Střevíčník pantoflíček

Střevíčník pantoflíček má latinský název Cypripedium calceolus.

V České republice Střevíčník pantoflíček roste od nížin až do subalpínského pásma. Pro svůj růst si vybírá louky a pastviny. Objevuje se i v křovinách a lesích. Jde o vzácnou a ohroženou rostlinu.

Střevíčník pantoflíček dorůstá až do půl metrové výšky. Z hlízy vyrůstá přímá a řídce listnatá lodyha, kterou na hoře ukončuje květenství. Střídavě rostoucí lodyžní listy vyrůstají v počtu od žří do pěti a mají přisedlou nedělenou čepel, případně podlouhle kopinatou. Prostřední list květu (střevíčník pantoflíček má jeden až dva květy) vytváří tvar velmi specifického pysku žluté barvy, okvětní, až čtyři lístky jsou nahnědlé či hnědofialové. Střevíčník pantoflíček kvete od května do července. Plodí jednopouzdernou tobolku, která obsahuje velký počet drobných semen.

Tuto vlastně orchidej je možno pěstovat i doma, ale pokud ho budete chtít do svého květináče, tak si najděte nějakého pěstitele a neodnášejte tuto vzácnou květinu z naší přírody. Navíc jakožto velmi ohrožený druch je Střevíčník chráněný.

Sněženka podsněžník

Sněženka podsněžník má latinský název Galanthus nivalis.

Sněženka u nás roste od nížin až do subalpínského pásma. Pro svůj růst si vybírá suchá travnatá místa, louky, pastviny, mezi či světlé okraje lesů. Často ji také můžeme najít pěstovanou na zahrádkách či jejich skalkách.

Sněženka podsněžník není příliš velkou rostlinou, dorůstá přibližně do pětadvaceti centimetrů výšky z cibulky na přelomu zimy a jara vyrůstají dva uzoučké modrozelené a čárkovité listy, které bývají kratší než lodyha. Lodyha je přímá a může připomínat stébla různých trav. Květy jsou bělavé. Kvete převážně v březnu, ale není vyloučeno že nějaká sněženka vyrazí pod sněhem (že, tady nějak je vidět důvod názvu) již v únoru a kvést ji můžeme vidět ještě v dubnu. Květ sněženky dozrává v tobolku, která obsahuje mnoho drobných semínek s přívěskem.

Sněženka podsněžník je mírně jedovatá rostlina, může vyvolat zvracení či žaludeční křeče.

Rulík zlomocný

Rulík zlomocný má latinský název Atropa bella-donna.

Rulík nejčastěji roste v nížinách, ale objevuje se i v horských oblastech. Nejoblíbenějším místem růstu jsou listnaté lesy a paseky.

Rulík zlomocný, lidově také velký lilek, zlá jahoda, lulík, psí třešeň, zlatá kráska či bláznivá třešeŇ je rostlina, která dorůstá výšek i přes sto padesát centimetrů. Listy má střídavé, eliposvité či vejčité o tmavě zeleném zabarvení. Květy jsou zvenčí hnědofialové, vevnitř mění barvu od také hnědofialové až ke žluté. Kvete v červnu až červenci. Rulík zlomocný plodí malou kulovitou bobuli, která plně zralá je leskle černá. Může připomínat třešni a děti ji občas zamění s borůvkami. Bobule rulíku zlomocného obsahuje větší počet semen ledvinovatého tvaru.

Rulík zlomocný byl již od dávných dob využívaný v lidovém léčitelství a kosmetice. Jde ale o jedovatou rostlinu. Nyní se atropin z rulíku taktéž používá v medicíně, přesněji v očním lékařství. A výtažek z jeho listů pomáhá proti křečím.

Kokoška pastuší tobolka

Kokoška pastuší tobolka má latinský název Capsella bursa pastoris.

Jde o klasický plevel, který roste na loukách a polích, také ho najdeme na rumištích, skládkách či u okrajů cest.

Kokoška pastuší tobolka může být více jak půl metru vysoká. Má kůlový dřevnatící kořen (může být i dvouletá), lodyha je obvykle větvená a chlupatá. Listy jsou dolní, které se nacházýí v přízemní růžici, lodyžní lístky objímají celou lodyhu. Kokoška pastuší toboka má drobné bílé kvítky, které kvetou od března až téměř do konce podzima drobnými bílými kvítky, plodí málé šešulky se světle hnědými semínky.

