Původ: původní výskyt snad zahrnuje jižní a střední Evropu, jižní oblasti Velké Británie, na východ sahá patrně do Malé a Přední Asie a Zakavkazí. Výskyt v ostatních oblastech je nepůvodní (např. Skandinávie, Rusko, Ukrajina, Severní Amerika, Nový Zéland a jinde). U nás roste hojně po celém území, s výjimkou vyšších horských poloh.
Charakteristika: vytrvalá bylina, vysoká do 15 cm. Květy mají v průměru 15-30 mm, jejich barva je nejčastěji bílá s růžovým nádechem, vzácně květy bývají zbarveny až do červena. Při mírné zimě kvete sedmikráska skoro celý rok. Chudobka s oblibou roste v okolí lidských sídel (zahrady, okolí cest a silnic, parky atd.). Má ráda hlavně slunná stanoviště a mírně vlhké půdy. Dodnes se používá jako léčivka, přidává se i do bylinných čajů. Květy se proslazují cukrem a vzniká tzv. falešný med. Využívá se při zánětech cest dýchacích. Zevně potom při vyrážkách. Sedmikráska se pěstuje hlavně jako dvouletka, byly vyšlechtěny i kultivary s plnými květy. Barva květů je variabilní - od bílé až po tmavě červenou. V okrasném trávníku je často chápána jako houževnatý plevel
Prha arnika
Původ: Evropa, na jihu kontinentu od Portugalska po Jižní Karpaty, na severu od jižního Norska po Pobaltí, v Čechách se vyskytuje roztroušeně v horských oblastech, na Moravě pouze v Hrubém Jeseníku, v Moravskoslezských Beskydech a na Dačicku.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, chudě větvenou lodyhou, s listy v přízemní růžici přisedlými, celokrajnými, na lodyze s 1-3 páry listů vstřícnými, úbor je žlutý až žlutooranžový. Nalezneme ji na loukách, vřesovištích a lesních světlinách od podhůří po subalpínský stupeň, vždy na kyselé půdě. Arnika patří mezi prastará léčivé rostliny, vždy byla ceněna tinktura z květů této byliny, škála jejího používání byla velice široká - od pohmožděnin a revmatismu až po léčbu mrtvice. Její sběr vedl na mnoha místech ke zničení původních stanovišť. Prha arnika patří k ohroženým druhů naší květeny.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, chudě větvenou lodyhou, s listy v přízemní růžici přisedlými, celokrajnými, na lodyze s 1-3 páry listů vstřícnými, úbor je žlutý až žlutooranžový. Nalezneme ji na loukách, vřesovištích a lesních světlinách od podhůří po subalpínský stupeň, vždy na kyselé půdě. Arnika patří mezi prastará léčivé rostliny, vždy byla ceněna tinktura z květů této byliny, škála jejího používání byla velice široká - od pohmožděnin a revmatismu až po léčbu mrtvice. Její sběr vedl na mnoha místech ke zničení původních stanovišť. Prha arnika patří k ohroženým druhů naší květeny.
Oregano neboli staročeská dobromysl
Dobromysl obecná známá jako koření oregano pocházející ze Středozemí roste na našich loukách. V zahradě se pěstuje od nepaměti jako zázračně léčivé koření.
K nám se dováží tato silnější, na silice bohatší odrůda. V Českých zahradách a na stráních dobromysl nemá takovou sílu v aroma a chuti.
Nenápadné bylince se od nepaměti připisovala kouzelná moc. Dala se její pomocí přičarovat láska a patřila mezi tzv. "svatojánské kvítí" – natrhané na svátek sv. Jana mělo po celý rok ochraňovat lidi i domácí zvířata před nemocemi.
Dobromysl je divoká rostlina. Roste na loukách a stráních od nížin do střední poloh. V zahrádce se pěstuje také, často pod označením oregano. Byly vyšlechtěny mnohé kultivary se silnější chutí, nízké, zakrslé, s pestrými lístky. Velmi snadno se množí a může se stát, že zakalí mysl zahrádkáře, když „zaplevelí" celý záhon. Ti méně ochotní krotit ji neustále v růstu mohou dobromysl pěstovat v nádobách.
