Původ: Pyreneje, střední Francie, jih a východ střední Evropy, jihovýchodní Evropa, Bělorusko, Ukrajina, u nás vzácně ve středních Čechách, roztroušeně ve východních Čechách a na východní Moravě.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, 15-30 cm vysoká, lodyha přímá, nahoře větvená, přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, většinou dvakrát trojčetné, lodyžní jednoduše trojčetné, menší, květy jednotlivé, na dlouhých stopkách.
Roste ve vlhkých humózních listnatých lesích, od nížin do podhůří, vyžaduje spíše stinná stanoviště, kvete však před olistěním stromů - tedy na výsluní.
Rostlina je jedovatá.
Zapalice žluťuchovitá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
UTRICULARIA AUSTRALIS R. Br. - bublinatka jižní
Původ: Tato bublinatka je rozšířená téměř po celé kontinentální Evropě, zasahuje do Skandinávie, Anglie, dále je rozšířena v severní Africe, Asii a Austrálii. U nás roste téměř na celém území od nížin po vyšší podhůří. V SR je rozšířená řidčeji, roste zde především v teplejších oblastech mimo vysoká pohoří.
Charakteristika: vodní hmyzožravá bylina s ponořenými nebo plovoucími prýty, málo větvenými, nekořenujícími. Listy jsou členěny na čárkovité až vláskovité úkrojky s dopředu směřujícími kratičkými štětinkami. Na listech jsou četné lapací měchýřky o průměru 2-3 mm. Citrónově žlutý květ s výrazným dolním korunním pyskem vykvétá na dlouhých stopkách nad vodou. Kvete od června do září. Na zimu rostlina zaniká, přežívá pomocí přezimovacích pupenů - turionů, které slouží zároveň k vegetativnímu rozmnožování.Vyhledává stojaté vody bohatší na živiny, často mělké, jako staré lomy, tůně, kanály a příkopy.
Bublinatka jižní patří mezi nejběžnější z bublinatek, v ČR proto není chráněná, je však zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Na Slovensku také chráněná není a v národním Červeném seznamu je uvedena jako druh nedostatečně prostudovaný.
Charakteristika: vodní hmyzožravá bylina s ponořenými nebo plovoucími prýty, málo větvenými, nekořenujícími. Listy jsou členěny na čárkovité až vláskovité úkrojky s dopředu směřujícími kratičkými štětinkami. Na listech jsou četné lapací měchýřky o průměru 2-3 mm. Citrónově žlutý květ s výrazným dolním korunním pyskem vykvétá na dlouhých stopkách nad vodou. Kvete od června do září. Na zimu rostlina zaniká, přežívá pomocí přezimovacích pupenů - turionů, které slouží zároveň k vegetativnímu rozmnožování.Vyhledává stojaté vody bohatší na živiny, často mělké, jako staré lomy, tůně, kanály a příkopy.
Bublinatka jižní patří mezi nejběžnější z bublinatek, v ČR proto není chráněná, je však zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Na Slovensku také chráněná není a v národním Červeném seznamu je uvedena jako druh nedostatečně prostudovaný.
REYNOUTRIA SACHALINENSIS- křídlatka sachalinská
Původ: rostlina pochází z východoasijského ostrova Sachalin, po kterém nese své druhové jméno. Dnes roste i v mnoha zemích Evropy, kam byla jako okrasná rostlina dovezena v druhé polovině 19. století. U nás roste místy od nížin do podhůří na celém území.
Charakteristika: jednoletá rostlina dorůstá výšky až 3,5 m, duté lodyhy jsou přímé, v horní části větvené. Listy podlouhle vejčité s delší špičkou, na bázi srdčité, čepel dorůstá délky až 35 cm a šířky 20-25 cm. Drobné květy jsou zelenožlutě zbarvené a uspořádané v lichoklasu. Kvete od července do září.Roste především podél vodních toků, které umožňují výhodné šíření. Občas pěstovaná, často zplaňuje a vytváří rozsáhlé porosty, které často způsobují erozní problémy podél toků. Rostliny patří mezi invazní druhy.
Její možné využití je jako krmné rostliny pro dobytek a také jako potenciální alternativní palivo. Na našem území se vyskytuje ještě křídlatka japonská a kříženec těchto dvou druhů.
Charakteristika: jednoletá rostlina dorůstá výšky až 3,5 m, duté lodyhy jsou přímé, v horní části větvené. Listy podlouhle vejčité s delší špičkou, na bázi srdčité, čepel dorůstá délky až 35 cm a šířky 20-25 cm. Drobné květy jsou zelenožlutě zbarvené a uspořádané v lichoklasu. Kvete od července do září.Roste především podél vodních toků, které umožňují výhodné šíření. Občas pěstovaná, často zplaňuje a vytváří rozsáhlé porosty, které často způsobují erozní problémy podél toků. Rostliny patří mezi invazní druhy.
Její možné využití je jako krmné rostliny pro dobytek a také jako potenciální alternativní palivo. Na našem území se vyskytuje ještě křídlatka japonská a kříženec těchto dvou druhů.
MIMULUS GUTTATUS DC. - kejklířka skvrnitá
Původ: původní na západě Severní Ameriky. Odtud byla před dvěmi sty lety zavlečena jako okrasná rostlina do Evropy, kde zdomácněla. U nás se začala šířit v polovině 19. století. V současnosti roste převážně v podhůří (Šumava, horní tok Vltavy, Otava, podhůří Krkonoš, Krušných a Jizerských hor), ale i podél toků v nižších polohách.
Charakteristika: vytrvalá, 25–50 cm vysoká bylina. Hlavní lodyha přímá až vystoupavá s vystoupavými postranními lodyhami, dutá, lysá. Dolní listy řapíkaté, horní přisedlé, lysé, široce vejčité, 4–6 cm dlouhé, 2–4 cm široké, zubaté. Květenstvím je hrozen. Kalich dvoupyský s trojúhelníkovitými cípy, koruna také dvoupyská, až 4 cm dlouhá, sytě žlutá. Při ústí korunní trubky se vyskytují žluté chlupy a na spodním pysku někdy červené skvrny. Kvete od června do srpna.
Kejklířka roste podél potoků, řek, příkopů a struh. Vyhovují ji spíše polostinná stanoviště a vyhledává chudé, hlinité, písčité až kamenité vlhké půdy.
Charakteristika: vytrvalá, 25–50 cm vysoká bylina. Hlavní lodyha přímá až vystoupavá s vystoupavými postranními lodyhami, dutá, lysá. Dolní listy řapíkaté, horní přisedlé, lysé, široce vejčité, 4–6 cm dlouhé, 2–4 cm široké, zubaté. Květenstvím je hrozen. Kalich dvoupyský s trojúhelníkovitými cípy, koruna také dvoupyská, až 4 cm dlouhá, sytě žlutá. Při ústí korunní trubky se vyskytují žluté chlupy a na spodním pysku někdy červené skvrny. Kvete od června do srpna.
Kejklířka roste podél potoků, řek, příkopů a struh. Vyhovují ji spíše polostinná stanoviště a vyhledává chudé, hlinité, písčité až kamenité vlhké půdy.
VERONICA SERPYLLIFOLIA L. - rozrazil douškolistý
Původ: původní na značné části severní polokoule, v Evropě neroste pouze v jihovýchodním Rusku a v nejsevernějších oblastech Skandinávie, v Asii se vyskytuje především na Urale, Kavkazu, Altaji, zasahuji i na Dálný východ. Dnes je druhotně rozšířen i v Austrálii, na Novém Zélandě, v jižní Africe a Jižní Americe. U nás roste roztroušeně až hojně téměř na celém území, na jižní Moravě je vzácnější.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 5–30 cm vysoká, krátce chlupatá. Lodyha je vystoupavá až přímá, oblá, nevětvená nebo chudě větvená, hustě chlupatá. Listy vstřícné, vejčité nebo eliptické, přisedlé až kratičce řapíkaté, 8–20 mm dlouhé a 5–10 cm široké, většinou lysé. Květenstvím je vrcholový 10–40květý hrozen, kališní cípy úzce eliptické až vejčité, převážně lysé, koruna je delší než kalich, 5–9 mm v průměru, bělavá až nafialovělá. Horní a postranní korunní cípy mají vyniklou modrou žilnatinu, horní cíp je nejširší, spodní nejužší. Kvete od května do června.
Roste na pastvinách, loukách, mezích, okrajích cest a polí a ve světlích lesích. Vyhovuje mu vlhčí, hlinitá až jílovitá půda bohatá na živiny a chudá na vápník.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 5–30 cm vysoká, krátce chlupatá. Lodyha je vystoupavá až přímá, oblá, nevětvená nebo chudě větvená, hustě chlupatá. Listy vstřícné, vejčité nebo eliptické, přisedlé až kratičce řapíkaté, 8–20 mm dlouhé a 5–10 cm široké, většinou lysé. Květenstvím je vrcholový 10–40květý hrozen, kališní cípy úzce eliptické až vejčité, převážně lysé, koruna je delší než kalich, 5–9 mm v průměru, bělavá až nafialovělá. Horní a postranní korunní cípy mají vyniklou modrou žilnatinu, horní cíp je nejširší, spodní nejužší. Kvete od května do června.
Roste na pastvinách, loukách, mezích, okrajích cest a polí a ve světlích lesích. Vyhovuje mu vlhčí, hlinitá až jílovitá půda bohatá na živiny a chudá na vápník.
WALDSTEINIA GEOIDES Willd. - mochnička kuklíkovitá
Původ: subkontinentální druh, jeho areál zaujímá jihovýchodní část střední Evropy, odkud zasahuje do jižního Bulharska a na Ukrajinu. V ČR je nepůvodní. Ve SR v pahorkatině a v horském pásmu celého středního a jižního Slovenska, na východě v Zemplínských vrších a v okolí Humenného, probíhá zde severní hranice rozšíření.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 7-25 cm vysoká, s krátce plazivým vystoupavým oddenkem, bez výběžků, s přízemní listovou růžicí. Listy široce srdčitě ledvinité, hluboce (3-)5-7 laločnaté, 2krát zastřihovaně pilovité, s odstále pýřitým, dlouhým řapíkem. Lodyhy 8-25 cm vysoké, s 5-7 květy v paždí lupenitých listenů, květní stopky tenké. Květy v průměru 15-20 mm, ušty kalíšku čárkovité, zasahující asi do 1/2 kališních uštů, korunní plátky žluté, obvejčité, na bázi s 2 oušky. Květní lůžko nedužnatí, nažky chlupaté, bez přívěsku. Kvete od poloviny března do začátku června.
Roste ve světlých lesích, houštinách a na křovinatých stráních; na humózních vlhkých, zásaditých až neutrálních, půdách, často obohacených dusíkem. Na Slovensku patří z hlediska ohrožení k potenciálně zranitelným a zákonem chráněným druhům.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 7-25 cm vysoká, s krátce plazivým vystoupavým oddenkem, bez výběžků, s přízemní listovou růžicí. Listy široce srdčitě ledvinité, hluboce (3-)5-7 laločnaté, 2krát zastřihovaně pilovité, s odstále pýřitým, dlouhým řapíkem. Lodyhy 8-25 cm vysoké, s 5-7 květy v paždí lupenitých listenů, květní stopky tenké. Květy v průměru 15-20 mm, ušty kalíšku čárkovité, zasahující asi do 1/2 kališních uštů, korunní plátky žluté, obvejčité, na bázi s 2 oušky. Květní lůžko nedužnatí, nažky chlupaté, bez přívěsku. Kvete od poloviny března do začátku června.
Roste ve světlých lesích, houštinách a na křovinatých stráních; na humózních vlhkých, zásaditých až neutrálních, půdách, často obohacených dusíkem. Na Slovensku patří z hlediska ohrožení k potenciálně zranitelným a zákonem chráněným druhům.
DIANTHUS CARTHUSIANORUM L. subsp. SUDETICUS Kovanda - hvozdík kartouzek sudetský
Původ: neoendemit Velké kotliny v Hrubém Jeseníku, celou populaci tohoto poddruhu tvoří pouze několik desítek jedinců.
Charakteristika: v Evropě hojně zastoupený hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum L.) je velice proměnlivým druhem, odlišnosti se projevují v barvě květu a podkališních listénců, ve velikosti květenství apod. Proto byla vyčleněna řada jeho poddruhů (u nás se vyskytují čtyři), z nichž některé jsou velice vzácné. K těmto raritám patří právě i tento poddruh ze skal jesenické Velké kotliny. Hvozdík kartouzek sudetský je ve svém původním výskytu omezen jen na velice malou lokalitu, jistě proto nikterak nepřekvapí, že patří ke kriticky ohroženým taxonům naší květeny, ve stejné kategorii i chráněným podle zákona.
Charakteristika: v Evropě hojně zastoupený hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum L.) je velice proměnlivým druhem, odlišnosti se projevují v barvě květu a podkališních listénců, ve velikosti květenství apod. Proto byla vyčleněna řada jeho poddruhů (u nás se vyskytují čtyři), z nichž některé jsou velice vzácné. K těmto raritám patří právě i tento poddruh ze skal jesenické Velké kotliny. Hvozdík kartouzek sudetský je ve svém původním výskytu omezen jen na velice malou lokalitu, jistě proto nikterak nepřekvapí, že patří ke kriticky ohroženým taxonům naší květeny, ve stejné kategorii i chráněným podle zákona.
AGRIMONIA EUPATORIA L. - řepík lékařský
Původ: eurosibiřský druh, areál sahá od ostrovů Makaronésie přes severní Afriku, Evropu až na západní Sibiř. Byl zavlečen i do Severní Ameriky, jižní Afriky a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplejších oblastech, v chladnějších územích jen vzácně, v horách chybí.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 15-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo chudě větvená, se třemi typy chlupů, listy přetrhovaně lichozpeřené, na líci zelené, na rubu šedoplstnaté, v dolní části lodyhy růžicovitě sblížené, květenstvím je asi 50květý hrozen, korunní lístky obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, žluté. Kvete od července do září, plodem je češule s přímo až rovnovážně odstálými háčky.Roste na suchých loukách a v lesních lemech, také na okrajích cest, sadů, vinic a náspů.Řepík lékařský je dobře známou léčivou rostlinou, a to už od časů antického Řecka. Pomáhá léčit katary žaludku, žlučníkové potíže, používá se jako kloktadlo při bolestech v krku, přidává se i do relaxačních koupelí. Dříve se používal i jako barvířská rostlina
Charakteristika: vytrvalá bylina, 15-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo chudě větvená, se třemi typy chlupů, listy přetrhovaně lichozpeřené, na líci zelené, na rubu šedoplstnaté, v dolní části lodyhy růžicovitě sblížené, květenstvím je asi 50květý hrozen, korunní lístky obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, žluté. Kvete od července do září, plodem je češule s přímo až rovnovážně odstálými háčky.Roste na suchých loukách a v lesních lemech, také na okrajích cest, sadů, vinic a náspů.Řepík lékařský je dobře známou léčivou rostlinou, a to už od časů antického Řecka. Pomáhá léčit katary žaludku, žlučníkové potíže, používá se jako kloktadlo při bolestech v krku, přidává se i do relaxačních koupelí. Dříve se používal i jako barvířská rostlina
QUERCUS RUBRA L. - dub červený
Původ: Druh je nejběžnějším severoamerickým dubem pěstovaným v Evropě, a to nejen v městské zeleni a v parcích, ale také lesnicky.
Charakteristika: Stromy až přes 30 metrů vysoké, s šedavou borku. Na podzim se barví listí červeně, odtud také vzešlo jméno druhu. Tento jev můžeme vidět ale pouze u mladších stromů, v pozdějším věku je podzimní zbarvení listů spíše nažloutlé až hnědavé. Listy jsou 10-25 cm dlouhé a asi 10 cm široké, při bázi klínovitě zúžené, vpředu úzce zašpičatělé, zářezy mezi laloky jsou až 4-5 cm hluboké, takže čepel listovou dělí prakticky do poloviny. Laloky jsou zakončené výraznými špičkami. Na rubu jsou stejně jako na líci listy lysé kromě slabě vyvinutých svazečků chlupů v paždí žilek. Jsou odolné vůči znečištění ovzduší exhaláty.
Charakteristika: Stromy až přes 30 metrů vysoké, s šedavou borku. Na podzim se barví listí červeně, odtud také vzešlo jméno druhu. Tento jev můžeme vidět ale pouze u mladších stromů, v pozdějším věku je podzimní zbarvení listů spíše nažloutlé až hnědavé. Listy jsou 10-25 cm dlouhé a asi 10 cm široké, při bázi klínovitě zúžené, vpředu úzce zašpičatělé, zářezy mezi laloky jsou až 4-5 cm hluboké, takže čepel listovou dělí prakticky do poloviny. Laloky jsou zakončené výraznými špičkami. Na rubu jsou stejně jako na líci listy lysé kromě slabě vyvinutých svazečků chlupů v paždí žilek. Jsou odolné vůči znečištění ovzduší exhaláty.
GENTIANA LUTEA L. - hořec žlutý
Původ: vyskytuje se především v Alpách, na Balkánském a Apeninském poloostrově, kde je původní. Může růst i jinde v horách, kde však pochází z výsadby. Druh byl v 1. polovině 20. století vysazován pro farmaceutické účely. U nás roste nepůvodně v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách, na Šumavě, v Hrubém Jeseníku. Na lokalitách roste velmi izolovaně, většinou pouze přežívající populace, jen výjimečně se úspěšně rozmnožuje. Může být také pěstován a případně zplaňovat.
Charakteristika: statná, až přes 1,5 m vysoká vytrvalá bylina s mohutným oddenkem. Lodyha je dutá s velkými přízemní listy, lodyžní listy jsou taktéž velké, vejčité, výrazně žilkované, dlouhé až 30 cm, široké až 15 cm, ve spodní části lodyhy krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a vstřícné. Květenství je nahloučené v paždích horních listů a na vrcholu taktéž sevřené a tvoří jej 6-12 velkých květů s výrazně žlutou trubkovitou korunou. Kvete od června do srpna.
Roste na horských loukách a pastvinách. U nás bývá pěstován pro okrasu nebo pro obsah hořkých glykosidických látek využívaných k výrobě likérů (především v minulosti). Drogu obsahuje kořen - Radix gentianae.
Charakteristika: statná, až přes 1,5 m vysoká vytrvalá bylina s mohutným oddenkem. Lodyha je dutá s velkými přízemní listy, lodyžní listy jsou taktéž velké, vejčité, výrazně žilkované, dlouhé až 30 cm, široké až 15 cm, ve spodní části lodyhy krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a vstřícné. Květenství je nahloučené v paždích horních listů a na vrcholu taktéž sevřené a tvoří jej 6-12 velkých květů s výrazně žlutou trubkovitou korunou. Kvete od června do srpna.
