Společenstva skalních štěrbin, pohyblivých sutí a alpínských stupňů
Tato skupina zahrnuje většinou vzácná až fragmentárně se vyskytující společenstva extrémních mikrostanovišť, např. skalních štěrbin a spár zdí, společenstva skalních sutí a drolin od alpínských stupňů do pahorkatin, klimaxová společenstva alpínských polí na silikátovém podkladě včetně společenstev sněžných políček a společenstva vysokobylinných horských niv a vysokostébelných horských trávníků. Jak ukazuje fytocenologická klasifikace (zastoupení v šesti různých třídách), je uvedená skupina společenstev druhově velmi různorodá a výrazně diferencovaná. Příčinou diferenciace je velké výškové rozpětí, velká petrografická různorodost substrátu, různorodost fyzikálních podmínek pro uchycení a fyziologické funkce rostlin. Společným ekologickým znakem těchto společenstev je klimatický a edafický stres a převážně malá antropogenní zátěž. Těžištěm rozšíření jsou středoevropská vysokohoří a pohoří boreální zóny, vápencové oblasti mírného vegetačního pásma Evropy, popř. málo narušovaná antropogenní i přirozená stanoviště Středozemí.
Rododendrony
Stálezelené rododendrony patří mezi nejefektnější okrasné dřeviny našich zahrad a parků. Vynikají nejen nápadným květem, ale výraznou estetickou funkci celoročně plní jejich olistění. K jejich rozšíření v poslední době přispěla zdokonalená pěstební technika, kvalitní substráty a hnojiva a efektivnější způsoby rozmnožování. Rododendrony patří do čeledi vřesovcovitých. Zástupci rodu rododendron rostou v přírodě na severní polokouli, pouze jeden druh zasahuje do nejsevernějších oblastí Austrálie. Nejvíce druhů pochází z jihovýchodní Asie a Malajsie. Rododendrony rostou v přírodě jako součást lesních společenstev, dosti často na samé hranici lesního pásma, hlavně v kyselejší humózní půdě.
Rododendrony neboli pěnišníky se objevily v zahradách západní Evropy již před více jak 300 lety, například rododendron chlupatý - Rododendron hirsutum v Anglii v roce 1656. První zámořský druh R. indicum byl dovezen v roce 1680 do Nizozemí z Japonska. První dovezené rostliny však uhynuly a druh byl znovu introdukován až po osmdesáti letech.
Rododendrony neboli pěnišníky se objevily v zahradách západní Evropy již před více jak 300 lety, například rododendron chlupatý - Rododendron hirsutum v Anglii v roce 1656. První zámořský druh R. indicum byl dovezen v roce 1680 do Nizozemí z Japonska. První dovezené rostliny však uhynuly a druh byl znovu introdukován až po osmdesáti letech.
Jedle bělokorá
Jedle bělokorá má latinský název Abies alba.
Pro svůj růst si vybírá vlhčí a bohaté na živiny smíšené lesy. Není neobvyklé, že vytváří čisté porosty.
Stálezelený, jednodomý, úzce kuželovitý strom, vysoký od 30 do 65 m. Dožívá se 300 až 400 let. Kůra šedá, hladká. Kůra hladká, loupe se v malých plátcích věkem.Listy jednoduché, dlouhé od 18 do 30 mm, široké 2 mm, celistvé, dvouřadě uspořádané, jehlicovité. Na rubu dva bělavé proužky. Samčí šištice velké 30 mm, žluté. Samičí šištice , velké od 2 do 6 cm, zelenožluté, fialové. Doba květu: květen. Šišky vzpřímené, válcovité, dlouhé 10 cm někdy až 30 cm, široké 5 cm. Barva hnědá. Nejdříve barva zelená pak hnědá. Listy s přečnívajícími, dolů otočenými listeny. Semena dlouhá od 7 do 10 mm. Křídlo 2x delší než semeno. V porostech kvete mezi 60. - 70. rokem, jako solitéra již ve 30 letech.