Ačkoliv je Kokoška pastuší tobolka plevel, jde také o léčivou bylinu, jejíž kladné účinky proti vnitřnímu krvácení znali už naši prapředkové. A i dnes se využívá při vytváření léků, protože obsahuje glykosid diosmin a cholin. Občas se její semínka používala jako koření.

Pampeliška podzimní

Pampeliška podzimní má latinský název Leontodon autumnalis.

Tato pampeliška si pro svůj růst vybírá spíše různé vlhčí louky, najdeme ji často podél cest či na rumištích, není neobvyklý i výskyt na rašeliništích. Často ji můžeme také najít na březích různých vodních nádrží či řek a potoků.

Pampeliška podzimní je až půl metru vysoká, od země vyrůstá spíše chudá růžice dlouhých listů, které jsou podlouhlé a zubaté, zužují se k řapíku. Kvete od června do podzima žlutými květy, které jsou vně načervenalé. Pampeliška podzimní plodí hnědé nažky.

Hrachor luční

Hrachor luční má latinský název Lathyrus pratensis.

Roste na loukách, okrajích světlejších lesů či křovin a také na pastvinách.

Hrachor luční je vytrvalá luční květina, která má dlouhý tenký a plazivý oddenek a popínavé lodyhy až 60 centimetrů dlouhé. Listy mají jedno jařmo kopinatých lístků. Květy hrachoru jsou žluté, vytvářejí většinou jednostranný hrozen sklaádající se ze tří až dvanácti menších kvítků, který se nachází na dlouhé stopce. Kvete od června do července. Později plodí lusky.

Hrachor luční se nejvíce využívá jako pícnina, ve směsích je mezi býložravci velmi oblíbený.

Komonice bílá

Komonice bílá má latinský název Melilotus albus.

Roste blízko cest, na sušších stráních či rumištích. Preferuje světlá stanoviska.

Komonice bílá bývá více jak jeden metr vysoká. Jak i napovídá název této rostliny, její květy jsou bílé. Rostou v až šest centimetrů velikých hroznech, samotné květy jsou přibližně půl centimetru veliké. Kvete od června až do září a poté plodí drobný černý lusk. Lístky jsou trojčetné, nepravidelně zoubkované.

Komonice bílá se většinou využívá jako zelené hnojivo, občas také jako pícnina. Je ve velké oblibě mezi včelaři, z jednoho hektaru komonice může vzniknout až půl tuny medu. V léčitelství má komonice bílá podobné využití jako komonice lékařská.

Jetel plazivý

Jetel plazivý má latinský název Trifolium repens.

Roste nejčastěji na polích a loukách, často ho také najdeme na trávnících či u okrajů cest.

Jetel plazivý dorůstá až do půl metrové velikosti, ale mnohem obvyklejší jsou spíše drobnější rostliny. Kvete bíle, kulovité hlávky se skládají z mnoha až půl centimetru dlouhých kvítků. Jetel plazivý získal svůj název díky svému delšímu plazivému stonku. Listy se skládají ze tří menších lístků, občas se mezi nimi vyskytne zvláštní mutace, které se říká čtyřlístek (čili tam jsou ty menší lístky čtyři).

Jetel plazivý (podobně jako Jetel luční) je díky svému vysokému obsahu bílkovin velmi významnou pícninou. Má také velký význam pro včelařství. V léčitelství se z jetele používá jeho květ v usušené podobě, který je často součástí různých léčivých směsí. Jetel plazivý může být také využit jako zelené hnojivo.

Hluchavka bílá

Hluchavka bílá má latinský název Lamium album.

Hluchavka roste nejčastěji u cest, plotů, na rumištích a také ji můžeme najít ve vlhčích lesích.

Dorůstá až do výšky až padesát centimetrů. Hluchavka bílá je velmi podobná kopřivám, na první pohled z dálky ji pouze odlišují bílé kvítky, které se objevují od dubna do srpna. Květy mají dva pysky, horní je přílbovitý. Lodyha je hranatá, vyrůstají na ní zašpičatělé pilovité listy, které velmi připomínají listy kopřiv jen nemají pálivé chloupky.

V léčitelství se Hluchavka bílá používá nejčastěji při různých ženských problémech. Při bolestivější a výraznější ale i nepravidelné menstruaci se doporučuje pití nálevu ze sušených květů. Nálev má také využití při nachlazení, problémech s močovým měchýřem, pomáhá při trávení. Její mladé listy se dají využít podobně jako listy kopřiv i na výrobu různých jarních salátů či karbanátků.

Kopretina bílá

Kopretina bílá má latinský název Leucanthemum vulgare.