Roste na horských loukách a pastvinách. U nás bývá pěstován pro okrasu nebo pro obsah hořkých glykosidických látek využívaných k výrobě likérů (především v minulosti). Drogu obsahuje kořen - Radix gentianae.
EPIPACTIS PURPURATA Sm. - kruštík modrofialový
Původ: Evropa a západní Sibiř - areál je však značně přerušovaný, vyskytuje se na západě Pyrenejského poloostrova, v Anglii, západní Francii, zemích Beneluxu, Německu, dále prochází střední Evropou až do Ruska, jižně zasahuje přes Balkán až do Řecka. U nás roste v Podkrkonoší, Brdech, ve východním Polabí, na Moravě roztroušeně, především na Brněnsku, Znojemsku, v oblasti Chřibů a v jižní části Karpat, ve Slezsku jen na Karvinsku.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 30-60 cm vysoká, přímé lodyhy často vyrůstají ve skupinách, listy vejčité až kopinaté, modrofialově naběhlé, 2-3krát delší než široké, květy poměrně velké, široce otevřené okvětní lístky přítupé, vnější šedozelené, vnitřní zevnitř žlutavě nebo zelenavě bílé.Roste v sušších a stinných listnatých i smíšených lesích, většinou na těžších a kyselých půdách. Druh je silně mykotrofní.Kruštík modrofialový je řazen k ohroženým druhům naší květeny.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 30-60 cm vysoká, přímé lodyhy často vyrůstají ve skupinách, listy vejčité až kopinaté, modrofialově naběhlé, 2-3krát delší než široké, květy poměrně velké, široce otevřené okvětní lístky přítupé, vnější šedozelené, vnitřní zevnitř žlutavě nebo zelenavě bílé.Roste v sušších a stinných listnatých i smíšených lesích, většinou na těžších a kyselých půdách. Druh je silně mykotrofní.Kruštík modrofialový je řazen k ohroženým druhům naší květeny.
DATURA STRAMONIUM L. - durman obecný
Původ: pravděpodobně původní domovinou je jižní a jihovýchodní část Severní Ameriky, odkud se druhotně rozšířil po všech kontinentech (mimo Antarktidy). Obývá především mírné až tropické klimatické oblasti. U nás roste spíše v teplejších oblastech, jinde je občas vysazován.
Charakteristika: jednoletá bylina s bohatě rozkladitě větvenou lodyhou, často až 60 cm vysokou. Veliké listy (až 25) jsou laločnatě zubaté s ostře střiženými úkrojky. Květy vyrůstají ve větvení lodyhy, jsou jednotlivé, kalich je úzký, do 9 cm dlouhý. Koruna bílé barvy je taktéž úzká, přibližně 7 cm dlouhá, jakoby stále uzavřená nebo sevřená, skloněná do strany. Plodem je vejčitá tobolka pokrytá četnými výraznými ostny. Kvete od června do září. Bíle kvetoucí durman náleží varietě Datura stramonium var. stramonium, fialová koruna patří D. s. var. tatula. Bývá nazýván též panenská okurka.Roste na okrajích polí, vinicích, rumištích a úhorech, v pásmu od nížin do pahorkatin. Durman byl v minulosti pěstován pro farmaceutické účely, dnes se používá méně. Patří mezi prudce jedovaté rostliny, obsahuje alkaloidy jako hyoscyamin, atropin, scopolanin.
Charakteristika: jednoletá bylina s bohatě rozkladitě větvenou lodyhou, často až 60 cm vysokou. Veliké listy (až 25) jsou laločnatě zubaté s ostře střiženými úkrojky. Květy vyrůstají ve větvení lodyhy, jsou jednotlivé, kalich je úzký, do 9 cm dlouhý. Koruna bílé barvy je taktéž úzká, přibližně 7 cm dlouhá, jakoby stále uzavřená nebo sevřená, skloněná do strany. Plodem je vejčitá tobolka pokrytá četnými výraznými ostny. Kvete od června do září. Bíle kvetoucí durman náleží varietě Datura stramonium var. stramonium, fialová koruna patří D. s. var. tatula. Bývá nazýván též panenská okurka.Roste na okrajích polí, vinicích, rumištích a úhorech, v pásmu od nížin do pahorkatin. Durman byl v minulosti pěstován pro farmaceutické účely, dnes se používá méně. Patří mezi prudce jedovaté rostliny, obsahuje alkaloidy jako hyoscyamin, atropin, scopolanin.
SALVIA BROUSSONETII Benth. - šalvěj
Původ: endemit Kanárských ostrovů, vyskytuje se jen na ostrově Tenerife.