K nám se dováží tato silnější, na silice bohatší odrůda. V Českých zahradách a na stráních dobromysl nemá takovou sílu v aroma a chuti.
Nenápadné bylince se od nepaměti připisovala kouzelná moc. Dala se její pomocí přičarovat láska a patřila mezi tzv. "svatojánské kvítí" – natrhané na svátek sv. Jana mělo po celý rok ochraňovat lidi i domácí zvířata před nemocemi.
Dobromysl je divoká rostlina. Roste na loukách a stráních od nížin do střední poloh. V zahrádce se pěstuje také, často pod označením oregano. Byly vyšlechtěny mnohé kultivary se silnější chutí, nízké, zakrslé, s pestrými lístky. Velmi snadno se množí a může se stát, že zakalí mysl zahrádkáře, když „zaplevelí" celý záhon. Ti méně ochotní krotit ji neustále v růstu mohou dobromysl pěstovat v nádobách.
Miláček kaktus
Přinesli jsme si domů krásně kvetoucí kaktus a on už nekvete? Pošilháváme po pichlavé kouli v zahradnictví či supermarketu, ale bojíme se pustit do jeho pěstování? Škoda. Kaktusy jsou nenáročné a velmi vděčné rostliny. Vyžadují jen trochu zvláštní zacházení.
Kdy si nechat zajít chuť?
Pokud máme tendenci kytky topit v hektolitrech vody,
když je náš byt temnou a chladnou jeskyní,
jestliže všechna naše okna míří na sever, máme-li vůbec nějaká okna.
Kaktusy potřebují přímé sluneční světlo. Milují tedy parapety jižních, západních a východních oken, kde jsou co nejblíže sklu. Pokud máme ale kupříkladu stůl přímo u jižního okna, snese bodlinatý zelenáč také místo vzdálené až 50 cm od okna. V létě milují pobyt na parapetu vně okna, na balkoně nebo terase, kde jim však nehrozí přemokření během vydatných dešťů.
Kdy si nechat zajít chuť?
Pokud máme tendenci kytky topit v hektolitrech vody,
když je náš byt temnou a chladnou jeskyní,
jestliže všechna naše okna míří na sever, máme-li vůbec nějaká okna.
Kaktusy potřebují přímé sluneční světlo. Milují tedy parapety jižních, západních a východních oken, kde jsou co nejblíže sklu. Pokud máme ale kupříkladu stůl přímo u jižního okna, snese bodlinatý zelenáč také místo vzdálené až 50 cm od okna. V létě milují pobyt na parapetu vně okna, na balkoně nebo terase, kde jim však nehrozí přemokření během vydatných dešťů.
ANDROSACE OBTUSIFOLIA All. - pochybek tupolistý
Původ: hory jižní a střední Evropy (Alpy, Apeniny, Karpaty, Sudety, hory Balkánského poloostrova). U nás neroste, objevuje se na polské straně Krkonoš, na Slovensku ve Vysokých a Nízkých Tatrách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 2-10 cm vysoká, volně trsnatá nebo s jednotlivými růžicemi, stvol přímý, kratičce plstnatý, listy v přízemní růžici podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji chlupaté, koruna 6-9 mm v průměru, bílá nebo narůžovělá, v ústí žlutá, trubka kratší než kalich, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Roste na skalách a holích, většinou na silikátovém podkladu, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (do 3500 m n. m.).Občas se tento druh pochybku objevuje i v kultuře, pěstuje se jako skalnička, jeho kultivace však není v nížinách jednoduchá. Na Slovensku je pochybek tupolistý z hlediska ohrožení hodnocen jako druh zranitelný, je zde také chráněn zákonem. K chráněným druhům patří i v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 2-10 cm vysoká, volně trsnatá nebo s jednotlivými růžicemi, stvol přímý, kratičce plstnatý, listy v přízemní růžici podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji chlupaté, koruna 6-9 mm v průměru, bílá nebo narůžovělá, v ústí žlutá, trubka kratší než kalich, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Roste na skalách a holích, většinou na silikátovém podkladu, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (do 3500 m n. m.).Občas se tento druh pochybku objevuje i v kultuře, pěstuje se jako skalnička, jeho kultivace však není v nížinách jednoduchá. Na Slovensku je pochybek tupolistý z hlediska ohrožení hodnocen jako druh zranitelný, je zde také chráněn zákonem. K chráněným druhům patří i v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
Tenerife
Tvar trojúhelníku, na délku 80, na šířku nějakých 60 kilometrů. Kolem Atlantik, pár ostrovů, kterým se říká Kanárské, podnebí teplé, lidé mluví španělsky, rádi popíjejí víno a jsou skoro permanentně v pohodě...
