Stálezelený, jednodomý, široce kuželovitý strom, vysoký 20 m. Kůra šedočerná, hluboce popraskaná. Listy jednoduché, dlouhé od 2 do 4,5 cm někdy až 8 cm, široké od 1,2 do 1,7 mm, celistvé, ve svazečcích po 2, jehlicovité, okraj čepele pilovitý. Listy opadavé po 3-6 letech. Pilovitý okraj je zřetelný pouze pod lupou. Na bázi listu 9-15 mm dlouhé šedavé šupiny. Samčí šištice vejcovité velké 1 cm, oranžové. Tyčinky s 0,8 mm dlouhým a 1 mm širokým spojidlovým přívěškem. Samičí šištice fialové. Doba květu: duben. Šišky na zakřivené krátké stopce, vejcovité. Semena elipsoidní, dlouhá od 4 do 5 mm. Blanité křídlo dlouhé 12 mm, šedožluté, černě lemované.
Literatura:
Kirschner J. & Štěpánek J. (2002): Klíč ke květeně České Republiky. - Academia, strana: 95 - 97
Borovice lesní
Stálezelený, jednodomý, široce rozložitý strom, vysoký 40 m. Dožívá se 300 až 350 let. Kůra šedohnědá, oddělující se. Kmen větvený u starších jedinců až v horní čtvrtině. V omezeném prostoru má strom tvar úzce kuželovitý. Listy jednoduché, dlouhé od 1 do 3,5 cm někdy až 4,8 cm, široké od 1 do 1,3 mm, celistvé, ve svazečcích po 2, jehlicovité, okraj čepele pilovitý. Pilovitý okraj zřetelný pouze pod lupou. 7-20 pryskyřičných kanálků. Na bázi listy obalené asi 6-8 mm dlouhými šupinami. Samčí šištice vejcovité velké od 4 do 8 mm, žluté. Tyčinky s okrouhlým, asi 0,3-0,7 mm dlouhým spojivovým přívěškem. Samičí šištice kulovité, velké od 5 do 6 mm, růžové. 1-2 šištice na konci loňských větviček. Doba květu: květen. Šišky na krátkých stopkách se na podzim obracejí dolů, kuželovité, dlouhé od 3,5 do 6 cm někdy až 7,5 cm, široké od 2 do 3,5 cm. Barva šedohnědá. Na jaře 3. roku se šišky otvírají a po vysemenění opadávají. Semena podlouhlá, černá, dlouhá od 3 do 4 mm. Semena s křídlem dlouhým 10 - 20 mm, nahnědlým. Semenná léta se opakují po 3 -5 letech.
Blahočet čilský
Stálezelený, dvoudomý, široce kuželovitý strom, vysoký od 10 do 25 m někdy až 50 m. Kůra šedá, vrásčitá.
Listy jednoduché, dlouhé od 2,5 do 4 cm někdy až 5 cm, široké 2 cm, celistvé, ve šroubovici, jehlicovité, okraj čepele celokrajný. Jehlice přečnívají okolo celé větévky. Vytrvávají až 15 let. Samčí šištice válcovité velké od 8 do 13 cm, zelené, hnědé. Samičí šištice kulovité, velké 10 cm někdy až 17 cm, zelené, hnědé. Doba květu: červen - srpen. Šišky vzpřímené, kulovité, dlouhé od 12 do 15 cm někdy až 20 cm. Barva hnědá. Ve 2. - 3. roce po odkvětu ještě na stromě rozpadavé a uvolňující semena. Semena podlouhlá, hnědá, dlouhá 4 cm. Semena jsou jedlá tzv. "piňony".
Listy jednoduché, dlouhé od 2,5 do 4 cm někdy až 5 cm, široké 2 cm, celistvé, ve šroubovici, jehlicovité, okraj čepele celokrajný. Jehlice přečnívají okolo celé větévky. Vytrvávají až 15 let. Samčí šištice válcovité velké od 8 do 13 cm, zelené, hnědé. Samičí šištice kulovité, velké 10 cm někdy až 17 cm, zelené, hnědé. Doba květu: červen - srpen. Šišky vzpřímené, kulovité, dlouhé od 12 do 15 cm někdy až 20 cm. Barva hnědá. Ve 2. - 3. roce po odkvětu ještě na stromě rozpadavé a uvolňující semena. Semena podlouhlá, hnědá, dlouhá 4 cm. Semena jsou jedlá tzv. "piňony".
Jinan dvoulaločnatý II
Rozšíření v České republice - U nás často pěstován po celém území jako okrasná dřevina v parcích a zahradách. První výsadba pochází z roku 1809 (Hluboš). Největší jedinci rostou např: Praha - (Lobkovická zahrada, Botanická zahrada Univerzity Karlovy), Veltrusy, Doksany, Černíkovice, Maleč, Zdounky, Brno - Mendlovo náměstí, Kvasice, Střílky. Vzácně se pěstuje kultivar Pendula s deštníkovitou korunou a nízkým kmenem. Celkové rozšíření - Oblast původního rozšíření jinanu dvoulaločného je v recentní době velmi malá, roste pouze na nevelkém území jihovýchodní Číny. Všude jinde - hlavně v Koreji a Japonsku je odedávna pěstován, nejčastěji při chrámech nebo v uličních stromořadích. Do Evropy dovezena semena r. 1730 (v Ultrechtu dosud roste strom z těchto semen).
Jinan dvoulaločnatý
Opadavý, dvoudomý, široce kuželovitý strom, vysoký od 30 do 40 m. Kůra šedohnědá, mělce brázditá. Kůra na starších kmenech široce brázditá. Listy jednoduché, dlouhé 10 cm, široké od 5 do 8 cm, 2-3 dlanitolaločné, ve svazečcích, klínovité, okraj čepele vroubkovaný. Tyčinky v jehnědovitém útvaru dlouhém od 4 do 7 cm. Jehnědovité útvary umístěny na brachyblastech. Tyčinky zpravidla se 2 (vzácně se 7) prašnými pouzdry pukajícími podélnou štěrbinou. Vajíčka 1 až 3 na dlouhých převislých stopkách. Doba květu: duben - květen. Semena kulovitá, žlutá, dlouhá od 2 do 3 cm. Semena nepříjemně zapáchající. Osemení rozlišeno v blanitou exotestu, dužnatou sarkotestu a tvrdou sklerotestu. V sarkotestě řada organických kyselin, projevujících se zápacem a dráždivými účinky na kůži.
CAREX REMOTA L. - ostřice řídkoklasá
Původ: evropský druh, který se na tomto kontinentu nevyskytuje občas jen v nejjižnìjší části a chybí v polárních oblastech. Roste taktéž na vhodných stanovištích v severní Africe, také v určitých částech Asie. Obývá nivní lesy a listnaté lesy, stinná prameniště, vlhké lesní cesty, vytvářejíc hojný podrost v buko-habrových smíšených lesích nebo v porostech olší a jasanù. Jde o snadno poznatelný, vlhkomilný druh, který je dosti hojný i v České republice, hlavně od nížin po pahorkatiny, v horách se vyskytuje zřídka.
Charakteristika: hustě drnovitě trsnatá, svěže zelená ostřice. Lodyhy 30–60 cm vysoké, ostře trojhranné, nahoře drsné, jsou chabé, někdy poléhavé. Listy dosahují délky lodyh, mají šířku 1,5–2 mm, bazální pochvy jsou hnědé, nerozpadavé. Klásky jsou podepřeny dlouhými, víceméně kolmo odstálými listeny, nejdolejší přesahují vrchol květenství.
Charakteristika: hustě drnovitě trsnatá, svěže zelená ostřice. Lodyhy 30–60 cm vysoké, ostře trojhranné, nahoře drsné, jsou chabé, někdy poléhavé. Listy dosahují délky lodyh, mají šířku 1,5–2 mm, bazální pochvy jsou hnědé, nerozpadavé. Klásky jsou podepřeny dlouhými, víceméně kolmo odstálými listeny, nejdolejší přesahují vrchol květenství.
CALENDULA ARVENSIS L. - měsíček rolní
Původ: širší Středozemí - od Kanárských ostrovů po Sýrii, Írán a Jemen, na severu zasahuje do Francie. V západní, střední a východně Evropě (tedy i u nás) se vyskytuje druhotně, byl zavlečen do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.
Charakteristika: jednoletá bylina, 10–30 cm vysoká, lodyhy vystoupavé až poléhavé, bohatě větvené, lodyžní listy přisedlé, podlouhlé až podlouhle kopinaté, okraje nezvlněné, špičaté, oddáleně mělce zubaté, úbory 1–2 cm v průměru, za plodu nící, jazykovité květy světle žluté, méně než 2krát tak dlouhé jako zákrovní listeny, kvete od května do srpna. Plodem je nažka.
K nám je tento druh zavlékán poměrně vzácně a jen přechodně, objevuje se kolem lidských sídel, na skládkách a rumištích.
Charakteristika: jednoletá bylina, 10–30 cm vysoká, lodyhy vystoupavé až poléhavé, bohatě větvené, lodyžní listy přisedlé, podlouhlé až podlouhle kopinaté, okraje nezvlněné, špičaté, oddáleně mělce zubaté, úbory 1–2 cm v průměru, za plodu nící, jazykovité květy světle žluté, méně než 2krát tak dlouhé jako zákrovní listeny, kvete od května do srpna. Plodem je nažka.