Charakteristika: polokeř, 30-75 cm vysoký, lodyha přímá, jednoduchá, listy široce vejčité, na bázi srdčité, nepravidelně vroubkované, 10-20 cm dlouhé, na lícní straně zelené, na rubu běloplstnaté, lepkavé, květenství obvykle větvené, květy v lichopřeslenech, které vytvářejí koncový lichoklas, koruna 2pyská, bílá, kvete od února do července. Plodem je tvrdka.Roste na suchých skalách a kamenitých svazích, a to pouze na poměrně malém území ve východní a protilehlé západní horské části ostrova Tenerife, v pohořích Teno a Anaga. Druh je dosti vzácný, ve španělské Červené knize je zařazen mezi silně ohrožené druhy.
Charakteristika: polokeř, 30-75 cm vysoký, lodyha přímá, jednoduchá, listy široce vejčité, na bázi srdčité, nepravidelně vroubkované, 10-20 cm dlouhé, na lícní straně zelené, na rubu běloplstnaté, lepkavé, květenství obvykle větvené, květy v lichopřeslenech, které vytvářejí koncový lichoklas, koruna 2pyská, bílá, kvete od února do července. Plodem je tvrdka.Roste na suchých skalách a kamenitých svazích, a to pouze na poměrně malém území ve východní a protilehlé západní horské části ostrova Tenerife, v pohořích Teno a Anaga. Druh je dosti vzácný, ve španělské Červené knize je zařazen mezi silně ohrožené druhy.
MATTHIOLA MADERENSIS Lowe - fiala
Původ: endemit madeirské části Makaronésie - vyskytuje se pouze na ostrovech Madeira, Porto Santo a Desertas.
Charakteristika: dvouletá nebo vytrvalá bylina, až 90 cm vysoká, lodyha přímá, většinou již od báze větvená, listy v přízemní růžici, kopinaté, celokrajné, zašpičatělé, chlupaté, 5-25 cm dlouhé, květy v průměru 1,8-2,8 cm, růžové až fialové, kvete průběžně od února až do října. Plodem jsou odstálé šešule, 8-15 cm dlouhé.Roste na útesech, skalách a štěrcích v pobřežním pásmu, do výšky 100 m n. m.Na Madeiře je poměrně hojně rozšířeným druhem. Podobné druhy rostou i na dalších makaronéských ostrovech, stejně tak ve Středomoří.
Charakteristika: dvouletá nebo vytrvalá bylina, až 90 cm vysoká, lodyha přímá, většinou již od báze větvená, listy v přízemní růžici, kopinaté, celokrajné, zašpičatělé, chlupaté, 5-25 cm dlouhé, květy v průměru 1,8-2,8 cm, růžové až fialové, kvete průběžně od února až do října. Plodem jsou odstálé šešule, 8-15 cm dlouhé.Roste na útesech, skalách a štěrcích v pobřežním pásmu, do výšky 100 m n. m.Na Madeiře je poměrně hojně rozšířeným druhem. Podobné druhy rostou i na dalších makaronéských ostrovech, stejně tak ve Středomoří.
TEUCRIUM BETONICUM L´Hérit. - ožanka
Původ: endemit portugalského ostrova Madeira.
Charakteristika: vytrvalý keř, 50-150 cm vysoký, hustě větvený, listy 5-12 cm dlouhé, řapíkaté, kopinaté až vejčité, na okraji vroubkovaně zubaté, plstnaté, květy v lichoklasu, krátce stopkaté, nachové, horní pysk zakrnělý, dolní trojlaločný s výrazně zvětšeným středním úkrojkem. Kvete od června do srpna. Plodem je tvrdka.Roste roztroušeně ve vavřínových lesích a na skalách v centrálním horském masivu Madeiry, až do výšky 900 m n. m., vyskytuje se i na pobřežních svazích v jižní části ostrova.
Charakteristika: vytrvalý keř, 50-150 cm vysoký, hustě větvený, listy 5-12 cm dlouhé, řapíkaté, kopinaté až vejčité, na okraji vroubkovaně zubaté, plstnaté, květy v lichoklasu, krátce stopkaté, nachové, horní pysk zakrnělý, dolní trojlaločný s výrazně zvětšeným středním úkrojkem. Kvete od června do srpna. Plodem je tvrdka.Roste roztroušeně ve vavřínových lesích a na skalách v centrálním horském masivu Madeiry, až do výšky 900 m n. m., vyskytuje se i na pobřežních svazích v jižní části ostrova.
TARAXACUM MADIDUM - pampeliška bažinná
Původ: Druh byl zaznamenán v Rakousku, ČR, Švýcarsku, Francii, Německu, Polsku a Itálii.
