Původ: endemit tureckého pohoří Taurus. U nás bývá vysazován na zahradních skalkách.
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá rostlina, 10-15 cm vysoká, trávovité listy se objevují společně s jasně žlutými květy, kvete koncem zimy a začátkem jara.V kultuře je tento druh poměrně problematický, vyžaduje suché léto po zatažení listů.
ALLIUM SCHOENOPRASUM L.- pažitka pobřežní horská
Původ: cirkumpolární rozšíření, hory mírného pásma, u nás v Hrubém Jeseníku, v Krkonoších a u Nového Boru.
Charakteristika: vytrvalá bylina s oddenkem (nevýrazná cibule), v dolní části olistěnou přímou lodyhou a kulovitým květenstvím. Tento horský poddruh je velice podobný pažitce pobřežní pravé, která je u nás rozšířená v nížinných oblastech (Allium schoenoprasum subsp.schoenoprasum - v tomto případě jde vlastně o původní pažitku, běžně pěstovanou v zahradách).
Dává přednost vlhkým místům, roste přímo na prameništích, v korytech potoků, v nevysychavých bažinách a mokřadech. Pažitku pobřežní horskou řadíme k ohroženým druhům.
Charakteristika: vytrvalá bylina s oddenkem (nevýrazná cibule), v dolní části olistěnou přímou lodyhou a kulovitým květenstvím. Tento horský poddruh je velice podobný pažitce pobřežní pravé, která je u nás rozšířená v nížinných oblastech (Allium schoenoprasum subsp.schoenoprasum - v tomto případě jde vlastně o původní pažitku, běžně pěstovanou v zahradách).
Dává přednost vlhkým místům, roste přímo na prameništích, v korytech potoků, v nevysychavých bažinách a mokřadech. Pažitku pobřežní horskou řadíme k ohroženým druhům.
PINUS MUGO Turra - borovice kleč
Původ: Alpy, Apeniny, hory Balkánu, Karpaty, u nás je původní jen v Krkonoších, Jizerských horách a na Šumavě, jinde byla vysazena.
Charakteristika: keř až 2 m vysoký, kmeny zakřivené, položené a na konci vystoupavé, dřevo velmi tuhé, tvrdé, těžké, borka šedohnědá, šupinovitá. Pupeny protáhle vejcovité, jehlice po 2, šišky symetrické, přisedlé nebo kratičce stopkaté. Druh je poměrně variabilní, rozdíly jsou v délce jehlic a tvaru šišek.Roste na horských holích nad hranicí lesa, v nižších polohách na skalách, sutích, výjimečně i rašeliništích. Jako okrasná dřevina bývá vysazována v parcích a zahradách, v minulosti se ze dřeva této borovice získával terpentýn.
Charakteristika: keř až 2 m vysoký, kmeny zakřivené, položené a na konci vystoupavé, dřevo velmi tuhé, tvrdé, těžké, borka šedohnědá, šupinovitá. Pupeny protáhle vejcovité, jehlice po 2, šišky symetrické, přisedlé nebo kratičce stopkaté. Druh je poměrně variabilní, rozdíly jsou v délce jehlic a tvaru šišek.Roste na horských holích nad hranicí lesa, v nižších polohách na skalách, sutích, výjimečně i rašeliništích. Jako okrasná dřevina bývá vysazována v parcích a zahradách, v minulosti se ze dřeva této borovice získával terpentýn.
Ovoce
Mezi ovoce zahrnujeme dřevinné druhy i s plody sladké a kysele nasládlé chuti. Ale existuje i několik bylinných druhů, jako jsou jahody. Dřevinné ovocné druhy obvykle vyžadují roubování, protože pěstované kultivary nejsou homozygotní. Znamená to, že rostliny, které vyrostou z jejich semen, štěpí. K zajištění pravidelného a vysokého výnosu je u dřevinných druhů potřebný řez, jehož účelem je vytvořit pravidelnou korunu, dostatečně světlou, a pokud druh plodí na mladých letorostech, pak je potřebné, aby se řezem vytvořil jejich dostatečný počet. Mnohé druhy ovoce můžeme při teplotách kolem 5 °C dobře skladovat, například ve sklepích, některé i přes celou zimu. Důležitá je také vysoká vlhkost vzduchu a větrání, aby druhy neschly a nebyly napadané onemocněními. Jiné druhy musíme konzervovat. Možné je zmrazování, sušení nebo výroba kompotů, kandovaného ovoce, džemů a marmelád. Nejvhodnější je však konzumovat ovoce v syrovém stavu, protože obvykle jenom takové ovoce vyniká vysokým obsahem vitaminu C.
