Původ: V Evropě je rozšířen od Britských ostrovů po Ural, na sever do Norska po 67 º s.š., v jižní Evropě roste pouze v horách severního Španělska, Itálie a Balkánu, izolované výskyty se uvádějí z Krymu a Kavkazu. Mimo Evropu původní není. U nás je hojný až roztroušený v pahorkatinách až podhorských oblastech. V nížinách se jako původní dřevina vyskytuje zcela výjimečně.
Charakteristika: Strom 10-40 m vysoký, kmen netvoří výmladky (na rozdíl od příbuzného j. habrolistého). Borka je v mládí hladká, šedohnědá, později hluboce rozpraskaná víceméně kolmými rýhami v dlouhé, úzké šupiny. Letorosty jsou odstále štětinatě chlupaté, listy velmi krátce řapíkaté, obvejčité, nejširší nad středem, typicky asymetrická čepel je 9-15 cm dlouhá, 5-10 cm široká, na okrajích dvakrát ostře zubatá, ostře špičatá, se srdčitou bází delší poloviny listu často ouškovitě překrývající řapík, s 15-23 páry postranních žilek, z nichž některé se dichotomicky větví, oboustranně chlupatá, odstáleji na rubu, na pohmat značně drsná. Květenství je stažený kytkovitý strboul, nápadnější jsou až plody a sice křídlaté nažky, široce eliptické až obvejčité, na bázi okrouhlé až klínovitě zúžené, 17-25 mm dlouhé, 10-18 mm široké, s tenkým šedozeleným, blanitým lemem, lysé.Roste v suťových a stinných roklinových lesích, řidčeji v bučinách a vzácněji v lesích lužních. Bývá často vysazován v parcích i stromořadích. Dřevo je a bylo užíváno ke stavebním, nábytkářským a kolářským účelům, dřevo příbuzného jilmu habrolistého se v tomto směru ale pokládá za vhodnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat