Původ: nejasný, pravděpodobně pochází ze západní Afriky. Jedná se o starou kulturní rostlinu.
Charakteristika: polokeř, dorůstá zhruba 1 m výšky. Má bylinné prýty se střídavými lichozpeřenými listy. Květy v hroznech, růžové či bílé. Plodem je válcovitý lusk s hnědými semeny.
U nás se někdy pěstují příbuzné druhy - modřil chabokvětý nebo modřil Potaninův. Oba tvoří keře, které u nás snadno namrzají, ale dobře regenerují a opět kvetou.Modřil barvířský se v minulosti pěstoval pro modré barvivo indigo. Od objevu syntetických barviv však pěstování silně pokleslo. V současnosti se pěstuje v omezené míře hlavně v Indii. Indigo se už používá jenom pro barvení orientálních textilií nebo v restaurátorství.
CAMPANULA TRACHELIUM L. - zvonek kopřivolistý
Původ: areál sahá na západě po Británii a Španělsko, na jihu po severozápadní Afriku, jih Itálie, Balkán, na severu po jižní Skandinávii a na východě po západní Sibiř. Zavlečen také na několika místech v Severní Americe. U nás se vyskytuje na téměř celém území od nížin po hornatiny, v teplejších územích častější.
Charakteristika: vytrvalá 30–90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, hranatá, štětinatě chlupatá. Listy střídavé, jednoduché, dolní dlouze řapíkaté, střední a horní krátce řapíkaté až přisedlé, čepel zubatá, u dolních listů srdčitá až srdčitě vejčitá, 7–9 cm dlouhá a 5–6 cm široká, u horních kopinatá. Květenstvím je hrozen, ve kterém květy vyrůstají jednotlivě až po třech z úžlabí listenů. Květy pravidelné, pětičetné, kališní cípy vejčitě podlouhlé, koruna široce nálevkovitě zvonkovitá, 2–3krát delší než kalich, korunní lístky jasně modré až modrofialové, na vnitřní straně chlupaté. Plodem je tobolka. Kvete od července do září.Zvonek kopřivolistý roste ve světlých lesích, křovinách, okrajích lesů a cest, náspech nebo pustých místech. Vyhledává spíše vlhčí, zásadité až neutrální půdy bohaté na živiny.
Charakteristika: vytrvalá 30–90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, hranatá, štětinatě chlupatá. Listy střídavé, jednoduché, dolní dlouze řapíkaté, střední a horní krátce řapíkaté až přisedlé, čepel zubatá, u dolních listů srdčitá až srdčitě vejčitá, 7–9 cm dlouhá a 5–6 cm široká, u horních kopinatá. Květenstvím je hrozen, ve kterém květy vyrůstají jednotlivě až po třech z úžlabí listenů. Květy pravidelné, pětičetné, kališní cípy vejčitě podlouhlé, koruna široce nálevkovitě zvonkovitá, 2–3krát delší než kalich, korunní lístky jasně modré až modrofialové, na vnitřní straně chlupaté. Plodem je tobolka. Kvete od července do září.Zvonek kopřivolistý roste ve světlých lesích, křovinách, okrajích lesů a cest, náspech nebo pustých místech. Vyhledává spíše vlhčí, zásadité až neutrální půdy bohaté na živiny.
REYNOUTRIA JAPONICA Houtt - křídlatka japonská
Původ: jihovýchodní Asie (Čína, Korea, Japonsko), do Evropy dovezena v první polovině 19. století. Dnes roste především v severní a střední Evropě. U nás se vyskytuje po celém území od nížin do podhorského stupně.
Charakteristika: statná, vytrvalá 1,5–2 m vysoká, dvoudomá bylina. Lodyha přímá, oblá, dutá, dužnatá, lysá nebo mírně papilkatá. Listy střídavé, řapíkaté, řapík 1,5 až 3 cm dlouhý, čepel vejčitá až široce vejčitá, 10–17 cm dlouhá a 8–12 cm široká, na vrcholu špičatá, na bázi uťatá nebo tupě klínovitá, celokrajná, lysá. Květenstvím je lata mnohokvětých lichoklasů vyrůstající z úžlabí listů, delší než řapík příslušného listu. Květy pravidelné, pětičetné, 7–10 mm v průměru, okvětí nerozlišeno na kalich a korunu, okvětní lístky bílé. Plodem je nažka. Kvete od července do září.Křídlatka je u nás často pěstována jako dekorativní rostlina v parcích a zahradách, velmi často, zejména podél vodních toků, komunikací a na rumištích, zplaňuje. Množí se především vegetativně, místy se stává obtížným plevelem. Upřednostňuje kyselé a vlhké půdy.