Roste většinou na loukách, pastvinách, často ji také můžeme vidět při okrajích cest. Kopretina bílá se také občas vyskytuje na našich zahrádkách jakožto ozdobná květinka. Její výhodou je nenáročnosti při pěstování a je hodně odolná na mráz.

Kopretina bílá je luční květina, která dorůstá výšky až osmdesát centimetrů. Květy jsou až pět centimetrů veliké, i když obvyklejší jsou přibližně o centimetr menší. Květ má dlouhé bílé okvětní lístky a jasný žlutý střed. Květ se nachází na konci dlouhého a tuhého stonku. Spodní listy jsou řapíkaté a na okrajích vroubkované, horní listy jsou kopinaté.

Šťavel kyselý

Šťavel kyselý má latinský název Oxalis acetosella.

Šťavel kyselý roste nejčastěji ve vlhčích jehličnatých a listnatých lesích. Má rád stinnější místa, často ho najdeme v houštinách.

Je to rostlinka vysoká až patnáct centimetrů. Šťavel kyselý kvete v dubnu až květnu drobnými býlími až narůžovělými květy, s purpurovým žilkováním. Listy jsou tříčetné a jetelovité - tvar lístku trošku připomíná srdce. Plodem šťavelu je tobolka.

V lidovém léčitelství šťavel má různé využití. Jeho listy se přikládaly na rány, doporučovalo se také žvýkat jeho lístky při zánětech dásní. Má hodně vitamínu C, ale také zároveň má hodně kyseliny šťavelové a ve větším množství je lehounce jedovatý. Rozhodně by ho neměly žvýkat těhotné ženy.

Kopr vonný

Kopr vonný má latinský název Anethum graveolens.

Kopr si pro svůj růst v přírodě vybírá otevřená prostranství, má rád kyprou půdu nasycenou živinami. Samozřejmě je také často pěstován - místa kde se nyní volně nachází jsou obvykle blízko míst, kde ho dříve někdo vysadil

Kopr vonný dorůstá až do jednometrové výšky. Květy má drobné a žluté, objevují se od června až do září, záleží podle teploty. Zelené listy vyrůstají střídavě z dlouhé rozvětvené duté lodyhy. Kopr plodí malé nažky.

Kopr vonný je velmi známým kořením, které sice pochází z Asie a teplejších regionů, ale velmi dobře se uchytilo i v severní Evropě. Tam díky své aromatické vůni a jednoduchému rozmnožování ho můžeme najít s lehkou nadsázkou v každém druhém receptu (čím dále na jih, kde se objevovalo i více aromatických bylin, tím je jeho výskyt v receptech vzácnější - samozřejmě v porovnání s překoprováním na severu) . U nás je například velmi populární koprovka - i když díky aromatičnosti této plodiny, ne každý ji musí.

Kopr vonný se ale nestal oblíbeným jen díky tomu, že přidá svou vůni pokrmům. Má také léčivé účinky, působí blahodárně na trávení, při žvýkání kdysi byl používán jako prostředek na nepříjemný zápach z úst a různé čajíčky byly používány také při nachlazení a bolesti v krku. Doporučoval se také maminkám při kojení, jednak měl kopr zvyšovat produkci mléka a zároveň omezoval různé koliky u kojených nemluvňátek.

Hadí kořen větší rdesno

Hadí kořen větší má latinský název Polygonum bistorta.

Rdesno roste na vlhčích loukách, podmoklém terénu či na březích různých vodních nádrží.

Dorůstá výšky až osmdesát centimetrů. Má droboučké, max půlcentimetrové růžové kvítky, které jsou seskupené v až sedm centimetrů dlouhých válcovitých klasech. Kvete od května do července. Listy má Hadí kořen neboli Rdesno přízemní, čepel je vejčitě podlouhlá. Barva na spodu je modrozelená, na vrchu zelená až tmavězelená. Jsou až patnáct centimetrů dlouhé. Plod rdesna je přibližně půl centimetru drobná trojhranná nažka.

Hadí kořen, rdesno byl jako léčivá bylina objeven někdy ve středověku. Nejčastěji se objevuje ve směsích různých léčivých bylin. Kořen se vykopává na podzim, odstraní se drobné kořínky, nařeže na menší kousky a usuší. Hadí kořen má pozitivní vliv na různé žaludeční problémy (také při klystýrech), jako obklad při zapařeninách, odřeninách či hemeroidech. Hadí kořen rdesno má ale také využití na úplně opačné části lidského těla a to jako kloktadlo při angínách a obecně různých zánětech hrtanu či ústní dutiny.