Borovice kleč

Borovice kleč má latinský název Pinus mugo.

Na kleč narazíme spíše v horských podmínkách a to i nad horní hranici lesa. Roste na všech typech půd, můžeme ji potkat jak na slunných vršcích tak i v hlubokém stínu. Roste také na rašeliništích.

Jde o velký vícekmenný (lze ale narazit i na jednokmenné exempláře, i když nejsou až tak obvyklé jako vícekmenná verze) keř, který převážně dorůstá až do dvoumetrové výšky. Má podélně rozpraskanou šupinatou borku černošedé barvy. Jehlice mají tuhou špičku, jsou dva až osm centimetrů dlouhé a na okrajích jemně pilované. Jde o jednodomou rostlinu, která kvete od června do července. Má mnoho půl druhého centimetru velkých vítků, květenství je růžové až načervenalé. Květy má borovice kleč opylované větrem, plodem jsou šišky až sedm centimetrů dlouhé. K vysemeňování dochází až v druhém roce na konci podzima.

Borovice kleč má význam i řekněme hospodářský. Vysazuje se (díky tomu, že je velmi přizpůsobivá) například pro zpevnění písečných přesypů - zvláště pomáhá chránit mořské duny, také je sázena často na svahy, kde se často vyskytují laviny. Z jehličí lze získat olejíček a na Balkáně (zvláště v Bulharsku) s z něj připravuje nálev či čaj.

Trnovník bílý - akát

Trnovník bílý (někdy také Trnovník akát) má latinský název Robinia pseudoacacia.

Tento listnatý strom či keř sice pochází z Ameriky, ale v našich podmínkách zdomácněl a velmi často se vyskytuje jako de facto plevel. Pro svůj výskyt si vybírá světlejší místa, ale nelpí na větším množství živin či vody (proto se také umí tak rychle rozšířit).

Trnovník bílý neboli Akát je převážně strom dorůstající výšky pět a dvaceti metrů. Má okrouhlou korunu. Jeho borka je šedohnědá, hluboce zbrázděná, žebernatá. Listy má střídavé. Skládají se ze čtyřech až jedenáctí párů menších eliptických lístků. Tyto lístky jsou až šest centimetrů dlouhé, celý list dosahuje délky až třicet centimetrů. Akát kvete bíle, jeho kvítky jsou až dva a půl centimetru veliké a rostou (či přesněji možná visí) v hroznech po deseti až pět a dvaceti. Tyto hrozny dosahují téměř třiceticentimetrové délky. Květy akátu opyluje hmyz (a efektem toho je i velmi chutný jemný akátový med). Plody na akátu dorůstají v září, jde o až deset centimetrů dlouhé lusky, které mají až deset semen ( i když často počet je nižší). Tyto lusky často na akátech vydrží až do dalšího roku. Strom není příliš dlouhověký, trnovník bílý se většinou nedožívá více jak dvou set let.

Jde o jedovatou rostlinu, takže je dobré žužlavá dítka držet od jeho dřeva, plodů i květů z daleka. Dřevo se využívá při výrobě nábytku. Je dost často jako rychle rostoucí nepříliš náročná rostlina vysazován.

Zimolez ovíjivý

Zimolez ovíjivý má latinský název Lonicera periclymenum.

Pro svůj růst si tato popínavá liána vybírá vlhčí dubové či dubo habrové lesy.

Jde o pravotočivou liánu, která se může pnout až do výšky pěti metrů (může se ale také vyskytovat v podobě přibližně půl metrového keříku). Má vstřícné až osm centimetrů dlouhé krátce řapíkaté listy. Květy zimolezu ovíjivého kvetou od března až do srpna. Jsou oboupohlavné a dvou pyské mají dlouhou lehce ohnutou korunní trubku o délce až pět centimetrů. Plodem jsou jasně červené až centimetr veliké bobule. Bobule jsou jedovaté i když stejně jako listy a květy byly využívány v lidovém léčitelství a i v dnešních dobách se o látky v této rostlině obsažené věda zajímá a zkoumá na kolik jí připisované působení je skutečností. O jejích účincích psal v dávných antických dobách již Plinius Starší autor největší přírodovědecké encyklopedie starověkého Říma. Zimolez ovíjivý se také objevuje ve starých legendách, tato liána měla vyrůstat z Tristanova hrobu u staré artušovské legendy

