BELLIS PERENNIS L. - sedmikráska obecná

Původ: původní výskyt snad zahrnuje jižní a střední Evropu, jižní oblasti Velké Británie, na východ sahá patrně do Malé a Přední Asie a Zakavkazí. Výskyt v ostatních oblastech je nepůvodní (např. Skandinávie, Rusko, Ukrajina, Severní Amerika, Nový Zéland a jinde). U nás roste hojně po celém území, s výjimkou vyšších horských poloh.
Charakteristika: vytrvalá bylina, vysoká do 15 cm. Květy mají v průměru 15-30 mm, jejich barva je nejčastěji bílá s růžovým nádechem, vzácně květy bývají zbarveny až do červena. Při mírné zimě kvete sedmikráska skoro celý rok. Chudobka s oblibou roste v okolí lidských sídel (zahrady, okolí cest a silnic, parky atd.). Má ráda hlavně slunná stanoviště a mírně vlhké půdy. Dodnes se používá jako léčivka, přidává se i do bylinných čajů. Květy se proslazují cukrem a vzniká tzv. falešný med. Využívá se při zánětech cest dýchacích. Zevně potom při vyrážkách. Sedmikráska se pěstuje hlavně jako dvouletka, byly vyšlechtěny i kultivary s plnými květy. Barva květů je variabilní - od bílé až po tmavě červenou. V okrasném trávníku je často chápána jako houževnatý plevel

Prha arnika

Původ: Evropa, na jihu kontinentu od Portugalska po Jižní Karpaty, na severu od jižního Norska po Pobaltí, v Čechách se vyskytuje roztroušeně v horských oblastech, na Moravě pouze v Hrubém Jeseníku, v Moravskoslezských Beskydech a na Dačicku.

Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, chudě větvenou lodyhou, s listy v přízemní růžici přisedlými, celokrajnými, na lodyze s 1-3 páry listů vstřícnými, úbor je žlutý až žlutooranžový. Nalezneme ji na loukách, vřesovištích a lesních světlinách od podhůří po subalpínský stupeň, vždy na kyselé půdě. Arnika patří mezi prastará léčivé rostliny, vždy byla ceněna tinktura z květů této byliny, škála jejího používání byla velice široká - od pohmožděnin a revmatismu až po léčbu mrtvice. Její sběr vedl na mnoha místech ke zničení původních stanovišť. Prha arnika patří k ohroženým druhů naší květeny.

Oregano neboli staročeská dobromysl

Dobromysl obecná známá jako koření oregano pocházející ze Středozemí roste na našich loukách. V zahradě se pěstuje od nepaměti jako zázračně léčivé koření.
K nám se dováží tato silnější, na silice bohatší odrůda. V Českých zahradách a na stráních dobromysl nemá takovou sílu v aroma a chuti.
Nenápadné bylince se od nepaměti připisovala kouzelná moc. Dala se její pomocí přičarovat láska a patřila mezi tzv. "svatojánské kvítí" – natrhané na svátek sv. Jana mělo po celý rok ochraňovat lidi i domácí zvířata před nemocemi.
Dobromysl je divoká rostlina. Roste na loukách a stráních od nížin do střední poloh. V zahrádce se pěstuje také, často pod označením oregano. Byly vyšlechtěny mnohé kultivary se silnější chutí, nízké, zakrslé, s pestrými lístky. Velmi snadno se množí a může se stát, že zakalí mysl zahrádkáře, když „zaplevelí" celý záhon. Ti méně ochotní krotit ji neustále v růstu mohou dobromysl pěstovat v nádobách.

Miláček kaktus

Přinesli jsme si domů krásně kvetoucí kaktus a on už nekvete? Pošilháváme po pichlavé kouli v zahradnictví či supermarketu, ale bojíme se pustit do jeho pěstování? Škoda. Kaktusy jsou nenáročné a velmi vděčné rostliny. Vyžadují jen trochu zvláštní zacházení.

Kdy si nechat zajít chuť?
Pokud máme tendenci kytky topit v hektolitrech vody,
když je náš byt temnou a chladnou jeskyní,
jestliže všechna naše okna míří na sever, máme-li vůbec nějaká okna.

Kaktusy potřebují přímé sluneční světlo. Milují tedy parapety jižních, západních a východních oken, kde jsou co nejblíže sklu. Pokud máme ale kupříkladu stůl přímo u jižního okna, snese bodlinatý zelenáč také místo vzdálené až 50 cm od okna. V létě milují pobyt na parapetu vně okna, na balkoně nebo terase, kde jim však nehrozí přemokření během vydatných dešťů.

ANDROSACE OBTUSIFOLIA All. - pochybek tupolistý

Původ: hory jižní a střední Evropy (Alpy, Apeniny, Karpaty, Sudety, hory Balkánského poloostrova). U nás neroste, objevuje se na polské straně Krkonoš, na Slovensku ve Vysokých a Nízkých Tatrách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 2-10 cm vysoká, volně trsnatá nebo s jednotlivými růžicemi, stvol přímý, kratičce plstnatý, listy v přízemní růžici podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji chlupaté, koruna 6-9 mm v průměru, bílá nebo narůžovělá, v ústí žlutá, trubka kratší než kalich, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Roste na skalách a holích, většinou na silikátovém podkladu, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (do 3500 m n. m.).Občas se tento druh pochybku objevuje i v kultuře, pěstuje se jako skalnička, jeho kultivace však není v nížinách jednoduchá. Na Slovensku je pochybek tupolistý z hlediska ohrožení hodnocen jako druh zranitelný, je zde také chráněn zákonem. K chráněným druhům patří i v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.