Původ: původní areál rozšíření tohoto druhu se nachází v jihozápadní Evropě, od Španělska přes Francii a Itálii až do západní části Východních Alp. Na řadě míst Evropy i Severní Ameriky je běžně pěstován, nezřídka také zplaňuje. Takto se objevuje i na řadě míst u nás, mnohde se tak vlastně stává dokladem dřívějšího osídlení.
Charakteristika: vytrvalá bylina s podzemní cibulkou, 20-40 cm vysoká, listy v přízemních trsech čárkovité, ploché, 4-9 mm široké, květy většinou jednotlivé, víceméně nící (polonící), vonné, koruna bílá, pakorunka je žlutá, kratší než korunní lístky, značně úzká, na okraji červená, vroubkovaná. Kvete od dubna do května. Plodem je tobolka.
Druh se u nás běžně pěstuje v zahradách i parcích jako poměrně nenáročná okrasná trvalka, byla vyšlechtěna také řada jeho kultivarů. Někdy zplaňuje.
SYMPHORICARPOS ALBUS (L.) Blake - pámelník bílý
Původ: západ Severní Ameriky od Aljašky po Kalifornii. Jako okrasný keř je dnes pěstován po celém světě včetně České republiky.
Charakteristika: opadavý, bohatě větvený, 0,5–2,5 m vysoký keř. Mladé větve hnědé, starší s šedou borkou. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, lysé, čepel vejčitá až okrouhlá, 2–8 cm dlouhá, 1–4 cm široká, celokrajná. Květy vyrůstají v hustých hroznech nebo svazečcích, jsou pravidelné, pěticípé. Kalich miskovitý, jednotlivé cípy trojúhelníkovité, asi 1 mm dlouhé. Koruna téměř bílá až růžová, zvonkovitá, 5–7 mm dlouhá. Plodem jsou bílé až mírně narůžovělé, dužnaté bobule. Kvete od června do srpna.
Pámelník bílý je vysazován v parcích, sadech, sídlištích a kolem cest, odtud zplaňuje a šíří se do okolí obcí, podél komunikací apod. Pro pěstování je velice nenáročnou rostlinou.
Dříve byly plody a kořen pámelníku využívány v lidovém léčitelství pro posílení imunity nebo pro léčení potíží s močovými cestami.
Charakteristika: opadavý, bohatě větvený, 0,5–2,5 m vysoký keř. Mladé větve hnědé, starší s šedou borkou. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, lysé, čepel vejčitá až okrouhlá, 2–8 cm dlouhá, 1–4 cm široká, celokrajná. Květy vyrůstají v hustých hroznech nebo svazečcích, jsou pravidelné, pěticípé. Kalich miskovitý, jednotlivé cípy trojúhelníkovité, asi 1 mm dlouhé. Koruna téměř bílá až růžová, zvonkovitá, 5–7 mm dlouhá. Plodem jsou bílé až mírně narůžovělé, dužnaté bobule. Kvete od června do srpna.
Pámelník bílý je vysazován v parcích, sadech, sídlištích a kolem cest, odtud zplaňuje a šíří se do okolí obcí, podél komunikací apod. Pro pěstování je velice nenáročnou rostlinou.
Dříve byly plody a kořen pámelníku využívány v lidovém léčitelství pro posílení imunity nebo pro léčení potíží s močovými cestami.
Heřmánek terčovitý
Heřmánek terčovitý má latinský název Matricaria Discoidea.
Pochází z Dálného východu ze kterého se rozšířil do celého mírného pásu na severní polokouli. V Evropě chybí pouze v jejích nejjižnějších částech. U nás byl poprvé pozorován v polovině 19. století, dnes roste na téměř celém území.Charakteristika: jednoletá nebo ozimá, 5–40 cm vysoká, aromatická bylina. Lodyha přímá, tuhá, lysá až mírně chlupatá, větvená. Listy střídavé, přisedlé, v obrysu úzce obvejčité až eliptické, 2–6 cm dlouhé, 2–3krát zpeřené s čárkovitými úkrojky. Květy vyrůstají v krátce stopkatých úborech, 5–8 mm v průměru. Zákrovní listeny světle zelené, podlouhlé, na vrcholu tupé, lysé. Jazykovité květy chybí, trubkovité květy čtyřcípé, zelenožluté. Plodem je nažka. Kvete od června do srpna.
Tento druh heřmánku roste na polích, úhorech, v zahradách, rumištích, okrajích cest nebo sešlapávaných travnatých místech. Upřednostňuje sušší a na dusík bohaté půdy.
