Původ: endemit Kanárských ostrovů, vyskytuje se jen na ostrově Tenerife.
Charakteristika: polokeř, 30-75 cm vysoký, lodyha přímá, jednoduchá, listy široce vejčité, na bázi srdčité, nepravidelně vroubkované, 10-20 cm dlouhé, na lícní straně zelené, na rubu běloplstnaté, lepkavé, květenství obvykle větvené, květy v lichopřeslenech, které vytvářejí koncový lichoklas, koruna 2pyská, bílá, kvete od února do července. Plodem je tvrdka.Roste na suchých skalách a kamenitých svazích, a to pouze na poměrně malém území ve východní a protilehlé západní horské části ostrova Tenerife, v pohořích Teno a Anaga. Druh je dosti vzácný, ve španělské Červené knize je zařazen mezi silně ohrožené druhy.
MATTHIOLA MADERENSIS Lowe - fiala
Původ: endemit madeirské části Makaronésie - vyskytuje se pouze na ostrovech Madeira, Porto Santo a Desertas.
Charakteristika: dvouletá nebo vytrvalá bylina, až 90 cm vysoká, lodyha přímá, většinou již od báze větvená, listy v přízemní růžici, kopinaté, celokrajné, zašpičatělé, chlupaté, 5-25 cm dlouhé, květy v průměru 1,8-2,8 cm, růžové až fialové, kvete průběžně od února až do října. Plodem jsou odstálé šešule, 8-15 cm dlouhé.Roste na útesech, skalách a štěrcích v pobřežním pásmu, do výšky 100 m n. m.Na Madeiře je poměrně hojně rozšířeným druhem. Podobné druhy rostou i na dalších makaronéských ostrovech, stejně tak ve Středomoří.
Charakteristika: dvouletá nebo vytrvalá bylina, až 90 cm vysoká, lodyha přímá, většinou již od báze větvená, listy v přízemní růžici, kopinaté, celokrajné, zašpičatělé, chlupaté, 5-25 cm dlouhé, květy v průměru 1,8-2,8 cm, růžové až fialové, kvete průběžně od února až do října. Plodem jsou odstálé šešule, 8-15 cm dlouhé.Roste na útesech, skalách a štěrcích v pobřežním pásmu, do výšky 100 m n. m.Na Madeiře je poměrně hojně rozšířeným druhem. Podobné druhy rostou i na dalších makaronéských ostrovech, stejně tak ve Středomoří.
TEUCRIUM BETONICUM L´Hérit. - ožanka
Původ: endemit portugalského ostrova Madeira.
Charakteristika: vytrvalý keř, 50-150 cm vysoký, hustě větvený, listy 5-12 cm dlouhé, řapíkaté, kopinaté až vejčité, na okraji vroubkovaně zubaté, plstnaté, květy v lichoklasu, krátce stopkaté, nachové, horní pysk zakrnělý, dolní trojlaločný s výrazně zvětšeným středním úkrojkem. Kvete od června do srpna. Plodem je tvrdka.Roste roztroušeně ve vavřínových lesích a na skalách v centrálním horském masivu Madeiry, až do výšky 900 m n. m., vyskytuje se i na pobřežních svazích v jižní části ostrova.
Charakteristika: vytrvalý keř, 50-150 cm vysoký, hustě větvený, listy 5-12 cm dlouhé, řapíkaté, kopinaté až vejčité, na okraji vroubkovaně zubaté, plstnaté, květy v lichoklasu, krátce stopkaté, nachové, horní pysk zakrnělý, dolní trojlaločný s výrazně zvětšeným středním úkrojkem. Kvete od června do srpna. Plodem je tvrdka.Roste roztroušeně ve vavřínových lesích a na skalách v centrálním horském masivu Madeiry, až do výšky 900 m n. m., vyskytuje se i na pobřežních svazích v jižní části ostrova.
TARAXACUM MADIDUM - pampeliška bažinná
Původ: Druh byl zaznamenán v Rakousku, ČR, Švýcarsku, Francii, Německu, Polsku a Itálii.