Charakteristika: statná, vytrvalá 1,5–2 m vysoká, dvoudomá bylina. Lodyha přímá, oblá, dutá, dužnatá, lysá nebo mírně papilkatá. Listy střídavé, řapíkaté, řapík 1,5 až 3 cm dlouhý, čepel vejčitá až široce vejčitá, 10–17 cm dlouhá a 8–12 cm široká, na vrcholu špičatá, na bázi uťatá nebo tupě klínovitá, celokrajná, lysá. Květenstvím je lata mnohokvětých lichoklasů vyrůstající z úžlabí listů, delší než řapík příslušného listu. Květy pravidelné, pětičetné, 7–10 mm v průměru, okvětí nerozlišeno na kalich a korunu, okvětní lístky bílé. Plodem je nažka. Kvete od července do září.Křídlatka je u nás často pěstována jako dekorativní rostlina v parcích a zahradách, velmi často, zejména podél vodních toků, komunikací a na rumištích, zplaňuje. Množí se především vegetativně, místy se stává obtížným plevelem. Upřednostňuje kyselé a vlhké půdy.
SPERGULA MORISONII Boreau - kolenec Morisonův / kolenec jarný
Původ: v Evropě se vykytuje od Francie přes Německo, Čechy a Polsko po Bělorusko. Na severu rozšířen po jih Skandinávie, na jihu po severní Itálii. Zavlačen do Severní Ameriky. U nás se vykytuje roztroušeně od nížin do podhůří.
Charakteristika: jednoletá, 10–25 cm vysoká bylina. Lodyha přímá až vystoupavá, tmavě zelená, téměř lysá, při bázi větvená, nejdelší mívá 5 článků. Listy křižmostojné, v úžlabí se svazečky listů, přisedlé, dužnaté, široce čárkovité, 8–15 mm dlouhé a 0,5 mm široké, mrtnaté. Květenstvím je řídký vidlan. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, pětičetné, kališní cípy kopinaté až vejčitě kopinaté, špičaté, korunní lístky bílé, vejčité až široce vejčité, většinou kratší než kališní lístky, tyčinek přibližně 10. Plodem je tobolka, kvete od dubna do května.
Tento druh kolence můžeme vydět nejčastějí na výslunných kamenitých svazích, písčinách, suchých pastvinách a světlých borech. Vyhledává totiž kyselé, na živiny a humus chudé půdy.
Z hlediska ohrožení je kolenec Morisonův hodnocen jako vzácnější druh naší květeny vyžadující další pozornost.
Charakteristika: jednoletá, 10–25 cm vysoká bylina. Lodyha přímá až vystoupavá, tmavě zelená, téměř lysá, při bázi větvená, nejdelší mívá 5 článků. Listy křižmostojné, v úžlabí se svazečky listů, přisedlé, dužnaté, široce čárkovité, 8–15 mm dlouhé a 0,5 mm široké, mrtnaté. Květenstvím je řídký vidlan. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, pětičetné, kališní cípy kopinaté až vejčitě kopinaté, špičaté, korunní lístky bílé, vejčité až široce vejčité, většinou kratší než kališní lístky, tyčinek přibližně 10. Plodem je tobolka, kvete od dubna do května.
Tento druh kolence můžeme vydět nejčastějí na výslunných kamenitých svazích, písčinách, suchých pastvinách a světlých borech. Vyhledává totiž kyselé, na živiny a humus chudé půdy.
Z hlediska ohrožení je kolenec Morisonův hodnocen jako vzácnější druh naší květeny vyžadující další pozornost.
ANDROSACE CHAMAEJASME Wulfen - pochybek nízký
Původ: arkticko-alpínské rozšíření - vyskytuje se na severu Ruska, v jižněji položených oblastech kontinentu jen v horách (Pyreneje, Alpy, Karpaty, Ural). Na severu západní polokoule a v Asii se vyskytuje v poddruhu A. c. subsp. lehmanniana. U nás druh neroste, na Slovensku jen v Tatrách a Fatře.
Charakteristika: vytrvalá, řídce trsnatá bylina, 2–4(–10) cm vysoká, listy v přízemní růžici, obkopinaté, celokrajné, bělavě chlupaté a žláznaté, na okraji dlouze chlupaté, ze středové růžice vyrůstá 1–7 cm dlouhý, odstále chlupatý stvol s okolíkem 3–7 květů, kalich je zvonkovitý, korunní lístky bílé, ve středu žluté, později růžové. Kvete od června do července, plodem je vejčitá tobolka.
Roste na skalách a ve skalních štěrbinách, na suti, častěji na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (zhruba do nadmořské výšky 3 000 m).
Pochybek nízký je zákonem chráněným druhem v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
Charakteristika: vytrvalá, řídce trsnatá bylina, 2–4(–10) cm vysoká, listy v přízemní růžici, obkopinaté, celokrajné, bělavě chlupaté a žláznaté, na okraji dlouze chlupaté, ze středové růžice vyrůstá 1–7 cm dlouhý, odstále chlupatý stvol s okolíkem 3–7 květů, kalich je zvonkovitý, korunní lístky bílé, ve středu žluté, později růžové. Kvete od června do července, plodem je vejčitá tobolka.
Roste na skalách a ve skalních štěrbinách, na suti, častěji na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (zhruba do nadmořské výšky 3 000 m).