LARIX DECIDUA Mill. - modřín opadavý
Původ: původní rozšíření modřínu opadavého zahrnuje Alpy, Karpaty (slovenské, ukrajinské a rumunské) a Polsko. Mnohde se vyskytovaly jen určité subspecie. U nás je původní pouze na východ od Hrubého Jeseníku, všechny ostatní výsadby modřínů jsou vesměs nepůvodní.
Charakteristika: strom dorůstající výšky 20-50 m. Kmen je přímý s hrubou na povrchu šedavě zbarvenou borkou. Koruna kuželovitá, jehlice na brachyblastech ve svazečcích nejčastěji po 30-50, světle zelené. Samčí šištice vejcovité, žlutavé, převislé, samičí široce vejcovité šištice jsou tvořeny karmínově nebo zelenavě zbarvenými podpůrnými šupinami (na našem snímku nahoře). Šišky jsou nerozpadavé, vejcovitě protáhlé, někdy vydrží na větévkách i několik let. Jehlice se barví na podzim do žluta.
Modřín je světlomilná dřevina, která se pěstuje jak pro ušlechtilé dřevo, tak i pro okrasu v parcích a ve veřejné zeleni. Rozlišuje se několik poddruhů.
Charakteristika: strom dorůstající výšky 20-50 m. Kmen je přímý s hrubou na povrchu šedavě zbarvenou borkou. Koruna kuželovitá, jehlice na brachyblastech ve svazečcích nejčastěji po 30-50, světle zelené. Samčí šištice vejcovité, žlutavé, převislé, samičí široce vejcovité šištice jsou tvořeny karmínově nebo zelenavě zbarvenými podpůrnými šupinami (na našem snímku nahoře). Šišky jsou nerozpadavé, vejcovitě protáhlé, někdy vydrží na větévkách i několik let. Jehlice se barví na podzim do žluta.
Modřín je světlomilná dřevina, která se pěstuje jak pro ušlechtilé dřevo, tak i pro okrasu v parcích a ve veřejné zeleni. Rozlišuje se několik poddruhů.
NICOTIANA GLAUCA Grah. - tabák
Původ: Jižní Amerika, druhotně je druh rozšířen po celé Střední Americe, zasahuje až do jižních států USA, vyskytuje se také na ostrovech Makaronésie a ve Středomoří, v řadě oblastí má jeho šíření invazní charakter.
Charakteristika: keř až nízký strom, řídce větvený, až 5 m vysoký, listy, střídavé, celokrajné, řapíkaté, široce kopinaté, květy ve vrcholových latách, 5četné, koruna trubkovitá, žlutá, až 5 cm dlouhá, kvete od dubna do října. Plodem je tobolka.V jižní Evropě je jako dekorativní rostlina vysazován v parcích a zahradách, odtud často zplaňuje - šíří se na stanovištích ovlivněných člověkem, na rumištích, kolem cest, nejčastěji v pobřežním pásmu. V našich klimatických podmínkách je nutné rostlině zajistit bezmrazé přezimovaní, proto se u nás nepěstuje příliš často. Rostlina je jedovatá. Pro výrobu kuřiva se používají jiné druhy tabáku
Charakteristika: keř až nízký strom, řídce větvený, až 5 m vysoký, listy, střídavé, celokrajné, řapíkaté, široce kopinaté, květy ve vrcholových latách, 5četné, koruna trubkovitá, žlutá, až 5 cm dlouhá, kvete od dubna do října. Plodem je tobolka.V jižní Evropě je jako dekorativní rostlina vysazován v parcích a zahradách, odtud často zplaňuje - šíří se na stanovištích ovlivněných člověkem, na rumištích, kolem cest, nejčastěji v pobřežním pásmu. V našich klimatických podmínkách je nutné rostlině zajistit bezmrazé přezimovaní, proto se u nás nepěstuje příliš často. Rostlina je jedovatá. Pro výrobu kuřiva se používají jiné druhy tabáku
Hlaváček jarní
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je řazen mezi silně ohrožené druhy květeny České republiky. V blízkosti Prahy jej můžete nalézt v Českém krasu, dále na sever potom v kaňonu Vltavy v dolním Povltaví.
Jeho výskyt byl jedním z hlavních důvodů pro vyhlášení přírodní památky Hlaváčková stráň v katastru obce Zlončice, v okrese Mělník (vyhlášeno v roce 2002). Chráněné území tvoří exponovaná stráň vltavského údolí na pravém břehu Vltavy nad obcí Dolánky se skalními výchozy a společenstvy teplomilných křovin. Jádro území však představuje výslunná travnatá stráň tahnoucí se v délce asi 250 metrů a šířce 9–25 metrů. Ze zajímavějších druhů zde mimo hlaváčku jarního (Adonis vernalis) roste koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsbohemica, kostřava walliská (Festuca valesiaca), kavyl Ivanův (Stipa joannis), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca) a další.