Čičorka pestrá

Čičorka pestrá má latinský název Securigera varia.
Pro svůj růst si vybírá travnaté plochy, náspy a nebo i kamenolomy, preferuje vápnitou sušší půdu. Občas se cíleně vysazuje - právě například na náspy. Je sice velmi pěkná, ale do zahrad se nehodí, protože je velmi expansivní.
Roste do výšky třiceti centimetrů až jednoho metru. Má v okolíku deset až dvacet růžovobílých květů. Lodyha této rostliny je poléhavá až vystoupavá. Listy má Čičorka pestrá složené z čtyřech až dvanácti párů postranních lístků. Listy rostou na krátkém řapíku. Plodí čtyřhranný lusk.
Čičorka se používá jako krmivo pro dobytek a to i navzdory tomu že je mírně jedovatá  (obsahuje glykosidy). Dříve se používala i jako léčivá rostlina (měla pomáhat na srdce a měla mírné močopudné účinky), ale dnes se právě z důvodu mírné jedovatosti ji nevyužívá.

Ucháč obecný

Ucháč obecný má latinský název Gyromitra esculenta.

Tato jedovatá houba roste od března až do května. Objevuje se mezi jehličím v jehličnatých lesích. V oblibě má blízký výskyt borovic.

Klobouk má Ucháč obecný červenohnědé barvě. Odstíny jsou i světlý i tmavý. Jeho průměr je až osm centimetrů. Tvar klobouku je velmi prohýbaný, má de facto mozkovité laloky s dutinami uvnitř. Klobouk roste na vrásčitém třeni, který má až pět centimetrů výšky. Barva třeně je šedobílá, občas se objeví lila nádech.

Jde o jedovatou houbu, která může poškodit velmi silně (jsou známé případy smrtelných otrav) játra a trávicí trakt. Jako zajímavůstku je možné uvést i fakt, že houba byla dříve považována za jedlou - viz její název a překlad esculenta. Dříve se normálně prodávala na trzích než se zjistilo že v něm obsažený gyromitrin je zdrojem mnoha otrav. Důvod proč se asi dlouhou dobu nepřišlo na vysokou jedovatost této houby je fakt, že pokud se Ucháč obecný více povaří v vyměněné vodě, tak jedovatá látka z něj může zmizet.

Smrž špičatý

Smrž špičatý má latinský název Morchella conica.

Tato chutná jedlá houba roste od března až do května. Vyskytuje se jak v lesích tak i v parcích či na zahradách.

Má špičatě kuželovitý až dvanáct centimetrů vysoký klobouk. Je hnědé barvy a je podélně žebrovaný. Klobouk je dutý srostlý s taktéž dutým třeněm. Smrž špičatý má až deset centimetrů vysoký třeň, je bílošedé barvy.

Jde o velmi chutnou houbu, která se často využívá do houbových polévek a omáček. Velmi jednoduchým způsobem přípravy je také dvacetiminutové opražení nakrájených smržů na másle. Po usmažení se je jí posypané pažitkou s nějakým bílým pečivem s máslem. Při čištění je nutno je dobře propláchnout, aby je člověk zbavil nadbytečného písku.

Smrk ztepilý

Smrk ztepilý má latinský název Picea abies.

Pro růst si vybírá svěží ale i vlké půdy. Mohou být jak hlinité tak písčité. Roste přirozeně v smíšených lesích a může vytvářet čisté porosty. Je velmi často vysazován, na našem území najdete právě efekt této lesnické činnosti.

Smrk ztepilý je opravdu ztepilý, může dorůstat až do výšky padesáti metrů a kmen může mít tloušťku až dva metry. Borku má šupinatou a červenohnědou. Jeho jehlice jsou až tři centimetry dlouhé a mají tmavozelenou spíše matnější barvu. Jsou uspořádané kolem celé větvičky a rostou pět až dvanáct let. Kvete po třech až čtyřech letech, květy v paždí listů mění barvu z purpurových na žluté. Objevují se v květnu a červnu. Zralé šišky visí dolů, mají hnědou barvu a jsou až patnáct centimetrů dlouhé a čtyři centimetry široké.

Smrk ztepilý se dožívá až pěti set let. Jak již bylo výše uvedeno, jde o velmi oblíbený hospodářsky strom. Roste rychle a má kvalitní jak stavební tak nábytkové dřevo. Na vánoce Smrk ztepilý patří spolu s jedličkou a borovicí mezi pravidelné hosty našich domů, kdy slouží jako vánoční stromeček.