Pochybek nízký je zákonem chráněným druhem v Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Německu.
PULSATILLA ALPINA (L.) Delarbre - koniklec alpský
Původ: hory střední a jižní Evropy - Alpy, Jura, Apeniny, Dinaridy, Pyreneje. Rozlišuje se několik poddruhů. Nejsnáze určitelná je žlutokvětá P. a. subsp. apiifolia (vyskytuje se v Pyrenejích, Západních Alpách a Tyrolsku), ostatní bělokvěté poddruhy se navzájem odlišují výškou (maximální výšky podle subspecie od 30 do 70 cm), především ale tvarem listů.U nás ani na Slovensku druh neroste (dříve byl mylně uváděn z Muránské planiny, Fatry i Tater).
Charakteristika: vytrvalá bylina, 10–50(–70) cm vysoká, lodyha přímá, chlupatá, listy řapíkaté, 3četně zpeřené, terminální úkrojek neúplně oddělený od postranních, květy jednotlivé, miskovité, 4–6 cm v průměru, korunní lístky bílé, vně namodralé, kvete od května do července. Plodem je nažka.
Roste na horských loukách, pastvinách, holích, kamenitých a skalnatých svazích, v pásmu od hor až do alpínského stupně. Ve většině alpských zemí je druh chráněn zákonem (Rakousko, Německo, Itálie, Švýcarsko).
Charakteristika: vytrvalá bylina, 10–50(–70) cm vysoká, lodyha přímá, chlupatá, listy řapíkaté, 3četně zpeřené, terminální úkrojek neúplně oddělený od postranních, květy jednotlivé, miskovité, 4–6 cm v průměru, korunní lístky bílé, vně namodralé, kvete od května do července. Plodem je nažka.
Roste na horských loukách, pastvinách, holích, kamenitých a skalnatých svazích, v pásmu od hor až do alpínského stupně. Ve většině alpských zemí je druh chráněn zákonem (Rakousko, Německo, Itálie, Švýcarsko).
SOLANUM NIGRUM L. - lilek černý
Původ: skoro celá Evropa (kromě nejsevernějších oblastí), severní Afrika (snad i Madagaskar), západní Sibiř, Střední Asie, Indie, jihovýchodní Asie, východní Čína, Japonsko. Zavlečen také do Severní Ameriky a Austrálie. U nás se tento archeofyt vyskytuje v teplejších oblastech, přechodně i v podhůří.
Charakteristika: jednoletá bylina, 30–50(–70) cm vysoká, nežláznatá, oděná jen přitisklými jednoduchými chlupy, lodyha přímá nebo vystoupavá, větvená, listy řapíkaté, čepel kopinatá až vejčitá, celokrajná nebo laločnatá. Květenství 5–7květé, koruna kolovitá, 5cípá, bílá, kvete od června do října. Plodem je kulovitá bobule, ve zralosti nejčastěji fialově černá.
Roste na rumištích a úhorech, kolem skládek, poblíž kompostů, silážních jam, na dvorech hospodářských objektů, také jako plevel na zelinářských zahradách, chmelnicích a polích.
Druh je jedovatý, po požítí bobulí může dojít k otravě. V minulosti se používal v léčitelství, má zklidňující účinky.
Charakteristika: jednoletá bylina, 30–50(–70) cm vysoká, nežláznatá, oděná jen přitisklými jednoduchými chlupy, lodyha přímá nebo vystoupavá, větvená, listy řapíkaté, čepel kopinatá až vejčitá, celokrajná nebo laločnatá. Květenství 5–7květé, koruna kolovitá, 5cípá, bílá, kvete od června do října. Plodem je kulovitá bobule, ve zralosti nejčastěji fialově černá.
Roste na rumištích a úhorech, kolem skládek, poblíž kompostů, silážních jam, na dvorech hospodářských objektů, také jako plevel na zelinářských zahradách, chmelnicích a polích.
Druh je jedovatý, po požítí bobulí může dojít k otravě. V minulosti se používal v léčitelství, má zklidňující účinky.
PINUS PUNGENS Lamb. - borovice pichlavá
Původ: východní část USA - New Jersey, Georgia, Tennessee, Blue Ridge Mountains, Apalačské pohoří od centrální Pennsylvánie po severní Georgii. Izolované lokality také v Piedmontu. Hlavní vertikální rozmezí leží mezi 305–1 220 m n. m., extrémně v Delaware 46 m n. m., 1 762 m n. m. v Great Smoky Mountains. V Evropě poprvé od roku 1806, na území ČR 1842 na Sofronce.
