Rozmnožování jehličnanů

Nejpřirozenější a nejproduktivnější způsob rozmnožování dřevin je generativní množení – výsevy semen. Přináší vitální potomstvo přirozeného vzhledu, můžeme jej ale použít jen u základních druhů a kultivarů s geneticky ustálenými vlastnostmi, produkujících u nás klíčivá semena. Vysejeme-li semena kultivarů vzešlých z několikanásobného křížení, bývá potomstvo různorodé a jen v malém procentu rodičům podobné. Některé hybridní kultivary klíčivá semena vůbec neprodukují. Pro uchování jedinečných vlastností kultivarů je tedy nutné množení vegetativní, to je štěpování a řízkování.

JUNIPERUS COMMUNIS L. subsp. COMMUNIS - jalovec obecný pravý

Původ: Evropa, Asie, u nás byl dříve rozšířen po celém území, dnes silně ustupuje, roztroušeně roste jen tam, kde byl dříve hojný.
Charakteristika: vzpřímeně rostoucí keř až malý strom s jedním nebo i více kmeny, 5-15 m vysoký, koruna je kuželovitá, ale často i nepravidelně rozložitá, jehlice vyrůstají v trojčetných přeslenech, jsou rovné, dlouze zašpičatělé. Roste na pastvinách, při krajích lesa, písčinách a skalnatých místech, vždy na slunečních místech, v pásmu od nížin až do hor. Často bývá vysazován také v zahradách, obvykle se pěstují četné druhy, především sloupovitého vzrůstu. Samotný botanický druh je značně variabilní, rozdíly v tvaru koruny, délce a tvaru jehlic i tvaru plodů.
Jalovec je znám jako významná léčivá rostlina, své vyhrazené místo měl i v magii, zužitkovávalo se i jeho vonné dřevo. Plody se využívají při přípravě oleje i destilátů, stejně jako koření v kuchyni. Jalovec obecný pravý patří mezi ohrožené druhy naší květeny.

SALIX RETICULATA L. - vrba síťnatá

Původ: severské a horské oblasti severní polokoule, u nás se nevyskytuje, objevuje se ve slovenských horách (Malá Fatra, Západní, Vysoké a Belianské Tatry).
Charakteristika: nízký plazivý keřík, do 20 cm vysoký, kořenující větve jsou rozloženy na zemi (často zakryty mechy), okrouhlé řapíkaté listy jsou kožovité, se zřetelnou síťnatou žilnatinou, na rubu šedobílé, 1-3 cm velké jehnědy jsou tenké. Roste na kamenitých holích a skalách, často na místech s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, většinou na vápenci. Jedná se o glaciální relikt, který se do střední Evropy dostal při postupu kontinentálního ledovce ze severu. Po jeho ústupu se tato vrba dochovala ve vysokohorských polohách a osídlila nová stanoviště. Na Slovensku řadíme vrbu síťnatou k velmi ohroženým druhům.

DACTYLORHIZA INCARNATA (L.) Soó - prstnatec pleťový

Původ: západní, střední a jihovýchodní Evropa, mírná Asie, u nás poněkud hojněji rozšířen na jižní Moravě.
Charakteristika: orchidej vyhledává slunná a značně vlhká místa, především na vápenci. Prstnatec pleťový je velice variabilním druhem.
Prstnatec pleťový pravý je v Červeném seznamu uveden mezi silně ohroženými druhy naší květeny, stejně je chráněn zákonem, je také zahrnut do mezinárodní úmluvy o obchodu.

ALLIUM URSINUM L. - česnek medvědí

Původ: téměř celá Evropa, od Britských ostrovů přes Francii a střední Evropu po západní Ukrajinu, i Španělsko, Itálie, jižní Balkán, Malá Asie, Kavkaz, západní Rusko, Pobaltí a jižní Skandinávie.
V Čechách se vyskytuje na celém území hojně
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá bylina, 20-50 cm vysoká, lodyha přímá, bezlistá, listy přízemní, ploché, řapíkaté, bez vyniklé žilnatiny, květenství řídký lichookolík, polokulovitý, květy drobné, bílé. Plodem je tobolka.
U nás jsou k vidění dva poddruhy: A. u. subsp. ursinum (květní stopky drsné) - rozšířený převážně v Čechách, A. u. subsp. ucrainicum (květní stopky hladké) - rozšířený na Moravě. Roste v listnatých lesích, na půdách vlhkých, slabě kyselých, v pásmu od nížin až do hor.
Česnek medvědí je znám jako léčivá rostlina - používal se především v minulosti na pročištění žaludku a střev, proti parazitům i na snížení tlaku, pro svou výraznou chuť se přidával také do pokrmů. Nadměrné požití může vyvolat projevy otravy. Je zajímavým poznatkem, že česnek medvědí se objevuj v okolí archeologických nalezišť.