Rožec rolní

Rožec rolní má latinský název Cerastium arvense.

Tuto rostlinu nejčastěji najdeme rostoucí v trsech na okrajích polí a cest. Roste také na suších mezích či na vyprahlých železničních a také silničních náspech. Obecně se dá říci, že preferuje sušší půdy s menším množstvím živin.

Rožec rolní je spíše drobnější rostlinka dorůstající do výšky přibližně třiceti centimetrů. Její bělavé kvítky rostou v řídkém vidlanu a korunní listky květů jsou přibližně dvakrát delší než kalich. Celý květ má maximálně dvou centimetrový průměr. Kvete od dubna do září. Plodem je tobolka s deseti zoubky ve které se nachází přibližně milimetrové semínka. Listy má rožec podlouhle kopinaté a přisedlé. Při vrcholu mají kožovitý okraj. Jak lístky tak i lodyha jsou pokryté krátkými chloupky.

Vachta trojlistá

Vachta trojlistá má latinský název Menyanthes trifoliata.

Vybírá si pro svůj růst hodně vlhké půdy. Můžete na ni narazit na rašeliništích, slatinách, mokrých loukách. Nevyhýbá se ani tůňkám a rybníkům. Občas bývá také pěstovaná okrasně.

Jde o rostlinku dorůstající až do výšky čtyřiceti centimetrů. Na konci lodyhy se nachází až deset centimetrů veliký hrozen květů růžově bílé barvy. Květy se objevují v květnu a červnu. Listy má Vachta trojlistá řapíkaté a ... trojčetné. Mají na okraji vroubkované podlouhle obvejčité lístky. Plodem je jednopouzdrová tobolka. Semena se dobře rozšiřují vodou a také trusem ptáků.

Tato rostlina byla dříve využívána v lidovém léčitelství mimo jiné ke snižování horečky, ale také na mnoho dalších neduhů. Sbíral se list v období květu

Čemeřice černá

Čemeřice černá má latinský název Helleborus niger.

Původně pochází ze střední a jižní Evropy. V alpských oblastech roste na kamenitých svazích a také v horských lesích. Není neobvyklé na ni narazit i ve výšce 1800 metrů nad mořem.

Čemeřice černá se dorůstá do výšky asi třiceti centimetrů. Kvete bíle, případně s jemně načervenalým odstínem. Květ je na stvolu jen jeden, má průměr do osmi centimetrů. Kvete od února do dubna (když je mírná zima, tak dokáže kvést už od Vánoc, prosto má občas čemeřice černá i název Vánoční růže). Stonek má tato horská květina tlustý, masitý s šupinatými listeny. Má dosti kožovité listy, které jsou stále tmavě zelené.

Tato rostlinka obsahuje jedovaté glykosidy. Již od dob starověku, jak potvrzují nejstarší řecké legendy, bývala využívána v lidovém léčitelství.

Penízek rolní

Penízek rolní má latinský název Thlaspi arvense.

Penízek rolní roste na polích, v zahradách a také na rumištích.

Tato brukvovitá rostlina dorůstá až do půl metrové výšky. Má drobné, maximálně půl centimetru široké kvítky, které vyrůstají v koncových hroznech. Kvítky se objevují od jara až do podzimu. Pod květy se kolem stonku nacházejí malé šešulky. Tato květina má spodní přízemní listy řapíkaté. Ale na lodyze, která má hranatý tvar se objevují lísky kopinaté.

Jde o velmi dobře se rozmnožující plevel (může mít až dva tisíce semínek). Z mladých lístků této rostlinky se občas dělá jarní salátky nebo vaří cosi jako špenát.

Ředkev ohnice

Ředkev ohnice má latinský název Raphanus raphanistrum.

Tato rostlina se nachází na loukách a hlavně různých polích, kde je považována za velmi nežádoucí plevel, protože se dokáže velmi silně rozmnožovat a také má velmi rychlý růst.

Ředkev ohnice dorůstá do výšky téměř sedmdesáti centimetrů. Má malé až tři centimetrové kvítky bílé, případně lehce nažloutlé barvy (s případně i fialovým žilkováním), které se objevují od června do srpna. V květenství se objevují až deset centimetrů dlouhé struky se semínky. Listy má řapíkaté. Spodní listy jsou peřenolaločnaté vrchní jsou nedělené a nepravidelně zubaté.