HEDERA HELIX L. - břečťan popínavý
Původ: Evropa a jihozápadní Asie - na sever zasahuje až do jižní Skandinávie, východně po Ukrajinu, Kavkaz a severní Irák. U nás se vyskytuje poměrně hojně, často se také pěstuje v zahradách.
Charakteristika: plazivý nebo popínavý keř, stonek větvený, až 20 m dlouhý, plazivý nebo popínavý, listy vždy zelené, dlouze řapíkaté. Květy zelenavě žluté, vykvétají pouze staré popínavé exempláře - údajně až ve stáří 70 let. Plodem jsou kulovité bobule, v době zralosti modročerné. Druh je velice variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, také ve způsobu růstu.Roste ve stinných listnatých lesích a na skalách, na starých zdech, na půdách humózních, neutrálních až slabě kyselých, v pásmu od nížin do podhůří. Pěstuje se také v zahradách, byla vyšlechtěna řada kulturních forem, které se vyznačují odlišným vzrůstem, tvarem i barvou listů, některé se pěstují také jako pokojové rostliny.V antice byl břečťan symbolem veselosti a opilství, břečťanový věnec byl atributem tehdejších bohů nevázaného života. Je dobře známa jako léčivá rostlina, individuální užití se však nedoporučuje, rostlina je totiž jedovatá. Plody se v minulosti využívaly jako barvivo na látky.
Charakteristika: plazivý nebo popínavý keř, stonek větvený, až 20 m dlouhý, plazivý nebo popínavý, listy vždy zelené, dlouze řapíkaté. Květy zelenavě žluté, vykvétají pouze staré popínavé exempláře - údajně až ve stáří 70 let. Plodem jsou kulovité bobule, v době zralosti modročerné. Druh je velice variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, také ve způsobu růstu.Roste ve stinných listnatých lesích a na skalách, na starých zdech, na půdách humózních, neutrálních až slabě kyselých, v pásmu od nížin do podhůří. Pěstuje se také v zahradách, byla vyšlechtěna řada kulturních forem, které se vyznačují odlišným vzrůstem, tvarem i barvou listů, některé se pěstují také jako pokojové rostliny.V antice byl břečťan symbolem veselosti a opilství, břečťanový věnec byl atributem tehdejších bohů nevázaného života. Je dobře známa jako léčivá rostlina, individuální užití se však nedoporučuje, rostlina je totiž jedovatá. Plody se v minulosti využívaly jako barvivo na látky.
Rozmnožování jehličnanů
Nejpřirozenější a nejproduktivnější způsob rozmnožování dřevin je generativní množení – výsevy semen. Přináší vitální potomstvo přirozeného vzhledu, můžeme jej ale použít jen u základních druhů a kultivarů s geneticky ustálenými vlastnostmi, produkujících u nás klíčivá semena. Vysejeme-li semena kultivarů vzešlých z několikanásobného křížení, bývá potomstvo různorodé a jen v malém procentu rodičům podobné. Některé hybridní kultivary klíčivá semena vůbec neprodukují. Pro uchování jedinečných vlastností kultivarů je tedy nutné množení vegetativní, to je štěpování a řízkování.
JUNIPERUS COMMUNIS L. subsp. COMMUNIS - jalovec obecný pravý
Původ: Evropa, Asie, u nás byl dříve rozšířen po celém území, dnes silně ustupuje, roztroušeně roste jen tam, kde byl dříve hojný.