K nám je tento druh zavlékán poměrně vzácně a jen přechodně, objevuje se kolem lidských sídel, na skládkách a rumištích.
POLYSTICHUM ACULEATUM (L.) Roth. - kapradina laločnatá
Původ: horské oblasti střední Evropy.
Charakteristika: vytrvalá kapradina vyššího vzrůstu se vzpřímenými a přezimujícími listy v rozetě, s řapíkem měděně plevinatým, až 80 cm vysoká. Listy 2-3x zpeřené, tuhé, lístky zašpičatělé, listečky osinatě zubaté.Vyskytuje se ve vlhkých stinných lesích nebo na zalesněných svazích, v pásmu od podhůří do hor.Jedná se o poměrně dekorativní a přitom nenáročný druh, proto se s oblibou pěstuje i v zahradách, kde vyžaduje stín a humózní půdu.
Kapradina laločnatá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh naší flóry, který vyžaduje další pozornost.
Charakteristika: vytrvalá kapradina vyššího vzrůstu se vzpřímenými a přezimujícími listy v rozetě, s řapíkem měděně plevinatým, až 80 cm vysoká. Listy 2-3x zpeřené, tuhé, lístky zašpičatělé, listečky osinatě zubaté.Vyskytuje se ve vlhkých stinných lesích nebo na zalesněných svazích, v pásmu od podhůří do hor.Jedná se o poměrně dekorativní a přitom nenáročný druh, proto se s oblibou pěstuje i v zahradách, kde vyžaduje stín a humózní půdu.
Kapradina laločnatá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh naší flóry, který vyžaduje další pozornost.
VERONICA APHYLLA L. - rozrazil bezlistý
Původ: hory jižní a střední Evropy - Pyreneje, Alpy, Apeniny, Jura, Karpaty, hory Balkánského poloostrova. U nás neroste, na Slovensku se druh vyskytuje na Babí hoře, v Malé Fatře, Chočských vrších, Vysokých a Nízkých Tatrách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 3-8 cm vysoká, pýřitá, lodyha poléhavá nebo vystoupavá, vstřícné listy nahloučeny na jejím vrcholu do zdánlivé růžice, květy v hroznech na dlouhých stopkách, které vyrůstají v paždí horních listů, koruna kolovitá, tmavě modrá, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka.
Roste na kamenitých holích a skalách, častěji na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (v Alpách až do výšky 3000 m n. m.).
Charakteristika: vytrvalá bylina, 3-8 cm vysoká, pýřitá, lodyha poléhavá nebo vystoupavá, vstřícné listy nahloučeny na jejím vrcholu do zdánlivé růžice, květy v hroznech na dlouhých stopkách, které vyrůstají v paždí horních listů, koruna kolovitá, tmavě modrá, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka.
Roste na kamenitých holích a skalách, častěji na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (v Alpách až do výšky 3000 m n. m.).
ACER CAMPESTRE L. - javor babyka
Původ: převážně evropský druh rostoucí také v Malé Asii, na Kavkaze a v Íránu. Na západě od Británie po Volhu na východě, na severu od jižního Švédska a od Dánska po Španělsko, Sicílii, Balkán.
Charakteristika: proměnlivý keř nebo častěji strom dorůstající výšky 15-20 m. Kmen je většinou křivý, borka brzy rozpraskaná, letorosty žlutohnědé, krátce pýřité, později olysalé, starší větévky často s podélnými korkovými lištami, listy 3-5laločné, čepel 4-12 cm dlouhá, 4-13 cm široká, laloky tupé, horní tři obvykle 3laločné. Líce čepelí zelené, ruby spíše až žlutozelené, báze srdčitá, řapík 2-10 cm dlouhý. Květy žlutozelené, ve vzpřímených chocholičnatých latách, nažky 2-4 cm dlouhé, asi 1 cm široké, svírají přímý úhel.
Biotopem jsou hlavně polní meze, teplomilné doubravy, křoviny, lesostepi, lesní lemy, lužní lesy. Též vysazován, jak je tomu snad i v případě stromu na našich fotografiích, které zachycují druhou nejstarší zdokumentovanou babyku České republiky, s obvodem kmene 434 cm (ve výši 1 m), výškou 19 m a stářím 100 let rostoucí v nadmořské výšce 340 m n. m.