Borovice blatka
Stálezelený, jednodomý, široce kuželovitý strom, vysoký 20 m. Kůra šedočerná, hluboce popraskaná. Listy jednoduché, dlouhé od 2 do 4,5 cm někdy až 8 cm, široké od 1,2 do 1,7 mm, celistvé, ve svazečcích po 2, jehlicovité, okraj čepele pilovitý. Listy opadavé po 3-6 letech. Pilovitý okraj je zřetelný pouze pod lupou. Na bázi listu 9-15 mm dlouhé šedavé šupiny. Samčí šištice vejcovité velké 1 cm, oranžové. Tyčinky s 0,8 mm dlouhým a 1 mm širokým spojidlovým přívěškem. Samičí šištice fialové. Doba květu: duben. Šišky na zakřivené krátké stopce, vejcovité. Semena elipsoidní, dlouhá od 4 do 5 mm. Blanité křídlo dlouhé 12 mm, šedožluté, černě lemované.
Literatura:
Kirschner J. & Štěpánek J. (2002): Klíč ke květeně České Republiky. - Academia, strana: 95 - 97
Literatura:
Kirschner J. & Štěpánek J. (2002): Klíč ke květeně České Republiky. - Academia, strana: 95 - 97
Borovice lesní
Stálezelený, jednodomý, široce rozložitý strom, vysoký 40 m. Dožívá se 300 až 350 let. Kůra šedohnědá, oddělující se. Kmen větvený u starších jedinců až v horní čtvrtině. V omezeném prostoru má strom tvar úzce kuželovitý. Listy jednoduché, dlouhé od 1 do 3,5 cm někdy až 4,8 cm, široké od 1 do 1,3 mm, celistvé, ve svazečcích po 2, jehlicovité, okraj čepele pilovitý. Pilovitý okraj zřetelný pouze pod lupou. 7-20 pryskyřičných kanálků. Na bázi listy obalené asi 6-8 mm dlouhými šupinami. Samčí šištice vejcovité velké od 4 do 8 mm, žluté. Tyčinky s okrouhlým, asi 0,3-0,7 mm dlouhým spojivovým přívěškem. Samičí šištice kulovité, velké od 5 do 6 mm, růžové. 1-2 šištice na konci loňských větviček. Doba květu: květen. Šišky na krátkých stopkách se na podzim obracejí dolů, kuželovité, dlouhé od 3,5 do 6 cm někdy až 7,5 cm, široké od 2 do 3,5 cm. Barva šedohnědá. Na jaře 3. roku se šišky otvírají a po vysemenění opadávají. Semena podlouhlá, černá, dlouhá od 3 do 4 mm. Semena s křídlem dlouhým 10 - 20 mm, nahnědlým. Semenná léta se opakují po 3 -5 letech.
Blahočet čilský
Stálezelený, dvoudomý, široce kuželovitý strom, vysoký od 10 do 25 m někdy až 50 m. Kůra šedá, vrásčitá.
Listy jednoduché, dlouhé od 2,5 do 4 cm někdy až 5 cm, široké 2 cm, celistvé, ve šroubovici, jehlicovité, okraj čepele celokrajný. Jehlice přečnívají okolo celé větévky. Vytrvávají až 15 let. Samčí šištice válcovité velké od 8 do 13 cm, zelené, hnědé. Samičí šištice kulovité, velké 10 cm někdy až 17 cm, zelené, hnědé. Doba květu: červen - srpen. Šišky vzpřímené, kulovité, dlouhé od 12 do 15 cm někdy až 20 cm. Barva hnědá. Ve 2. - 3. roce po odkvětu ještě na stromě rozpadavé a uvolňující semena. Semena podlouhlá, hnědá, dlouhá 4 cm. Semena jsou jedlá tzv. "piňony".
Listy jednoduché, dlouhé od 2,5 do 4 cm někdy až 5 cm, široké 2 cm, celistvé, ve šroubovici, jehlicovité, okraj čepele celokrajný. Jehlice přečnívají okolo celé větévky. Vytrvávají až 15 let. Samčí šištice válcovité velké od 8 do 13 cm, zelené, hnědé. Samičí šištice kulovité, velké 10 cm někdy až 17 cm, zelené, hnědé. Doba květu: červen - srpen. Šišky vzpřímené, kulovité, dlouhé od 12 do 15 cm někdy až 20 cm. Barva hnědá. Ve 2. - 3. roce po odkvětu ještě na stromě rozpadavé a uvolňující semena. Semena podlouhlá, hnědá, dlouhá 4 cm. Semena jsou jedlá tzv. "piňony".