Jeho výskyt byl jedním z hlavních důvodů pro vyhlášení přírodní památky Hlaváčková stráň v katastru obce Zlončice, v okrese Mělník (vyhlášeno v roce 2002). Chráněné území tvoří exponovaná stráň vltavského údolí na pravém břehu Vltavy nad obcí Dolánky se skalními výchozy a společenstvy teplomilných křovin. Jádro území však představuje výslunná travnatá stráň tahnoucí se v délce asi 250 metrů a šířce 9–25 metrů. Ze zajímavějších druhů zde mimo hlaváčku jarního (Adonis vernalis) roste koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsbohemica, kostřava walliská (Festuca valesiaca), kavyl Ivanův (Stipa joannis), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca) a další.
NONEA PULLA (L.) DC. - pipla osmahlá
Původ: střední, jižní a východní Evropa, západní Asie, u nás roztroušeně v teplejších oblastech, kde se vyskytuje na severní hranici svého areálu rozšíření.
Charakteristika: vytrvalá bylina se silným oddenkem, přímou lodyhou a celokrajnými listy, přízemní řapíkaté rostou v růžici, lodyžní jsou přisedlé a poloobjímavé, celá rostlina je porostlá štětinatými chlupy. Květy ve vijanech vyrůstají v úžlabí horních listů.Vyhledává suchá a slunná stanoviště, lesní lemy, pastviny a meze, častější je na vápenci.
Pipla osmahlá je z hlediska ochrany hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
Charakteristika: vytrvalá bylina se silným oddenkem, přímou lodyhou a celokrajnými listy, přízemní řapíkaté rostou v růžici, lodyžní jsou přisedlé a poloobjímavé, celá rostlina je porostlá štětinatými chlupy. Květy ve vijanech vyrůstají v úžlabí horních listů.Vyhledává suchá a slunná stanoviště, lesní lemy, pastviny a meze, častější je na vápenci.
Pipla osmahlá je z hlediska ochrany hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
CYCLAMEN HEDERIFOLIUM Aiton - brambořík břečťanolistý
Původ: Středomoří, roste zde ve světlých listnatých lesích.
Charakteristika: hlíznatá rostlina, jihoevropský druh bramboříku, který se často pěstuje i u nás. Dekorativní listy s výraznou stříbřitou kresbou se objevují současně s květy koncem léta a na podzim, po odkvětu se stvoly se semeníky spirálovitě stáčejí k zemi, listy zatahují koncem jara. Dostatek vláhy vyžaduje brambořík břečťanolistý na jaře, léto by mělo být suché, stanoviště polostinné.Na rozdíl od našeho domácího bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) jeho květy nevoní a na každém korunním lístku se nachází ouškatý výrůstek. List vzdáleně připomíná list břečťanu, na rubu je zelený. Hlízy se sázejí hlouběji, než je zvykem u našeho domácího druhu. V kultuře se občas objevuje i bělokvětá varieta Cyclamen hederifolium var. album.
Brambořík břečťanolistý (stejně jako další botanické druhy tohoto rodu) je zahrnut do mezinárodní úmluvy o ochraně ohrožených druhů.
Charakteristika: hlíznatá rostlina, jihoevropský druh bramboříku, který se často pěstuje i u nás. Dekorativní listy s výraznou stříbřitou kresbou se objevují současně s květy koncem léta a na podzim, po odkvětu se stvoly se semeníky spirálovitě stáčejí k zemi, listy zatahují koncem jara. Dostatek vláhy vyžaduje brambořík břečťanolistý na jaře, léto by mělo být suché, stanoviště polostinné.Na rozdíl od našeho domácího bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) jeho květy nevoní a na každém korunním lístku se nachází ouškatý výrůstek. List vzdáleně připomíná list břečťanu, na rubu je zelený. Hlízy se sázejí hlouběji, než je zvykem u našeho domácího druhu. V kultuře se občas objevuje i bělokvětá varieta Cyclamen hederifolium var. album.
Brambořík břečťanolistý (stejně jako další botanické druhy tohoto rodu) je zahrnut do mezinárodní úmluvy o ochraně ohrožených druhů.
DUCHESNEA INDICA Focke - jahodka indická
Původ: jižní a jihovýchodní Asie, dnes se pěstuje po celém světě. U nás na některých místech dlouhodobě zplaňuje, zejména ve městech a obcích (Praha, Průhonice, Brno, Kroměříž).