Charakteristika: proměnlivý keř nebo častěji strom dorůstající výšky 15-20 m. Kmen je většinou křivý, borka brzy rozpraskaná, letorosty žlutohnědé, krátce pýřité, později olysalé, starší větévky často s podélnými korkovými lištami, listy 3-5laločné, čepel 4-12 cm dlouhá, 4-13 cm široká, laloky tupé, horní tři obvykle 3laločné. Líce čepelí zelené, ruby spíše až žlutozelené, báze srdčitá, řapík 2-10 cm dlouhý. Květy žlutozelené, ve vzpřímených chocholičnatých latách, nažky 2-4 cm dlouhé, asi 1 cm široké, svírají přímý úhel.
Biotopem jsou hlavně polní meze, teplomilné doubravy, křoviny, lesostepi, lesní lemy, lužní lesy. Též vysazován, jak je tomu snad i v případě stromu na našich fotografiích, které zachycují druhou nejstarší zdokumentovanou babyku České republiky, s obvodem kmene 434 cm (ve výši 1 m), výškou 19 m a stářím 100 let rostoucí v nadmořské výšce 340 m n. m.
PAPAVER ALBIFLORUM (Boiss.) Pacz. - mák bělokvětý
Původ: střední a jihovýchodní Evropa, Ukrajina. Druh můžeme rozčlenit na dva podruhy. Jeden poddruh mák bělokvětý jihomoravský je rozšířen na Balkánském poloostrově, na sever zasahuje až do panonské oblasti Maďarska, Slovenska, Rakouska a jižní Moravy. U nás se tedy vyskytuje jen v nejjižnější části jižní Moravy, do Čech je snad jen výjimečně zavlékán. Na Slovensku je rozšířen především v jižní části země.
Charakteristika: jednoletá bylina, žlutooranžově mléčící (na rozdíl od nominátního poddruhu, jehož latex je bezbarvý až bílý), 20-60(-80) cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, měkce chlupatá. Přízemní listy řapíkaté, jednoduše peřenosečné, střední a horní listy krátce řapíkaté, většinou jen spodní pár úkrojků 2krát peřenosečný. Korunní lístky bílé, často s fialovou skvrnou, prašníky hnědě fialové. Plodem je tobolka. Značně variabilní taxon vzrůstem, větvením lodyhy i obsahovými látkami.
Roste v křovinatých lemech, na suchých stráních, při okrajích cest, na úhorech a vzácně i v akátových lesích, na půdách mělkých, kamenitých, v pásmu od nížin po pahorkatiny.Mák bělokvětý jihomoravský je řazen k silně ohroženým taxonům naší květeny.
Charakteristika: jednoletá bylina, žlutooranžově mléčící (na rozdíl od nominátního poddruhu, jehož latex je bezbarvý až bílý), 20-60(-80) cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, měkce chlupatá. Přízemní listy řapíkaté, jednoduše peřenosečné, střední a horní listy krátce řapíkaté, většinou jen spodní pár úkrojků 2krát peřenosečný. Korunní lístky bílé, často s fialovou skvrnou, prašníky hnědě fialové. Plodem je tobolka. Značně variabilní taxon vzrůstem, větvením lodyhy i obsahovými látkami.
Roste v křovinatých lemech, na suchých stráních, při okrajích cest, na úhorech a vzácně i v akátových lesích, na půdách mělkých, kamenitých, v pásmu od nížin po pahorkatiny.Mák bělokvětý jihomoravský je řazen k silně ohroženým taxonům naší květeny.
LEUCOJUM VERNUM L.: Bledule jarní
Původ: jižní a střední Evropa, u nás v současnosti bohužel již jen vzácně na vlhkých loukách, v lužních a suťových lesích. Často se pěstuje a také zplaňuje.
Charakteristika: dobře známá a oblíbená okrasná cibulnatá trvalka začátku jara. Lodyha je přímá, 10–30 cm vysoká, s listenem na konci, ze kterého vyrůstá jediný květ (vzácně i dva). Koruny jsou zvonkovité, bílé, na špičkách okvětních lístků mají zelené nebo nažloutlé skvrnky. Listy přízemní, tenké, plodem je tobolka. Po odkvětu rostlina zatahuje.
V zahradách se bledule jarní pěstuje již od začátku 15. století. Cibulky se sázejí ve druhé polovině léta (nejlépe koncem srpna) a je vhodné ponechat je na jednom místě několik let. Množí se spolehlivě postranními cibulkami, botanický druh i semeny. Dostatek vláhy v době vegetace je důležitý pro zdárný vývoj jejich cibulek. Bledulí nabízejí každoročně zahradnická centra dostatečné množství, jejich sběr v přírodě je proto nesmyslný.
Bledule jarní patří k ohroženým druhům naší květeny.