Podle některých vědců se jedná o divokého předchůdce pěstovaných zahradních ředkví. Hospodářsky je de facto zajímavá pouze pro včelaře jako kvalitní medonosná květina. Je mírně jedovatá, ale z jejích lístků se občas dělává jarní salát.

Mléč rolní

Mléč rolní má latinský název Sonchus arvensis.

Název docela jasně ukazuje, kde na tuto rostlinu narazíme nejčastěji, jedná se totiž o klasický polní plevel. Také ho můžeme potkat na loukách, ve vinohradech, zahradách a při okrajích cest.

Jde o docela vysokou rostlinu, může dorůstat až do výšky půl druhého metru. Má zlatožlutý jasný květ, který se objevuje od července do října. Květní úbory jsou až pět centimetrů veliké a jsou uspořádané v řídkých vrcholcích. Jako zajímavost je nutno uvést, že květy této rostliny se po poledni a nebo při zamračeném počasí zavírají. Přízemní listy má Mléč rolní lysé se světle zelenou barvou. Na základu jsou srdčitě zaokrouhlené, kopinaté a vykrajovaně zubaté. Na stonku jsou listy řídce přisedlé.

Pryšec chvojka

Pryšec chvojka má latinský název Euphorbia cyparissias.

Pro svůj růst si tato jedovatá rostlina nejčastěji vybírá nepříliš bohaté trávníky, skalnaté svahy a nebo také okraje cest či náspy.

Dorůstá se do výšky až čtyřicet centimetrů. Výrazně žlutě zabarvéné květy kvetou od dubna až do července. Květenství je devíti až patnácti paprsčité a až osm centimetrů široké. Z květů později vyrůstá jemně tečkovaná tobolka. Listy má Pryšec chvojka světle zelené, úzce čárkovité a jsou velmi hustě postavené.

Tato rostlina obsahuje velmi jedovatou mléčnou šťávu. Její účinky se projevují nejen po pozření, ale také po potřísnění kůže, kdy může způsobit kromě pálivého pocitu i puchýře.

Dub letní

Dub letní má latinský název Quercus robur.

Roste ve smíšených a listnatých lesích, často také vystupujíc čisté dubové háje tzv. doubravy. Preferuje mírně vlhčí půdu.

Dub letní je velmi mohutný listnatý strom, který má spíše kratší kmen a velmi bohatou širokou korunu. Má tmavošedou a velmi hluboce rýhovanou borku. Listy na větvích dubu rostou střídavě. Jsou souměrně laločnaté, veliké až necelých dvacet centimetrů. Z vrchní strany jsou leskle zelené s tmavějším odstínem než na spodní části. Tento dub kvete v dubnu až květnu, kdy mu raší listy. Květem jsou až čtyři centimetry dlouhé jehnědy, které visí v chomáčích. Plody neboli žaludy, které mají ve zralosti světle hnědou barvu, dozrávají v září až říjnu. Dub je velmi dlouhověký strom, může se dožívat i tisíce let.

Kůra z mladých dubů byla v léčitelství využívána již odedávna. Pomáhala hlavně při různých zánětech a krvácení. Dřevo dubu je velmi žádanou surovinou jak v truhlářství tak stavitelství.

Ptačí zob obecný

Ptačí zob obecný má latinský název Ligustrum vulgare.

Vybírá si listnaté ale i borové lesy. Byl vysazován nebo se sám rozmnožil na okrajích cest a v křovinách. Také ho velmi často můžete kdekoliv potkat jako součást živého plotu - jednoduše se zmlazuje a nevadí mu pravidelný řez.

Ptačí zob obecný je až pět metrů vysoký keř. Má šedou kůru a je bohatě rozvětvený. Jeho listy rostou vstřícně, jsou krátce řapíkaté až sedm centimetrů dlouhé. Mají podlouhle kopinatý zašpičatělý tvar, případně jsou vykrajované. Čtyřčetné bílé oboupohlavné květy kvetou v koncových kuželovitých latác, které jsou až osm centimetrů dlouhé. Keř kvete v červnu až v červenci a v srpnu a říjnu dozrávají jeho až centimetr veliké, leskle černé peckovice. Ty obsahují až čtyři seminka, která dále rozšiřují ve svém trusu ptáci.