Kuklík potoční

Kuklík potoční má latinský název Geum rivale.

Tato květina si pro své působení vybírá různé typy stanovišť, které ale spojuje jedna záležitost a tou je dostatek vláhy. Takže na Kuklík potoční můžeme narazit nejen na břehu potoků (že, podle názvu) a řek, ale také v lužních a močálových lesích či na mokrých loukách.

Kuklík dorůstá do výšky až šedesát centimetrů. Jeho hnědavo červené převislé květy rostou na žláznaté chlupaté lodyze a objevují se v dubnu a květnu. Přízemní listy mají delší řapík, jsou přerušovaně zpeřené a mají velký trojlaločný koncový lístek. Horní lodyžní lístky jsou jen mírně laločnaté. Vůně oddenku rostliny může mírně připomínat hřebíček.

Kuklík potoční se dříve používal v léčitelství, dnes je jeho využití minimální, dá se říci, že lze na něj narazit pouze u bab kořenářek. Léčivou sbíranou částí je kořen.

Kerblík lesní

Kerblík lesní má latinský název Anthriscus sylvestris.

Již název této rostliny napovídá místo jejího výskytu, i když v tomto případě jde o kraje lesů. Kromě toho ji můžeme hlavně najít na loukách ale i v různých křoviscích či při okrajích cest. Její výskyt znamená větší množství dusíku v půdě.

Kerblík lesní dorůstá do výšky až půl druhého metru. Má bílé květy v až dvanáct centimetrů širokých okolících. Kvete od dubna až do konce léta. Plodí dvounažky. Dutá hrubě rýhovaná lodyha je ve spodní části drsněji chlupatá. Listy má kerblík lestní dva až tři krát zpeřené.

Jde o květinu příbuznou s Kerblíkem setým, který se již od nepaměti vyskytuje v kuchyních jako užitečný pomocník při dochucování jídel.

Lilek černý

Lilek černý má latinský název Solanum nigrum.

Tato jedovatá rostlina si pro svůj růst vybírá pole, rumiště a objevíte jí na téměř každé zaplevelené ploše.

Lilek černý může dorůstat až do jednometrové výšky. Jeho bílé květy s výrazně žlutými prašníky shromážděné ve vrcholových květenstvích mají necelý centimetr v průměru. Rostlina kvete od června do října. Plodí bobule, přibližně podobně veliké jako hrášek, převážně černé barvy ( i když je možné narazit i na nažloutlé či nazelenalé zabarvení). Na lodyze se občas objevují řídké chloupky. Listy má oválné celokrajné.

Jde o dosti jedovatou rostlinu, jejíž plody občas konzumují děti, i když jsou varovány nepříjemným zápachem. V plodech se nachází saponiny a glykoalkaloidy.

Rožec rolní

Rožec rolní má latinský název Cerastium arvense.

Tuto rostlinu nejčastěji najdeme rostoucí v trsech na okrajích polí a cest. Roste také na suších mezích či na vyprahlých železničních a také silničních náspech. Obecně se dá říci, že preferuje sušší půdy s menším množstvím živin.

Rožec rolní je spíše drobnější rostlinka dorůstající do výšky přibližně třiceti centimetrů. Její bělavé kvítky rostou v řídkém vidlanu a korunní listky květů jsou přibližně dvakrát delší než kalich. Celý květ má maximálně dvou centimetrový průměr. Kvete od dubna do září. Plodem je tobolka s deseti zoubky ve které se nachází přibližně milimetrové semínka. Listy má rožec podlouhle kopinaté a přisedlé. Při vrcholu mají kožovitý okraj. Jak lístky tak i lodyha jsou pokryté krátkými chloupky.

Vachta trojlistá

Vachta trojlistá má latinský název Menyanthes trifoliata.

Vybírá si pro svůj růst hodně vlhké půdy. Můžete na ni narazit na rašeliništích, slatinách, mokrých loukách. Nevyhýbá se ani tůňkám a rybníkům. Občas bývá také pěstovaná okrasně.

Jde o rostlinku dorůstající až do výšky čtyřiceti centimetrů. Na konci lodyhy se nachází až deset centimetrů veliký hrozen květů růžově bílé barvy. Květy se objevují v květnu a červnu. Listy má Vachta trojlistá řapíkaté a ... trojčetné. Mají na okraji vroubkované podlouhle obvejčité lístky. Plodem je jednopouzdrová tobolka. Semena se dobře rozšiřují vodou a také trusem ptáků.