Charakteristika: dobře známá a oblíbená okrasná cibulnatá trvalka začátku jara. Lodyha je přímá, 10–30 cm vysoká, s listenem na konci, ze kterého vyrůstá jediný květ (vzácně i dva). Koruny jsou zvonkovité, bílé, na špičkách okvětních lístků mají zelené nebo nažloutlé skvrnky. Listy přízemní, tenké, plodem je tobolka. Po odkvětu rostlina zatahuje.
V zahradách se bledule jarní pěstuje již od začátku 15. století. Cibulky se sázejí ve druhé polovině léta (nejlépe koncem srpna) a je vhodné ponechat je na jednom místě několik let. Množí se spolehlivě postranními cibulkami, botanický druh i semeny. Dostatek vláhy v době vegetace je důležitý pro zdárný vývoj jejich cibulek. Bledulí nabízejí každoročně zahradnická centra dostatečné množství, jejich sběr v přírodě je proto nesmyslný.
Bledule jarní patří k ohroženým druhům naší květeny.
AILANTHUS ALTISSIMA - pajasan žláznatý
Původ: pajasan žláznatý pochází z Číny. U nás byl poprvé vysazen v roce 1865 na Hluboké. V minulosti byly ojedinělé adventivní výskyty zjištěny v Plzni, u Veltrus, v Praze, u Znojma. V současnosti roste hlavně v Praze, Brně, v okolí Znojma, na Pavlovských kopcích a v menším množství i na jiných lokalitách.
Charakteristika: strom o výšce 20–25 m. Má rovný kmen s dlouho hladkou borkou. Koruna je řídká se silnými větvemi. Listy lichozpeřené, 5–13 jařmé, lístky kopinaté. Květy v koncových latách dlouhých 10–40cm, žlutozelené, dvoudomé. Květy s 10 tyčinkami a pestíkem, samčí květy s pestíkem zakrnělým. Kvete v červnu. Plodem je křídlatá nažka, zbarvena do červena, postupně do žlutohněda.Pajasan je vitální a nenáročná teplomilná dřevina, která odolává suchu, mírnému zasolení a emisím. Občas se pěstuje v parcích a v komunikační zeleni. Ve městech velice snadno zplaňuje do různých nádvoří, nádraží, uliček, průmyslových objektů atd. Pajasan je dřevina rychle rostoucí, ale krátkověká.
Charakteristika: strom o výšce 20–25 m. Má rovný kmen s dlouho hladkou borkou. Koruna je řídká se silnými větvemi. Listy lichozpeřené, 5–13 jařmé, lístky kopinaté. Květy v koncových latách dlouhých 10–40cm, žlutozelené, dvoudomé. Květy s 10 tyčinkami a pestíkem, samčí květy s pestíkem zakrnělým. Kvete v červnu. Plodem je křídlatá nažka, zbarvena do červena, postupně do žlutohněda.Pajasan je vitální a nenáročná teplomilná dřevina, která odolává suchu, mírnému zasolení a emisím. Občas se pěstuje v parcích a v komunikační zeleni. Ve městech velice snadno zplaňuje do různých nádvoří, nádraží, uliček, průmyslových objektů atd. Pajasan je dřevina rychle rostoucí, ale krátkověká.
DAPHNE CNEORUM L. - lýkovec vonný
Původ: Evropa (kromě severnějších oblastí), na jihu a jihovýchodě pouze v horách, východně můžeme najít na západní Ukrajině, u nás vzácně v teplejších oblastech, velice silně ustupuje z mnoha původních lokalit.
Charakteristika: vždyzelený nízký keř 10-30 cm vysoký, s větvemi dlouhými, vodorovně větvenými listy, které jsou shluklé na koncích větví, květy na koncích ve svazečcích vykvétají od dubna do června (někdy opakují kvetení v poněkud menší míře i na podzim - to je i případ exempláře na našich dolních fotografiích), plodem je peckovice.
Nejčastějí roste ve světlých a suchých listnatých lesích a na trávnících v blízkosti lesa, na propustných a zásaditých až slabě kyselých půdách.
Je známy i jako skalnička, mnohdy se pěstují kultivary s panašovanými listy i bílými květy. Lýkovec vonný je z hlediska ohrožení hodnocen jako kriticky ohrožený druh naší květeny.
Charakteristika: vždyzelený nízký keř 10-30 cm vysoký, s větvemi dlouhými, vodorovně větvenými listy, které jsou shluklé na koncích větví, květy na koncích ve svazečcích vykvétají od dubna do června (někdy opakují kvetení v poněkud menší míře i na podzim - to je i případ exempláře na našich dolních fotografiích), plodem je peckovice.