Jinan dvoulaločnatý II
Rozšíření v České republice - U nás často pěstován po celém území jako okrasná dřevina v parcích a zahradách. První výsadba pochází z roku 1809 (Hluboš). Největší jedinci rostou např: Praha - (Lobkovická zahrada, Botanická zahrada Univerzity Karlovy), Veltrusy, Doksany, Černíkovice, Maleč, Zdounky, Brno - Mendlovo náměstí, Kvasice, Střílky. Vzácně se pěstuje kultivar Pendula s deštníkovitou korunou a nízkým kmenem. Celkové rozšíření - Oblast původního rozšíření jinanu dvoulaločného je v recentní době velmi malá, roste pouze na nevelkém území jihovýchodní Číny. Všude jinde - hlavně v Koreji a Japonsku je odedávna pěstován, nejčastěji při chrámech nebo v uličních stromořadích. Do Evropy dovezena semena r. 1730 (v Ultrechtu dosud roste strom z těchto semen).
Jinan dvoulaločnatý
Opadavý, dvoudomý, široce kuželovitý strom, vysoký od 30 do 40 m. Kůra šedohnědá, mělce brázditá. Kůra na starších kmenech široce brázditá. Listy jednoduché, dlouhé 10 cm, široké od 5 do 8 cm, 2-3 dlanitolaločné, ve svazečcích, klínovité, okraj čepele vroubkovaný. Tyčinky v jehnědovitém útvaru dlouhém od 4 do 7 cm. Jehnědovité útvary umístěny na brachyblastech. Tyčinky zpravidla se 2 (vzácně se 7) prašnými pouzdry pukajícími podélnou štěrbinou. Vajíčka 1 až 3 na dlouhých převislých stopkách. Doba květu: duben - květen. Semena kulovitá, žlutá, dlouhá od 2 do 3 cm. Semena nepříjemně zapáchající. Osemení rozlišeno v blanitou exotestu, dužnatou sarkotestu a tvrdou sklerotestu. V sarkotestě řada organických kyselin, projevujících se zápacem a dráždivými účinky na kůži.
CAREX REMOTA L. - ostřice řídkoklasá
Původ: evropský druh, který se na tomto kontinentu nevyskytuje občas jen v nejjižnìjší části a chybí v polárních oblastech. Roste taktéž na vhodných stanovištích v severní Africe, také v určitých částech Asie. Obývá nivní lesy a listnaté lesy, stinná prameniště, vlhké lesní cesty, vytvářejíc hojný podrost v buko-habrových smíšených lesích nebo v porostech olší a jasanù. Jde o snadno poznatelný, vlhkomilný druh, který je dosti hojný i v České republice, hlavně od nížin po pahorkatiny, v horách se vyskytuje zřídka.
Charakteristika: hustě drnovitě trsnatá, svěže zelená ostřice. Lodyhy 30–60 cm vysoké, ostře trojhranné, nahoře drsné, jsou chabé, někdy poléhavé. Listy dosahují délky lodyh, mají šířku 1,5–2 mm, bazální pochvy jsou hnědé, nerozpadavé. Klásky jsou podepřeny dlouhými, víceméně kolmo odstálými listeny, nejdolejší přesahují vrchol květenství.
Charakteristika: hustě drnovitě trsnatá, svěže zelená ostřice. Lodyhy 30–60 cm vysoké, ostře trojhranné, nahoře drsné, jsou chabé, někdy poléhavé. Listy dosahují délky lodyh, mají šířku 1,5–2 mm, bazální pochvy jsou hnědé, nerozpadavé. Klásky jsou podepřeny dlouhými, víceméně kolmo odstálými listeny, nejdolejší přesahují vrchol květenství.
CALENDULA ARVENSIS L. - měsíček rolní
Původ: širší Středozemí - od Kanárských ostrovů po Sýrii, Írán a Jemen, na severu zasahuje do Francie. V západní, střední a východně Evropě (tedy i u nás) se vyskytuje druhotně, byl zavlečen do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.