Charakteristika: menší strom, často s nerovným pokřiveným kmenem a široce rozvětvenou plochou korunou, dorůstající 10–12(–30) m výšky a kolem 0,6–0,7 m v průměru kmene. Borka dosti silná, rozbrázděná ve větší pláty, hnědá, v puklinách načervenalá, na mladších kmenech a větvích lístkovitě odlupčivá. Letorosty lysé, zpočátku nazelenalé, později leskle červenavě hnědé. Pupeny válcovité, kaštanově hnědé, tupé, do 2 cm dlouhé, silně zasmolené. Jehlice vyrůstají po 2 (vzácně po 3) ve svazečku, 30–80 x 2 mm velké, tmavozelené, tuhé, silné, ostře zašpičatělé, na okrajích pilovité, podél osy skroucené; vytrvávají asi 3 roky. Samčí šištice žluté, uspořádané do řídkého klasu, samičí dlouze stopkaté, ve skupinách, načervenalé. Šišky zřídka jednotlivé, většinou v přeslenu po 2–5 na krátkých stopkách, převislé, pravidelné nebo slabě jednostranně vypouklé, široce vejčité 5–10 cm dlouhé, 5–6 cm široké (zavřené), světle kaštanově hnědé nebo našedlé. Semenné šupiny jehlancovitě zdvižené s výrazným příčným kýlem, protažené v kuželovitý pupek zakončený drápovitým ostnem. Semena červenohnědá s dlouhým křídlem. Kvete v březnu až dubnu, oplodnění probíhá 13 měsíců po opylení (jako u většiny borovic), šišky dozrávají na podzim. Dožívá se asi 250 let.
Charakteristika: menší strom, často s nerovným pokřiveným kmenem a široce rozvětvenou plochou korunou, dorůstající 10–12(–30) m výšky a kolem 0,6–0,7 m v průměru kmene. Borka dosti silná, rozbrázděná ve větší pláty, hnědá, v puklinách načervenalá, na mladších kmenech a větvích lístkovitě odlupčivá. Letorosty lysé, zpočátku nazelenalé, později leskle červenavě hnědé. Pupeny válcovité, kaštanově hnědé, tupé, do 2 cm dlouhé, silně zasmolené. Jehlice vyrůstají po 2 (vzácně po 3) ve svazečku, 30–80 x 2 mm velké, tmavozelené, tuhé, silné, ostře zašpičatělé, na okrajích pilovité, podél osy skroucené; vytrvávají asi 3 roky. Samčí šištice žluté, uspořádané do řídkého klasu, samičí dlouze stopkaté, ve skupinách, načervenalé. Šišky zřídka jednotlivé, většinou v přeslenu po 2–5 na krátkých stopkách, převislé, pravidelné nebo slabě jednostranně vypouklé, široce vejčité 5–10 cm dlouhé, 5–6 cm široké (zavřené), světle kaštanově hnědé nebo našedlé. Semenné šupiny jehlancovitě zdvižené s výrazným příčným kýlem, protažené v kuželovitý pupek zakončený drápovitým ostnem. Semena červenohnědá s dlouhým křídlem. Kvete v březnu až dubnu, oplodnění probíhá 13 měsíců po opylení (jako u většiny borovic), šišky dozrávají na podzim. Dožívá se asi 250 let.
ARISTOLOCHIA GIGANTEA Mart. et Zucc. - podražec
Původ: druh pochází z tropické části Jižní Ameriky, vyskytuje se v oblasti od Kostariky po Brazílii. Jako výrazně dekorativní rostlina se pěstuje v mnoha tropických i subtropických oblastech světa.
Charakteristika: mohutná dřevinná liána, dosahuje výšky 3-10 m, listy řapíkaté, srdčité, až 12 cm dlouhé, květy úžlabní, jednotlivé, výrazné, vejčité, až 30 cm v průměru, okvětní trubka silně prohnutá, okvětí srostlé, červené až červenohnědé, zřetelně bíle žilkované. Kvete v průběhu celého roku. Plodem je hruškovitá tobolka.V tropických a subtropických oblastech světa se setkáváme často s dřevitými liánami tohoto rodu, v mírném pásmu se vyskytují zejména bylinné druhy.
Charakteristika: mohutná dřevinná liána, dosahuje výšky 3-10 m, listy řapíkaté, srdčité, až 12 cm dlouhé, květy úžlabní, jednotlivé, výrazné, vejčité, až 30 cm v průměru, okvětní trubka silně prohnutá, okvětí srostlé, červené až červenohnědé, zřetelně bíle žilkované. Kvete v průběhu celého roku. Plodem je hruškovitá tobolka.V tropických a subtropických oblastech světa se setkáváme často s dřevitými liánami tohoto rodu, v mírném pásmu se vyskytují zejména bylinné druhy.
HYPERICUM CANARIENSE L. - třezalka kanárská
Původ: endemit ostrovů Makaronésie, vyskytuje se na Madeiře a Kanárských ostrovech (kromě ostrovů Lanzarote a Fuerteventura). V areálu se rozlišují tři variety - H. c. var. canariense a H. c. var. platysepalum z Kanárských ostrovů a H. c. var. floribundum z ostrova Madeira. Jako dekorativní dřevina byl tento druh vysázen v řadě subtropických oblastí světa, v některých zemích se invazně šíří (Havajské ostrovy, Kalifornie).