Na Tenerife se setkáme s několika vegetačními pásmy. Zásadní klimatické rozdíly jsou mezi jihem a severem ostrova, další odlišnosti s sebou přináší odlišná nadmořská výška jednotlivých částí ostrova. Jih ostrova je horký, suchý, sever teplý a poměrně dosti vlhký. O pravidelný přísun srážek se zde starají pasátové mraky, které nad ostrov přicházejí z Atlantiku.
Už na pobřeží najdeme velmi typický endemický druh tohoto ostrova. Je jím Argyranthemum frutescens, na ostrově se vyskytuje v několika poddruzích a řadě variet, setkáme se s ním na pobřeží, stejně jako v horách. Z dalších druhů zde jistě uvidíme Hyoscyamus albus, Mesembryanthemum crystallinum a Mesembryanthemum nodiflorum.
K nejzajímavějším druhů patří Ceropegia fusca, Euphorbia balsamifera, endemické Euphorbi canariensis, Periplaca laevigata, Plocama pendula a Retama raetam.
Na Tenerife se setkáme s několika vegetačními pásmy. Zásadní klimatické rozdíly jsou mezi jihem a severem ostrova, další odlišnosti s sebou přináší odlišná nadmořská výška jednotlivých částí ostrova. Jih ostrova je horký, suchý, sever teplý a poměrně dosti vlhký. O pravidelný přísun srážek se zde starají pasátové mraky, které nad ostrov přicházejí z Atlantiku.
Už na pobřeží najdeme velmi typický endemický druh tohoto ostrova. Je jím Argyranthemum frutescens, na ostrově se vyskytuje v několika poddruzích a řadě variet, setkáme se s ním na pobřeží, stejně jako v horách. Z dalších druhů zde jistě uvidíme Hyoscyamus albus, Mesembryanthemum crystallinum a Mesembryanthemum nodiflorum.
K nejzajímavějším druhů patří Ceropegia fusca, Euphorbia balsamifera, endemické Euphorbi canariensis, Periplaca laevigata, Plocama pendula a Retama raetam.
VIOLA ODORATA L. - violka vonná
Původ: Evropa, na severu po jižní Švédsko a Finsko, na východě po střed evropské části Ruska. Roste také v severní Africe, Malé Asii a najdeme ji i na Kavkaze.
Charakteristika: Nízká rostlina s většinou hustými listy v přízemní růžici. Kvete jako jedna z brzkých jarních rostlin a to sytě modrofialovými květy, někdy červenofialovými, zřídka se můžeme setkat s bíle kvetoucími populacemi. Roste na částečně zastíněných a osluněných místech, v nízkých trávnících, křovinách, sadech, parcích.Violka vonná je pěstovaná od středověku a od této doby zplaňuje. Byla používána v lidovém léčitelství. Květy výrazně vonní a to i na větší vzdálenost. Proto byla - a ještě výjimečně stále je - používána jako surovina pro voňavkářství.
Charakteristika: Nízká rostlina s většinou hustými listy v přízemní růžici. Kvete jako jedna z brzkých jarních rostlin a to sytě modrofialovými květy, někdy červenofialovými, zřídka se můžeme setkat s bíle kvetoucími populacemi. Roste na částečně zastíněných a osluněných místech, v nízkých trávnících, křovinách, sadech, parcích.Violka vonná je pěstovaná od středověku a od této doby zplaňuje. Byla používána v lidovém léčitelství. Květy výrazně vonní a to i na větší vzdálenost. Proto byla - a ještě výjimečně stále je - používána jako surovina pro voňavkářství.
