Dobromysl obecná

Dobromysl obecná má také ještě dva latinské synonyma: Origanum creticum L. a Origanum barcense Simk. Řadíme ho k vytrvalým rostlinám, které jsou vlnatě chlupaté, s dřevnatým výběžkatým oddenkem a dorůstají do výšky od dvaceti až do devadesáti centimetrů.
Chtěla jsem jen upozornit, že lidé, kteří se rozhodnou sbírat Dobromysl obecný, tak by si rozhodně měli nejdříve seznámit s jejími typickými botanickými znaky, aby náhodou nedošlo k záměně za jinou bylinu z čeledi hluchavkovitých například majoránku a jiné.
Dobromysl roste u nás volně v přírodě, miluje suché vápenité půdy a horské a podhorské stráně zalité sluncem. Typickým stanovištěm jsou tedy mýtiny, světlé křoviny, suché louky, ale můžeme ji také vidět i v zastíněných místech a druhotných stanovištích. Avšak v dnešní době si dobromysl lidé už pěstují i na zahrádkách.
Sbírá se kvetoucí nať, avšak přítomnost plodů je nežádoucí. Nať dobromyslu se používá zejména jako koření (všichni známe pod názvem Oregano). Chuť je výrazná, typickým použitím je kořenění pizzy. Taktéž je součástí různých francouzských, italských a řeckých pokrmů.
Dobromysl obecná je i známá univerzální léčivá bylina, působí silně protikřečově, podporuje trávení a při dlouhodobějším používání zlepšuje náladu a působí antidepresivně.

Čirůvka fialová

Klobouk mívá průměrně od 5 do 15 cm, v mládí polokulovitým, později ploše rozvinutým s nepravidelně zvlněným okrajem. Plodnice mají barvu modrofialovou někdy až šedofialovou. Časem kvůli intenzitě světla blednou a klobouk získává červenohnědou, špinavě hnědou až okrovou barvu. Pokožka je lysá a hladká. Klobouk je k celkovému poměru houby masitý. Lupeny jsou tuhé a mají 6-9 cm na výšku. Bývají zaoblené. Zpočátku modrofialová barva se mění v okrově fialovou až nahnědlou. Třeň má maximálně 10 cm na výšku a 3 cm na šířku. Je válcovitého nebo kyjovitého tvaru s rovným postavením. Na povrchu hladce vláknitý až jemně rýžkovaný. Je plný a pevný. V mládí zřetelně modrofialový, ve stáří vybledlý. Z jemné a tuhé dužniny se stává měkčí a vodnatá. Na povrchu vláknitá, uvnitř vatovitá. Barvu má u mladých jedinců čirůvky fialovou, později vybledlou. Výtrusný prach je bílý. Ke konci života jím mohou být pobledlé lupeny klobouku jemně poprášeny.
Čirůvka fialová je podzimní houba. Roste od září do listopadu. Nalézt ji můžeme i zjara. V tuto dobu ji najdeme v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích. Rozšířena je ale i na lesních loukách, pastvinách či cestách, v polích, parcích, křovinách i zahradách apod.

Řebčíky

Druhy rodu řebčík (Fritillaria) jsou rozšířeny převážně na severní polokouli – v evropské části oblasti Středozemního moře, v severovýchodní Asii, v Iránu a v Himalájích. Několik druhů pochází ze Severní Ameriky. Z asi 125 druhů vyskytujících se ve volné přírodě se jich pěstuje jen několik. Řebčíky kvetou v dubnu a v květnu. K dobrému růstu vyžadují vlhčí, ale dobře propustnou půdu. Řebčíku kostkovanému (Fritillaria meleagris) se daří v prostředí vlhčích luk. V našich podmínkách můžete pěstovat venku bez obav druhy: F. michailowkyi, F. meleagris, F. persica, F. pontica, F. uva-vulpis, F. pallidiflora, F. eduardi a F. imperialis. Ostatní druhy většinou nesnáší naše klimatické podmínky, pěstují se proto v kontejnerech ve studených sklenících. Při výsadbě musíme zabránit vyschnutí cibulí (cibule řebčíků nejsou chráněny slupkou), vysazujte je co nejdříve po nákupu cibulí. Hloubka výsadby je 10 – 20 cm. Na jednom místě se nechávají více let. Přírodní druhy se dobře rozmnožují výsevem semen.