Pozor, zvláště s dětmi, které mají zvyk si cpát vše do pusy, plody které má Ptačí zob obecný jsou jedovaté. Jejich šťáva byla kdysi používána na barvení látek.

Jeřáb muk

Jeřáb muk má latinský název Sorbus aria.

Tento keř (a také někdy strom) si vybírá pro růst teplejší slunná stanoviště. Roste ve smíšených a listnatých lesích, najdeme ho v křovinách a nebo také na svazích kopců, ale musí to být teplá jižní strana. Často se ho vysazuje jako ozdobný strom podél cest a silnic (dobře snáší sucho a také není extrémně citlivý na znečištěné ovzduší).

Jeřáb muk je strom či keř dorůstající až do výšky patnácti metrů. Má okrouhlou korunu. Jeho černošedá kůra zůstává velmi dlouho hladká a teprve až s delším věkem začíná praskat. Rostou na něm střídavě listy, které mají dva centimetry dlouhý řapík a délku až osmi centimetrovou. Tvar mají vejčitý, okraj je nepravidelně dvakrát pilovitý. Na spodní části tyto jinak zelené listy jsou stříbřitě bíle chlupaté. Květy má tento jeřáb bílé až osm milimetrů velké. Rostou v latách s až deseticentimetrovým průměrem. Keř kvete v květnu až v červnu, po opylení hmyzem v něm od října dozrávají oranžové až sytě červené centimetrové malvice.

Dříví se občas využívá v truhlářství. Plody byly kdysi přidávány do různého pečiva (ale nyní není důvod, protože nejsou nijak chuťově zajímavé a je pod dostatkem jiných lepších věcí).

Mokrýš střídavolistý

Mokrýš střídavolistý má latinský název Chrysosplenium alternifloium.

Tato rostlina si vybírá vlhčí stanoviště, je to původně květinka z mokřadel, takže na ni narazíte v lužních lesích, ale také vlhkých horských.

Jde o malou rostlinku, mokrýš střídavolistý dorůstá do výšky maximálně dvaceti centimetrů. Má žlutozelené drobnější kvítky, které kvetou od dubna do června. Květ je obklopen žlutými listeny, má čtyři okvětní lístky a osm tyčinek. Květy vyrůstají z křehkého trojhranného stonku, na kterém podle názvu vyrůstají listy samozřejmě střídavě. Lístky mají ledvinovitý tvar a jsou na okrajích vroubkované.

Mokrýš střídavolistý byl dříve využíván také jako léčivá rostlina při problémech s močovým ústrojím a sleziny (v některých jazycích jeho název se odvozuje právě od vlivu na tento orgán).

Bolševník obecný

Bolševník obecný má latinský název Heracleum sphondylium.

Tato rostlina roste na mnoha místech. Narazit na ni můžete na loukách i v příkopech, v lesích i v křoviscích či mezích a také ji můžete objevit podél cest či na březích vodních toků a nádrží.

Dorůstá do výšky až dva a půl metru. Má bílé květy, které se objevují od června až do října. Okolík má až pět a čtyřicet paprsků, průměr květu je až dvacet centimetrů. Brázditou, štětinatou a dutou odyhu má Bolševník obecný až dva centimetry tlustou (i když obvyklejší je tenčí). Listy jsou až téměř půl metru veliké, jednoduše zpeřené. Spodní listy mají žlábkovitý řapík, horní jsou přisedlé a mají nadmuté listové pochvy.

Jde původně o rostlinu hojně využívanou v domácím léčitelství. Jeho základní použití bylo při zmenšování opuchlin a také proti průjmům. Šťáva z bolševníku je jedovatá (i když ne tolik jako u příbuzného druhu Bolševník velkolepý) proto je nutno při případném sběru zacházet s rostlinou opatrně. Co je zajímavé, tak i přes svou jedovatost, tato rostlina byla kdysi velmi často využívána k výrobě polévek a salátků (s úpravou podobnou jako je například u špenátu).

