AILANTHUS ALTISSIMA - pajasan žláznatý

Původ: pajasan žláznatý pochází z Číny. U nás byl poprvé vysazen v roce 1865 na Hluboké. V minulosti byly ojedinělé adventivní výskyty zjištěny v Plzni, u Veltrus, v Praze, u Znojma. V současnosti roste hlavně v Praze, Brně, v okolí Znojma, na Pavlovských kopcích a v menším množství i na jiných lokalitách.
Charakteristika: strom o výšce 20–25 m. Má rovný kmen s dlouho hladkou borkou. Koruna je řídká se silnými větvemi. Listy lichozpeřené, 5–13 jařmé, lístky kopinaté. Květy v koncových latách dlouhých 10–40cm, žlutozelené, dvoudomé. Květy s 10 tyčinkami a pestíkem, samčí květy s pestíkem zakrnělým. Kvete v červnu. Plodem je křídlatá nažka, zbarvena do červena, postupně do žlutohněda.Pajasan je vitální a nenáročná teplomilná dřevina, která odolává suchu, mírnému zasolení a emisím. Občas se pěstuje v parcích a v komunikační zeleni. Ve městech velice snadno zplaňuje do různých nádvoří, nádraží, uliček, průmyslových objektů atd. Pajasan je dřevina rychle rostoucí, ale krátkověká.

DAPHNE CNEORUM L. - lýkovec vonný

Původ: Evropa (kromě severnějších oblastí), na jihu a jihovýchodě pouze v horách, východně můžeme najít na západní Ukrajině, u nás vzácně v teplejších oblastech, velice silně ustupuje z mnoha původních lokalit.
Charakteristika: vždyzelený nízký keř 10-30 cm vysoký, s větvemi dlouhými, vodorovně větvenými listy, které jsou shluklé na koncích větví, květy na koncích ve svazečcích vykvétají od dubna do června (někdy opakují kvetení v poněkud menší míře i na podzim - to je i případ exempláře na našich dolních fotografiích), plodem je peckovice.
Nejčastějí roste ve světlých a suchých listnatých lesích a na trávnících v blízkosti lesa, na propustných a zásaditých až slabě kyselých půdách.
Je známy i jako skalnička, mnohdy se pěstují kultivary s panašovanými listy i bílými květy. Lýkovec vonný je z hlediska ohrožení hodnocen jako kriticky ohrožený druh naší květeny.

COELOGLOSSUM VIRIDE (L.) Hartman - vemeníček zelený

Původ: Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Himálaj, u nás se nevyskytující poddruh také ve východní Asii a v Severní Americe. V Čechách roste jen roztroušeně až vzácně na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších a Žďárských vrších, na Moravě roztroušeně ve východní části (Beskydy, Bílé Karpaty).
Charakteristika: vytrvalá bylina s kulovitě dělenou hlízou, lodyha vysoká 5-25 cm, lodyžní listy (3-7) šikmo stoupající, dolní vejčité, horní kopinaté. Květenství 5-25květé, listeny drobné nebo delší než květy. Květy zelené, často hnědočerveně naběhlé, okvětní lístky přilbovitě skloněné, pysk jazykovitý, trojlaločný s kratším zubovitým středním lalokem.
Tento jediný druh rodu je značně variabilní. Jeho rozdílnost se značí především ve výšce rostlin, počtu květů, tvaru pysku (rozlišovací znaky na úrovni poddruhů), dále také v délce listenů (důležitý rozlišovací znak na úrovni forem).
Najdeme ho na loukách a ve světlých lesích, vyžaduje převážně kyselé půdy, v pásmu od pahorkatin až do alpínského stupně.
Vemeníček zelený patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.

RESEDA LUTEOLA L. - rýt barvířský

Původ: druh je původní ve Středozemí, jako kulturní rostlina se rozšířil skoro do celé Evropy (až po jižní Skandinávii a Ukrajinu) a jihozápadní Asie, byl zavlečen i do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje roztroušeně v teplých oblastech, vzácně zasahuje i do chladnějších území.
Charakteristika: dvouletá bylina, 40-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, žebernatá, listy úzce kopinaté až obkopinaté, celokrajné, květenstvím je dlouhý a hustý hrozen, květy 4četné, bledožluté, kvete od května do července. Plodem je kulovitá tobolka.Roste na stanovištích ovlivněných člověkem - kolem cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavech apod., v pásmu od nížin do pahorkatin.Rýt barvířský byl ve středověku pěstován jako barvířská rostlina, z nati se vyrábělo žluté a zelené barvivo k barvení látek, ze semen se také lisoval olej, který sloužil ke svícení a výrobě fermeže, přidával se i do laků.