Charakteristika: Rostliny menšího až středního vzrůstu. Listy čárkovité nebo čárkovitě obkopinaté, temně zelené, často slabě laločnaté s 1–2 krátkými, plochými trojúhelníkovitými laloky. Okraje zevních zákrovních listenů jsou ± ostře ohraničené, světle zelené, mají šířku 0,3–0,9 mm. Střední proužek zevního zákrovního listenu je černavě zelený. Blizny jsou většinou odbarvené, zelenavé, pyl je přítomen. Nažky mají délku 4,0–4,4 mm, pyramida je ± válcovitá, má délku 0,9–1,0 mm.Roste na vápnitých substrátech, typickými stanovišti jsou vlhké, podmáčené, krátkostébelné, pravidelně kosené louky.Jako všechny pampelišky sekce Palustria je i pampeliška bažinná v celosvětovém měřítku silně ohroženým druhem. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy a jako všechny druhy sekce Palustria je chráněná zákonem. Zákon ji chrání i na Slovensku.
Charakteristika: Rostliny menšího až středního vzrůstu. Listy čárkovité nebo čárkovitě obkopinaté, temně zelené, často slabě laločnaté s 1–2 krátkými, plochými trojúhelníkovitými laloky. Okraje zevních zákrovních listenů jsou ± ostře ohraničené, světle zelené, mají šířku 0,3–0,9 mm. Střední proužek zevního zákrovního listenu je černavě zelený. Blizny jsou většinou odbarvené, zelenavé, pyl je přítomen. Nažky mají délku 4,0–4,4 mm, pyramida je ± válcovitá, má délku 0,9–1,0 mm.Roste na vápnitých substrátech, typickými stanovišti jsou vlhké, podmáčené, krátkostébelné, pravidelně kosené louky.Jako všechny pampelišky sekce Palustria je i pampeliška bažinná v celosvětovém měřítku silně ohroženým druhem. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy a jako všechny druhy sekce Palustria je chráněná zákonem. Zákon ji chrání i na Slovensku.
ULMUS GLABRA Hudson - jilm drsný
Původ: V Evropě je rozšířen od Britských ostrovů po Ural, na sever do Norska po 67 º s.š., v jižní Evropě roste pouze v horách severního Španělska, Itálie a Balkánu, izolované výskyty se uvádějí z Krymu a Kavkazu. Mimo Evropu původní není. U nás je hojný až roztroušený v pahorkatinách až podhorských oblastech. V nížinách se jako původní dřevina vyskytuje zcela výjimečně.
Charakteristika: Strom 10-40 m vysoký, kmen netvoří výmladky (na rozdíl od příbuzného j. habrolistého). Borka je v mládí hladká, šedohnědá, později hluboce rozpraskaná víceméně kolmými rýhami v dlouhé, úzké šupiny. Letorosty jsou odstále štětinatě chlupaté, listy velmi krátce řapíkaté, obvejčité, nejširší nad středem, typicky asymetrická čepel je 9-15 cm dlouhá, 5-10 cm široká, na okrajích dvakrát ostře zubatá, ostře špičatá, se srdčitou bází delší poloviny listu často ouškovitě překrývající řapík, s 15-23 páry postranních žilek, z nichž některé se dichotomicky větví, oboustranně chlupatá, odstáleji na rubu, na pohmat značně drsná. Květenství je stažený kytkovitý strboul, nápadnější jsou až plody a sice křídlaté nažky, široce eliptické až obvejčité, na bázi okrouhlé až klínovitě zúžené, 17-25 mm dlouhé, 10-18 mm široké, s tenkým šedozeleným, blanitým lemem, lysé.Roste v suťových a stinných roklinových lesích, řidčeji v bučinách a vzácněji v lesích lužních. Bývá často vysazován v parcích i stromořadích. Dřevo je a bylo užíváno ke stavebním, nábytkářským a kolářským účelům, dřevo příbuzného jilmu habrolistého se v tomto směru ale pokládá za vhodnější.
Charakteristika: Strom 10-40 m vysoký, kmen netvoří výmladky (na rozdíl od příbuzného j. habrolistého). Borka je v mládí hladká, šedohnědá, později hluboce rozpraskaná víceméně kolmými rýhami v dlouhé, úzké šupiny. Letorosty jsou odstále štětinatě chlupaté, listy velmi krátce řapíkaté, obvejčité, nejširší nad středem, typicky asymetrická čepel je 9-15 cm dlouhá, 5-10 cm široká, na okrajích dvakrát ostře zubatá, ostře špičatá, se srdčitou bází delší poloviny listu často ouškovitě překrývající řapík, s 15-23 páry postranních žilek, z nichž některé se dichotomicky větví, oboustranně chlupatá, odstáleji na rubu, na pohmat značně drsná. Květenství je stažený kytkovitý strboul, nápadnější jsou až plody a sice křídlaté nažky, široce eliptické až obvejčité, na bázi okrouhlé až klínovitě zúžené, 17-25 mm dlouhé, 10-18 mm široké, s tenkým šedozeleným, blanitým lemem, lysé.Roste v suťových a stinných roklinových lesích, řidčeji v bučinách a vzácněji v lesích lužních. Bývá často vysazován v parcích i stromořadích. Dřevo je a bylo užíváno ke stavebním, nábytkářským a kolářským účelům, dřevo příbuzného jilmu habrolistého se v tomto směru ale pokládá za vhodnější.