Charakteristika: keř až malý strom, 1,5-2,5(-4) m vysoký, bohatě větvený, listy přisedlé, vstřícné, kopinaté až eliptické, až 7 cm dlouhé, lysé, stejně jako kališní lístky bez černých žlázek na okrajích, květenstvím je mnohokvětá lata, květy jen 2 cm v průměru, korunní lístky eliptické, žluté, skoro 1 cm dlouhé. Kvete od března do července, plodem je tobolka.
Roste na slunných skalnatých stanovištích v oblasti vavřínových lesů a v křovinatých porostech, v pásmu od 150 až do 800 m n. m.
Charakteristika: keř až malý strom, 1,5-2,5(-4) m vysoký, bohatě větvený, listy přisedlé, vstřícné, kopinaté až eliptické, až 7 cm dlouhé, lysé, stejně jako kališní lístky bez černých žlázek na okrajích, květenstvím je mnohokvětá lata, květy jen 2 cm v průměru, korunní lístky eliptické, žluté, skoro 1 cm dlouhé. Kvete od března do července, plodem je tobolka.
Roste na slunných skalnatých stanovištích v oblasti vavřínových lesů a v křovinatých porostech, v pásmu od 150 až do 800 m n. m.
VERBASCUM LYCHNITIS L. - divizna knotovitá
Původ: rozšířena v západní a střední Evropě, na východě po Kavkaz a jihozápadní Sibiř. Druhotně se vyskytuje i na severu evropské části Ruska a ve Skandinávii. U nás se vyskytuje na celém území od nížin po vrchoviny.
Charakteristika: dvouletá 100–140 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, tence bělavě plstnatá. Přízemní listy v růžici, kratičce řapíkaté, kopinaté, 15–30 cm dlouhé, 6–12 cm široké, vroubkované. Lodyžní listy jsou na lodyze rovnoměrně rozmístěné, přisedlé, směrem k vrcholu lodyhy se zmenšují, shora řídce chlupaté nebo olysalé, sytě zelené, na rubu šedobíle pomoučené nebo tence plstnaté. Květenstvím jsou větvené lichoklasy s 2–8 květy. Květy krátce stopkaté, kalich pravidelný, pětičetný s kopinatými cípy, koruna souměrná, kolovitá, 12–18 mm v průměru, korunní cípy žluté, všechny tyčinky téměř stejné, bělavě chlupaté. Plodem je tobolka. Kvete od června do srpna.
Roste na okrajích lesů, skalnatých a kamenitých stráních, náspech a podél komunikací. Vyhovují ji sušší, mírně zásadité až kyselé, na živiny chudší i bohaté půdy.
Charakteristika: dvouletá 100–140 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, tence bělavě plstnatá. Přízemní listy v růžici, kratičce řapíkaté, kopinaté, 15–30 cm dlouhé, 6–12 cm široké, vroubkované. Lodyžní listy jsou na lodyze rovnoměrně rozmístěné, přisedlé, směrem k vrcholu lodyhy se zmenšují, shora řídce chlupaté nebo olysalé, sytě zelené, na rubu šedobíle pomoučené nebo tence plstnaté. Květenstvím jsou větvené lichoklasy s 2–8 květy. Květy krátce stopkaté, kalich pravidelný, pětičetný s kopinatými cípy, koruna souměrná, kolovitá, 12–18 mm v průměru, korunní cípy žluté, všechny tyčinky téměř stejné, bělavě chlupaté. Plodem je tobolka. Kvete od června do srpna.
Roste na okrajích lesů, skalnatých a kamenitých stráních, náspech a podél komunikací. Vyhovují ji sušší, mírně zásadité až kyselé, na živiny chudší i bohaté půdy.
NARCISSUS POËTICUS L. - narcis bílý
Původ: původní areál rozšíření tohoto druhu se nachází v jihozápadní Evropě, od Španělska přes Francii a Itálii až do západní části Východních Alp. Na řadě míst Evropy i Severní Ameriky je běžně pěstován, nezřídka také zplaňuje. Takto se objevuje i na řadě míst u nás, mnohde se tak vlastně stává dokladem dřívějšího osídlení.
Charakteristika: vytrvalá bylina s podzemní cibulkou, 20-40 cm vysoká, listy v přízemních trsech čárkovité, ploché, 4-9 mm široké, květy většinou jednotlivé, víceméně nící (polonící), vonné, koruna bílá, pakorunka je žlutá, kratší než korunní lístky, značně úzká, na okraji červená, vroubkovaná. Kvete od dubna do května. Plodem je tobolka.
Druh se u nás běžně pěstuje v zahradách i parcích jako poměrně nenáročná okrasná trvalka, byla vyšlechtěna také řada jeho kultivarů. Někdy zplaňuje.
Charakteristika: vytrvalá bylina s podzemní cibulkou, 20-40 cm vysoká, listy v přízemních trsech čárkovité, ploché, 4-9 mm široké, květy většinou jednotlivé, víceméně nící (polonící), vonné, koruna bílá, pakorunka je žlutá, kratší než korunní lístky, značně úzká, na okraji červená, vroubkovaná. Kvete od dubna do května. Plodem je tobolka.