Charakteristika: jednoletá bylina, 10–30 cm vysoká, lodyhy vystoupavé až poléhavé, bohatě větvené, lodyžní listy přisedlé, podlouhlé až podlouhle kopinaté, okraje nezvlněné, špičaté, oddáleně mělce zubaté, úbory 1–2 cm v průměru, za plodu nící, jazykovité květy světle žluté, méně než 2krát tak dlouhé jako zákrovní listeny, kvete od května do srpna. Plodem je nažka.
K nám je tento druh zavlékán poměrně vzácně a jen přechodně, objevuje se kolem lidských sídel, na skládkách a rumištích.
Charakteristika: jednoletá bylina, 10–30 cm vysoká, lodyhy vystoupavé až poléhavé, bohatě větvené, lodyžní listy přisedlé, podlouhlé až podlouhle kopinaté, okraje nezvlněné, špičaté, oddáleně mělce zubaté, úbory 1–2 cm v průměru, za plodu nící, jazykovité květy světle žluté, méně než 2krát tak dlouhé jako zákrovní listeny, kvete od května do srpna. Plodem je nažka.
K nám je tento druh zavlékán poměrně vzácně a jen přechodně, objevuje se kolem lidských sídel, na skládkách a rumištích.
POLYSTICHUM ACULEATUM (L.) Roth. - kapradina laločnatá
Původ: horské oblasti střední Evropy.
Charakteristika: vytrvalá kapradina vyššího vzrůstu se vzpřímenými a přezimujícími listy v rozetě, s řapíkem měděně plevinatým, až 80 cm vysoká. Listy 2-3x zpeřené, tuhé, lístky zašpičatělé, listečky osinatě zubaté.Vyskytuje se ve vlhkých stinných lesích nebo na zalesněných svazích, v pásmu od podhůří do hor.Jedná se o poměrně dekorativní a přitom nenáročný druh, proto se s oblibou pěstuje i v zahradách, kde vyžaduje stín a humózní půdu.
Kapradina laločnatá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh naší flóry, který vyžaduje další pozornost.
Charakteristika: vytrvalá kapradina vyššího vzrůstu se vzpřímenými a přezimujícími listy v rozetě, s řapíkem měděně plevinatým, až 80 cm vysoká. Listy 2-3x zpeřené, tuhé, lístky zašpičatělé, listečky osinatě zubaté.Vyskytuje se ve vlhkých stinných lesích nebo na zalesněných svazích, v pásmu od podhůří do hor.Jedná se o poměrně dekorativní a přitom nenáročný druh, proto se s oblibou pěstuje i v zahradách, kde vyžaduje stín a humózní půdu.
Kapradina laločnatá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh naší flóry, který vyžaduje další pozornost.
VERONICA APHYLLA L. - rozrazil bezlistý
Původ: hory jižní a střední Evropy - Pyreneje, Alpy, Apeniny, Jura, Karpaty, hory Balkánského poloostrova. U nás neroste, na Slovensku se druh vyskytuje na Babí hoře, v Malé Fatře, Chočských vrších, Vysokých a Nízkých Tatrách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 3-8 cm vysoká, pýřitá, lodyha poléhavá nebo vystoupavá, vstřícné listy nahloučeny na jejím vrcholu do zdánlivé růžice, květy v hroznech na dlouhých stopkách, které vyrůstají v paždí horních listů, koruna kolovitá, tmavě modrá, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka.
Roste na kamenitých holích a skalách, častěji na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (v Alpách až do výšky 3000 m n. m.).
Charakteristika: vytrvalá bylina, 3-8 cm vysoká, pýřitá, lodyha poléhavá nebo vystoupavá, vstřícné listy nahloučeny na jejím vrcholu do zdánlivé růžice, květy v hroznech na dlouhých stopkách, které vyrůstají v paždí horních listů, koruna kolovitá, tmavě modrá, kvete od června do srpna. Plodem je tobolka.
Roste na kamenitých holích a skalách, častěji na vápenci, v pásmu od subalpínského do alpínského stupně (v Alpách až do výšky 3000 m n. m.).
ACER CAMPESTRE L. - javor babyka
Původ: převážně evropský druh rostoucí také v Malé Asii, na Kavkaze a v Íránu. Na západě od Británie po Volhu na východě, na severu od jižního Švédska a od Dánska po Španělsko, Sicílii, Balkán.