ORLAYA GRANDIFLORA (L.) Hoffm. - paprska velkokvětá
Původ: jižní a západní Evropa, na sever po jižní Německo, na východ po severozápadní Turecko, také Krym. U nás pouze na Pavlovských vrších na jižní Moravě.
Charakteristika: jednoletá bylina s úzce vřetenovitým kořenem, lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená, 10-40 cm vysoká, dolní listy řapíkaté, 2x zpeřené, horní přisedlé na úzkou pochvu, čepel v obrysu trojúhelníková až vejčitá, lístky druhého řádu peřenodílné až peřenosečné, na rubu a žilkách chlupaté. Koncové okolíky složené z vnitřních a vnějších (nápadně paprskujících) okolíčků. Korunní lístky bílé i narůžovělé.Roste na skalních stepích, výslunných stráních a ve vinicích, u nás jen na vápenci, jinde i na bazických vyvřelinách nebo píscích. Paprska velkokvětá je hodnocena jako silně ohrožený druh naší květeny.
Charakteristika: jednoletá bylina s úzce vřetenovitým kořenem, lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená, 10-40 cm vysoká, dolní listy řapíkaté, 2x zpeřené, horní přisedlé na úzkou pochvu, čepel v obrysu trojúhelníková až vejčitá, lístky druhého řádu peřenodílné až peřenosečné, na rubu a žilkách chlupaté. Koncové okolíky složené z vnitřních a vnějších (nápadně paprskujících) okolíčků. Korunní lístky bílé i narůžovělé.Roste na skalních stepích, výslunných stráních a ve vinicích, u nás jen na vápenci, jinde i na bazických vyvřelinách nebo píscích. Paprska velkokvětá je hodnocena jako silně ohrožený druh naší květeny.
SALVIA CANARIENSIS L. - šalvěj
Původ: endemit Kanárských ostrovů, vyskytuje se na všech velkých ostrovech souostroví.
Charakteristika: keř, až 2 m vysoký, větve vystoupavé až přímé, listy 5-15 cm dlouhé, zelené až běloplstnaté, květenstvím je velká. Kvete od února do června. Plodem je tvrdka.Roste na xerotermních stanovištích, v sukulentovém buši i na světlinách v borových lesích, v pásmu od pobřeží až do hor, od 50 až do 1600 m n. m.
druhy:
šalvěj lepkavá
šalvěj hajní
šalvěj luční
Charakteristika: keř, až 2 m vysoký, větve vystoupavé až přímé, listy 5-15 cm dlouhé, zelené až běloplstnaté, květenstvím je velká. Kvete od února do června. Plodem je tvrdka.Roste na xerotermních stanovištích, v sukulentovém buši i na světlinách v borových lesích, v pásmu od pobřeží až do hor, od 50 až do 1600 m n. m.
druhy:
šalvěj lepkavá
šalvěj hajní
šalvěj luční
DIANTHUS ALPINUS L. - hvozdík alpínský
Původ: endemit severovýchodních Alp. U nás se vzácně pěstuje na skalkách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, lodyha přímá, 5-10 cm vysoká, jednokvětá, listy kopinaté, lesklé. Koruna květu růžová s nachovou kresbou a bílými tečkami kolem středu, plátky jsou nepravidelně zubaté. Roste na výslunných vápencových skalách, sestupuje i na travnaté, avšak vždy kamenité, a tedy vysychavé stráně v pásmu od hor až do alpínského stupně - do 2400 m n.m.V kultuře je tento druh velice vyhledáván, je však poměrně choulostivý a krátkověký. Bývá sázen na místa dobře propustná a odkloněná od slunce. Ani při dobré péči však jeho kultivace není v nížších polohách často úspěšná. Pěstuje se také řada kultivarů tohoto druhu.Hvozdík alpínský patří k symbolům evropské vysokohorské květeny, v Rakousku patří k chráněným druhů.