ERYTHRONIUM DENS-CANIS L. - kandík psí zub
Původ: Jde o evropský druh s těžištěm výskytu v jižní části kontinentu (Pyrenejský poloostrov, Balkán). Areál je však značně nespojitý. Střední Evropou prochází severní hranice areálu a je zde jen několik izolovaných výskytů. V ČR i SR má výskyt na samotné severní hranici svého celkového rozšíření a vyskytuje se zde jen na několika málo lokalitách (Střední Čechy – Medník, Slovenský kras – Brzotínské skály, Muránská planina).
Charakteristika: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou. Výška 10–20 cm. Lodyha je přímá, lysá červenonachově naběhlá, oblá. Listy jsou většinou jen dva nachově skvrnité. Nící květ je jeden, okvětní lístky jsou různě sytě růžové. Plodem je vejčitá tobolka. Doba květu je březen až duben.Typickými biotopy jsou světlé listnaté háje, místy i skalní stanoviště.V obou zemích je pro svoji vzácnost řazen ke kriticky ohroženým taxonům a chráněn i zákonem
Charakteristika: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou. Výška 10–20 cm. Lodyha je přímá, lysá červenonachově naběhlá, oblá. Listy jsou většinou jen dva nachově skvrnité. Nící květ je jeden, okvětní lístky jsou různě sytě růžové. Plodem je vejčitá tobolka. Doba květu je březen až duben.Typickými biotopy jsou světlé listnaté háje, místy i skalní stanoviště.V obou zemích je pro svoji vzácnost řazen ke kriticky ohroženým taxonům a chráněn i zákonem
ULEX EUROPAEUS L. - hlodáš evropský
Původ: jižní a západní Evropa - od Portugalska po Británii, východně po Itálii, v řadě oblastí světa zavlečen: Makaronésie, ve dvacátých letech 19. století byl vysazen v Austrálii a na Novém Zélandě, později zavlečen i do Střední a Severní Ameriky (Kostarika, západní i východní pobřeží USA) a na Havajské ostrovy. V některých zemích, kde je jeho výskyt nepůvodní, se projevuje jako značně invazní druh. U nás se pěstuje v zahradách a parcích, zplaňuje jen vzácně.
Charakteristika: keř, 1-2 m vysoký, hustě větvený, trnitý, větve žebernaté, tmavě zelené, listy ztrnovatělé, čárkovitě trojúhelníkovité, květy asi 2 cm dlouhé, vonné, koruna žlutá, hlavní doba květu trvá od ledna do července, ojedinělé květy se objevují na rostlině po celý rok. Plodem je lusk. Roste na suchých, skalnatých a písčitých stanovištích, na mýtinách, kolem cest i ve světlých lesích.
Charakteristika: keř, 1-2 m vysoký, hustě větvený, trnitý, větve žebernaté, tmavě zelené, listy ztrnovatělé, čárkovitě trojúhelníkovité, květy asi 2 cm dlouhé, vonné, koruna žlutá, hlavní doba květu trvá od ledna do července, ojedinělé květy se objevují na rostlině po celý rok. Plodem je lusk. Roste na suchých, skalnatých a písčitých stanovištích, na mýtinách, kolem cest i ve světlých lesích.
VACCINIUM MYRTILLUS L. - borůvka
Původ: Evropa (na jihu pouze v horách), Kavkaz, Sibiř, Mongolsko. U nás se vyskytuje hojně v horách, ve středních polohách roztroušeně, v teplých oblastech vzácně.
Charakteristika: opadavý keřík, 15-60 cm vysoký, větve vystoupavé nebo přímé, hranaté, zelené, listy vejčité až vejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené, na okrajích zoubkaté až pilovité. Květy nící, vyrůstají v úžlabí listů, kalich mělce až neznatelně vykrojený, koruna kulovitě baňkovitá, bílá nebo narůžovělá. Plodem jsou kulovité bobule, většinou modročerné, dužnaté. Druh je značně variabilní ve velikosti, tvaru listů i barvě plodů, rozeznává se řada variet a forem. Roste v jehličnatých a listnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, půdy vyhledává kyselé, chudé na živiny, nevysychavé. Borůvka je známou lesní plodinou, používá se v kuchyni i v lidovém léčitelství. Její sběr by měl být koordinován, rozhodně je nutné vyloučit masový sběr v chráněných územích, při kterém je ničen nejen porost borůvek, ale často i okolí.