Charakteristika: vytrvalá 20–50 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá, na uzlinách kořenující, chlupatá. Listy dlouze řapíkaté, trojčetné, jednotlivé lístky krátce řapíčkaté, obvejčité, zubaté. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Kalich pravidelný, pěticípý, kališní cípy trojúhelníkovité. Kalíšek s velkými, široce vejčitými cípy se 3–5 zuby. Koruna pravidelná, pětičetná, korunní lístky zlatožluté, podlouhle obvejčité. Souplodí (jahoda) je kulovité nebo stlačeně kulovité, až 1,5 cm v průměru, nažky na povrchu. Zralá jahoda má rumělkově červenou barvu a mdlou chuť. Kvete od června do července.Jahodka se často pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách a parcích. Vyhovují ji spíše stinná stanoviště. Dobře snáší mrazy a pokud nejsou silné, listy vydrží zelené i přes zimu. Rozmnožuje se semeny nebo šlahouny.
Charakteristika: vytrvalá 20–50 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá, na uzlinách kořenující, chlupatá. Listy dlouze řapíkaté, trojčetné, jednotlivé lístky krátce řapíčkaté, obvejčité, zubaté. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Kalich pravidelný, pěticípý, kališní cípy trojúhelníkovité. Kalíšek s velkými, široce vejčitými cípy se 3–5 zuby. Koruna pravidelná, pětičetná, korunní lístky zlatožluté, podlouhle obvejčité. Souplodí (jahoda) je kulovité nebo stlačeně kulovité, až 1,5 cm v průměru, nažky na povrchu. Zralá jahoda má rumělkově červenou barvu a mdlou chuť. Kvete od června do července.Jahodka se často pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách a parcích. Vyhovují ji spíše stinná stanoviště. Dobře snáší mrazy a pokud nejsou silné, listy vydrží zelené i přes zimu. Rozmnožuje se semeny nebo šlahouny.
ISOPYRUM THALICTROIDES L. - zapalice žluťuchovitá
Původ: Pyreneje, střední Francie, jih a východ střední Evropy, jihovýchodní Evropa, Bělorusko, Ukrajina, u nás vzácně ve středních Čechách, roztroušeně ve východních Čechách a na východní Moravě.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, 15-30 cm vysoká, lodyha přímá, nahoře větvená, přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, většinou dvakrát trojčetné, lodyžní jednoduše trojčetné, menší, květy jednotlivé, na dlouhých stopkách.
Roste ve vlhkých humózních listnatých lesích, od nížin do podhůří, vyžaduje spíše stinná stanoviště, kvete však před olistěním stromů - tedy na výsluní.
Rostlina je jedovatá.
Zapalice žluťuchovitá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, 15-30 cm vysoká, lodyha přímá, nahoře větvená, přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, většinou dvakrát trojčetné, lodyžní jednoduše trojčetné, menší, květy jednotlivé, na dlouhých stopkách.
Roste ve vlhkých humózních listnatých lesích, od nížin do podhůří, vyžaduje spíše stinná stanoviště, kvete však před olistěním stromů - tedy na výsluní.
Rostlina je jedovatá.
Zapalice žluťuchovitá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.
UTRICULARIA AUSTRALIS R. Br. - bublinatka jižní
Původ: Tato bublinatka je rozšířená téměř po celé kontinentální Evropě, zasahuje do Skandinávie, Anglie, dále je rozšířena v severní Africe, Asii a Austrálii. U nás roste téměř na celém území od nížin po vyšší podhůří. V SR je rozšířená řidčeji, roste zde především v teplejších oblastech mimo vysoká pohoří.
Charakteristika: vodní hmyzožravá bylina s ponořenými nebo plovoucími prýty, málo větvenými, nekořenujícími. Listy jsou členěny na čárkovité až vláskovité úkrojky s dopředu směřujícími kratičkými štětinkami. Na listech jsou četné lapací měchýřky o průměru 2-3 mm. Citrónově žlutý květ s výrazným dolním korunním pyskem vykvétá na dlouhých stopkách nad vodou. Kvete od června do září. Na zimu rostlina zaniká, přežívá pomocí přezimovacích pupenů - turionů, které slouží zároveň k vegetativnímu rozmnožování.Vyhledává stojaté vody bohatší na živiny, často mělké, jako staré lomy, tůně, kanály a příkopy.
Bublinatka jižní patří mezi nejběžnější z bublinatek, v ČR proto není chráněná, je však zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Na Slovensku také chráněná není a v národním Červeném seznamu je uvedena jako druh nedostatečně prostudovaný.
Charakteristika: vodní hmyzožravá bylina s ponořenými nebo plovoucími prýty, málo větvenými, nekořenujícími. Listy jsou členěny na čárkovité až vláskovité úkrojky s dopředu směřujícími kratičkými štětinkami. Na listech jsou četné lapací měchýřky o průměru 2-3 mm. Citrónově žlutý květ s výrazným dolním korunním pyskem vykvétá na dlouhých stopkách nad vodou. Kvete od června do září. Na zimu rostlina zaniká, přežívá pomocí přezimovacích pupenů - turionů, které slouží zároveň k vegetativnímu rozmnožování.Vyhledává stojaté vody bohatší na živiny, často mělké, jako staré lomy, tůně, kanály a příkopy.