Nejčastějí roste ve světlých a suchých listnatých lesích a na trávnících v blízkosti lesa, na propustných a zásaditých až slabě kyselých půdách.
Je známy i jako skalnička, mnohdy se pěstují kultivary s panašovanými listy i bílými květy. Lýkovec vonný je z hlediska ohrožení hodnocen jako kriticky ohrožený druh naší květeny.
COELOGLOSSUM VIRIDE (L.) Hartman - vemeníček zelený
Původ: Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Himálaj, u nás se nevyskytující poddruh také ve východní Asii a v Severní Americe. V Čechách roste jen roztroušeně až vzácně na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších a Žďárských vrších, na Moravě roztroušeně ve východní části (Beskydy, Bílé Karpaty).
Charakteristika: vytrvalá bylina s kulovitě dělenou hlízou, lodyha vysoká 5-25 cm, lodyžní listy (3-7) šikmo stoupající, dolní vejčité, horní kopinaté. Květenství 5-25květé, listeny drobné nebo delší než květy. Květy zelené, často hnědočerveně naběhlé, okvětní lístky přilbovitě skloněné, pysk jazykovitý, trojlaločný s kratším zubovitým středním lalokem.
Tento jediný druh rodu je značně variabilní. Jeho rozdílnost se značí především ve výšce rostlin, počtu květů, tvaru pysku (rozlišovací znaky na úrovni poddruhů), dále také v délce listenů (důležitý rozlišovací znak na úrovni forem).
Najdeme ho na loukách a ve světlých lesích, vyžaduje převážně kyselé půdy, v pásmu od pahorkatin až do alpínského stupně.
Vemeníček zelený patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.
Charakteristika: vytrvalá bylina s kulovitě dělenou hlízou, lodyha vysoká 5-25 cm, lodyžní listy (3-7) šikmo stoupající, dolní vejčité, horní kopinaté. Květenství 5-25květé, listeny drobné nebo delší než květy. Květy zelené, často hnědočerveně naběhlé, okvětní lístky přilbovitě skloněné, pysk jazykovitý, trojlaločný s kratším zubovitým středním lalokem.
Tento jediný druh rodu je značně variabilní. Jeho rozdílnost se značí především ve výšce rostlin, počtu květů, tvaru pysku (rozlišovací znaky na úrovni poddruhů), dále také v délce listenů (důležitý rozlišovací znak na úrovni forem).
Najdeme ho na loukách a ve světlých lesích, vyžaduje převážně kyselé půdy, v pásmu od pahorkatin až do alpínského stupně.
Vemeníček zelený patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.
RESEDA LUTEOLA L. - rýt barvířský
Původ: druh je původní ve Středozemí, jako kulturní rostlina se rozšířil skoro do celé Evropy (až po jižní Skandinávii a Ukrajinu) a jihozápadní Asie, byl zavlečen i do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje roztroušeně v teplých oblastech, vzácně zasahuje i do chladnějších území.
Charakteristika: dvouletá bylina, 40-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, žebernatá, listy úzce kopinaté až obkopinaté, celokrajné, květenstvím je dlouhý a hustý hrozen, květy 4četné, bledožluté, kvete od května do července. Plodem je kulovitá tobolka.Roste na stanovištích ovlivněných člověkem - kolem cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavech apod., v pásmu od nížin do pahorkatin.Rýt barvířský byl ve středověku pěstován jako barvířská rostlina, z nati se vyrábělo žluté a zelené barvivo k barvení látek, ze semen se také lisoval olej, který sloužil ke svícení a výrobě fermeže, přidával se i do laků.
Charakteristika: dvouletá bylina, 40-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, žebernatá, listy úzce kopinaté až obkopinaté, celokrajné, květenstvím je dlouhý a hustý hrozen, květy 4četné, bledožluté, kvete od května do července. Plodem je kulovitá tobolka.Roste na stanovištích ovlivněných člověkem - kolem cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavech apod., v pásmu od nížin do pahorkatin.Rýt barvířský byl ve středověku pěstován jako barvířská rostlina, z nati se vyrábělo žluté a zelené barvivo k barvení látek, ze semen se také lisoval olej, který sloužil ke svícení a výrobě fermeže, přidával se i do laků.
CITES
CITES je zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). Někdy se tomuto dokumentu také říká "Washingtonská úmluva." Účelem úmluvy je ochrana před obchodem ohroženými druhy živočichů a rostlin pod kontrolou všech zemí světa. Česká republika je členskou zemí této úmluvy od roku 1993.Předmětem ochrany je přibližně 25 000 druhů rostlin, které jsou zařazeny do 3 kategorií ohrožení. S druhy do těchto kategorií zařazenými se nesmí obchodovat, nesmí se volně převážet přes státní hranice žádné části rostlin bez patřičného povolení.
