Řeřišnice luční

Řeřišnice luční má latinský název Cardamine pratensis.

Název této rostliny docela jasně naznačuje, že se vyskytuje dosti často na loukách. Vybírá si spíše ty vlhčí. Kromě toho ji můžeme potkat také na březích řek a jezer, v lužních lesích a hájích a na slatinách.

Jde o rostlinku, která je až čtyřicet centimetrů vysoká. Světle fialové či růžové (občas až bílé) květy se objevují od dubna do července. Jsou dva a půl až tři a půl centimetru veliké, čtyřčetně kališní. Plodí až čtyři centimetry velikou šešuli, semínka jsou hněda veliká do jednoho milimetru. Květ roste na konci oblé a duté lodyhy. Listy které se nachází v přízemní růžici jsou lichozpeřené a mají okrouhlé lístky s trojlaločným koncovým lístkem. Lodyžní lísty se skládají z čárkovitých lístečků.

Řeřišnice luční se dříve dosti často používala do různých chutných jarních salátů.

Toten lékařský

Toten lékařský neboli také toten krvavec má latinský název Sanguisorba officinalis.

Nejčastěji roste na vlhčích místech. Má rád mokřejší louky, ale není neobvyklé ho potkat na okrajích cest.

Jde o rostlinu, která dorůstá až přibližně metrové výšky. Tmavočerveně kvete od června až do začátku podzima. Jeho květy jsou oboupohlavné, mají jednu čnělku a čtyři prašníky. Plodí nažku. Listy z přízemní růžice jsou lichozpeřené. Lístky má až čtyři centimetry dlouhé, mají přibližně dvanáct zoubků a na spodní straně jsou modrozelené.

Toten lékařský je od dávných dob využívanou léčivou bylinou. Jeho oddenek obsahuje saponiny a třísloviny. Byl využíván k léčení problémů s ledvinami a také proti průjmům. Jeho lidovější název krvavec říká, že pomáhal při nadměrném krvácení. Usušený oddenek se užívá ve formě odvarů.

Netřesk pavučinatý

Netřesk pavučinatý má latinský název Semprevivum arachnoideum.

Vyskytuje se ve vysokých horách, roste až do výše téměř třech tisíc metrů. Objevit ho můžeme i na skalách či sutích. V našich podmínkách se také netřesk pavučinatý vyskytuje jako relativně velmi oblíbená skalnička na zahradních skalkách - i když protože netřesk pavučinatý se relativně snadno kříží, většinou na zahrádce najdete spíše nějakou odrůdu.

Netřesk pavučinatý je rostlinka až dvanáct centimetrů veliká. Na konci vzpřímených lodyh se nachází krásně světle sytě červené květy, které mají až dva centimetry v průměru. Rostlina kvete od července až do září. Listové růžice jsou malé, mívají průměr až tři centimetry. Na špičkách jejich zelených špičatých listů se nachází bílé chlupy, které připomínají nejvíce malé pavučinky a tady také můžete najít důvod proč tento netřesk má takové jméno. Lodyžní listy mají červenou špičku.

Vrbovka chlupatá

Vrbovka chlupatá má latinský název Epilobium hirsutum.

Tato vrbovka se nejčastěji nachází na vlhčích loukách, potkáváme ji také na březích vodních toků a různých jezer a rybníčků. Není neobvyklý její výskyt v příkopech.

Jde o rostlinu, která se dorůstá výšky až metr a půl, obvyklé jsou ale i třikrát nižší exempláře. Má olistěné hroznovité květenství a její květy s purpurově červenou barvou mají až dvoucentimetrovou velikost. Vrbovka chlupatá kvete ve středu léta neboli od července do strpna. Plodí celkem dlouhé tobolky, které se objevují již během kvetení. Listy jsou až dvanáct centimetrů dlouhé mají podlouhle kopinatý tvar, jejich okraje jsou pilovité až zubaté. Jak naznačuje název listy jsou jemně chlupaté.

Tučnice alpská

Tučnice alpská má latinský název Pinguicula alpina.

Na území České republiky na tuto rostlinu nejspíše nenarazíte, jak název napovídá, jde o alpskou rostlinku, která se dokáže růst i ve výškách dva a půl tisíce metrů. Preferuje spíše vlhčí místa. Dá se ji objevit na Slovensku ve vyšších částech slovenských Karpat.

Tučnice alpská dorůstá do výšky až přibližně patnáct centimetrů. Má býílý květ s dvoj klanným horním pyskem. Dolní pysk je troj laločný, jícen má dvě žluté skvnky. Ostruha Tučnice alpské je kuželovitá. Kvete v květnu a také červnu. Listy má tato rostlinka masité a podlouhle kopinaté. Na omak je jasně cítit chloupky a lepkavost (to samé se týká i stvolu). Listy vyrůstají v přízemní růžici a od okraje se svinují. Tučnice se rozmnožuje semeny, ale v domácích podmínkách často dochází k řízkování.