Charakteristika: proměnlivý keř nebo častěji strom dorůstající výšky 15-20 m. Kmen je většinou křivý, borka brzy rozpraskaná, letorosty žlutohnědé, krátce pýřité, později olysalé, starší větévky často s podélnými korkovými lištami, listy 3-5laločné, čepel 4-12 cm dlouhá, 4-13 cm široká, laloky tupé, horní tři obvykle 3laločné. Líce čepelí zelené, ruby spíše až žlutozelené, báze srdčitá, řapík 2-10 cm dlouhý. Květy žlutozelené, ve vzpřímených chocholičnatých latách, nažky 2-4 cm dlouhé, asi 1 cm široké, svírají přímý úhel.
Biotopem jsou hlavně polní meze, teplomilné doubravy, křoviny, lesostepi, lesní lemy, lužní lesy. Též vysazován, jak je tomu snad i v případě stromu na našich fotografiích, které zachycují druhou nejstarší zdokumentovanou babyku České republiky, s obvodem kmene 434 cm (ve výši 1 m), výškou 19 m a stářím 100 let rostoucí v nadmořské výšce 340 m n. m.
Charakteristika: proměnlivý keř nebo častěji strom dorůstající výšky 15-20 m. Kmen je většinou křivý, borka brzy rozpraskaná, letorosty žlutohnědé, krátce pýřité, později olysalé, starší větévky často s podélnými korkovými lištami, listy 3-5laločné, čepel 4-12 cm dlouhá, 4-13 cm široká, laloky tupé, horní tři obvykle 3laločné. Líce čepelí zelené, ruby spíše až žlutozelené, báze srdčitá, řapík 2-10 cm dlouhý. Květy žlutozelené, ve vzpřímených chocholičnatých latách, nažky 2-4 cm dlouhé, asi 1 cm široké, svírají přímý úhel.
Biotopem jsou hlavně polní meze, teplomilné doubravy, křoviny, lesostepi, lesní lemy, lužní lesy. Též vysazován, jak je tomu snad i v případě stromu na našich fotografiích, které zachycují druhou nejstarší zdokumentovanou babyku České republiky, s obvodem kmene 434 cm (ve výši 1 m), výškou 19 m a stářím 100 let rostoucí v nadmořské výšce 340 m n. m.
PAPAVER ALBIFLORUM (Boiss.) Pacz. - mák bělokvětý
Původ: střední a jihovýchodní Evropa, Ukrajina. Druh můžeme rozčlenit na dva podruhy. Jeden poddruh mák bělokvětý jihomoravský je rozšířen na Balkánském poloostrově, na sever zasahuje až do panonské oblasti Maďarska, Slovenska, Rakouska a jižní Moravy. U nás se tedy vyskytuje jen v nejjižnější části jižní Moravy, do Čech je snad jen výjimečně zavlékán. Na Slovensku je rozšířen především v jižní části země.
Charakteristika: jednoletá bylina, žlutooranžově mléčící (na rozdíl od nominátního poddruhu, jehož latex je bezbarvý až bílý), 20-60(-80) cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, měkce chlupatá. Přízemní listy řapíkaté, jednoduše peřenosečné, střední a horní listy krátce řapíkaté, většinou jen spodní pár úkrojků 2krát peřenosečný. Korunní lístky bílé, často s fialovou skvrnou, prašníky hnědě fialové. Plodem je tobolka. Značně variabilní taxon vzrůstem, větvením lodyhy i obsahovými látkami.
Roste v křovinatých lemech, na suchých stráních, při okrajích cest, na úhorech a vzácně i v akátových lesích, na půdách mělkých, kamenitých, v pásmu od nížin po pahorkatiny.Mák bělokvětý jihomoravský je řazen k silně ohroženým taxonům naší květeny.
Charakteristika: jednoletá bylina, žlutooranžově mléčící (na rozdíl od nominátního poddruhu, jehož latex je bezbarvý až bílý), 20-60(-80) cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, měkce chlupatá. Přízemní listy řapíkaté, jednoduše peřenosečné, střední a horní listy krátce řapíkaté, většinou jen spodní pár úkrojků 2krát peřenosečný. Korunní lístky bílé, často s fialovou skvrnou, prašníky hnědě fialové. Plodem je tobolka. Značně variabilní taxon vzrůstem, větvením lodyhy i obsahovými látkami.