Vrbovka úzkolistá

Vrbovka úzkolistá má latinský název Epilobium angustifolium.

Tato rostlina roste nejčastěji na rumištích, mýtinách a na okrajích lesů.

Vrbovka úzkolistá dorůstá do výšky sto sedmdesáti centimetrů, i když většinou se asi člověk setká s o něco menšími exempláři. Má purpurově červené květy v prodloužených hroznech, které se objevují celé léto od června do srpna. Jednotlivé kvítky jsou dva až tři centimetry veliké. Plodí čtyřhranné chlupaté tobolky. Listy má úzké (z tohoto důvodu se tato vrbovka nazývá úzkolistá), jsou maximálně dva a půl centimetru široké. Jsou čárkově kopinaté, na okrajích lze často vypozorovat slabé zvlnění. V dolní části jsou modrozelené.

Vrbovka úzkolistá je léčivá bylina. Užívají se z ní nejčastěji listy. Uklidňuje, pomáhá při bolestech hlavy a nebo nespavosti.

Řeřišnice luční

Řeřišnice luční má latinský název Cardamine pratensis.

Název této rostliny docela jasně naznačuje, že se vyskytuje dosti často na loukách. Vybírá si spíše ty vlhčí. Kromě toho ji můžeme potkat také na březích řek a jezer, v lužních lesích a hájích a na slatinách.

Jde o rostlinku, která je až čtyřicet centimetrů vysoká. Světle fialové či růžové (občas až bílé) květy se objevují od dubna do července. Jsou dva a půl až tři a půl centimetru veliké, čtyřčetně kališní. Plodí až čtyři centimetry velikou šešuli, semínka jsou hněda veliká do jednoho milimetru. Květ roste na konci oblé a duté lodyhy. Listy které se nachází v přízemní růžici jsou lichozpeřené a mají okrouhlé lístky s trojlaločným koncovým lístkem. Lodyžní lísty se skládají z čárkovitých lístečků.

Řeřišnice luční se dříve dosti často používala do různých chutných jarních salátů.

Toten lékařský

Toten lékařský neboli také toten krvavec má latinský název Sanguisorba officinalis.

Nejčastěji roste na vlhčích místech. Má rád mokřejší louky, ale není neobvyklé ho potkat na okrajích cest.

Jde o rostlinu, která dorůstá až přibližně metrové výšky. Tmavočerveně kvete od června až do začátku podzima. Jeho květy jsou oboupohlavné, mají jednu čnělku a čtyři prašníky. Plodí nažku. Listy z přízemní růžice jsou lichozpeřené. Lístky má až čtyři centimetry dlouhé, mají přibližně dvanáct zoubků a na spodní straně jsou modrozelené.

Toten lékařský je od dávných dob využívanou léčivou bylinou. Jeho oddenek obsahuje saponiny a třísloviny. Byl využíván k léčení problémů s ledvinami a také proti průjmům. Jeho lidovější název krvavec říká, že pomáhal při nadměrném krvácení. Usušený oddenek se užívá ve formě odvarů.

Netřesk pavučinatý

Netřesk pavučinatý má latinský název Semprevivum arachnoideum.

Vyskytuje se ve vysokých horách, roste až do výše téměř třech tisíc metrů. Objevit ho můžeme i na skalách či sutích. V našich podmínkách se také netřesk pavučinatý vyskytuje jako relativně velmi oblíbená skalnička na zahradních skalkách - i když protože netřesk pavučinatý se relativně snadno kříží, většinou na zahrádce najdete spíše nějakou odrůdu.

Netřesk pavučinatý je rostlinka až dvanáct centimetrů veliká. Na konci vzpřímených lodyh se nachází krásně světle sytě červené květy, které mají až dva centimetry v průměru. Rostlina kvete od července až do září. Listové růžice jsou malé, mívají průměr až tři centimetry. Na špičkách jejich zelených špičatých listů se nachází bílé chlupy, které připomínají nejvíce malé pavučinky a tady také můžete najít důvod proč tento netřesk má takové jméno. Lodyžní listy mají červenou špičku.

Vrbovka chlupatá

Vrbovka chlupatá má latinský název Epilobium hirsutum.

