Vraní oko čtyřlisté

Vraní oko čtyřlisté, latinsky parist quadrifolia je rostlina vysoká deset až dokonce čtyřicet centimetrů.

Kvetě většinou v červnu. Květ vyrůstá na dlouhé stopce, jeho okvětí se skládá z přibližně deseti lístků, vnější mají zelenou a vnitřní žlutavou barvu. Listy jsou vejčité, síťovitě žilnaté a vybíhají do špičky. Plodem je černá bobule. Vraní oko čtyřlisté roste spíše na vlhké půdě v listnatých a smíšených lesech.

Z důvodu jisté podobnosti plodu s borůvkou je nutno si dávat při sběru borůvek na vraní oko pozor, neboť je silně jedovaté, s tím že tyto bobule neškodí ptákům a ty také rozšiřují jejich semena. Pokud sbíráte s dětmi, nejlepší je zvláště malé naučit, že do pusy se cokoliv dává až po ověření rodiči

Růže šípková

Růže šípková, latinsky rosa canina, je až tří metry vyskoký keř s převislými větvemi, které pokrývají zahnuté ostny. Listy jsou střídavé, až dvanáct centimetrů dlouhé, skládají se až ze sedmi lístků, které jsou dlouhé, vejčitého tvaru a pilovité. Květy šípkové růže jsou až pět centimetrů velike, vyrůstají v květnu až v červnu, ale také velmi rychle odkvétají. Květy jsou opylovány hmyzem. Na konci září se objevují plody, tzv. šípky, které mají výrazně červenou barvu a uvnitř obsahují velké množství malých nažek. Plody jsou rozšiřovány ptáky a savci. Růže šípková roste mezi jinými křovinami, na korajích lesů a na pastvinách. Plody keře jsou velmi oblíbené a zdravé neboť obsahují mnoho vitamínů, v tom vitamín C, používají se při výrobě omáček, čajů a marmelád.

Habr obecný

Habr obecný, latinsky Carpinus betulus je strom až 25 metrů vysoký, má širokou korunu a hladkou bělošedou kůru. Listy rostou střídavě, řapík mají jeden a půl centimetru dlouhlý, tvar listů je podlouhle vejčitý zašpičatělý s okrajem dvakrát pilovitým, mají až deset centimetrů. Jednopohlavní jehnědy vyrůstají v červnu i s listy a jsou sedm centimetrů dlouhé. Jehnědy habru visí dolů na krátkých výhoncích. K opylování dochází větrem. V říjnu dozrávají až čtrnáct centimetrů dlouhé plody plné jednosemenných nažek, které rozšiřuje vítr a zvířata.

Habr obecný roste v listnatých lesích, často vytváří porosty smíšené s dubem, je velmi oblíbený v zahradách, často se používá u živých plodů. Dřevo habru je žlutavě bílé, tvrdé a ohebné a často proto slouží k výrobě hudebních nástrojů. Habr obecný vyroste velmi rychle a dožívá se půl druhého století.

Břečťan popínavý

Břečťan popínavý, latinsky Hedera helix, je stálezelená dřevina, která roste plazivě, až 20 metrů do délky nebo do výšky jako popínavá rostlina. Na stonku má přichytávající se kořínky a střídavé listy. Na už starších stoncích kořínky chybí. V září až říjnu se objevují žlutozelené oboupohlavní květy. Od února do dubna na břečťanu dozrávají plody až centimetr veliké. Tyto plody poté rozšiřují většinou ptáci. Břečťan popínavý roste ve vlhkých lesech na půdě obsahující hodně živin, také bývá oblíbenou ozdobou zahrad a domů. Pozor, všechny části břečťanu jsou jedovaté.

Kapraď samec

Kapraď samec, latinsky Dryopteris filix-mas má tmavě zelené listy vysoké až 110 centimetrů, vyrůstají ze stěsnaného oddenku, a přez zimu mizí. Výtrusnicové kupky se nachází na spodku listů podél hlavní žilky. Na jaře jsou vrcholky listů kapradí svinuté. Kapraď samec si pro růst vybírá stinná mírně vlhká místa v bohatých na živiny lesích.

Bříza bělokorá

Bříza bělokorá, latinsky Betula pendula je strom dorůstající výšky až 25 metrů, má úzkou korunu, která je pozdějí okrouhle převislá. Listy rostou střídavě, mají řapík přibližně tři centimetry dlouhý, jejich tvar je kosočtverečný dlouze zašpičatělý, jsou až sedm centimetrů dlouhé. Jehnědy se na bříze objevují stejně jako listy neboli v dubnu až květnu, při plném rozkvetení jaou dlouhé až deset centimetrů a jsou převislé. Zralé jehnědy v srpnu až září se rozpadnou a uvolní nažky později roznesené větrem. Bříza bělokorá roste ve světlejší listnatých i smíšených lesech, většinou na jejich okrajích či u luk kde je dostatek světla. Bříza velmi dobře hoří a to i čerstvá, jinak se její světlé a měkké dřevo využívá například při výrobě dýh.