Charakteristika: opadavý keřík, 15-60 cm vysoký, větve vystoupavé nebo přímé, hranaté, zelené, listy vejčité až vejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené, na okrajích zoubkaté až pilovité. Květy nící, vyrůstají v úžlabí listů, kalich mělce až neznatelně vykrojený, koruna kulovitě baňkovitá, bílá nebo narůžovělá. Plodem jsou kulovité bobule, většinou modročerné, dužnaté. Druh je značně variabilní ve velikosti, tvaru listů i barvě plodů, rozeznává se řada variet a forem. Roste v jehličnatých a listnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, půdy vyhledává kyselé, chudé na živiny, nevysychavé. Borůvka je známou lesní plodinou, používá se v kuchyni i v lidovém léčitelství. Její sběr by měl být koordinován, rozhodně je nutné vyloučit masový sběr v chráněných územích, při kterém je ničen nejen porost borůvek, ale často i okolí.
THLASPI ROTUNDIFOLIUM (L.) Gaudin - penízek
Původ: endemit Alp, vyskytuje se zde v několika geograficky oddělených poddruzích,
Charakteristika: vytrvalá trsnatá bylina s dlouhými a v suti se proplétajícími kořenujícími výběžky, 5-15 cm vysoká. Listy v drobné přízemní růžici, okrouhlé, celokrajné, lodyžní lístky střídavé, kopinaté. Květenstvím je hrozen, květy v průměru 6-11 mm, 4četné, světle fialové, silně vonné. Kvete od května do září, plodem je šešulka.Roste na skalnatých svazích a především na kamenitých sutích, na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (až do 3000 m n. m.). Je to tzv. "sněhový běžec" - v zimním období jej žene vítr po povrchu sněhové pokrývky, a tak roznáší jeho semena.
Charakteristika: vytrvalá trsnatá bylina s dlouhými a v suti se proplétajícími kořenujícími výběžky, 5-15 cm vysoká. Listy v drobné přízemní růžici, okrouhlé, celokrajné, lodyžní lístky střídavé, kopinaté. Květenstvím je hrozen, květy v průměru 6-11 mm, 4četné, světle fialové, silně vonné. Kvete od května do září, plodem je šešulka.Roste na skalnatých svazích a především na kamenitých sutích, na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (až do 3000 m n. m.). Je to tzv. "sněhový běžec" - v zimním období jej žene vítr po povrchu sněhové pokrývky, a tak roznáší jeho semena.
DIONYSIA TAPETODES Bunge - dionýsie
Původ: severní Írán, Pákistán, Afghánistán a Turkmenistán. U nás se objevuje velice vzácně výhradně v kultuře, trochu častěji vlastně až od posledního desetiletí 20. století.
Charakteristika: vytrvalá bylina, listy v drobných asi 5 mm širokých rozetách, které vytvářejí pevné a každoročně se zvyšující bochánky. Ve své domovině roste ve štěrbinách vápencových skal, většinou vyrůstá vertikálně, zpravidla na stanovištích s jihovýchodní nebo jihozápadní expozicí. V kultuře je potřebné ochránit listy rostliny před přímým deštěm, proto se vysazuje šikmo pod převisy kamenů nebo do skalničkových skleníků. Většinou se však ponechává v květináčích.
Charakteristika: vytrvalá bylina, listy v drobných asi 5 mm širokých rozetách, které vytvářejí pevné a každoročně se zvyšující bochánky. Ve své domovině roste ve štěrbinách vápencových skal, většinou vyrůstá vertikálně, zpravidla na stanovištích s jihovýchodní nebo jihozápadní expozicí. V kultuře je potřebné ochránit listy rostliny před přímým deštěm, proto se vysazuje šikmo pod převisy kamenů nebo do skalničkových skleníků. Většinou se však ponechává v květináčích.