Charakteristika: Rostliny menšího až středního vzrůstu. Listy čárkovité nebo čárkovitě obkopinaté, temně zelené, často slabě laločnaté s 1–2 krátkými, plochými trojúhelníkovitými laloky. Okraje zevních zákrovních listenů jsou ± ostře ohraničené, světle zelené, mají šířku 0,3–0,9 mm. Střední proužek zevního zákrovního listenu je černavě zelený. Blizny jsou většinou odbarvené, zelenavé, pyl je přítomen. Nažky mají délku 4,0–4,4 mm, pyramida je ± válcovitá, má délku 0,9–1,0 mm.Roste na vápnitých substrátech, typickými stanovišti jsou vlhké, podmáčené, krátkostébelné, pravidelně kosené louky.Jako všechny pampelišky sekce Palustria je i pampeliška bažinná v celosvětovém měřítku silně ohroženým druhem. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy a jako všechny druhy sekce Palustria je chráněná zákonem. Zákon ji chrání i na Slovensku.
Charakteristika: Rostliny menšího až středního vzrůstu. Listy čárkovité nebo čárkovitě obkopinaté, temně zelené, často slabě laločnaté s 1–2 krátkými, plochými trojúhelníkovitými laloky. Okraje zevních zákrovních listenů jsou ± ostře ohraničené, světle zelené, mají šířku 0,3–0,9 mm. Střední proužek zevního zákrovního listenu je černavě zelený. Blizny jsou většinou odbarvené, zelenavé, pyl je přítomen. Nažky mají délku 4,0–4,4 mm, pyramida je ± válcovitá, má délku 0,9–1,0 mm.Roste na vápnitých substrátech, typickými stanovišti jsou vlhké, podmáčené, krátkostébelné, pravidelně kosené louky.Jako všechny pampelišky sekce Palustria je i pampeliška bažinná v celosvětovém měřítku silně ohroženým druhem. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy a jako všechny druhy sekce Palustria je chráněná zákonem. Zákon ji chrání i na Slovensku.
ULMUS GLABRA Hudson - jilm drsný
Původ: V Evropě je rozšířen od Britských ostrovů po Ural, na sever do Norska po 67 º s.š., v jižní Evropě roste pouze v horách severního Španělska, Itálie a Balkánu, izolované výskyty se uvádějí z Krymu a Kavkazu. Mimo Evropu původní není. U nás je hojný až roztroušený v pahorkatinách až podhorských oblastech. V nížinách se jako původní dřevina vyskytuje zcela výjimečně.
Charakteristika: Strom 10-40 m vysoký, kmen netvoří výmladky (na rozdíl od příbuzného j. habrolistého). Borka je v mládí hladká, šedohnědá, později hluboce rozpraskaná víceméně kolmými rýhami v dlouhé, úzké šupiny. Letorosty jsou odstále štětinatě chlupaté, listy velmi krátce řapíkaté, obvejčité, nejširší nad středem, typicky asymetrická čepel je 9-15 cm dlouhá, 5-10 cm široká, na okrajích dvakrát ostře zubatá, ostře špičatá, se srdčitou bází delší poloviny listu často ouškovitě překrývající řapík, s 15-23 páry postranních žilek, z nichž některé se dichotomicky větví, oboustranně chlupatá, odstáleji na rubu, na pohmat značně drsná. Květenství je stažený kytkovitý strboul, nápadnější jsou až plody a sice křídlaté nažky, široce eliptické až obvejčité, na bázi okrouhlé až klínovitě zúžené, 17-25 mm dlouhé, 10-18 mm široké, s tenkým šedozeleným, blanitým lemem, lysé.Roste v suťových a stinných roklinových lesích, řidčeji v bučinách a vzácněji v lesích lužních. Bývá často vysazován v parcích i stromořadích. Dřevo je a bylo užíváno ke stavebním, nábytkářským a kolářským účelům, dřevo příbuzného jilmu habrolistého se v tomto směru ale pokládá za vhodnější.
Charakteristika: Strom 10-40 m vysoký, kmen netvoří výmladky (na rozdíl od příbuzného j. habrolistého). Borka je v mládí hladká, šedohnědá, později hluboce rozpraskaná víceméně kolmými rýhami v dlouhé, úzké šupiny. Letorosty jsou odstále štětinatě chlupaté, listy velmi krátce řapíkaté, obvejčité, nejširší nad středem, typicky asymetrická čepel je 9-15 cm dlouhá, 5-10 cm široká, na okrajích dvakrát ostře zubatá, ostře špičatá, se srdčitou bází delší poloviny listu často ouškovitě překrývající řapík, s 15-23 páry postranních žilek, z nichž některé se dichotomicky větví, oboustranně chlupatá, odstáleji na rubu, na pohmat značně drsná. Květenství je stažený kytkovitý strboul, nápadnější jsou až plody a sice křídlaté nažky, široce eliptické až obvejčité, na bázi okrouhlé až klínovitě zúžené, 17-25 mm dlouhé, 10-18 mm široké, s tenkým šedozeleným, blanitým lemem, lysé.Roste v suťových a stinných roklinových lesích, řidčeji v bučinách a vzácněji v lesích lužních. Bývá často vysazován v parcích i stromořadích. Dřevo je a bylo užíváno ke stavebním, nábytkářským a kolářským účelům, dřevo příbuzného jilmu habrolistého se v tomto směru ale pokládá za vhodnější.