Borovice lesní

Borovice lesní, latinsky PInus silvestris je strom dorůstající výšky až 50 metrů. Má načervenalou kůru. Borovice kvete téměř každý rok v květnu až červnu. Opylování květů probíhá větrem, plody jsou šišky s krátkými stopkami nejdříve mají zelenou barvu a dozrávají v druhém roce do šedohnědé barvy. Dozrálé jsou až sedm centimetrů dlouhé a až čtyři centimetry široké. Ve třetím roce se šišky rozevírají, poté se vysemení, ale často zůstávají na sromě ještě několik let. Borovice lesní roste na suchých až mokrých půdách, vyskytuje se i na skalách, písčité i hlinité půdě a na rašeliništích. Roste jak samostatně tak i s jinými jehličnany a listnatými stromy. Borovice lesní se dožívá až 300 let, její dřevo se používá ve stavebnictví a pro výrobu nábytku.

Olše lepkavá

Olše lepkavá, latinsky Alnus glutinosa je až 25 metrů vysoký strom s kuželovitou korunou. Listy jsou střídavé, mají řapík 2 až 3 centimetry dlouhý, jsou okrouhlejší a mají až 9 centimetrů. Barva listů je svrchu tmavozelená a vespod světlejší. Olše lepkavá kvete před vyrašením listů, v březnu až v dubnu. Opylování květů probíhá větrem. Plody olše neboli šištice dozrávají v září až v říjnu. Olše lepkavá se vyskytuje poblíž vlhkých míst. Strom se dožívá až 120 let. Používá se ve vodních stavbách (díky místům výskytu je dřevo trvanlivé ve vodě) a na nábytek.

Olivovník evropský

Olivovník evropský původně pochází z oblasti středomořské neboli roste v mírném klimatu v Evropě, Africe a Azii (rozšířil se ale i na jiné kontineti do oblastí s podobným podnebím). Jeho latinský název je Olea europaea. Ovoce olivovníku jsou známé olivy, které již od dob starověku byly velmi cenným zdrojem oleje. Dnes je po úpravě se jí i v jiných podobách, naložené a i plněné. Role olivovníku díky jeho historii byla významná, je znám jak v mitologii tak i v kultuře. A co více větvička olivovníku je považovaná za symbol míru. Pro pěstování je potřebné sucho, teplo a slunce.

Vrba jíva

Vrba jíva je tradiční evropský strom nachází se také v severní africe. Její latinský název je Salix Caprea. Vrba jíva je buď keř dorůstající přibližně výšky devíti metrů a nebo strom dosahující výšky až patnácti metrů. Mladé výhonky mají barvu od olivově zelené až k tmavě hnědé téměř červené, později lysají. Dřevo je měkké a lehké. Květy, jehnědy, známé též pod názvem kočičky jsou chlupaté a ukazují se dříve než listy, tyto chloupky mají svůj účel neboť je chrání před mrazem. Vrbu známe spíše z vlhčích míst na březích řek a jezer, ale nachází se i v sušších územích. Některé druhy vrb se používají i pro okrasu v zahradnictví.

Třešeň ptačí

Třešeň ptačí (cerasus avium) je strom dorůstající výšky až 30 metrů. Kůru má hladkou, loupající se o tmavě hnědočervené barvě. Listy jsou na okrajích pilovíté, na vrcholu protažené do špičky. Květy má bílé, drobnější o průměru dva a půl centrimetru, jsou zavěšeny na dlouhých stopkách a rostou po dvou až šesti. Ovoce je kulaté o průměru dva až tři centimetry. Plody jsou šťavnaté, chutné, barvu mají od žlutých přes červené až k téměř nahnědlým. Některé odrůdy jsou kyselejší. Třešeň ptačí kvete na přelomu dubna a května. Vyžaduje úrodnou půdu s vyšším obsahem vápence. Nejvíce je rozšířena ve střední Evropě, na Kavkaze a v západní Azii. Má hodně odrůd využívaných v ovocnářství a dřevo se občas využívá v truhlářství.