I v ČR rostou rostliny požívající této ochrany, ty jsou zařazeny do Přílohy 2 úmluvy CITES (obsahuje druhy, které by mohly být ohroženy vyhubením, pokud by mezinárodní obchod s nimi nebyl přísně regulován, anebo druhy snadno zaměnitelné s těmi, které jsou chráněny úmluvou CITES).
Pokud by chtěl kdokoli tyto rostliny prodávat, nakupovat, importovat či exportovat za hranice státu, či je jinak distribuovat, musí se řídit a plnit povinnost registrace v souladu se zákonem č. 16/1997 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 82/1997 Sb., kde jsou vyjmenovány veškeré druhy úmluvy CITES. Další doplnění proběhlo v letošním roce.
I v ČR rostou rostliny požívající této ochrany, ty jsou zařazeny do Přílohy 2 úmluvy CITES (obsahuje druhy, které by mohly být ohroženy vyhubením, pokud by mezinárodní obchod s nimi nebyl přísně regulován, anebo druhy snadno zaměnitelné s těmi, které jsou chráněny úmluvou CITES).
Pokud by chtěl kdokoli tyto rostliny prodávat, nakupovat, importovat či exportovat za hranice státu, či je jinak distribuovat, musí se řídit a plnit povinnost registrace v souladu se zákonem č. 16/1997 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 82/1997 Sb., kde jsou vyjmenovány veškeré druhy úmluvy CITES. Další doplnění proběhlo v letošním roce.
České středohoří - tis
V některých chráněných územích představuje tis červený hlavní motiv ochrany – je to např. v národní přírodní památce Březinské tisy, která byla vyhlášena už v roce 1969 na téměř 36 hektarech, v nadmořské výšce 158 až 372 metrů. Nachází se při jihovýchodním okraji Děčína, nad obcí Březiny
Chráněné území je světově proslulé i jako naleziště třetihorní flóry a fauny, fosilní materiál byl nalezen v nápadně vrstevnatých diatomitových břidlicích v mocných balvanitých sutích při úpatí svahu a v zářezu drobné vodoteče. Mimo reliktů třetihorních šípkových růží zde byly uskutečněny nálezy otisků žab z mladotřetihorního jezera, včetně měkkých částí jejich těla. Mimo to zde byli nalezeni zástupci desetinožců, např. ráčků rodu Bechleja, kteří volně plavali v třetihorním jezeře.
Tisy se vyskytují jak ve stabilní stěně, tak roztroušeně v lesním porostu. Mimo vyloženě suťového lesa jsou zastoupeny v porostech s převahou buku, ale i dalších dřevin (habru, dubu, smrku), a to více ve východní části území. Zastoupeny jsou jak semenáče, tak i mohutné exempláře.
Chráněné území je světově proslulé i jako naleziště třetihorní flóry a fauny, fosilní materiál byl nalezen v nápadně vrstevnatých diatomitových břidlicích v mocných balvanitých sutích při úpatí svahu a v zářezu drobné vodoteče. Mimo reliktů třetihorních šípkových růží zde byly uskutečněny nálezy otisků žab z mladotřetihorního jezera, včetně měkkých částí jejich těla. Mimo to zde byli nalezeni zástupci desetinožců, např. ráčků rodu Bechleja, kteří volně plavali v třetihorním jezeře.
Tisy se vyskytují jak ve stabilní stěně, tak roztroušeně v lesním porostu. Mimo vyloženě suťového lesa jsou zastoupeny v porostech s převahou buku, ale i dalších dřevin (habru, dubu, smrku), a to více ve východní části území. Zastoupeny jsou jak semenáče, tak i mohutné exempláře.
RUBUS CLUSII Borbas - ostružiník tmavozelený / ostružina
Původ: druh s širším areálem, východní část střední Evropy, v Německu údajně jen ve východním Bavorsku, roste v Rakousku (velmi častý je ve Štýrsku), na západním Slovensku, v západním Maďarsku, ve Slovinsku, není udáván z Polska, což snad souvisí s absencí výskytu v severních částech České republiky, chybí zcela podle literatury ve Slezsku, je naopak častý v severozápadním okolí Brna, v Podyjí, v jihovýchodním Pošumaví, v Podbrdsku, na Drahanské vrchovině, ve Chřibech, roste i na území Prahy. V místech častějšího výskytu vytváří nezřídka nápadné, větší porosty.
