědofialové. Střevíčník pantoflíček kvete od května do července. Plodí jednopouzdernou tobolku, která obsahuje velký počet drobných semen.

Tuto vlastně orchidej je možno pěstovat i doma, ale pokud ho budete chtít do svého květináče, tak si najděte nějakého pěstitele a neodnášejte tuto vzácnou květinu z naší přírody. Navíc jakožto velmi ohrožený druch je Střevíčník chráněný.

Sněženka podsněžník

Sněženka podsněžník má latinský název Galanthus nivalis.

Sněženka u nás roste od nížin až do subalpínského pásma. Pro svůj růst si vybírá suchá travnatá místa, louky, pastviny, mezi či světlé okraje lesů. Často ji také můžeme najít pěstovanou na zahrádkách či jejich skalkách.

Sněženka podsněžník není příliš velkou rostlinou, dorůstá přibližně do pětadvaceti centimetrů výšky z cibulky na přelomu zimy a jara vyrůstají dva uzoučké modrozelené a čárkovité listy, které bývají kratší než lodyha. Lodyha je přímá a může připomínat stébla různých trav. Květy jsou bělavé. Kvete převážně v březnu, ale není vyloučeno že nějaká sněženka vyrazí pod sněhem (že, tady nějak je vidět důvod názvu) již v únoru a kvést ji můžeme vidět ještě v dubnu. Květ sněženky dozrává v tobolku, která obsahuje mnoho drobných semínek s přívěskem.

Sněženka podsněžník je mírně jedovatá rostlina, může vyvolat zvracení či žaludeční křeče.

Pampeliška podzimní

Pampeliška podzimní má latinský název Leontodon autumnalis.

Tato pampeliška si pro svůj růst vybírá spíše různé vlhčí louky, najdeme ji často podél cest či na rumištích, není neobvyklý i výskyt na rašeliništích. Často ji můžeme také najít na březích různých vodních nádrží či řek a potoků.

Pampeliška podzimní je až půl metru vysoká, od země vyrůstá spíše chudá růžice dlouhých listů, které jsou podlouhlé a zubaté, zužují se k řapíku. Kvete od června do podzima žlutými květy, které jsou vně načervenalé. Pampeliška podzimní plodí hnědé nažky.

Hrachor luční

Hrachor luční má latinský název Lathyrus pratensis.

Roste na loukách, okrajích světlejších lesů či křovin a také na pastvinách.

Hrachor luční je vytrvalá luční květina, která má dlouhý tenký a plazivý oddenek a popínavé lodyhy až 60 centimetrů dlouhé. Listy mají jedno jařmo kopinatých lístků. Květy hrachoru jsou žluté, vytvářejí většinou jednostranný hrozen sklaádající se ze tří až dvanácti menších kvítků, který se nachází na dlouhé stopce. Kvete od června do července. Později plodí lusky.

Hrachor luční se nejvíce využívá jako pícnina, ve směsích je mezi býložravci velmi oblíbený.

Komonice bílá

Komonice bílá má latinský název Melilotus albus.

Roste blízko cest, na sušších stráních či rumištích. Preferuje světlá stanoviska.

Komonice bílá bývá více jak jeden metr vysoká. Jak i napovídá název této rostliny, její květy jsou bílé. Rostou v až šest centimetrů velikých hroznech, samotné květy jsou přibližně půl centimetru veliké. Kvete od června až do září a poté plodí drobný černý lusk. Lístky jsou trojčetné, nepravidelně zoubkované.

Komonice bílá se většinou využívá jako zelené hnojivo, občas také jako pícnina. Je ve velké oblibě mezi včelaři, z jednoho hektaru komonice může vzniknout až půl tuny medu. V léčitelství má komonice bílá podobné využití jako komonice lékařská.