Roste v křovinatých lemech, na suchých stráních, při okrajích cest, na úhorech a vzácně i v akátových lesích, na půdách mělkých, kamenitých, v pásmu od nížin po pahorkatiny.Mák bělokvětý jihomoravský je řazen k silně ohroženým taxonům naší květeny.
LEUCOJUM VERNUM L.: Bledule jarní
Původ: jižní a střední Evropa, u nás v současnosti bohužel již jen vzácně na vlhkých loukách, v lužních a suťových lesích. Často se pěstuje a také zplaňuje.
Charakteristika: dobře známá a oblíbená okrasná cibulnatá trvalka začátku jara. Lodyha je přímá, 10–30 cm vysoká, s listenem na konci, ze kterého vyrůstá jediný květ (vzácně i dva). Koruny jsou zvonkovité, bílé, na špičkách okvětních lístků mají zelené nebo nažloutlé skvrnky. Listy přízemní, tenké, plodem je tobolka. Po odkvětu rostlina zatahuje.
V zahradách se bledule jarní pěstuje již od začátku 15. století. Cibulky se sázejí ve druhé polovině léta (nejlépe koncem srpna) a je vhodné ponechat je na jednom místě několik let. Množí se spolehlivě postranními cibulkami, botanický druh i semeny. Dostatek vláhy v době vegetace je důležitý pro zdárný vývoj jejich cibulek. Bledulí nabízejí každoročně zahradnická centra dostatečné množství, jejich sběr v přírodě je proto nesmyslný.
Bledule jarní patří k ohroženým druhům naší květeny.
Charakteristika: dobře známá a oblíbená okrasná cibulnatá trvalka začátku jara. Lodyha je přímá, 10–30 cm vysoká, s listenem na konci, ze kterého vyrůstá jediný květ (vzácně i dva). Koruny jsou zvonkovité, bílé, na špičkách okvětních lístků mají zelené nebo nažloutlé skvrnky. Listy přízemní, tenké, plodem je tobolka. Po odkvětu rostlina zatahuje.
V zahradách se bledule jarní pěstuje již od začátku 15. století. Cibulky se sázejí ve druhé polovině léta (nejlépe koncem srpna) a je vhodné ponechat je na jednom místě několik let. Množí se spolehlivě postranními cibulkami, botanický druh i semeny. Dostatek vláhy v době vegetace je důležitý pro zdárný vývoj jejich cibulek. Bledulí nabízejí každoročně zahradnická centra dostatečné množství, jejich sběr v přírodě je proto nesmyslný.
Bledule jarní patří k ohroženým druhům naší květeny.
AILANTHUS ALTISSIMA - pajasan žláznatý
Původ: pajasan žláznatý pochází z Číny. U nás byl poprvé vysazen v roce 1865 na Hluboké. V minulosti byly ojedinělé adventivní výskyty zjištěny v Plzni, u Veltrus, v Praze, u Znojma. V současnosti roste hlavně v Praze, Brně, v okolí Znojma, na Pavlovských kopcích a v menším množství i na jiných lokalitách.
Charakteristika: strom o výšce 20–25 m. Má rovný kmen s dlouho hladkou borkou. Koruna je řídká se silnými větvemi. Listy lichozpeřené, 5–13 jařmé, lístky kopinaté. Květy v koncových latách dlouhých 10–40cm, žlutozelené, dvoudomé. Květy s 10 tyčinkami a pestíkem, samčí květy s pestíkem zakrnělým. Kvete v červnu. Plodem je křídlatá nažka, zbarvena do červena, postupně do žlutohněda.Pajasan je vitální a nenáročná teplomilná dřevina, která odolává suchu, mírnému zasolení a emisím. Občas se pěstuje v parcích a v komunikační zeleni. Ve městech velice snadno zplaňuje do různých nádvoří, nádraží, uliček, průmyslových objektů atd. Pajasan je dřevina rychle rostoucí, ale krátkověká.