Charakteristika: vytrvalá bylina, lodyha přímá, 5-10 cm vysoká, jednokvětá, listy kopinaté, lesklé. Koruna květu růžová s nachovou kresbou a bílými tečkami kolem středu, plátky jsou nepravidelně zubaté. Roste na výslunných vápencových skalách, sestupuje i na travnaté, avšak vždy kamenité, a tedy vysychavé stráně v pásmu od hor až do alpínského stupně - do 2400 m n.m.V kultuře je tento druh velice vyhledáván, je však poměrně choulostivý a krátkověký. Bývá sázen na místa dobře propustná a odkloněná od slunce. Ani při dobré péči však jeho kultivace není v nížších polohách často úspěšná. Pěstuje se také řada kultivarů tohoto druhu.Hvozdík alpínský patří k symbolům evropské vysokohorské květeny, v Rakousku patří k chráněným druhů.
BELLIS PERENNIS L. - sedmikráska obecná
Původ: původní výskyt snad zahrnuje jižní a střední Evropu, jižní oblasti Velké Británie, na východ sahá patrně do Malé a Přední Asie a Zakavkazí. Výskyt v ostatních oblastech je nepůvodní (např. Skandinávie, Rusko, Ukrajina, Severní Amerika, Nový Zéland a jinde). U nás roste hojně po celém území, s výjimkou vyšších horských poloh.
Charakteristika: vytrvalá bylina, vysoká do 15 cm. Květy mají v průměru 15-30 mm, jejich barva je nejčastěji bílá s růžovým nádechem, vzácně květy bývají zbarveny až do červena. Při mírné zimě kvete sedmikráska skoro celý rok. Chudobka s oblibou roste v okolí lidských sídel (zahrady, okolí cest a silnic, parky atd.). Má ráda hlavně slunná stanoviště a mírně vlhké půdy. Dodnes se používá jako léčivka, přidává se i do bylinných čajů. Květy se proslazují cukrem a vzniká tzv. falešný med. Využívá se při zánětech cest dýchacích. Zevně potom při vyrážkách. Sedmikráska se pěstuje hlavně jako dvouletka, byly vyšlechtěny i kultivary s plnými květy. Barva květů je variabilní - od bílé až po tmavě červenou. V okrasném trávníku je často chápána jako houževnatý plevel
Charakteristika: vytrvalá bylina, vysoká do 15 cm. Květy mají v průměru 15-30 mm, jejich barva je nejčastěji bílá s růžovým nádechem, vzácně květy bývají zbarveny až do červena. Při mírné zimě kvete sedmikráska skoro celý rok. Chudobka s oblibou roste v okolí lidských sídel (zahrady, okolí cest a silnic, parky atd.). Má ráda hlavně slunná stanoviště a mírně vlhké půdy. Dodnes se používá jako léčivka, přidává se i do bylinných čajů. Květy se proslazují cukrem a vzniká tzv. falešný med. Využívá se při zánětech cest dýchacích. Zevně potom při vyrážkách. Sedmikráska se pěstuje hlavně jako dvouletka, byly vyšlechtěny i kultivary s plnými květy. Barva květů je variabilní - od bílé až po tmavě červenou. V okrasném trávníku je často chápána jako houževnatý plevel
Prha arnika
Původ: Evropa, na jihu kontinentu od Portugalska po Jižní Karpaty, na severu od jižního Norska po Pobaltí, v Čechách se vyskytuje roztroušeně v horských oblastech, na Moravě pouze v Hrubém Jeseníku, v Moravskoslezských Beskydech a na Dačicku.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, chudě větvenou lodyhou, s listy v přízemní růžici přisedlými, celokrajnými, na lodyze s 1-3 páry listů vstřícnými, úbor je žlutý až žlutooranžový. Nalezneme ji na loukách, vřesovištích a lesních světlinách od podhůří po subalpínský stupeň, vždy na kyselé půdě. Arnika patří mezi prastará léčivé rostliny, vždy byla ceněna tinktura z květů této byliny, škála jejího používání byla velice široká - od pohmožděnin a revmatismu až po léčbu mrtvice. Její sběr vedl na mnoha místech ke zničení původních stanovišť. Prha arnika patří k ohroženým druhů naší květeny.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, chudě větvenou lodyhou, s listy v přízemní růžici přisedlými, celokrajnými, na lodyze s 1-3 páry listů vstřícnými, úbor je žlutý až žlutooranžový. Nalezneme ji na loukách, vřesovištích a lesních světlinách od podhůří po subalpínský stupeň, vždy na kyselé půdě. Arnika patří mezi prastará léčivé rostliny, vždy byla ceněna tinktura z květů této byliny, škála jejího používání byla velice široká - od pohmožděnin a revmatismu až po léčbu mrtvice. Její sběr vedl na mnoha místech ke zničení původních stanovišť. Prha arnika patří k ohroženým druhů naší květeny.
