Původ: pajasan žláznatý pochází z Číny. U nás byl poprvé vysazen v roce 1865 na Hluboké. V minulosti byly ojedinělé adventivní výskyty zjištěny v Plzni, u Veltrus, v Praze, u Znojma. V současnosti roste hlavně v Praze, Brně, v okolí Znojma, na Pavlovských kopcích a v menším množství i na jiných lokalitách.
Charakteristika: strom o výšce 20–25 m. Má rovný kmen s dlouho hladkou borkou. Koruna je řídká se silnými větvemi. Listy lichozpeřené, 5–13 jařmé, lístky kopinaté. Květy v koncových latách dlouhých 10–40cm, žlutozelené, dvoudomé. Květy s 10 tyčinkami a pestíkem, samčí květy s pestíkem zakrnělým. Kvete v červnu. Plodem je křídlatá nažka, zbarvena do červena, postupně do žlutohněda.Pajasan je vitální a nenáročná teplomilná dřevina, která odolává suchu, mírnému zasolení a emisím. Občas se pěstuje v parcích a v komunikační zeleni. Ve městech velice snadno zplaňuje do různých nádvoří, nádraží, uliček, průmyslových objektů atd. Pajasan je dřevina rychle rostoucí, ale krátkověká.
Blogová encyklopedie neboli blogcyklopedie či atlas rostlin, flóry hlavně z našich luhů a hájů.
DAPHNE CNEORUM L. - lýkovec vonný
Původ: Evropa (kromě severnějších oblastí), na jihu a jihovýchodě pouze v horách, východně můžeme najít na západní Ukrajině, u nás vzácně v teplejších oblastech, velice silně ustupuje z mnoha původních lokalit.
Charakteristika: vždyzelený nízký keř 10-30 cm vysoký, s větvemi dlouhými, vodorovně větvenými listy, které jsou shluklé na koncích větví, květy na koncích ve svazečcích vykvétají od dubna do června (někdy opakují kvetení v poněkud menší míře i na podzim - to je i případ exempláře na našich dolních fotografiích), plodem je peckovice.
Nejčastějí roste ve světlých a suchých listnatých lesích a na trávnících v blízkosti lesa, na propustných a zásaditých až slabě kyselých půdách.
Je známy i jako skalnička, mnohdy se pěstují kultivary s panašovanými listy i bílými květy. Lýkovec vonný je z hlediska ohrožení hodnocen jako kriticky ohrožený druh naší květeny.
Charakteristika: vždyzelený nízký keř 10-30 cm vysoký, s větvemi dlouhými, vodorovně větvenými listy, které jsou shluklé na koncích větví, květy na koncích ve svazečcích vykvétají od dubna do června (někdy opakují kvetení v poněkud menší míře i na podzim - to je i případ exempláře na našich dolních fotografiích), plodem je peckovice.
Nejčastějí roste ve světlých a suchých listnatých lesích a na trávnících v blízkosti lesa, na propustných a zásaditých až slabě kyselých půdách.
Je známy i jako skalnička, mnohdy se pěstují kultivary s panašovanými listy i bílými květy. Lýkovec vonný je z hlediska ohrožení hodnocen jako kriticky ohrožený druh naší květeny.
COELOGLOSSUM VIRIDE (L.) Hartman - vemeníček zelený
Původ: Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Himálaj, u nás se nevyskytující poddruh také ve východní Asii a v Severní Americe. V Čechách roste jen roztroušeně až vzácně na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších a Žďárských vrších, na Moravě roztroušeně ve východní části (Beskydy, Bílé Karpaty).
Charakteristika: vytrvalá bylina s kulovitě dělenou hlízou, lodyha vysoká 5-25 cm, lodyžní listy (3-7) šikmo stoupající, dolní vejčité, horní kopinaté. Květenství 5-25květé, listeny drobné nebo delší než květy. Květy zelené, často hnědočerveně naběhlé, okvětní lístky přilbovitě skloněné, pysk jazykovitý, trojlaločný s kratším zubovitým středním lalokem.
Tento jediný druh rodu je značně variabilní. Jeho rozdílnost se značí především ve výšce rostlin, počtu květů, tvaru pysku (rozlišovací znaky na úrovni poddruhů), dále také v délce listenů (důležitý rozlišovací znak na úrovni forem).
Najdeme ho na loukách a ve světlých lesích, vyžaduje převážně kyselé půdy, v pásmu od pahorkatin až do alpínského stupně.
Vemeníček zelený patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.
Charakteristika: vytrvalá bylina s kulovitě dělenou hlízou, lodyha vysoká 5-25 cm, lodyžní listy (3-7) šikmo stoupající, dolní vejčité, horní kopinaté. Květenství 5-25květé, listeny drobné nebo delší než květy. Květy zelené, často hnědočerveně naběhlé, okvětní lístky přilbovitě skloněné, pysk jazykovitý, trojlaločný s kratším zubovitým středním lalokem.
Tento jediný druh rodu je značně variabilní. Jeho rozdílnost se značí především ve výšce rostlin, počtu květů, tvaru pysku (rozlišovací znaky na úrovni poddruhů), dále také v délce listenů (důležitý rozlišovací znak na úrovni forem).
Najdeme ho na loukách a ve světlých lesích, vyžaduje převážně kyselé půdy, v pásmu od pahorkatin až do alpínského stupně.
Vemeníček zelený patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.
RESEDA LUTEOLA L. - rýt barvířský
Původ: druh je původní ve Středozemí, jako kulturní rostlina se rozšířil skoro do celé Evropy (až po jižní Skandinávii a Ukrajinu) a jihozápadní Asie, byl zavlečen i do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje roztroušeně v teplých oblastech, vzácně zasahuje i do chladnějších území.
Charakteristika: dvouletá bylina, 40-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, žebernatá, listy úzce kopinaté až obkopinaté, celokrajné, květenstvím je dlouhý a hustý hrozen, květy 4četné, bledožluté, kvete od května do července. Plodem je kulovitá tobolka.Roste na stanovištích ovlivněných člověkem - kolem cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavech apod., v pásmu od nížin do pahorkatin.Rýt barvířský byl ve středověku pěstován jako barvířská rostlina, z nati se vyrábělo žluté a zelené barvivo k barvení látek, ze semen se také lisoval olej, který sloužil ke svícení a výrobě fermeže, přidával se i do laků.
Charakteristika: dvouletá bylina, 40-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, žebernatá, listy úzce kopinaté až obkopinaté, celokrajné, květenstvím je dlouhý a hustý hrozen, květy 4četné, bledožluté, kvete od května do července. Plodem je kulovitá tobolka.Roste na stanovištích ovlivněných člověkem - kolem cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavech apod., v pásmu od nížin do pahorkatin.Rýt barvířský byl ve středověku pěstován jako barvířská rostlina, z nati se vyrábělo žluté a zelené barvivo k barvení látek, ze semen se také lisoval olej, který sloužil ke svícení a výrobě fermeže, přidával se i do laků.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)