Bublinatka jižní patří mezi nejběžnější z bublinatek, v ČR proto není chráněná, je však zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Na Slovensku také chráněná není a v národním Červeném seznamu je uvedena jako druh nedostatečně prostudovaný.
REYNOUTRIA SACHALINENSIS- křídlatka sachalinská
Původ: rostlina pochází z východoasijského ostrova Sachalin, po kterém nese své druhové jméno. Dnes roste i v mnoha zemích Evropy, kam byla jako okrasná rostlina dovezena v druhé polovině 19. století. U nás roste místy od nížin do podhůří na celém území.
Charakteristika: jednoletá rostlina dorůstá výšky až 3,5 m, duté lodyhy jsou přímé, v horní části větvené. Listy podlouhle vejčité s delší špičkou, na bázi srdčité, čepel dorůstá délky až 35 cm a šířky 20-25 cm. Drobné květy jsou zelenožlutě zbarvené a uspořádané v lichoklasu. Kvete od července do září.Roste především podél vodních toků, které umožňují výhodné šíření. Občas pěstovaná, často zplaňuje a vytváří rozsáhlé porosty, které často způsobují erozní problémy podél toků. Rostliny patří mezi invazní druhy.
Její možné využití je jako krmné rostliny pro dobytek a také jako potenciální alternativní palivo. Na našem území se vyskytuje ještě křídlatka japonská a kříženec těchto dvou druhů.
Charakteristika: jednoletá rostlina dorůstá výšky až 3,5 m, duté lodyhy jsou přímé, v horní části větvené. Listy podlouhle vejčité s delší špičkou, na bázi srdčité, čepel dorůstá délky až 35 cm a šířky 20-25 cm. Drobné květy jsou zelenožlutě zbarvené a uspořádané v lichoklasu. Kvete od července do září.Roste především podél vodních toků, které umožňují výhodné šíření. Občas pěstovaná, často zplaňuje a vytváří rozsáhlé porosty, které často způsobují erozní problémy podél toků. Rostliny patří mezi invazní druhy.
Její možné využití je jako krmné rostliny pro dobytek a také jako potenciální alternativní palivo. Na našem území se vyskytuje ještě křídlatka japonská a kříženec těchto dvou druhů.
MIMULUS GUTTATUS DC. - kejklířka skvrnitá
Původ: původní na západě Severní Ameriky. Odtud byla před dvěmi sty lety zavlečena jako okrasná rostlina do Evropy, kde zdomácněla. U nás se začala šířit v polovině 19. století. V současnosti roste převážně v podhůří (Šumava, horní tok Vltavy, Otava, podhůří Krkonoš, Krušných a Jizerských hor), ale i podél toků v nižších polohách.
Charakteristika: vytrvalá, 25–50 cm vysoká bylina. Hlavní lodyha přímá až vystoupavá s vystoupavými postranními lodyhami, dutá, lysá. Dolní listy řapíkaté, horní přisedlé, lysé, široce vejčité, 4–6 cm dlouhé, 2–4 cm široké, zubaté. Květenstvím je hrozen. Kalich dvoupyský s trojúhelníkovitými cípy, koruna také dvoupyská, až 4 cm dlouhá, sytě žlutá. Při ústí korunní trubky se vyskytují žluté chlupy a na spodním pysku někdy červené skvrny. Kvete od června do srpna.
Kejklířka roste podél potoků, řek, příkopů a struh. Vyhovují ji spíše polostinná stanoviště a vyhledává chudé, hlinité, písčité až kamenité vlhké půdy.
Charakteristika: vytrvalá, 25–50 cm vysoká bylina. Hlavní lodyha přímá až vystoupavá s vystoupavými postranními lodyhami, dutá, lysá. Dolní listy řapíkaté, horní přisedlé, lysé, široce vejčité, 4–6 cm dlouhé, 2–4 cm široké, zubaté. Květenstvím je hrozen. Kalich dvoupyský s trojúhelníkovitými cípy, koruna také dvoupyská, až 4 cm dlouhá, sytě žlutá. Při ústí korunní trubky se vyskytují žluté chlupy a na spodním pysku někdy červené skvrny. Kvete od června do srpna.
Kejklířka roste podél potoků, řek, příkopů a struh. Vyhovují ji spíše polostinná stanoviště a vyhledává chudé, hlinité, písčité až kamenité vlhké půdy.