Charakteristika: vzpřímeně rostoucí keř až malý strom s jedním nebo i více kmeny, 5-15 m vysoký, koruna je kuželovitá, ale často i nepravidelně rozložitá, jehlice vyrůstají v trojčetných přeslenech, jsou rovné, dlouze zašpičatělé. Roste na pastvinách, při krajích lesa, písčinách a skalnatých místech, vždy na slunečních místech, v pásmu od nížin až do hor. Často bývá vysazován také v zahradách, obvykle se pěstují četné druhy, především sloupovitého vzrůstu. Samotný botanický druh je značně variabilní, rozdíly v tvaru koruny, délce a tvaru jehlic i tvaru plodů.
Jalovec je znám jako významná léčivá rostlina, své vyhrazené místo měl i v magii, zužitkovávalo se i jeho vonné dřevo. Plody se využívají při přípravě oleje i destilátů, stejně jako koření v kuchyni. Jalovec obecný pravý patří mezi ohrožené druhy naší květeny.
Charakteristika: vzpřímeně rostoucí keř až malý strom s jedním nebo i více kmeny, 5-15 m vysoký, koruna je kuželovitá, ale často i nepravidelně rozložitá, jehlice vyrůstají v trojčetných přeslenech, jsou rovné, dlouze zašpičatělé. Roste na pastvinách, při krajích lesa, písčinách a skalnatých místech, vždy na slunečních místech, v pásmu od nížin až do hor. Často bývá vysazován také v zahradách, obvykle se pěstují četné druhy, především sloupovitého vzrůstu. Samotný botanický druh je značně variabilní, rozdíly v tvaru koruny, délce a tvaru jehlic i tvaru plodů.
Jalovec je znám jako významná léčivá rostlina, své vyhrazené místo měl i v magii, zužitkovávalo se i jeho vonné dřevo. Plody se využívají při přípravě oleje i destilátů, stejně jako koření v kuchyni. Jalovec obecný pravý patří mezi ohrožené druhy naší květeny.
SALIX RETICULATA L. - vrba síťnatá
Původ: severské a horské oblasti severní polokoule, u nás se nevyskytuje, objevuje se ve slovenských horách (Malá Fatra, Západní, Vysoké a Belianské Tatry).
Charakteristika: nízký plazivý keřík, do 20 cm vysoký, kořenující větve jsou rozloženy na zemi (často zakryty mechy), okrouhlé řapíkaté listy jsou kožovité, se zřetelnou síťnatou žilnatinou, na rubu šedobílé, 1-3 cm velké jehnědy jsou tenké. Roste na kamenitých holích a skalách, často na místech s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, většinou na vápenci. Jedná se o glaciální relikt, který se do střední Evropy dostal při postupu kontinentálního ledovce ze severu. Po jeho ústupu se tato vrba dochovala ve vysokohorských polohách a osídlila nová stanoviště. Na Slovensku řadíme vrbu síťnatou k velmi ohroženým druhům.
Charakteristika: nízký plazivý keřík, do 20 cm vysoký, kořenující větve jsou rozloženy na zemi (často zakryty mechy), okrouhlé řapíkaté listy jsou kožovité, se zřetelnou síťnatou žilnatinou, na rubu šedobílé, 1-3 cm velké jehnědy jsou tenké. Roste na kamenitých holích a skalách, často na místech s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, většinou na vápenci. Jedná se o glaciální relikt, který se do střední Evropy dostal při postupu kontinentálního ledovce ze severu. Po jeho ústupu se tato vrba dochovala ve vysokohorských polohách a osídlila nová stanoviště. Na Slovensku řadíme vrbu síťnatou k velmi ohroženým druhům.
DACTYLORHIZA INCARNATA (L.) Soó - prstnatec pleťový
Původ: západní, střední a jihovýchodní Evropa, mírná Asie, u nás poněkud hojněji rozšířen na jižní Moravě.
Charakteristika: orchidej vyhledává slunná a značně vlhká místa, především na vápenci. Prstnatec pleťový je velice variabilním druhem.
Prstnatec pleťový pravý je v Červeném seznamu uveden mezi silně ohroženými druhy naší květeny, stejně je chráněn zákonem, je také zahrnut do mezinárodní úmluvy o obchodu.