Druh se u nás běžně pěstuje v zahradách i parcích jako poměrně nenáročná okrasná trvalka, byla vyšlechtěna také řada jeho kultivarů. Někdy zplaňuje.
SYMPHORICARPOS ALBUS (L.) Blake - pámelník bílý
Původ: západ Severní Ameriky od Aljašky po Kalifornii. Jako okrasný keř je dnes pěstován po celém světě včetně České republiky.
Charakteristika: opadavý, bohatě větvený, 0,5–2,5 m vysoký keř. Mladé větve hnědé, starší s šedou borkou. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, lysé, čepel vejčitá až okrouhlá, 2–8 cm dlouhá, 1–4 cm široká, celokrajná. Květy vyrůstají v hustých hroznech nebo svazečcích, jsou pravidelné, pěticípé. Kalich miskovitý, jednotlivé cípy trojúhelníkovité, asi 1 mm dlouhé. Koruna téměř bílá až růžová, zvonkovitá, 5–7 mm dlouhá. Plodem jsou bílé až mírně narůžovělé, dužnaté bobule. Kvete od června do srpna.
Pámelník bílý je vysazován v parcích, sadech, sídlištích a kolem cest, odtud zplaňuje a šíří se do okolí obcí, podél komunikací apod. Pro pěstování je velice nenáročnou rostlinou.
Dříve byly plody a kořen pámelníku využívány v lidovém léčitelství pro posílení imunity nebo pro léčení potíží s močovými cestami.
Charakteristika: opadavý, bohatě větvený, 0,5–2,5 m vysoký keř. Mladé větve hnědé, starší s šedou borkou. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, lysé, čepel vejčitá až okrouhlá, 2–8 cm dlouhá, 1–4 cm široká, celokrajná. Květy vyrůstají v hustých hroznech nebo svazečcích, jsou pravidelné, pěticípé. Kalich miskovitý, jednotlivé cípy trojúhelníkovité, asi 1 mm dlouhé. Koruna téměř bílá až růžová, zvonkovitá, 5–7 mm dlouhá. Plodem jsou bílé až mírně narůžovělé, dužnaté bobule. Kvete od června do srpna.
Pámelník bílý je vysazován v parcích, sadech, sídlištích a kolem cest, odtud zplaňuje a šíří se do okolí obcí, podél komunikací apod. Pro pěstování je velice nenáročnou rostlinou.
Dříve byly plody a kořen pámelníku využívány v lidovém léčitelství pro posílení imunity nebo pro léčení potíží s močovými cestami.
Heřmánek terčovitý
Heřmánek terčovitý má latinský název Matricaria Discoidea.
Pochází z Dálného východu ze kterého se rozšířil do celého mírného pásu na severní polokouli. V Evropě chybí pouze v jejích nejjižnějších částech. U nás byl poprvé pozorován v polovině 19. století, dnes roste na téměř celém území.Charakteristika: jednoletá nebo ozimá, 5–40 cm vysoká, aromatická bylina. Lodyha přímá, tuhá, lysá až mírně chlupatá, větvená. Listy střídavé, přisedlé, v obrysu úzce obvejčité až eliptické, 2–6 cm dlouhé, 2–3krát zpeřené s čárkovitými úkrojky. Květy vyrůstají v krátce stopkatých úborech, 5–8 mm v průměru. Zákrovní listeny světle zelené, podlouhlé, na vrcholu tupé, lysé. Jazykovité květy chybí, trubkovité květy čtyřcípé, zelenožluté. Plodem je nažka. Kvete od června do srpna.
Tento druh heřmánku roste na polích, úhorech, v zahradách, rumištích, okrajích cest nebo sešlapávaných travnatých místech. Upřednostňuje sušší a na dusík bohaté půdy.
LARIX DECIDUA Mill. - modřín opadavý
Původ: původní rozšíření modřínu opadavého zahrnuje Alpy, Karpaty (slovenské, ukrajinské a rumunské) a Polsko. Mnohde se vyskytovaly jen určité subspecie. U nás je původní pouze na východ od Hrubého Jeseníku, všechny ostatní výsadby modřínů jsou vesměs nepůvodní.
Charakteristika: strom dorůstající výšky 20-50 m. Kmen je přímý s hrubou na povrchu šedavě zbarvenou borkou. Koruna kuželovitá, jehlice na brachyblastech ve svazečcích nejčastěji po 30-50, světle zelené. Samčí šištice vejcovité, žlutavé, převislé, samičí široce vejcovité šištice jsou tvořeny karmínově nebo zelenavě zbarvenými podpůrnými šupinami (na našem snímku nahoře). Šišky jsou nerozpadavé, vejcovitě protáhlé, někdy vydrží na větévkách i několik let. Jehlice se barví na podzim do žluta.
Modřín je světlomilná dřevina, která se pěstuje jak pro ušlechtilé dřevo, tak i pro okrasu v parcích a ve veřejné zeleni. Rozlišuje se několik poddruhů.