Charakteristika: strom o výšce 20–25 m. Má rovný kmen s dlouho hladkou borkou. Koruna je řídká se silnými větvemi. Listy lichozpeřené, 5–13 jařmé, lístky kopinaté. Květy v koncových latách dlouhých 10–40cm, žlutozelené, dvoudomé. Květy s 10 tyčinkami a pestíkem, samčí květy s pestíkem zakrnělým. Kvete v červnu. Plodem je křídlatá nažka, zbarvena do červena, postupně do žlutohněda.Pajasan je vitální a nenáročná teplomilná dřevina, která odolává suchu, mírnému zasolení a emisím. Občas se pěstuje v parcích a v komunikační zeleni. Ve městech velice snadno zplaňuje do různých nádvoří, nádraží, uliček, průmyslových objektů atd. Pajasan je dřevina rychle rostoucí, ale krátkověká.
DAPHNE CNEORUM L. - lýkovec vonný
Původ: Evropa (kromě severnějších oblastí), na jihu a jihovýchodě pouze v horách, východně můžeme najít na západní Ukrajině, u nás vzácně v teplejších oblastech, velice silně ustupuje z mnoha původních lokalit.
Charakteristika: vždyzelený nízký keř 10-30 cm vysoký, s větvemi dlouhými, vodorovně větvenými listy, které jsou shluklé na koncích větví, květy na koncích ve svazečcích vykvétají od dubna do června (někdy opakují kvetení v poněkud menší míře i na podzim - to je i případ exempláře na našich dolních fotografiích), plodem je peckovice.
Nejčastějí roste ve světlých a suchých listnatých lesích a na trávnících v blízkosti lesa, na propustných a zásaditých až slabě kyselých půdách.
Je známy i jako skalnička, mnohdy se pěstují kultivary s panašovanými listy i bílými květy. Lýkovec vonný je z hlediska ohrožení hodnocen jako kriticky ohrožený druh naší květeny.
Charakteristika: vždyzelený nízký keř 10-30 cm vysoký, s větvemi dlouhými, vodorovně větvenými listy, které jsou shluklé na koncích větví, květy na koncích ve svazečcích vykvétají od dubna do června (někdy opakují kvetení v poněkud menší míře i na podzim - to je i případ exempláře na našich dolních fotografiích), plodem je peckovice.
Nejčastějí roste ve světlých a suchých listnatých lesích a na trávnících v blízkosti lesa, na propustných a zásaditých až slabě kyselých půdách.
Je známy i jako skalnička, mnohdy se pěstují kultivary s panašovanými listy i bílými květy. Lýkovec vonný je z hlediska ohrožení hodnocen jako kriticky ohrožený druh naší květeny.
COELOGLOSSUM VIRIDE (L.) Hartman - vemeníček zelený
Původ: Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Himálaj, u nás se nevyskytující poddruh také ve východní Asii a v Severní Americe. V Čechách roste jen roztroušeně až vzácně na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších a Žďárských vrších, na Moravě roztroušeně ve východní části (Beskydy, Bílé Karpaty).
Charakteristika: vytrvalá bylina s kulovitě dělenou hlízou, lodyha vysoká 5-25 cm, lodyžní listy (3-7) šikmo stoupající, dolní vejčité, horní kopinaté. Květenství 5-25květé, listeny drobné nebo delší než květy. Květy zelené, často hnědočerveně naběhlé, okvětní lístky přilbovitě skloněné, pysk jazykovitý, trojlaločný s kratším zubovitým středním lalokem.
Tento jediný druh rodu je značně variabilní. Jeho rozdílnost se značí především ve výšce rostlin, počtu květů, tvaru pysku (rozlišovací znaky na úrovni poddruhů), dále také v délce listenů (důležitý rozlišovací znak na úrovni forem).
Najdeme ho na loukách a ve světlých lesích, vyžaduje převážně kyselé půdy, v pásmu od pahorkatin až do alpínského stupně.
Vemeníček zelený patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.
Charakteristika: vytrvalá bylina s kulovitě dělenou hlízou, lodyha vysoká 5-25 cm, lodyžní listy (3-7) šikmo stoupající, dolní vejčité, horní kopinaté. Květenství 5-25květé, listeny drobné nebo delší než květy. Květy zelené, často hnědočerveně naběhlé, okvětní lístky přilbovitě skloněné, pysk jazykovitý, trojlaločný s kratším zubovitým středním lalokem.