Tato vrbovka se nejčastěji nachází na vlhčích loukách, potkáváme ji také na březích vodních toků a různých jezer a rybníčků. Není neobvyklý její výskyt v příkopech.

Jde o rostlinu, která se dorůstá výšky až metr a půl, obvyklé jsou ale i třikrát nižší exempláře. Má olistěné hroznovité květenství a její květy s purpurově červenou barvou mají až dvoucentimetrovou velikost. Vrbovka chlupatá kvete ve středu léta neboli od července do strpna. Plodí celkem dlouhé tobolky, které se objevují již během kvetení. Listy jsou až dvanáct centimetrů dlouhé mají podlouhle kopinatý tvar, jejich okraje jsou pilovité až zubaté. Jak naznačuje název listy jsou jemně chlupaté.

Tučnice alpská

Tučnice alpská má latinský název Pinguicula alpina.

Na území České republiky na tuto rostlinu nejspíše nenarazíte, jak název napovídá, jde o alpskou rostlinku, která se dokáže růst i ve výškách dva a půl tisíce metrů. Preferuje spíše vlhčí místa. Dá se ji objevit na Slovensku ve vyšších částech slovenských Karpat.

Tučnice alpská dorůstá do výšky až přibližně patnáct centimetrů. Má býílý květ s dvoj klanným horním pyskem. Dolní pysk je troj laločný, jícen má dvě žluté skvnky. Ostruha Tučnice alpské je kuželovitá. Kvete v květnu a také červnu. Listy má tato rostlinka masité a podlouhle kopinaté. Na omak je jasně cítit chloupky a lepkavost (to samé se týká i stvolu). Listy vyrůstají v přízemní růžici a od okraje se svinují. Tučnice se rozmnožuje semeny, ale v domácích podmínkách často dochází k řízkování.

Tučnice alpská je hmyzožravá rostlinka chytající svými lepkavými lístky drobnější hmyz.

Světlík lékařský

Světlík lékařský má latinský název Euphrasia rostkoviana.

Světlík si pro svůj růst nejčastěji vybírá nízké trávníky a suché travnaté svahy. Pokud se vyskytnete na loukách spásaných ovcemi, je velmi pravděpodobné, že na tuto léčivou bylinu tam někde narazíte.

Světlík lékařský je rostlina dosahující velikosti až pět a dvaceti centimetrů. Má bílé květy s lehce nafialovělým horním pyskem. Troj laločný dolní pysk je vialově žilkovaný a na jícnu se nachází žlutá skvrna. Koruna se během květu zvětší na půl druhého centimetru. Má vejčité, žláznatě chlupaté přisedlé listy.

Světlík lékařský - jak i jasně plyne z jeho názvu - je bylinou, která byla ceněna pro své pozitivní zdravotní účinky. Jeho silice a třísloviny se využívají při léčení očí a jsou jednou z nejúspěšnějších přírodních látek tohoto druhu. Dá se také využít na snižování tlaku či při suchém kašli.

Sasanka hajní

Sasanka hajní má latinský název Anamone nemorosa.

Sasanka hajní se vyskytuje od nížin až do podhorských oblastí. Nejčastěji si vybírá listnaté háje, často ji můžeme najít na vlhkých pastvinách a loukách, poblíž lesních porostů, také často ji můžeme najít v parcích či zanedbaných nebo opuštěných zahradách. Má ráda vlhčí půdu s vysokým množstvím humusu.

Má dlouhý hnědavý plazivý a článkovaný oddenek ze kterého v nejmladší části vyrůstá lodyha, která může dosáhnout až třiceti centimetrů na výšku. Pod květem se objevuje přeslen trojčetných řapíkatých listenů, které připomínají list vyrůstající z oddenku. Sasanka má bílý, na vnější straně fialově zabarvený květ s žlutými pestíky. Sasanka hajní se objevuje brzy na jaře v březnu a připomíná tím všem, že zima už je opravdu pryč.

Sasanka hajní je jedovatá rostlina - obsahuje anemonin - její šťáva, ale jak to u jedovatých rostlin už bývá, má využití v lidovém léčitelství při potírání různých puchýřů.