Charakteristika: orchidej vyhledává slunná a značně vlhká místa, především na vápenci. Prstnatec pleťový je velice variabilním druhem.
Prstnatec pleťový pravý je v Červeném seznamu uveden mezi silně ohroženými druhy naší květeny, stejně je chráněn zákonem, je také zahrnut do mezinárodní úmluvy o obchodu.
ALLIUM URSINUM L. - česnek medvědí
Původ: téměř celá Evropa, od Britských ostrovů přes Francii a střední Evropu po západní Ukrajinu, i Španělsko, Itálie, jižní Balkán, Malá Asie, Kavkaz, západní Rusko, Pobaltí a jižní Skandinávie.
V Čechách se vyskytuje na celém území hojně
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá bylina, 20-50 cm vysoká, lodyha přímá, bezlistá, listy přízemní, ploché, řapíkaté, bez vyniklé žilnatiny, květenství řídký lichookolík, polokulovitý, květy drobné, bílé. Plodem je tobolka.
U nás jsou k vidění dva poddruhy: A. u. subsp. ursinum (květní stopky drsné) - rozšířený převážně v Čechách, A. u. subsp. ucrainicum (květní stopky hladké) - rozšířený na Moravě. Roste v listnatých lesích, na půdách vlhkých, slabě kyselých, v pásmu od nížin až do hor.
Česnek medvědí je znám jako léčivá rostlina - používal se především v minulosti na pročištění žaludku a střev, proti parazitům i na snížení tlaku, pro svou výraznou chuť se přidával také do pokrmů. Nadměrné požití může vyvolat projevy otravy. Je zajímavým poznatkem, že česnek medvědí se objevuj v okolí archeologických nalezišť.
V Čechách se vyskytuje na celém území hojně
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá bylina, 20-50 cm vysoká, lodyha přímá, bezlistá, listy přízemní, ploché, řapíkaté, bez vyniklé žilnatiny, květenství řídký lichookolík, polokulovitý, květy drobné, bílé. Plodem je tobolka.
U nás jsou k vidění dva poddruhy: A. u. subsp. ursinum (květní stopky drsné) - rozšířený převážně v Čechách, A. u. subsp. ucrainicum (květní stopky hladké) - rozšířený na Moravě. Roste v listnatých lesích, na půdách vlhkých, slabě kyselých, v pásmu od nížin až do hor.
Česnek medvědí je znám jako léčivá rostlina - používal se především v minulosti na pročištění žaludku a střev, proti parazitům i na snížení tlaku, pro svou výraznou chuť se přidával také do pokrmů. Nadměrné požití může vyvolat projevy otravy. Je zajímavým poznatkem, že česnek medvědí se objevuj v okolí archeologických nalezišť.
ACONITUM VARIEGATUM L. - oměj pestrý
Původ: střední Evropa, od Švýcarska po Východní Karpaty, u nás nejčastěji v horách, vyskytuje se však i v nižších polohách
Charakteristika: vytrvalá bylina se statnou lodyhou, velké květy v hroznu
Objevuje se na stanovištích často pohromadě s Aconitum callibotryon. Oměj pestrý je velice variabilním druhem, jeho výška i tvar lodyhy velmi podléhá vlivu světelných poměrů na stanovišti. Rozlišuje se proto řada variant.Vyskytuje se v lužních lesích a podél vodních toků, vystupuje až do subalpínského stupně. Stejně jako jiné oměje je i tento druh prudce jedovatý. Oměj pestrý patří k ohroženým druhům.
Charakteristika: vytrvalá bylina se statnou lodyhou, velké květy v hroznu
Objevuje se na stanovištích často pohromadě s Aconitum callibotryon. Oměj pestrý je velice variabilním druhem, jeho výška i tvar lodyhy velmi podléhá vlivu světelných poměrů na stanovišti. Rozlišuje se proto řada variant.Vyskytuje se v lužních lesích a podél vodních toků, vystupuje až do subalpínského stupně. Stejně jako jiné oměje je i tento druh prudce jedovatý. Oměj pestrý patří k ohroženým druhům.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)