Tato rostlina byla dříve využívána v lidovém léčitelství mimo jiné ke snižování horečky, ale také na mnoho dalších neduhů. Sbíral se list v období květu

Čemeřice černá

Čemeřice černá má latinský název Helleborus niger.

Původně pochází ze střední a jižní Evropy. V alpských oblastech roste na kamenitých svazích a také v horských lesích. Není neobvyklé na ni narazit i ve výšce 1800 metrů nad mořem.

Čemeřice černá se dorůstá do výšky asi třiceti centimetrů. Kvete bíle, případně s jemně načervenalým odstínem. Květ je na stvolu jen jeden, má průměr do osmi centimetrů. Kvete od února do dubna (když je mírná zima, tak dokáže kvést už od Vánoc, prosto má občas čemeřice černá i název Vánoční růže). Stonek má tato horská květina tlustý, masitý s šupinatými listeny. Má dosti kožovité listy, které jsou stále tmavě zelené.

Tato rostlinka obsahuje jedovaté glykosidy. Již od dob starověku, jak potvrzují nejstarší řecké legendy, bývala využívána v lidovém léčitelství.

Penízek rolní

Penízek rolní má latinský název Thlaspi arvense.

Penízek rolní roste na polích, v zahradách a také na rumištích.

Tato brukvovitá rostlina dorůstá až do půl metrové výšky. Má drobné, maximálně půl centimetru široké kvítky, které vyrůstají v koncových hroznech. Kvítky se objevují od jara až do podzimu. Pod květy se kolem stonku nacházejí malé šešulky. Tato květina má spodní přízemní listy řapíkaté. Ale na lodyze, která má hranatý tvar se objevují lísky kopinaté.

Jde o velmi dobře se rozmnožující plevel (může mít až dva tisíce semínek). Z mladých lístků této rostlinky se občas dělá jarní salátky nebo vaří cosi jako špenát.

Ředkev ohnice

Ředkev ohnice má latinský název Raphanus raphanistrum.

Tato rostlina se nachází na loukách a hlavně různých polích, kde je považována za velmi nežádoucí plevel, protože se dokáže velmi silně rozmnožovat a také má velmi rychlý růst.

Ředkev ohnice dorůstá do výšky téměř sedmdesáti centimetrů. Má malé až tři centimetrové kvítky bílé, případně lehce nažloutlé barvy (s případně i fialovým žilkováním), které se objevují od června do srpna. V květenství se objevují až deset centimetrů dlouhé struky se semínky. Listy má řapíkaté. Spodní listy jsou peřenolaločnaté vrchní jsou nedělené a nepravidelně zubaté.

Podle některých vědců se jedná o divokého předchůdce pěstovaných zahradních ředkví. Hospodářsky je de facto zajímavá pouze pro včelaře jako kvalitní medonosná květina. Je mírně jedovatá, ale z jejích lístků se občas dělává jarní salát.

Mléč rolní

Mléč rolní má latinský název Sonchus arvensis.

Název docela jasně ukazuje, kde na tuto rostlinu narazíme nejčastěji, jedná se totiž o klasický polní plevel. Také ho můžeme potkat na loukách, ve vinohradech, zahradách a při okrajích cest.

Jde o docela vysokou rostlinu, může dorůstat až do výšky půl druhého metru. Má zlatožlutý jasný květ, který se objevuje od července do října. Květní úbory jsou až pět centimetrů veliké a jsou uspořádané v řídkých vrcholcích. Jako zajímavost je nutno uvést, že květy této rostliny se po poledni a nebo při zamračeném počasí zavírají. Přízemní listy má Mléč rolní lysé se světle zelenou barvou. Na základu jsou srdčitě zaokrouhlené, kopinaté a vykrajovaně zubaté. Na stonku jsou listy řídce přisedlé.

Pryšec chvojka

Pryšec chvojka má latinský název Euphorbia cyparissias.

Pro svůj růst si tato jedovatá rostlina nejčastěji vybírá nepříliš bohaté trávníky, skalnaté svahy a nebo také okraje cest či náspy.