Oregano neboli staročeská dobromysl
Dobromysl obecná známá jako koření oregano pocházející ze Středozemí roste na našich loukách. V zahradě se pěstuje od nepaměti jako zázračně léčivé koření.
K nám se dováží tato silnější, na silice bohatší odrůda. V Českých zahradách a na stráních dobromysl nemá takovou sílu v aroma a chuti.
Nenápadné bylince se od nepaměti připisovala kouzelná moc. Dala se její pomocí přičarovat láska a patřila mezi tzv. "svatojánské kvítí" – natrhané na svátek sv. Jana mělo po celý rok ochraňovat lidi i domácí zvířata před nemocemi.
Dobromysl je divoká rostlina. Roste na loukách a stráních od nížin do střední poloh. V zahrádce se pěstuje také, často pod označením oregano. Byly vyšlechtěny mnohé kultivary se silnější chutí, nízké, zakrslé, s pestrými lístky. Velmi snadno se množí a může se stát, že zakalí mysl zahrádkáře, když „zaplevelí" celý záhon. Ti méně ochotní krotit ji neustále v růstu mohou dobromysl pěstovat v nádobách.
K nám se dováží tato silnější, na silice bohatší odrůda. V Českých zahradách a na stráních dobromysl nemá takovou sílu v aroma a chuti.
Nenápadné bylince se od nepaměti připisovala kouzelná moc. Dala se její pomocí přičarovat láska a patřila mezi tzv. "svatojánské kvítí" – natrhané na svátek sv. Jana mělo po celý rok ochraňovat lidi i domácí zvířata před nemocemi.
Dobromysl je divoká rostlina. Roste na loukách a stráních od nížin do střední poloh. V zahrádce se pěstuje také, často pod označením oregano. Byly vyšlechtěny mnohé kultivary se silnější chutí, nízké, zakrslé, s pestrými lístky. Velmi snadno se množí a může se stát, že zakalí mysl zahrádkáře, když „zaplevelí" celý záhon. Ti méně ochotní krotit ji neustále v růstu mohou dobromysl pěstovat v nádobách.
Miláček kaktus
Přinesli jsme si domů krásně kvetoucí kaktus a on už nekvete? Pošilháváme po pichlavé kouli v zahradnictví či supermarketu, ale bojíme se pustit do jeho pěstování? Škoda. Kaktusy jsou nenáročné a velmi vděčné rostliny. Vyžadují jen trochu zvláštní zacházení.
Kdy si nechat zajít chuť?
Pokud máme tendenci kytky topit v hektolitrech vody,
když je náš byt temnou a chladnou jeskyní,
jestliže všechna naše okna míří na sever, máme-li vůbec nějaká okna.
Kaktusy potřebují přímé sluneční světlo. Milují tedy parapety jižních, západních a východních oken, kde jsou co nejblíže sklu. Pokud máme ale kupříkladu stůl přímo u jižního okna, snese bodlinatý zelenáč také místo vzdálené až 50 cm od okna. V létě milují pobyt na parapetu vně okna, na balkoně nebo terase, kde jim však nehrozí přemokření během vydatných dešťů.
Kdy si nechat zajít chuť?
Pokud máme tendenci kytky topit v hektolitrech vody,
když je náš byt temnou a chladnou jeskyní,
jestliže všechna naše okna míří na sever, máme-li vůbec nějaká okna.
Kaktusy potřebují přímé sluneční světlo. Milují tedy parapety jižních, západních a východních oken, kde jsou co nejblíže sklu. Pokud máme ale kupříkladu stůl přímo u jižního okna, snese bodlinatý zelenáč také místo vzdálené až 50 cm od okna. V létě milují pobyt na parapetu vně okna, na balkoně nebo terase, kde jim však nehrozí přemokření během vydatných dešťů.