VERONICA SERPYLLIFOLIA L. - rozrazil douškolistý
Původ: původní na značné části severní polokoule, v Evropě neroste pouze v jihovýchodním Rusku a v nejsevernějších oblastech Skandinávie, v Asii se vyskytuje především na Urale, Kavkazu, Altaji, zasahuji i na Dálný východ. Dnes je druhotně rozšířen i v Austrálii, na Novém Zélandě, v jižní Africe a Jižní Americe. U nás roste roztroušeně až hojně téměř na celém území, na jižní Moravě je vzácnější.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 5–30 cm vysoká, krátce chlupatá. Lodyha je vystoupavá až přímá, oblá, nevětvená nebo chudě větvená, hustě chlupatá. Listy vstřícné, vejčité nebo eliptické, přisedlé až kratičce řapíkaté, 8–20 mm dlouhé a 5–10 cm široké, většinou lysé. Květenstvím je vrcholový 10–40květý hrozen, kališní cípy úzce eliptické až vejčité, převážně lysé, koruna je delší než kalich, 5–9 mm v průměru, bělavá až nafialovělá. Horní a postranní korunní cípy mají vyniklou modrou žilnatinu, horní cíp je nejširší, spodní nejužší. Kvete od května do června.
Roste na pastvinách, loukách, mezích, okrajích cest a polí a ve světlích lesích. Vyhovuje mu vlhčí, hlinitá až jílovitá půda bohatá na živiny a chudá na vápník.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 5–30 cm vysoká, krátce chlupatá. Lodyha je vystoupavá až přímá, oblá, nevětvená nebo chudě větvená, hustě chlupatá. Listy vstřícné, vejčité nebo eliptické, přisedlé až kratičce řapíkaté, 8–20 mm dlouhé a 5–10 cm široké, většinou lysé. Květenstvím je vrcholový 10–40květý hrozen, kališní cípy úzce eliptické až vejčité, převážně lysé, koruna je delší než kalich, 5–9 mm v průměru, bělavá až nafialovělá. Horní a postranní korunní cípy mají vyniklou modrou žilnatinu, horní cíp je nejširší, spodní nejužší. Kvete od května do června.
Roste na pastvinách, loukách, mezích, okrajích cest a polí a ve světlích lesích. Vyhovuje mu vlhčí, hlinitá až jílovitá půda bohatá na živiny a chudá na vápník.
WALDSTEINIA GEOIDES Willd. - mochnička kuklíkovitá
Původ: subkontinentální druh, jeho areál zaujímá jihovýchodní část střední Evropy, odkud zasahuje do jižního Bulharska a na Ukrajinu. V ČR je nepůvodní. Ve SR v pahorkatině a v horském pásmu celého středního a jižního Slovenska, na východě v Zemplínských vrších a v okolí Humenného, probíhá zde severní hranice rozšíření.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 7-25 cm vysoká, s krátce plazivým vystoupavým oddenkem, bez výběžků, s přízemní listovou růžicí. Listy široce srdčitě ledvinité, hluboce (3-)5-7 laločnaté, 2krát zastřihovaně pilovité, s odstále pýřitým, dlouhým řapíkem. Lodyhy 8-25 cm vysoké, s 5-7 květy v paždí lupenitých listenů, květní stopky tenké. Květy v průměru 15-20 mm, ušty kalíšku čárkovité, zasahující asi do 1/2 kališních uštů, korunní plátky žluté, obvejčité, na bázi s 2 oušky. Květní lůžko nedužnatí, nažky chlupaté, bez přívěsku. Kvete od poloviny března do začátku června.
Roste ve světlých lesích, houštinách a na křovinatých stráních; na humózních vlhkých, zásaditých až neutrálních, půdách, často obohacených dusíkem. Na Slovensku patří z hlediska ohrožení k potenciálně zranitelným a zákonem chráněným druhům.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 7-25 cm vysoká, s krátce plazivým vystoupavým oddenkem, bez výběžků, s přízemní listovou růžicí. Listy široce srdčitě ledvinité, hluboce (3-)5-7 laločnaté, 2krát zastřihovaně pilovité, s odstále pýřitým, dlouhým řapíkem. Lodyhy 8-25 cm vysoké, s 5-7 květy v paždí lupenitých listenů, květní stopky tenké. Květy v průměru 15-20 mm, ušty kalíšku čárkovité, zasahující asi do 1/2 kališních uštů, korunní plátky žluté, obvejčité, na bázi s 2 oušky. Květní lůžko nedužnatí, nažky chlupaté, bez přívěsku. Kvete od poloviny března do začátku června.