VERONICA POLITA Fries - veronika lesklá
Původ: druh je původní patrně na Blízkém východě a jako archeofyt se rozšířil v mírném a boreálním pásu Eurasie od Británie po Japonsko, na severu po Skandinávii, kde je hojný až po Stockholm, na jih zasahuje do Afriky, od Etiopie po Maroko. Druhotně je rozšířen i v Severní Americe a na Novém Zélandu. Patří u nás spolu s rozrazilem perským mezi nejčastější druhy sekce Agrestes, na rozdíl od rozrazilu perského je však u nás zdomácnělým druhem delší dobu, patrně od starověku nebo od raného středověku.
Charakteristika: jednoletá bylina, lodyha je od báze větvená ve větší počet poléhavých, často růžicovitě rozprostřených, až na konci vystoupavých, 10-30 cm dlouhých větví, ty jsou oblé, roztroušeně až hustě chlupaté dvojími druhy chlupů, které se liší délkou i způsobem zakřivení.
Roste na polích, úhorech, rumištích, v zahradách a lomech, v pásmu od nížin po pahorkatiny.
Charakteristika: jednoletá bylina, lodyha je od báze větvená ve větší počet poléhavých, často růžicovitě rozprostřených, až na konci vystoupavých, 10-30 cm dlouhých větví, ty jsou oblé, roztroušeně až hustě chlupaté dvojími druhy chlupů, které se liší délkou i způsobem zakřivení.
Roste na polích, úhorech, rumištích, v zahradách a lomech, v pásmu od nížin po pahorkatiny.
ANDROMEDA POLIFOLIA L. - kyhanka sivolistá
Původ: cirkumpolární rozšíření - v Evropě od Skandinávie po jižní Francii, severní Itálii, Rumunsko a Ukrajinu, v Asii souvisle až po Japonsko, v Severní Americe od Aljašky po Atlantik. U nás se vyskytuje roztroušeně především v horských oblastech, v nižších polohách je mnohem vzácnější - vyskytuje se vlastně jen v Chebské a Třeboňské pánvi a na Dokesku, na Slovensku je ještě vzácnější, roste zde jen na dvou lokalitách na Oravě a v Tatrách.
Charakteristika: vždyzelený nízký keřík, 15-25 cm vysoký, dřevnatý oddenek plazivý, větve přímé i poléhavé, na koncích hustě listnaté, lysé, listy kopinaté, krátce řapíkaté, střídavé, na okraji podvinuté, lysé, na líci tmavě zelené, sivé na rubu. Květenství 3-7květé, kališní lístky trojúhelníkovité, korunní lístky srostlé v baňkovitou korunu, která je zpočátku růžová, později bílá. Plodem jsou kulovité tobolky.Roste na vrchovištích a rašeliništích, v pásmu od pahorkatin po subalpínský stupeň. Kyhanka sivolistá je pozoruhodným glaciálním reliktem, v ČR je zařazena k silně ohroženým druhům.
Charakteristika: vždyzelený nízký keřík, 15-25 cm vysoký, dřevnatý oddenek plazivý, větve přímé i poléhavé, na koncích hustě listnaté, lysé, listy kopinaté, krátce řapíkaté, střídavé, na okraji podvinuté, lysé, na líci tmavě zelené, sivé na rubu. Květenství 3-7květé, kališní lístky trojúhelníkovité, korunní lístky srostlé v baňkovitou korunu, která je zpočátku růžová, později bílá. Plodem jsou kulovité tobolky.Roste na vrchovištích a rašeliništích, v pásmu od pahorkatin po subalpínský stupeň. Kyhanka sivolistá je pozoruhodným glaciálním reliktem, v ČR je zařazena k silně ohroženým druhům.
krokus (šafrán)
Krokusy neboli šafrány jsou vděčnými jarními a podzimními trvalkami. Jarní krokusy vykvétají sotva sleze sníh. Na podzim naopak kvete šafrán pravý (Crocus sativus), jehož blizny jsou ceněným kořením.
Výška: 0,05–0,15 m; Tvar: trs
Krokusy kvetou na jaře ihned poté, co sleze sníh nebo rozmrzne půda. Tvoří často bohaté trsy a hodí se do trávníků, pod keře a do skalek. Podzimní šafrány mají stejné uplatnění, pouze kvetou jinou dobu.