Tento jediný druh rodu je značně variabilní. Jeho rozdílnost se značí především ve výšce rostlin, počtu květů, tvaru pysku (rozlišovací znaky na úrovni poddruhů), dále také v délce listenů (důležitý rozlišovací znak na úrovni forem).
Najdeme ho na loukách a ve světlých lesích, vyžaduje převážně kyselé půdy, v pásmu od pahorkatin až do alpínského stupně.
Vemeníček zelený patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.
RESEDA LUTEOLA L. - rýt barvířský
Původ: druh je původní ve Středozemí, jako kulturní rostlina se rozšířil skoro do celé Evropy (až po jižní Skandinávii a Ukrajinu) a jihozápadní Asie, byl zavlečen i do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje roztroušeně v teplých oblastech, vzácně zasahuje i do chladnějších území.
Charakteristika: dvouletá bylina, 40-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, žebernatá, listy úzce kopinaté až obkopinaté, celokrajné, květenstvím je dlouhý a hustý hrozen, květy 4četné, bledožluté, kvete od května do července. Plodem je kulovitá tobolka.Roste na stanovištích ovlivněných člověkem - kolem cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavech apod., v pásmu od nížin do pahorkatin.Rýt barvířský byl ve středověku pěstován jako barvířská rostlina, z nati se vyrábělo žluté a zelené barvivo k barvení látek, ze semen se také lisoval olej, který sloužil ke svícení a výrobě fermeže, přidával se i do laků.
Charakteristika: dvouletá bylina, 40-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, žebernatá, listy úzce kopinaté až obkopinaté, celokrajné, květenstvím je dlouhý a hustý hrozen, květy 4četné, bledožluté, kvete od května do července. Plodem je kulovitá tobolka.Roste na stanovištích ovlivněných člověkem - kolem cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavech apod., v pásmu od nížin do pahorkatin.Rýt barvířský byl ve středověku pěstován jako barvířská rostlina, z nati se vyrábělo žluté a zelené barvivo k barvení látek, ze semen se také lisoval olej, který sloužil ke svícení a výrobě fermeže, přidával se i do laků.
CITES
CITES je zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). Někdy se tomuto dokumentu také říká "Washingtonská úmluva." Účelem úmluvy je ochrana před obchodem ohroženými druhy živočichů a rostlin pod kontrolou všech zemí světa. Česká republika je členskou zemí této úmluvy od roku 1993.Předmětem ochrany je přibližně 25 000 druhů rostlin, které jsou zařazeny do 3 kategorií ohrožení. S druhy do těchto kategorií zařazenými se nesmí obchodovat, nesmí se volně převážet přes státní hranice žádné části rostlin bez patřičného povolení.
I v ČR rostou rostliny požívající této ochrany, ty jsou zařazeny do Přílohy 2 úmluvy CITES (obsahuje druhy, které by mohly být ohroženy vyhubením, pokud by mezinárodní obchod s nimi nebyl přísně regulován, anebo druhy snadno zaměnitelné s těmi, které jsou chráněny úmluvou CITES).
Pokud by chtěl kdokoli tyto rostliny prodávat, nakupovat, importovat či exportovat za hranice státu, či je jinak distribuovat, musí se řídit a plnit povinnost registrace v souladu se zákonem č. 16/1997 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 82/1997 Sb., kde jsou vyjmenovány veškeré druhy úmluvy CITES. Další doplnění proběhlo v letošním roce.
I v ČR rostou rostliny požívající této ochrany, ty jsou zařazeny do Přílohy 2 úmluvy CITES (obsahuje druhy, které by mohly být ohroženy vyhubením, pokud by mezinárodní obchod s nimi nebyl přísně regulován, anebo druhy snadno zaměnitelné s těmi, které jsou chráněny úmluvou CITES).
Pokud by chtěl kdokoli tyto rostliny prodávat, nakupovat, importovat či exportovat za hranice státu, či je jinak distribuovat, musí se řídit a plnit povinnost registrace v souladu se zákonem č. 16/1997 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 82/1997 Sb., kde jsou vyjmenovány veškeré druhy úmluvy CITES. Další doplnění proběhlo v letošním roce.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)