Roste ve světlých lesích, houštinách a na křovinatých stráních; na humózních vlhkých, zásaditých až neutrálních, půdách, často obohacených dusíkem. Na Slovensku patří z hlediska ohrožení k potenciálně zranitelným a zákonem chráněným druhům.
DIANTHUS CARTHUSIANORUM L. subsp. SUDETICUS Kovanda - hvozdík kartouzek sudetský
Původ: neoendemit Velké kotliny v Hrubém Jeseníku, celou populaci tohoto poddruhu tvoří pouze několik desítek jedinců.
Charakteristika: v Evropě hojně zastoupený hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum L.) je velice proměnlivým druhem, odlišnosti se projevují v barvě květu a podkališních listénců, ve velikosti květenství apod. Proto byla vyčleněna řada jeho poddruhů (u nás se vyskytují čtyři), z nichž některé jsou velice vzácné. K těmto raritám patří právě i tento poddruh ze skal jesenické Velké kotliny. Hvozdík kartouzek sudetský je ve svém původním výskytu omezen jen na velice malou lokalitu, jistě proto nikterak nepřekvapí, že patří ke kriticky ohroženým taxonům naší květeny, ve stejné kategorii i chráněným podle zákona.
Charakteristika: v Evropě hojně zastoupený hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum L.) je velice proměnlivým druhem, odlišnosti se projevují v barvě květu a podkališních listénců, ve velikosti květenství apod. Proto byla vyčleněna řada jeho poddruhů (u nás se vyskytují čtyři), z nichž některé jsou velice vzácné. K těmto raritám patří právě i tento poddruh ze skal jesenické Velké kotliny. Hvozdík kartouzek sudetský je ve svém původním výskytu omezen jen na velice malou lokalitu, jistě proto nikterak nepřekvapí, že patří ke kriticky ohroženým taxonům naší květeny, ve stejné kategorii i chráněným podle zákona.
AGRIMONIA EUPATORIA L. - řepík lékařský
Původ: eurosibiřský druh, areál sahá od ostrovů Makaronésie přes severní Afriku, Evropu až na západní Sibiř. Byl zavlečen i do Severní Ameriky, jižní Afriky a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplejších oblastech, v chladnějších územích jen vzácně, v horách chybí.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 15-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo chudě větvená, se třemi typy chlupů, listy přetrhovaně lichozpeřené, na líci zelené, na rubu šedoplstnaté, v dolní části lodyhy růžicovitě sblížené, květenstvím je asi 50květý hrozen, korunní lístky obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, žluté. Kvete od července do září, plodem je češule s přímo až rovnovážně odstálými háčky.Roste na suchých loukách a v lesních lemech, také na okrajích cest, sadů, vinic a náspů.Řepík lékařský je dobře známou léčivou rostlinou, a to už od časů antického Řecka. Pomáhá léčit katary žaludku, žlučníkové potíže, používá se jako kloktadlo při bolestech v krku, přidává se i do relaxačních koupelí. Dříve se používal i jako barvířská rostlina
Charakteristika: vytrvalá bylina, 15-150 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo chudě větvená, se třemi typy chlupů, listy přetrhovaně lichozpeřené, na líci zelené, na rubu šedoplstnaté, v dolní části lodyhy růžicovitě sblížené, květenstvím je asi 50květý hrozen, korunní lístky obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, žluté. Kvete od července do září, plodem je češule s přímo až rovnovážně odstálými háčky.Roste na suchých loukách a v lesních lemech, také na okrajích cest, sadů, vinic a náspů.Řepík lékařský je dobře známou léčivou rostlinou, a to už od časů antického Řecka. Pomáhá léčit katary žaludku, žlučníkové potíže, používá se jako kloktadlo při bolestech v krku, přidává se i do relaxačních koupelí. Dříve se používal i jako barvířská rostlina
QUERCUS RUBRA L. - dub červený
Původ: Druh je nejběžnějším severoamerickým dubem pěstovaným v Evropě, a to nejen v městské zeleni a v parcích, ale také lesnicky.
Charakteristika: Stromy až přes 30 metrů vysoké, s šedavou borku. Na podzim se barví listí červeně, odtud také vzešlo jméno druhu. Tento jev můžeme vidět ale pouze u mladších stromů, v pozdějším věku je podzimní zbarvení listů spíše nažloutlé až hnědavé. Listy jsou 10-25 cm dlouhé a asi 10 cm široké, při bázi klínovitě zúžené, vpředu úzce zašpičatělé, zářezy mezi laloky jsou až 4-5 cm hluboké, takže čepel listovou dělí prakticky do poloviny. Laloky jsou zakončené výraznými špičkami. Na rubu jsou stejně jako na líci listy lysé kromě slabě vyvinutých svazečků chlupů v paždí žilek. Jsou odolné vůči znečištění ovzduší exhaláty.