Ostatní: Krokusy kvetou brzy na jaře, šafrány naopak na podzim v září až říjnu. Šafrány se vysazují v létě, krokusy na podzim.
Kvetení: únor až duben
Výsev: březen až květen, září až říjen
Výsadba: červenec až srpen, září až říjen
Výška: 0,05–0,15 m; Tvar: trs
Krokusy kvetou na jaře ihned poté, co sleze sníh nebo rozmrzne půda. Tvoří často bohaté trsy a hodí se do trávníků, pod keře a do skalek. Podzimní šafrány mají stejné uplatnění, pouze kvetou jinou dobu.
Ostatní: Krokusy kvetou brzy na jaře, šafrány naopak na podzim v září až říjnu. Šafrány se vysazují v létě, krokusy na podzim.
Kvetení: únor až duben
Výsev: březen až květen, září až říjen
Výsadba: červenec až srpen, září až říjen
IRIS DANFORDIAE (Baker) Boiss. - kosatec (kosateček) Danfordové
Původ: endemit tureckého pohoří Taurus. U nás bývá vysazován na zahradních skalkách.
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá rostlina, 10-15 cm vysoká, trávovité listy se objevují společně s jasně žlutými květy, kvete koncem zimy a začátkem jara.V kultuře je tento druh poměrně problematický, vyžaduje suché léto po zatažení listů.
Charakteristika: vytrvalá cibulnatá rostlina, 10-15 cm vysoká, trávovité listy se objevují společně s jasně žlutými květy, kvete koncem zimy a začátkem jara.V kultuře je tento druh poměrně problematický, vyžaduje suché léto po zatažení listů.
ALLIUM SCHOENOPRASUM L.- pažitka pobřežní horská
Původ: cirkumpolární rozšíření, hory mírného pásma, u nás v Hrubém Jeseníku, v Krkonoších a u Nového Boru.
Charakteristika: vytrvalá bylina s oddenkem (nevýrazná cibule), v dolní části olistěnou přímou lodyhou a kulovitým květenstvím. Tento horský poddruh je velice podobný pažitce pobřežní pravé, která je u nás rozšířená v nížinných oblastech (Allium schoenoprasum subsp.schoenoprasum - v tomto případě jde vlastně o původní pažitku, běžně pěstovanou v zahradách).
Dává přednost vlhkým místům, roste přímo na prameništích, v korytech potoků, v nevysychavých bažinách a mokřadech. Pažitku pobřežní horskou řadíme k ohroženým druhům.
Charakteristika: vytrvalá bylina s oddenkem (nevýrazná cibule), v dolní části olistěnou přímou lodyhou a kulovitým květenstvím. Tento horský poddruh je velice podobný pažitce pobřežní pravé, která je u nás rozšířená v nížinných oblastech (Allium schoenoprasum subsp.schoenoprasum - v tomto případě jde vlastně o původní pažitku, běžně pěstovanou v zahradách).
Dává přednost vlhkým místům, roste přímo na prameništích, v korytech potoků, v nevysychavých bažinách a mokřadech. Pažitku pobřežní horskou řadíme k ohroženým druhům.
PINUS MUGO Turra - borovice kleč
Původ: Alpy, Apeniny, hory Balkánu, Karpaty, u nás je původní jen v Krkonoších, Jizerských horách a na Šumavě, jinde byla vysazena.
Charakteristika: keř až 2 m vysoký, kmeny zakřivené, položené a na konci vystoupavé, dřevo velmi tuhé, tvrdé, těžké, borka šedohnědá, šupinovitá. Pupeny protáhle vejcovité, jehlice po 2, šišky symetrické, přisedlé nebo kratičce stopkaté. Druh je poměrně variabilní, rozdíly jsou v délce jehlic a tvaru šišek.Roste na horských holích nad hranicí lesa, v nižších polohách na skalách, sutích, výjimečně i rašeliništích. Jako okrasná dřevina bývá vysazována v parcích a zahradách, v minulosti se ze dřeva této borovice získával terpentýn.