Charakteristika: robustní keře, prýty jsou nízkoobloukovité až poléhavé, hranaté, ale s plochými, ne zřetelně žlábkovanými stranami, zelenavé nebo zelenavě hnědé, na slunci až červenohnědé, nesou četné ostny, osténky, chlupy, toto odění může být značně variabilní co do počtu zmíněných útvarů. Listy jsou pětičetné, tmavozelené, na rubu zelené, bez hvězdovitých chlupů. Květy jsou čistě bílé až nazelenale bílé, s eliptickými korunními lístky, semeníků lysých a čnělek světle zelených.
Charakteristika: robustní keře, prýty jsou nízkoobloukovité až poléhavé, hranaté, ale s plochými, ne zřetelně žlábkovanými stranami, zelenavé nebo zelenavě hnědé, na slunci až červenohnědé, nesou četné ostny, osténky, chlupy, toto odění může být značně variabilní co do počtu zmíněných útvarů. Listy jsou pětičetné, tmavozelené, na rubu zelené, bez hvězdovitých chlupů. Květy jsou čistě bílé až nazelenale bílé, s eliptickými korunními lístky, semeníků lysých a čnělek světle zelených.
ABIES NORDMANNIANA (Steven) Spach - jedle kavkazská
Původ: severní a severovýchodní okraj Malé Asie (Rusko, Arménie, Turecko), západní část Malého a Velkého Kavkazu, Pontské pohoří. Vertikální rozmezí od 400 do 2 200 m n. m. První introdukce v Evropě je uváděna z roku 1840, na území ČR poprvé vysazená na Sychrově v roce 1845 (A. M. Svoboda ji dokládá už z roku 1840). Je nazvána podle ruského botanika finského původu Alexandra D. Nordmanna.
Charakteristika: vysoký strom, dorůstající 30-50 m výšky a 1,5-2(-3) m v průměru kmene. Koruna jehlancovitého tvaru s velmi pravidelným větvením, u solitér sahající až k zemi. Borka šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Letorosty žlutozelené nebo světle hnědé, krátce tmavě chlupaté. Pupeny vejčité, zašpičatělé, hnědé, kryté slabě kýlnatými šupinami, bez pryskyřice (podobné jako u Abies alba). Jehlice na spodní straně větviček uspořádané hřebenitě, na svrchní straně směřující dopředu, hustě kryjí větvičku. Jsou 20-35 mm dlouhé, 2-2,5 mm široké, na konci zaokrouhlené nebo vykrojené, svrchu tmavě zelené, lesklé, vespod s 2 bílými pruhy. Samčí šištice červené, samičí zelenožluté až načervenalé. Šišky podobné jako u druhu. Roste převážně v oblastech podnebí oceánického ladění, srážky se zde pohybují od 800 do 2 400 mm, snáší i horské chladné klima vysokých poloh. Toleruje hluboký zástin, dobře však roste i na osluněných plochách. Pod podrostem vydrží v zástinu mimořádně dlouhou dobu. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zvláště dostatečnou relativní vlhkost vzduchu.Je citlivá na vysoké letní teploty a silné mrazy. V oblasti původního výskytu se jí nejlépe daří ve vlhkých úzkých soutěskách, na hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí. Na Kavkaze roste často v nesmíšených porostech.
Charakteristika: vysoký strom, dorůstající 30-50 m výšky a 1,5-2(-3) m v průměru kmene. Koruna jehlancovitého tvaru s velmi pravidelným větvením, u solitér sahající až k zemi. Borka šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Letorosty žlutozelené nebo světle hnědé, krátce tmavě chlupaté. Pupeny vejčité, zašpičatělé, hnědé, kryté slabě kýlnatými šupinami, bez pryskyřice (podobné jako u Abies alba). Jehlice na spodní straně větviček uspořádané hřebenitě, na svrchní straně směřující dopředu, hustě kryjí větvičku. Jsou 20-35 mm dlouhé, 2-2,5 mm široké, na konci zaokrouhlené nebo vykrojené, svrchu tmavě zelené, lesklé, vespod s 2 bílými pruhy. Samčí šištice červené, samičí zelenožluté až načervenalé. Šišky podobné jako u druhu. Roste převážně v oblastech podnebí oceánického ladění, srážky se zde pohybují od 800 do 2 400 mm, snáší i horské chladné klima vysokých poloh. Toleruje hluboký zástin, dobře však roste i na osluněných plochách. Pod podrostem vydrží v zástinu mimořádně dlouhou dobu. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zvláště dostatečnou relativní vlhkost vzduchu.Je citlivá na vysoké letní teploty a silné mrazy. V oblasti původního výskytu se jí nejlépe daří ve vlhkých úzkých soutěskách, na hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí. Na Kavkaze roste často v nesmíšených porostech.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)