Tučnice alpská je hmyzožravá rostlinka chytající svými lepkavými lístky drobnější hmyz.

Světlík lékařský

Světlík lékařský má latinský název Euphrasia rostkoviana.

Světlík si pro svůj růst nejčastěji vybírá nízké trávníky a suché travnaté svahy. Pokud se vyskytnete na loukách spásaných ovcemi, je velmi pravděpodobné, že na tuto léčivou bylinu tam někde narazíte.

Světlík lékařský je rostlina dosahující velikosti až pět a dvaceti centimetrů. Má bílé květy s lehce nafialovělým horním pyskem. Troj laločný dolní pysk je vialově žilkovaný a na jícnu se nachází žlutá skvrna. Koruna se během květu zvětší na půl druhého centimetru. Má vejčité, žláznatě chlupaté přisedlé listy.

Světlík lékařský - jak i jasně plyne z jeho názvu - je bylinou, která byla ceněna pro své pozitivní zdravotní účinky. Jeho silice a třísloviny se využívají při léčení očí a jsou jednou z nejúspěšnějších přírodních látek tohoto druhu. Dá se také využít na snižování tlaku či při suchém kašli.

Sasanka hajní

Sasanka hajní má latinský název Anamone nemorosa.

Sasanka hajní se vyskytuje od nížin až do podhorských oblastí. Nejčastěji si vybírá listnaté háje, často ji můžeme najít na vlhkých pastvinách a loukách, poblíž lesních porostů, také často ji můžeme najít v parcích či zanedbaných nebo opuštěných zahradách. Má ráda vlhčí půdu s vysokým množstvím humusu.

Má dlouhý hnědavý plazivý a článkovaný oddenek ze kterého v nejmladší části vyrůstá lodyha, která může dosáhnout až třiceti centimetrů na výšku. Pod květem se objevuje přeslen trojčetných řapíkatých listenů, které připomínají list vyrůstající z oddenku. Sasanka má bílý, na vnější straně fialově zabarvený květ s žlutými pestíky. Sasanka hajní se objevuje brzy na jaře v březnu a připomíná tím všem, že zima už je opravdu pryč.

Sasanka hajní je jedovatá rostlina - obsahuje anemonin - její šťáva, ale jak to u jedovatých rostlin už bývá, má využití v lidovém léčitelství při potírání různých puchýřů.

Řepík lékařský

Řepík lékařský má latinský název Agrimonia eupatoria.

Tato léčivá rostlina roste od nížin do subalipnského pásma. Pro svůj růst si vybírá háje a lesy, paseky, zarostlé meze. Můžeme ji také najít v příkopech a na pastvinách a loukách.

Krátký dřevnatý oddenek se na jaře obohatí o růžici přízemních listů, ze které poté vyroste řídce větvená, někdy dosahující až jednoho metru, lodyha, která je porostlá drsnými chlupy třech druhů, žláznaté a dva krycí. Listy má řepík lékařský lichozpeřené, na kterých se nachází lístky různoraké velikosti a podlouhle vejčitého tvaru. žlutý oboupohlavní květ kvete od měsíce června až do poloviny podzima. Řepík lékařský plodí jednu nažku.

Jak i název naznačuje, jde o rostlinu využívanou ke zdravotním účelům. Její nať měla využití při mnoha různých chorobách, zvláště plicních, kožních a zažívacích.

Hluchavka bílá

Hluchavka bílá má latinský název Lamium album.

Hluchavka bílá je velmi rozšířenou rostlinou na našem území. Můžeme ji najít od nížin až do subalpinského pásma. Nejčastěji ji najdeme při cestách, v křovinách, na okrajích lesů, ale také v parcích či obecně poblíž lidských obydlí.

Z dlouhých a větvených článkovaných oddenků vyrůstá až téměř půl metru vysoká čtyřhranná lodyha, která bývá v dolní části nafialovělá. Lodyžní listy rostou vstřícně, mají srdčitě vejčitý až vejčitě podlouhlý tvar, po obvodu jsou pilovitě vroubkované. V horní části se listy mění na menší listeny v jejichž úžlabí vyrůstají oboupohlavné dvoupyské až dva a půl centimetru veliké bílé květy. Hluchavka bílá kvete od května do srpna, po květu plodí čtyři hladké vejčité tvrdky, které se nachází na dně neopadavého kalichu.

Hluchavka bílá byla, ale i je neustále využívaná v domácím léčitelství. Její květy jsou velmi často používané jako lék proti kašli, i když dříve měla mnohem více různého využití. Kvítky hluchavek mají děti velmi v oblibě, rády je cucají pro jejich sladkou šťávu.