Charakteristika: strom dorůstající výšky 20-50 m. Kmen je přímý s hrubou na povrchu šedavě zbarvenou borkou. Koruna kuželovitá, jehlice na brachyblastech ve svazečcích nejčastěji po 30-50, světle zelené. Samčí šištice vejcovité, žlutavé, převislé, samičí široce vejcovité šištice jsou tvořeny karmínově nebo zelenavě zbarvenými podpůrnými šupinami (na našem snímku nahoře). Šišky jsou nerozpadavé, vejcovitě protáhlé, někdy vydrží na větévkách i několik let. Jehlice se barví na podzim do žluta.
Modřín je světlomilná dřevina, která se pěstuje jak pro ušlechtilé dřevo, tak i pro okrasu v parcích a ve veřejné zeleni. Rozlišuje se několik poddruhů.
NICOTIANA GLAUCA Grah. - tabák
Původ: Jižní Amerika, druhotně je druh rozšířen po celé Střední Americe, zasahuje až do jižních států USA, vyskytuje se také na ostrovech Makaronésie a ve Středomoří, v řadě oblastí má jeho šíření invazní charakter.
Charakteristika: keř až nízký strom, řídce větvený, až 5 m vysoký, listy, střídavé, celokrajné, řapíkaté, široce kopinaté, květy ve vrcholových latách, 5četné, koruna trubkovitá, žlutá, až 5 cm dlouhá, kvete od dubna do října. Plodem je tobolka.V jižní Evropě je jako dekorativní rostlina vysazován v parcích a zahradách, odtud často zplaňuje - šíří se na stanovištích ovlivněných člověkem, na rumištích, kolem cest, nejčastěji v pobřežním pásmu. V našich klimatických podmínkách je nutné rostlině zajistit bezmrazé přezimovaní, proto se u nás nepěstuje příliš často. Rostlina je jedovatá. Pro výrobu kuřiva se používají jiné druhy tabáku
Charakteristika: keř až nízký strom, řídce větvený, až 5 m vysoký, listy, střídavé, celokrajné, řapíkaté, široce kopinaté, květy ve vrcholových latách, 5četné, koruna trubkovitá, žlutá, až 5 cm dlouhá, kvete od dubna do října. Plodem je tobolka.V jižní Evropě je jako dekorativní rostlina vysazován v parcích a zahradách, odtud často zplaňuje - šíří se na stanovištích ovlivněných člověkem, na rumištích, kolem cest, nejčastěji v pobřežním pásmu. V našich klimatických podmínkách je nutné rostlině zajistit bezmrazé přezimovaní, proto se u nás nepěstuje příliš často. Rostlina je jedovatá. Pro výrobu kuřiva se používají jiné druhy tabáku
Hlaváček jarní
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je řazen mezi silně ohrožené druhy květeny České republiky. V blízkosti Prahy jej můžete nalézt v Českém krasu, dále na sever potom v kaňonu Vltavy v dolním Povltaví.
Jeho výskyt byl jedním z hlavních důvodů pro vyhlášení přírodní památky Hlaváčková stráň v katastru obce Zlončice, v okrese Mělník (vyhlášeno v roce 2002). Chráněné území tvoří exponovaná stráň vltavského údolí na pravém břehu Vltavy nad obcí Dolánky se skalními výchozy a společenstvy teplomilných křovin. Jádro území však představuje výslunná travnatá stráň tahnoucí se v délce asi 250 metrů a šířce 9–25 metrů. Ze zajímavějších druhů zde mimo hlaváčku jarního (Adonis vernalis) roste koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsbohemica, kostřava walliská (Festuca valesiaca), kavyl Ivanův (Stipa joannis), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca) a další.
Jeho výskyt byl jedním z hlavních důvodů pro vyhlášení přírodní památky Hlaváčková stráň v katastru obce Zlončice, v okrese Mělník (vyhlášeno v roce 2002). Chráněné území tvoří exponovaná stráň vltavského údolí na pravém břehu Vltavy nad obcí Dolánky se skalními výchozy a společenstvy teplomilných křovin. Jádro území však představuje výslunná travnatá stráň tahnoucí se v délce asi 250 metrů a šířce 9–25 metrů. Ze zajímavějších druhů zde mimo hlaváčku jarního (Adonis vernalis) roste koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsbohemica, kostřava walliská (Festuca valesiaca), kavyl Ivanův (Stipa joannis), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca) a další.
NONEA PULLA (L.) DC. - pipla osmahlá
Původ: střední, jižní a východní Evropa, západní Asie, u nás roztroušeně v teplejších oblastech, kde se vyskytuje na severní hranici svého areálu rozšíření.
Charakteristika: vytrvalá bylina se silným oddenkem, přímou lodyhou a celokrajnými listy, přízemní řapíkaté rostou v růžici, lodyžní jsou přisedlé a poloobjímavé, celá rostlina je porostlá štětinatými chlupy. Květy ve vijanech vyrůstají v úžlabí horních listů.Vyhledává suchá a slunná stanoviště, lesní lemy, pastviny a meze, častější je na vápenci.