Dorůstá se do výšky až čtyřicet centimetrů. Výrazně žlutě zabarvéné květy kvetou od dubna až do července. Květenství je devíti až patnácti paprsčité a až osm centimetrů široké. Z květů později vyrůstá jemně tečkovaná tobolka. Listy má Pryšec chvojka světle zelené, úzce čárkovité a jsou velmi hustě postavené.

Tato rostlina obsahuje velmi jedovatou mléčnou šťávu. Její účinky se projevují nejen po pozření, ale také po potřísnění kůže, kdy může způsobit kromě pálivého pocitu i puchýře.

Dub letní

Dub letní má latinský název Quercus robur.

Roste ve smíšených a listnatých lesích, často také vystupujíc čisté dubové háje tzv. doubravy. Preferuje mírně vlhčí půdu.

Dub letní je velmi mohutný listnatý strom, který má spíše kratší kmen a velmi bohatou širokou korunu. Má tmavošedou a velmi hluboce rýhovanou borku. Listy na větvích dubu rostou střídavě. Jsou souměrně laločnaté, veliké až necelých dvacet centimetrů. Z vrchní strany jsou leskle zelené s tmavějším odstínem než na spodní části. Tento dub kvete v dubnu až květnu, kdy mu raší listy. Květem jsou až čtyři centimetry dlouhé jehnědy, které visí v chomáčích. Plody neboli žaludy, které mají ve zralosti světle hnědou barvu, dozrávají v září až říjnu. Dub je velmi dlouhověký strom, může se dožívat i tisíce let.

Kůra z mladých dubů byla v léčitelství využívána již odedávna. Pomáhala hlavně při různých zánětech a krvácení. Dřevo dubu je velmi žádanou surovinou jak v truhlářství tak stavitelství.

Ptačí zob obecný

Ptačí zob obecný má latinský název Ligustrum vulgare.

Vybírá si listnaté ale i borové lesy. Byl vysazován nebo se sám rozmnožil na okrajích cest a v křovinách. Také ho velmi často můžete kdekoliv potkat jako součást živého plotu - jednoduše se zmlazuje a nevadí mu pravidelný řez.

Ptačí zob obecný je až pět metrů vysoký keř. Má šedou kůru a je bohatě rozvětvený. Jeho listy rostou vstřícně, jsou krátce řapíkaté až sedm centimetrů dlouhé. Mají podlouhle kopinatý zašpičatělý tvar, případně jsou vykrajované. Čtyřčetné bílé oboupohlavné květy kvetou v koncových kuželovitých latác, které jsou až osm centimetrů dlouhé. Keř kvete v červnu až v červenci a v srpnu a říjnu dozrávají jeho až centimetr veliké, leskle černé peckovice. Ty obsahují až čtyři seminka, která dále rozšiřují ve svém trusu ptáci.

Pozor, zvláště s dětmi, které mají zvyk si cpát vše do pusy, plody které má Ptačí zob obecný jsou jedovaté. Jejich šťáva byla kdysi používána na barvení látek.

Jeřáb muk

Jeřáb muk má latinský název Sorbus aria.

Tento keř (a také někdy strom) si vybírá pro růst teplejší slunná stanoviště. Roste ve smíšených a listnatých lesích, najdeme ho v křovinách a nebo také na svazích kopců, ale musí to být teplá jižní strana. Často se ho vysazuje jako ozdobný strom podél cest a silnic (dobře snáší sucho a také není extrémně citlivý na znečištěné ovzduší).

Jeřáb muk je strom či keř dorůstající až do výšky patnácti metrů. Má okrouhlou korunu. Jeho černošedá kůra zůstává velmi dlouho hladká a teprve až s delším věkem začíná praskat. Rostou na něm střídavě listy, které mají dva centimetry dlouhý řapík a délku až osmi centimetrovou. Tvar mají vejčitý, okraj je nepravidelně dvakrát pilovitý. Na spodní části tyto jinak zelené listy jsou stříbřitě bíle chlupaté. Květy má tento jeřáb bílé až osm milimetrů velké. Rostou v latách s až deseticentimetrovým průměrem. Keř kvete v květnu až v červnu, po opylení hmyzem v něm od října dozrávají oranžové až sytě červené centimetrové malvice.

Dříví se občas využívá v truhlářství. Plody byly kdysi přidávány do různého pečiva (ale nyní není důvod, protože nejsou nijak chuťově zajímavé a je pod dostatkem jiných lepších věcí).