ANDROSACE OBTUSIFOLIA All. - pochybek tupolistý
Původ: hory jižní a střední Evropy (Alpy, Apeniny, Karpaty, Sudety, hory Balkánského poloostrova). U nás neroste, objevuje se na polské straně Krkonoš, na Slovensku ve Vysokých a Nízkých Tatrách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 2-10 cm vysoká, volně trsnatá nebo s jednotlivými růžicemi, stvol přímý, kratičce plstnatý, listy v přízemní růžici podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji chlupaté, koruna 6-9 mm v průměru, bílá nebo narůžovělá, v ústí žlutá, trubka kratší než kalich, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Roste na skalách a holích, většinou na silikátovém podkladu, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (do 3500 m n. m.).Občas se tento druh pochybku objevuje i v kultuře, pěstuje se jako skalnička, jeho kultivace však není v nížinách jednoduchá. Na Slovensku je pochybek tupolistý z hlediska ohrožení hodnocen jako druh zranitelný, je zde také chráněn zákonem. K chráněným druhům patří i v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 2-10 cm vysoká, volně trsnatá nebo s jednotlivými růžicemi, stvol přímý, kratičce plstnatý, listy v přízemní růžici podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji chlupaté, koruna 6-9 mm v průměru, bílá nebo narůžovělá, v ústí žlutá, trubka kratší než kalich, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Roste na skalách a holích, většinou na silikátovém podkladu, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (do 3500 m n. m.).Občas se tento druh pochybku objevuje i v kultuře, pěstuje se jako skalnička, jeho kultivace však není v nížinách jednoduchá. Na Slovensku je pochybek tupolistý z hlediska ohrožení hodnocen jako druh zranitelný, je zde také chráněn zákonem. K chráněným druhům patří i v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
Tenerife
Tvar trojúhelníku, na délku 80, na šířku nějakých 60 kilometrů. Kolem Atlantik, pár ostrovů, kterým se říká Kanárské, podnebí teplé, lidé mluví španělsky, rádi popíjejí víno a jsou skoro permanentně v pohodě...
Na Tenerife se setkáme s několika vegetačními pásmy. Zásadní klimatické rozdíly jsou mezi jihem a severem ostrova, další odlišnosti s sebou přináší odlišná nadmořská výška jednotlivých částí ostrova. Jih ostrova je horký, suchý, sever teplý a poměrně dosti vlhký. O pravidelný přísun srážek se zde starají pasátové mraky, které nad ostrov přicházejí z Atlantiku.
Už na pobřeží najdeme velmi typický endemický druh tohoto ostrova. Je jím Argyranthemum frutescens, na ostrově se vyskytuje v několika poddruzích a řadě variet, setkáme se s ním na pobřeží, stejně jako v horách. Z dalších druhů zde jistě uvidíme Hyoscyamus albus, Mesembryanthemum crystallinum a Mesembryanthemum nodiflorum.
K nejzajímavějším druhů patří Ceropegia fusca, Euphorbia balsamifera, endemické Euphorbi canariensis, Periplaca laevigata, Plocama pendula a Retama raetam.
Na Tenerife se setkáme s několika vegetačními pásmy. Zásadní klimatické rozdíly jsou mezi jihem a severem ostrova, další odlišnosti s sebou přináší odlišná nadmořská výška jednotlivých částí ostrova. Jih ostrova je horký, suchý, sever teplý a poměrně dosti vlhký. O pravidelný přísun srážek se zde starají pasátové mraky, které nad ostrov přicházejí z Atlantiku.
Už na pobřeží najdeme velmi typický endemický druh tohoto ostrova. Je jím Argyranthemum frutescens, na ostrově se vyskytuje v několika poddruzích a řadě variet, setkáme se s ním na pobřeží, stejně jako v horách. Z dalších druhů zde jistě uvidíme Hyoscyamus albus, Mesembryanthemum crystallinum a Mesembryanthemum nodiflorum.
K nejzajímavějším druhů patří Ceropegia fusca, Euphorbia balsamifera, endemické Euphorbi canariensis, Periplaca laevigata, Plocama pendula a Retama raetam.
VIOLA ODORATA L. - violka vonná
Původ: Evropa, na severu po jižní Švédsko a Finsko, na východě po střed evropské části Ruska. Roste také v severní Africe, Malé Asii a najdeme ji i na Kavkaze.
Charakteristika: Nízká rostlina s většinou hustými listy v přízemní růžici. Kvete jako jedna z brzkých jarních rostlin a to sytě modrofialovými květy, někdy červenofialovými, zřídka se můžeme setkat s bíle kvetoucími populacemi. Roste na částečně zastíněných a osluněných místech, v nízkých trávnících, křovinách, sadech, parcích.Violka vonná je pěstovaná od středověku a od této doby zplaňuje. Byla používána v lidovém léčitelství. Květy výrazně vonní a to i na větší vzdálenost. Proto byla - a ještě výjimečně stále je - používána jako surovina pro voňavkářství.