Čirůvka fialová

Klobouk mívá průměrně od 5 do 15 cm, v mládí polokulovitým, později se rozvyne do plošiny s nepravidelně zvlněným okrajem. Plodnice jsou zabarveny do modrofialové někdy až šedofialové barvy. Časem kvůli intenzitě světla blednou a klobouk získává červenohnědou, špinavě hnědou až okrovou barvu. Pokožka je lysá a hladká. Klobouk je dosti masitý. Lupeny jsou tuhé a mají 6-9 cm na výšku. Bývají zaoblené. Zpočátku modrofialová barva se mění v okrově fialovou až nahnědlou. Třeň má maximálně 10 cm na výšku a 3 cm na šířku. Je válcovitého nebo kyjovitého tvaru s rovným postavením.
Čirůvka fialová roste na podzim od září do listopadu. Nalézt ji můžeme ale i zjara. V tuto dobu ji najdeme v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích. Rozšířena je ale i na lesních loukách, pastvinách či cestách, v polích, parcích, křovinách i zahradách apod.
Díky příjemně aromatické až jemně kořeněné vůni i chuti je využitelná v kuchyni na mnoho způsobů. Doporučovaná je do houbových směsí, polévek i omáček. Jedná se o dobrou jedlou houbu, kterou lze i usušit. Pozor na to, abychom ji dokonale tepelně upravili, protože syrový exemplář narušuje červené krvinky a způsobuje tak žaludeční potíže a zvracení.

Pečárka ovčí

Pěti až deseti centimetrový klobouk bývá v mládí kulovitě uzavřený. Není ale problém nalézt jednotlivce, kteří mají 15 cm do průměru. Náprstkovitě prodloužený tvar klobouku se rozvinuje do polokoule či ploché podušky.
Pokožka je čistě bílá, u starších hub citrónově žloutne. Povrch je hladký, lysý a suchý. Převážnou část lesklé, hedvábně vláknité pokožky lze snadno sloupnout. Již jemným pomačkáním získává sytější žlutou barvu.
Tato houba se hojně vyskytuje na loukách, pastvinách. Můžeme ji najít také v parku, na zahradě a samozřejmě v lese. Vybírá si hlavně listnaté a jehličnaté porosty. Běžný výskyt této pečárky ovčí je v rozmezí od května do října. Častější výskyt ale bývá až od června. Najít ji můžeme prakticky v celém mírném pásu severní polokoule.
Pečárka ovčí je jedlá houba, která se výborně hodí do kuchyně. Požít ji je možno nejen při přípravě houbových pokrmů. Použít žampion můžeme i jako přísadu do masitých nebo rybích jídel. Mladší plodnice je také vhodné konzervovat.
Splést si pečárku ovčí můžeme se žampionem zápašným, který je mírně jedovatý. Zejména při tepelné přípravě bychom si měli všimnout jeho karbolového zápachu.

Kačenka česká

Klobouk je 2-4 cm vysoký a 2-3 cm široký. Je náprstkovitého tvaru, k třeni přirostlý pouze vrcholem. Zbytek klobouku je zvonovitě převislý nad horní částí třeně. Povrch připomíná zvrásněnou kůru mozkovou, je nepravidelně zprohýbaný a má výrazné větvení vystouplými žebry, které jsou příčně pospojovány. Barva je okrově hnědá, ze spodní strany špinavě bílá. Slizký třeň je převážně válcovitý, v horní části zúžený. 1-2 cm tloušťka třeně je většinou dutá. Křehký a svraskalý povrch na 7-14 cm výšce je pokryt je pokryt šupinkami.
Najít ji můžeme při dobrém počasí již v březnu. Doba její největší slávy se pohybuje v rozmezí dubna a května. Najdeme ji především na místech, kde je dostatečné vlhko a teplo. Vybírá si listnaté háje, kde se nashromáždila suchá loňská tráva a listí. Velmi ráda má prostředí pod osikami nebo třešněmi. Ráda má také vápenaté podklady a opuky.
Kačenka česká je jedlá houba, kterou můžeme velmi dobře využít při přípravě pokrmů. To se ovšem nedá tvrdit o třeni který je tuhý a ke zpracování tudíž nevhodný. Výborná je kačenka naložená v octě.