Charakteristika: Stromy až přes 30 metrů vysoké, s šedavou borku. Na podzim se barví listí červeně, odtud také vzešlo jméno druhu. Tento jev můžeme vidět ale pouze u mladších stromů, v pozdějším věku je podzimní zbarvení listů spíše nažloutlé až hnědavé. Listy jsou 10-25 cm dlouhé a asi 10 cm široké, při bázi klínovitě zúžené, vpředu úzce zašpičatělé, zářezy mezi laloky jsou až 4-5 cm hluboké, takže čepel listovou dělí prakticky do poloviny. Laloky jsou zakončené výraznými špičkami. Na rubu jsou stejně jako na líci listy lysé kromě slabě vyvinutých svazečků chlupů v paždí žilek. Jsou odolné vůči znečištění ovzduší exhaláty.
GENTIANA LUTEA L. - hořec žlutý
Původ: vyskytuje se především v Alpách, na Balkánském a Apeninském poloostrově, kde je původní. Může růst i jinde v horách, kde však pochází z výsadby. Druh byl v 1. polovině 20. století vysazován pro farmaceutické účely. U nás roste nepůvodně v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách, na Šumavě, v Hrubém Jeseníku. Na lokalitách roste velmi izolovaně, většinou pouze přežívající populace, jen výjimečně se úspěšně rozmnožuje. Může být také pěstován a případně zplaňovat.
Charakteristika: statná, až přes 1,5 m vysoká vytrvalá bylina s mohutným oddenkem. Lodyha je dutá s velkými přízemní listy, lodyžní listy jsou taktéž velké, vejčité, výrazně žilkované, dlouhé až 30 cm, široké až 15 cm, ve spodní části lodyhy krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a vstřícné. Květenství je nahloučené v paždích horních listů a na vrcholu taktéž sevřené a tvoří jej 6-12 velkých květů s výrazně žlutou trubkovitou korunou. Kvete od června do srpna.
Roste na horských loukách a pastvinách. U nás bývá pěstován pro okrasu nebo pro obsah hořkých glykosidických látek využívaných k výrobě likérů (především v minulosti). Drogu obsahuje kořen - Radix gentianae.
Charakteristika: statná, až přes 1,5 m vysoká vytrvalá bylina s mohutným oddenkem. Lodyha je dutá s velkými přízemní listy, lodyžní listy jsou taktéž velké, vejčité, výrazně žilkované, dlouhé až 30 cm, široké až 15 cm, ve spodní části lodyhy krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a vstřícné. Květenství je nahloučené v paždích horních listů a na vrcholu taktéž sevřené a tvoří jej 6-12 velkých květů s výrazně žlutou trubkovitou korunou. Kvete od června do srpna.
Roste na horských loukách a pastvinách. U nás bývá pěstován pro okrasu nebo pro obsah hořkých glykosidických látek využívaných k výrobě likérů (především v minulosti). Drogu obsahuje kořen - Radix gentianae.
EPIPACTIS PURPURATA Sm. - kruštík modrofialový
Původ: Evropa a západní Sibiř - areál je však značně přerušovaný, vyskytuje se na západě Pyrenejského poloostrova, v Anglii, západní Francii, zemích Beneluxu, Německu, dále prochází střední Evropou až do Ruska, jižně zasahuje přes Balkán až do Řecka. U nás roste v Podkrkonoší, Brdech, ve východním Polabí, na Moravě roztroušeně, především na Brněnsku, Znojemsku, v oblasti Chřibů a v jižní části Karpat, ve Slezsku jen na Karvinsku.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 30-60 cm vysoká, přímé lodyhy často vyrůstají ve skupinách, listy vejčité až kopinaté, modrofialově naběhlé, 2-3krát delší než široké, květy poměrně velké, široce otevřené okvětní lístky přítupé, vnější šedozelené, vnitřní zevnitř žlutavě nebo zelenavě bílé.Roste v sušších a stinných listnatých i smíšených lesích, většinou na těžších a kyselých půdách. Druh je silně mykotrofní.Kruštík modrofialový je řazen k ohroženým druhům naší květeny.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 30-60 cm vysoká, přímé lodyhy často vyrůstají ve skupinách, listy vejčité až kopinaté, modrofialově naběhlé, 2-3krát delší než široké, květy poměrně velké, široce otevřené okvětní lístky přítupé, vnější šedozelené, vnitřní zevnitř žlutavě nebo zelenavě bílé.Roste v sušších a stinných listnatých i smíšených lesích, většinou na těžších a kyselých půdách. Druh je silně mykotrofní.Kruštík modrofialový je řazen k ohroženým druhům naší květeny.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)