Charakteristika: Nízká rostlina s většinou hustými listy v přízemní růžici. Kvete jako jedna z brzkých jarních rostlin a to sytě modrofialovými květy, někdy červenofialovými, zřídka se můžeme setkat s bíle kvetoucími populacemi. Roste na částečně zastíněných a osluněných místech, v nízkých trávnících, křovinách, sadech, parcích.Violka vonná je pěstovaná od středověku a od této doby zplaňuje. Byla používána v lidovém léčitelství. Květy výrazně vonní a to i na větší vzdálenost. Proto byla - a ještě výjimečně stále je - používána jako surovina pro voňavkářství.
ERYTHRONIUM DENS-CANIS L. - kandík psí zub
Původ: Jde o evropský druh s těžištěm výskytu v jižní části kontinentu (Pyrenejský poloostrov, Balkán). Areál je však značně nespojitý. Střední Evropou prochází severní hranice areálu a je zde jen několik izolovaných výskytů. V ČR i SR má výskyt na samotné severní hranici svého celkového rozšíření a vyskytuje se zde jen na několika málo lokalitách (Střední Čechy – Medník, Slovenský kras – Brzotínské skály, Muránská planina).
Charakteristika: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou. Výška 10–20 cm. Lodyha je přímá, lysá červenonachově naběhlá, oblá. Listy jsou většinou jen dva nachově skvrnité. Nící květ je jeden, okvětní lístky jsou různě sytě růžové. Plodem je vejčitá tobolka. Doba květu je březen až duben.Typickými biotopy jsou světlé listnaté háje, místy i skalní stanoviště.V obou zemích je pro svoji vzácnost řazen ke kriticky ohroženým taxonům a chráněn i zákonem
Charakteristika: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou. Výška 10–20 cm. Lodyha je přímá, lysá červenonachově naběhlá, oblá. Listy jsou většinou jen dva nachově skvrnité. Nící květ je jeden, okvětní lístky jsou různě sytě růžové. Plodem je vejčitá tobolka. Doba květu je březen až duben.Typickými biotopy jsou světlé listnaté háje, místy i skalní stanoviště.V obou zemích je pro svoji vzácnost řazen ke kriticky ohroženým taxonům a chráněn i zákonem
ULEX EUROPAEUS L. - hlodáš evropský
Původ: jižní a západní Evropa - od Portugalska po Británii, východně po Itálii, v řadě oblastí světa zavlečen: Makaronésie, ve dvacátých letech 19. století byl vysazen v Austrálii a na Novém Zélandě, později zavlečen i do Střední a Severní Ameriky (Kostarika, západní i východní pobřeží USA) a na Havajské ostrovy. V některých zemích, kde je jeho výskyt nepůvodní, se projevuje jako značně invazní druh. U nás se pěstuje v zahradách a parcích, zplaňuje jen vzácně.
Charakteristika: keř, 1-2 m vysoký, hustě větvený, trnitý, větve žebernaté, tmavě zelené, listy ztrnovatělé, čárkovitě trojúhelníkovité, květy asi 2 cm dlouhé, vonné, koruna žlutá, hlavní doba květu trvá od ledna do července, ojedinělé květy se objevují na rostlině po celý rok. Plodem je lusk. Roste na suchých, skalnatých a písčitých stanovištích, na mýtinách, kolem cest i ve světlých lesích.
Charakteristika: keř, 1-2 m vysoký, hustě větvený, trnitý, větve žebernaté, tmavě zelené, listy ztrnovatělé, čárkovitě trojúhelníkovité, květy asi 2 cm dlouhé, vonné, koruna žlutá, hlavní doba květu trvá od ledna do července, ojedinělé květy se objevují na rostlině po celý rok. Plodem je lusk. Roste na suchých, skalnatých a písčitých stanovištích, na mýtinách, kolem cest i ve světlých lesích.
VACCINIUM MYRTILLUS L. - borůvka
Původ: Evropa (na jihu pouze v horách), Kavkaz, Sibiř, Mongolsko. U nás se vyskytuje hojně v horách, ve středních polohách roztroušeně, v teplých oblastech vzácně.