Pipla osmahlá je z hlediska ochrany hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
Charakteristika: vytrvalá bylina se silným oddenkem, přímou lodyhou a celokrajnými listy, přízemní řapíkaté rostou v růžici, lodyžní jsou přisedlé a poloobjímavé, celá rostlina je porostlá štětinatými chlupy. Květy ve vijanech vyrůstají v úžlabí horních listů.Vyhledává suchá a slunná stanoviště, lesní lemy, pastviny a meze, častější je na vápenci.
Pipla osmahlá je z hlediska ochrany hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
CYCLAMEN HEDERIFOLIUM Aiton - brambořík břečťanolistý
Původ: Středomoří, roste zde ve světlých listnatých lesích.
Charakteristika: hlíznatá rostlina, jihoevropský druh bramboříku, který se často pěstuje i u nás. Dekorativní listy s výraznou stříbřitou kresbou se objevují současně s květy koncem léta a na podzim, po odkvětu se stvoly se semeníky spirálovitě stáčejí k zemi, listy zatahují koncem jara. Dostatek vláhy vyžaduje brambořík břečťanolistý na jaře, léto by mělo být suché, stanoviště polostinné.Na rozdíl od našeho domácího bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) jeho květy nevoní a na každém korunním lístku se nachází ouškatý výrůstek. List vzdáleně připomíná list břečťanu, na rubu je zelený. Hlízy se sázejí hlouběji, než je zvykem u našeho domácího druhu. V kultuře se občas objevuje i bělokvětá varieta Cyclamen hederifolium var. album.
Brambořík břečťanolistý (stejně jako další botanické druhy tohoto rodu) je zahrnut do mezinárodní úmluvy o ochraně ohrožených druhů.
Charakteristika: hlíznatá rostlina, jihoevropský druh bramboříku, který se často pěstuje i u nás. Dekorativní listy s výraznou stříbřitou kresbou se objevují současně s květy koncem léta a na podzim, po odkvětu se stvoly se semeníky spirálovitě stáčejí k zemi, listy zatahují koncem jara. Dostatek vláhy vyžaduje brambořík břečťanolistý na jaře, léto by mělo být suché, stanoviště polostinné.Na rozdíl od našeho domácího bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) jeho květy nevoní a na každém korunním lístku se nachází ouškatý výrůstek. List vzdáleně připomíná list břečťanu, na rubu je zelený. Hlízy se sázejí hlouběji, než je zvykem u našeho domácího druhu. V kultuře se občas objevuje i bělokvětá varieta Cyclamen hederifolium var. album.
Brambořík břečťanolistý (stejně jako další botanické druhy tohoto rodu) je zahrnut do mezinárodní úmluvy o ochraně ohrožených druhů.
DUCHESNEA INDICA Focke - jahodka indická
Původ: jižní a jihovýchodní Asie, dnes se pěstuje po celém světě. U nás na některých místech dlouhodobě zplaňuje, zejména ve městech a obcích (Praha, Průhonice, Brno, Kroměříž).
Charakteristika: vytrvalá 20–50 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá, na uzlinách kořenující, chlupatá. Listy dlouze řapíkaté, trojčetné, jednotlivé lístky krátce řapíčkaté, obvejčité, zubaté. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Kalich pravidelný, pěticípý, kališní cípy trojúhelníkovité. Kalíšek s velkými, široce vejčitými cípy se 3–5 zuby. Koruna pravidelná, pětičetná, korunní lístky zlatožluté, podlouhle obvejčité. Souplodí (jahoda) je kulovité nebo stlačeně kulovité, až 1,5 cm v průměru, nažky na povrchu. Zralá jahoda má rumělkově červenou barvu a mdlou chuť. Kvete od června do července.Jahodka se často pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách a parcích. Vyhovují ji spíše stinná stanoviště. Dobře snáší mrazy a pokud nejsou silné, listy vydrží zelené i přes zimu. Rozmnožuje se semeny nebo šlahouny.
Charakteristika: vytrvalá 20–50 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá, na uzlinách kořenující, chlupatá. Listy dlouze řapíkaté, trojčetné, jednotlivé lístky krátce řapíčkaté, obvejčité, zubaté. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Kalich pravidelný, pěticípý, kališní cípy trojúhelníkovité. Kalíšek s velkými, široce vejčitými cípy se 3–5 zuby. Koruna pravidelná, pětičetná, korunní lístky zlatožluté, podlouhle obvejčité. Souplodí (jahoda) je kulovité nebo stlačeně kulovité, až 1,5 cm v průměru, nažky na povrchu. Zralá jahoda má rumělkově červenou barvu a mdlou chuť. Kvete od června do července.Jahodka se často pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách a parcích. Vyhovují ji spíše stinná stanoviště. Dobře snáší mrazy a pokud nejsou silné, listy vydrží zelené i přes zimu. Rozmnožuje se semeny nebo šlahouny.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)