ORLAYA GRANDIFLORA (L.) Hoffm. - paprska velkokvětá
Původ: jižní a západní Evropa, na sever po jižní Německo, na východ po severozápadní Turecko, také Krym. U nás pouze na Pavlovských vrších na jižní Moravě.
Charakteristika: jednoletá bylina s úzce vřetenovitým kořenem, lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená, 10-40 cm vysoká, dolní listy řapíkaté, 2x zpeřené, horní přisedlé na úzkou pochvu, čepel v obrysu trojúhelníková až vejčitá, lístky druhého řádu peřenodílné až peřenosečné, na rubu a žilkách chlupaté. Koncové okolíky složené z vnitřních a vnějších (nápadně paprskujících) okolíčků. Korunní lístky bílé i narůžovělé.Roste na skalních stepích, výslunných stráních a ve vinicích, u nás jen na vápenci, jinde i na bazických vyvřelinách nebo píscích. Paprska velkokvětá je hodnocena jako silně ohrožený druh naší květeny.
Charakteristika: jednoletá bylina s úzce vřetenovitým kořenem, lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená, 10-40 cm vysoká, dolní listy řapíkaté, 2x zpeřené, horní přisedlé na úzkou pochvu, čepel v obrysu trojúhelníková až vejčitá, lístky druhého řádu peřenodílné až peřenosečné, na rubu a žilkách chlupaté. Koncové okolíky složené z vnitřních a vnějších (nápadně paprskujících) okolíčků. Korunní lístky bílé i narůžovělé.Roste na skalních stepích, výslunných stráních a ve vinicích, u nás jen na vápenci, jinde i na bazických vyvřelinách nebo píscích. Paprska velkokvětá je hodnocena jako silně ohrožený druh naší květeny.
SALVIA CANARIENSIS L. - šalvěj
Původ: endemit Kanárských ostrovů, vyskytuje se na všech velkých ostrovech souostroví.
Charakteristika: keř, až 2 m vysoký, větve vystoupavé až přímé, listy 5-15 cm dlouhé, zelené až běloplstnaté, květenstvím je velká. Kvete od února do června. Plodem je tvrdka.Roste na xerotermních stanovištích, v sukulentovém buši i na světlinách v borových lesích, v pásmu od pobřeží až do hor, od 50 až do 1600 m n. m.
druhy:
šalvěj lepkavá
šalvěj hajní
šalvěj luční
Charakteristika: keř, až 2 m vysoký, větve vystoupavé až přímé, listy 5-15 cm dlouhé, zelené až běloplstnaté, květenstvím je velká. Kvete od února do června. Plodem je tvrdka.Roste na xerotermních stanovištích, v sukulentovém buši i na světlinách v borových lesích, v pásmu od pobřeží až do hor, od 50 až do 1600 m n. m.
druhy:
šalvěj lepkavá
šalvěj hajní
šalvěj luční
DIANTHUS ALPINUS L. - hvozdík alpínský
Původ: endemit severovýchodních Alp. U nás se vzácně pěstuje na skalkách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, lodyha přímá, 5-10 cm vysoká, jednokvětá, listy kopinaté, lesklé. Koruna květu růžová s nachovou kresbou a bílými tečkami kolem středu, plátky jsou nepravidelně zubaté. Roste na výslunných vápencových skalách, sestupuje i na travnaté, avšak vždy kamenité, a tedy vysychavé stráně v pásmu od hor až do alpínského stupně - do 2400 m n.m.V kultuře je tento druh velice vyhledáván, je však poměrně choulostivý a krátkověký. Bývá sázen na místa dobře propustná a odkloněná od slunce. Ani při dobré péči však jeho kultivace není v nížších polohách často úspěšná. Pěstuje se také řada kultivarů tohoto druhu.Hvozdík alpínský patří k symbolům evropské vysokohorské květeny, v Rakousku patří k chráněným druhů.
Charakteristika: vytrvalá bylina, lodyha přímá, 5-10 cm vysoká, jednokvětá, listy kopinaté, lesklé. Koruna květu růžová s nachovou kresbou a bílými tečkami kolem středu, plátky jsou nepravidelně zubaté. Roste na výslunných vápencových skalách, sestupuje i na travnaté, avšak vždy kamenité, a tedy vysychavé stráně v pásmu od hor až do alpínského stupně - do 2400 m n.m.V kultuře je tento druh velice vyhledáván, je však poměrně choulostivý a krátkověký. Bývá sázen na místa dobře propustná a odkloněná od slunce. Ani při dobré péči však jeho kultivace není v nížších polohách často úspěšná. Pěstuje se také řada kultivarů tohoto druhu.Hvozdík alpínský patří k symbolům evropské vysokohorské květeny, v Rakousku patří k chráněným druhů.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)