Charakteristika: opadavý keřík, 15-60 cm vysoký, větve vystoupavé nebo přímé, hranaté, zelené, listy vejčité až vejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené, na okrajích zoubkaté až pilovité. Květy nící, vyrůstají v úžlabí listů, kalich mělce až neznatelně vykrojený, koruna kulovitě baňkovitá, bílá nebo narůžovělá. Plodem jsou kulovité bobule, většinou modročerné, dužnaté. Druh je značně variabilní ve velikosti, tvaru listů i barvě plodů, rozeznává se řada variet a forem. Roste v jehličnatých a listnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, půdy vyhledává kyselé, chudé na živiny, nevysychavé. Borůvka je známou lesní plodinou, používá se v kuchyni i v lidovém léčitelství. Její sběr by měl být koordinován, rozhodně je nutné vyloučit masový sběr v chráněných územích, při kterém je ničen nejen porost borůvek, ale často i okolí.
Charakteristika: opadavý keřík, 15-60 cm vysoký, větve vystoupavé nebo přímé, hranaté, zelené, listy vejčité až vejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené, na okrajích zoubkaté až pilovité. Květy nící, vyrůstají v úžlabí listů, kalich mělce až neznatelně vykrojený, koruna kulovitě baňkovitá, bílá nebo narůžovělá. Plodem jsou kulovité bobule, většinou modročerné, dužnaté. Druh je značně variabilní ve velikosti, tvaru listů i barvě plodů, rozeznává se řada variet a forem. Roste v jehličnatých a listnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, půdy vyhledává kyselé, chudé na živiny, nevysychavé. Borůvka je známou lesní plodinou, používá se v kuchyni i v lidovém léčitelství. Její sběr by měl být koordinován, rozhodně je nutné vyloučit masový sběr v chráněných územích, při kterém je ničen nejen porost borůvek, ale často i okolí.
THLASPI ROTUNDIFOLIUM (L.) Gaudin - penízek
Původ: endemit Alp, vyskytuje se zde v několika geograficky oddělených poddruzích,
Charakteristika: vytrvalá trsnatá bylina s dlouhými a v suti se proplétajícími kořenujícími výběžky, 5-15 cm vysoká. Listy v drobné přízemní růžici, okrouhlé, celokrajné, lodyžní lístky střídavé, kopinaté. Květenstvím je hrozen, květy v průměru 6-11 mm, 4četné, světle fialové, silně vonné. Kvete od května do září, plodem je šešulka.Roste na skalnatých svazích a především na kamenitých sutích, na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (až do 3000 m n. m.). Je to tzv. "sněhový běžec" - v zimním období jej žene vítr po povrchu sněhové pokrývky, a tak roznáší jeho semena.
Charakteristika: vytrvalá trsnatá bylina s dlouhými a v suti se proplétajícími kořenujícími výběžky, 5-15 cm vysoká. Listy v drobné přízemní růžici, okrouhlé, celokrajné, lodyžní lístky střídavé, kopinaté. Květenstvím je hrozen, květy v průměru 6-11 mm, 4četné, světle fialové, silně vonné. Kvete od května do září, plodem je šešulka.Roste na skalnatých svazích a především na kamenitých sutích, na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (až do 3000 m n. m.). Je to tzv. "sněhový běžec" - v zimním období jej žene vítr po povrchu sněhové pokrývky, a tak roznáší jeho semena.
DIONYSIA TAPETODES Bunge - dionýsie
Původ: severní Írán, Pákistán, Afghánistán a Turkmenistán. U nás se objevuje velice vzácně výhradně v kultuře, trochu častěji vlastně až od posledního desetiletí 20. století.
Charakteristika: vytrvalá bylina, listy v drobných asi 5 mm širokých rozetách, které vytvářejí pevné a každoročně se zvyšující bochánky. Ve své domovině roste ve štěrbinách vápencových skal, většinou vyrůstá vertikálně, zpravidla na stanovištích s jihovýchodní nebo jihozápadní expozicí. V kultuře je potřebné ochránit listy rostliny před přímým deštěm, proto se vysazuje šikmo pod převisy kamenů nebo do skalničkových skleníků. Většinou se však ponechává v květináčích.
Charakteristika: vytrvalá bylina, listy v drobných asi 5 mm širokých rozetách, které vytvářejí pevné a každoročně se zvyšující bochánky. Ve své domovině roste ve štěrbinách vápencových skal, většinou vyrůstá vertikálně, zpravidla na stanovištích s jihovýchodní nebo jihozápadní expozicí. V kultuře je potřebné ochránit listy rostliny před přímým deštěm, proto se vysazuje šikmo pod převisy kamenů nebo do skalničkových skleníků. Většinou se však ponechává v květináčích.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)