Hřib borový

6-30 cm klobouk je v mládí polokulovitý, později sklenutý až poduškovitý. Stejně jako celý hřib je statný a masitý. Na povrchu hrbolatý nebo zvrásněný. Barvu má červenohnědou bez žlutého okrajového pásku, místo kterého je zde růžový nebo jemně purpurový proužek. Ten u mladých plodnic teprve získá barvu, takže je bělavý. Pokožka je lysá, za deště dost slizká. U dospělých vyvinutých jedinců mírně překrývá okrajovou část rourek jako blanka. 25 mm rourky jsou krémově bílé nebo žlutavé s olivovým nádechem. Od třeně odsedlé. Póry mají stejné zbarvení jako rourky, směrem ke třeni ale získávají tmavší hnědavý nádech. Třeň je v mládí kulovitý až vejčitý. Má maximálně 7 cm do výšky a 3 cm do šířky.
Houba roste převážně v borových lesích pod borovicí lesní od srpna do listopadu. Ale objevit ho můžeme třeba už v květnu. Hřib borový najdeme od nížin až po horské oblasti. Nalezen byl i pod smrky jedlemi či duby nebo buky.
Výtečná jedlá houba, kterou je nejlepší zpracovávat v čerstvém stavu. Dá se i konzervovat.
Zaměnit hřib borový lze snadno s hřibem bronzovým, který je ale teplomilný a u nás ho tudíž nalezneme jen v nejteplejších oblastech velmi hřejivého léta. Hřib bronzový roste hlavně pod duby nebo buky, kde výskyt borového není tak častý.

Choroš zimní

Dvou až sedmi centimetrový průměr klobouku choroše zimního poznáme podle okrově žluté až šedavé barvy. Ne moc silným, přesto intenzivním slunečním záření postupně bledne, takže jeho barva může mít i různé odstíny žlutookrové barvy. Střední část klobouku je nálevkovitě tvarovaná, v okolí je pak ploše rozložen. Okraje mívá ostré. Pokožka je jemně plstnatá.
Jak jsem již uvedla tuto houbu v zimních měsících, ač nám název napovídá něco jiného, nehledejte. Roste totiž hlavně od března do července. Jedná se o houbu dřevokaznou.
Jak již jsem zmínila, jedná se o houbu nejedlou, k přípravě pokrmů tedy nevhodnou. Možnost užití tu ale stále je. Jako děti jsme si s ním často vyhráli. Díky průměru jeho klobouku je možné ho například barevně ozdobit třeba temperami nebo vodovými barvami. Může tedy potom sloužit jako zábavná a nezvyklá hračka pro děti (ovšem větší a rozumnější, kteří nemají potřebu ho ochutnávat) nebo pokud se do malování pustí zdatní dospělí i jako dekorace. Někdo zdobí kameny a někdo holt choroše.

Sasanka hajní

Pryskyřníkovitá sasanka hajní patří mezi jarní vytrvalé byliny a dorůstá do výšky až 25 centimetrů. Vzrůst je hustý, tvoří rovné oddenky, zatahuje po odkvětu. Stonek sasanky hajní je lysý až roztroušeně chlupatý, může být i fialově naběhlý, převážně jen s jedním přízemním listem. Listy jsou trojdílné, dlouze řapíkaté, které vyrůstají zhruba v horní polovině stonku a jsou 15 centimetrů dlouhé. Čepel je dlanitě tři až pětičetná. Na konci lodyhy můžeme vidět jeden bílý pravidelný květ se šesti okvětními lístky. Květní stopka je tedy jen jedna, ale velmi vzácně můžeme najít i dvě. Květy jsou oboupohlavné, miskovité a měří v průměru 2 – 4 cm.Sasanka hajní patří ke skupině jedovatých rostlin. Oddenek obsahuje arginin. Mezi nejvýznamnější jedovaté látky patří ranunkulin, protoanemonin aj. Obsahuje i alkaloid anemonin, který je prudce jedovatý a má i narkotické účinky. Otrava touto rostlinou se projevuje především zvracením, bolestmi trávícího ústrojí, průjmem, zánětem ledvin a při styku s pokožkou může vyvolat její zánět až puchýře, v očích pak zánět spojivek. Udává se, že smrtelnou dávkou pro dospělého člověka je asi 30 ks sasanky hajní.
Roste zvláště ve světlých listnatých a smíšených lesů s humózními půdami. Také ji nalezneme s přítomností křovin, pastvin, sadů, parků a upřednostňuje nejen humózní pudy, ale i hlubší a vlhčí.