Charakteristika: keř až 2 m vysoký, kmeny zakřivené, položené a na konci vystoupavé, dřevo velmi tuhé, tvrdé, těžké, borka šedohnědá, šupinovitá. Pupeny protáhle vejcovité, jehlice po 2, šišky symetrické, přisedlé nebo kratičce stopkaté. Druh je poměrně variabilní, rozdíly jsou v délce jehlic a tvaru šišek.Roste na horských holích nad hranicí lesa, v nižších polohách na skalách, sutích, výjimečně i rašeliništích. Jako okrasná dřevina bývá vysazována v parcích a zahradách, v minulosti se ze dřeva této borovice získával terpentýn.
Ovoce
Mezi ovoce zahrnujeme dřevinné druhy i s plody sladké a kysele nasládlé chuti. Ale existuje i několik bylinných druhů, jako jsou jahody. Dřevinné ovocné druhy obvykle vyžadují roubování, protože pěstované kultivary nejsou homozygotní. Znamená to, že rostliny, které vyrostou z jejich semen, štěpí. K zajištění pravidelného a vysokého výnosu je u dřevinných druhů potřebný řez, jehož účelem je vytvořit pravidelnou korunu, dostatečně světlou, a pokud druh plodí na mladých letorostech, pak je potřebné, aby se řezem vytvořil jejich dostatečný počet. Mnohé druhy ovoce můžeme při teplotách kolem 5 °C dobře skladovat, například ve sklepích, některé i přes celou zimu. Důležitá je také vysoká vlhkost vzduchu a větrání, aby druhy neschly a nebyly napadané onemocněními. Jiné druhy musíme konzervovat. Možné je zmrazování, sušení nebo výroba kompotů, kandovaného ovoce, džemů a marmelád. Nejvhodnější je však konzumovat ovoce v syrovém stavu, protože obvykle jenom takové ovoce vyniká vysokým obsahem vitaminu C.
HEDERA HELIX L. - břečťan popínavý
Původ: Evropa a jihozápadní Asie - na sever zasahuje až do jižní Skandinávie, východně po Ukrajinu, Kavkaz a severní Irák. U nás se vyskytuje poměrně hojně, často se také pěstuje v zahradách.
Charakteristika: plazivý nebo popínavý keř, stonek větvený, až 20 m dlouhý, plazivý nebo popínavý, listy vždy zelené, dlouze řapíkaté. Květy zelenavě žluté, vykvétají pouze staré popínavé exempláře - údajně až ve stáří 70 let. Plodem jsou kulovité bobule, v době zralosti modročerné. Druh je velice variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, také ve způsobu růstu.Roste ve stinných listnatých lesích a na skalách, na starých zdech, na půdách humózních, neutrálních až slabě kyselých, v pásmu od nížin do podhůří. Pěstuje se také v zahradách, byla vyšlechtěna řada kulturních forem, které se vyznačují odlišným vzrůstem, tvarem i barvou listů, některé se pěstují také jako pokojové rostliny.V antice byl břečťan symbolem veselosti a opilství, břečťanový věnec byl atributem tehdejších bohů nevázaného života. Je dobře známa jako léčivá rostlina, individuální užití se však nedoporučuje, rostlina je totiž jedovatá. Plody se v minulosti využívaly jako barvivo na látky.
Charakteristika: plazivý nebo popínavý keř, stonek větvený, až 20 m dlouhý, plazivý nebo popínavý, listy vždy zelené, dlouze řapíkaté. Květy zelenavě žluté, vykvétají pouze staré popínavé exempláře - údajně až ve stáří 70 let. Plodem jsou kulovité bobule, v době zralosti modročerné. Druh je velice variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, také ve způsobu růstu.Roste ve stinných listnatých lesích a na skalách, na starých zdech, na půdách humózních, neutrálních až slabě kyselých, v pásmu od nížin do podhůří. Pěstuje se také v zahradách, byla vyšlechtěna řada kulturních forem, které se vyznačují odlišným vzrůstem, tvarem i barvou listů, některé se pěstují také jako pokojové rostliny.V antice byl břečťan symbolem veselosti a opilství, břečťanový věnec byl atributem tehdejších bohů nevázaného života. Je dobře známa jako léčivá rostlina, individuální užití se však nedoporučuje, rostlina je totiž jedovatá. Plody se v minulosti využívaly jako barvivo na látky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)