Orsej jarní

Už čeleď do které tato rostlinka patří napovídá, jak asi vypadá (zejména květ).Výrazné žluté květy orseje naleznete v březnu až květnu. Po odkvětu se objeví 10 - 15 vejčitých nažek (plodů). Tato kytička má poléhavý lodyžnatý stonek a pacibulky. Řapíkaté listy orseje jsou srdcovitého, vejčitého až ledinovitého tvaru.
Jako i další pryskyřníkovité i orsej je jedovatý. Obsahuje protoanemonin, ranunkulin. Tyto látky záněty a puchýřky. Při požití může dojít k zánětům trávícího ústrojí, bolesti žaludku.
Tato rostlina původem ze západní Asie je rozšířena po celé Evropě a přední Asii. Zavlečen byl i do severní Ameriky. Má ráda vlhká a stinná místa v listnatých lesích, křovinách s dusíkatou půdou.
Většinou je považována za plevel. Plnokvěté odrůdy se používají jako okrasné.
Dříve se používal na léčbu hemeroidů, kurdějí, nemocí prsou či bradavic. Nyní se ale už téměř nepoužívá.
Orsej se dá s úspěchem použít do do jarních zdravých salátů (díky vysokému obsahu vitamínu C. Je nutné ale vybírat pouze mladé rostliny před rozkvětem.

Třezalka tečkovaná

Třezalka tečkovaná je řazena k vytrvalým a statným bylinám, které mohou dorůstat do výšky až šedesáti centimetrů. Jedná se především o lysou bylinu. Lodyhy jsou oblé, alespoň v horní části se dvěma vyniklými lištami. Listy bývají přisedlé, krátce řapíkaté, vejčité nebo vejčitě kopinaté s tečkovitými siličnými nádržkami a černými tečkovitými žlázkami. Tato bylina má velmi krásné, jasně zlatožluté pětičetné květy, které jsou v průměru 15 ? 35 mm, za to korunní lístky jsou 8 ? 18 mm dlouhé. Kališní lístky mají trojúhelníkovitý tvar. V malých žlázkách je obsažené červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy, silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A a vitamin C.
U nás se vyskytuje od nížin do podhorských oblastí velmi bohatě. Avšak ve vyšších nadmořských výškách se nachází spíše už jen vzácně. Třezalka tečkovaná upřednostňuje sušší louky, výslunné stráně.
Třezalka tečkovaná je jedna z nejznámějších bylin, která se používá nejen v lidovém léčitelství. Především se sbírá kvetoucí nať, hned po rozkvětu. Nasbíraný svazek se pak usuší na větraném místě a hlavně ve stínu.
Třezalka tečkovaná působí jako antibiotikum, podporuje látkovou výměnu, léčí většinu ekzémů. Dále odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, léčí žaludek a dvanácterník. Zevně i vnitřně je pak vhodná k léčení ran, pohmožděnin, zlomenin, ale také i naraženin.

Jedlý kaštan

Již v minulosti byly využívány jako krmivo pro zvířata a potrava pro lidi, než se rozšířilo pěstování brambor. Plané odrůdy mají drobné plody (lesní kaštany) a kultivary pak velké (zvány též marony).Tento strom z čeledi bukovitých kvete poměrně pozdě, v rozmezí června až srpna podle lokality. Jedlých kaštanů se dočkáme zpravidla v září či říjnu. Strom dorůstá výšky až 30 m, ale zpravidla jsou stromy vysoké 6-20 m. Dosahuje šířky asi 10-20 m. Celý strom je tedy tvaru širokého jehlanu a díky listům vypadá velmi dekorativně.
Ve své domovině tento strom vyrůstá poměrně velkých rozměrů a dožívá se stovek let. U nás se pěstuje především v nížinách, kde plní funkci dekorativního stromu.
Jedlé kaštany jsou typickou podzimní pochoutkou. Co si představit malebnějšího než vůni svařáku, vůni pečených kaštanů a za okny sychravý deštivý večer. V obchodech jsou k dostání až do Vánoc.
Plody obsahují 30-60% škrobu, 6-10% bílkovin, 15-20 % sacharózy, dextrin, 2-7% tuků, 40 mg vitamínu C a 15 mg vitamínu B ve 100g plodu. Dále minerální látky jako draslík a fosfor. Pro svůj obsah tříslovin jsou mírně protiprůjmové.
Chybí jim sodík, jsou proto vhodné pro lidi trpící srdečními chorobami a vysokým krevním tlakem. Problémem někdy bývá, jak se k lákavé pochoutce dostat. Slupka je velmi tvrdá a existuje mnoho způsobů, jak kaštany upravovat. Nejznámější je asi naříznout každý kaštan do kříže, aby mohla unikat pára a ve středně vyhřáté troubě upéct. Nenaříznuté kaštany velmi rády pukají tak, že vám označkují celou kuchyň. Lze je též naříznuté vařit.ve vodě nebo v mléce. Další užití je různorodé, jsou výborné jen tak, nebo jako příloha k masu, zvěřině, omáčkám či zapékané ve smetaně. Experimentům je přáno...chuť kaštanů je jemná, moučná a nasládlá, trošku podobná oříškům.