Koukol polní

Koukol polní se latinský nazývá Agrostemma githago.

Koukol nejčastěji roste na velmi dobře živených půdách, čili ho občas (nyní jde již o dosti ohrožený druh) najdeme v obilí - konec konců často byl právě koukol zmiňován jako ten nežádoucí plevel, neboť jeho jedovatá semínka znehodnocovala rolníkům mouku.

Koukol většinou má padesát až osmdesát centimetrů, někdy dorůstá až do velikosti jednoho metru. Kvete purpurovými květy od června až do září. Květy jsou tři až pět centimetrů veliké. Plody jsou vejcovité tobolky. Listy má vstřícné, čárkovité a při bázi jsou srostlé. Celý koukol je porostlý velmi hustými chloupky.

Vlčí mák

Mák vlčí se latinsky nazývá Papaver rhoeas.

Roste nejčastěji na polích (i mezi obilím, často je vidět například v krásné modré kombinaci s chrpou) a loukách a u okrajů cest.

Mák dorůstá výšky 80 centimetrů, ale obvyklejší jsou spíše nižší, s kvetoucími maky se setkáváme od května až do července. Květy jsou zářivě červené, korunní lístky mají dva až čtyři centimetry, často se objevuje ještě černá skvrna při bázi. Z květu se vyvíjí později tobolky s makovými semínky. Stonek i listy jsou pokryty chloupky, listy mají laločnaté a zubaté úkrojky.

Šťáva vlčího maku je lehce jedovatá.

Hořčice rolní

Hořčice rolní (polní) se latinsky nazývá Sinapis arvensis.

S hořčicí se nesetkáme jen v kelmících v lednici ale také ji můžeme potkat v přírodě, většinou na polích a v zahradách. Preferuje vápenitější půdy s dostatkem živin.

Hořčice je třicet až osmdesát centimetrů vysoká, stonek a listy jsou chlupaté. Horní listy jsou kopinaté, spodní řapíkaté až dvacet centimetrů dlouhé. Hořčice kvete od června až do září velmi ostře žlutými květy které jsou až dvanáct milimetrů široké. Plodem hořčice je lysá šešule s černými semínky (z rozemletých si můžete vyrobit postřik na hubení mšic či housenek - rostlina sama o sobě je mírně jedovatá či nejedlá).

Hořčice co máme v ledničkách se ale nevyrábí z této odrůdy (semena hořčice rolní působí projímavě), ale z Hořčice bílé, která je jejím blízkým příbuzným. V kuchyni se občas najde uplatnění pro mladé lístky této rostliny, ale obecně to nemá příliš velký smysl. Špenát je levný a chutnější.

Muchovník obecný

Muchovník obecný se latinsky nazývá Amelanchier ovalis.

Tento listnatý keř roste nejčastěji na sušších skalnatých svazích, obecně si vybírá slunnější vápenitá stanoviště.

Muchovník se dorůstá výšky až tri metry a má spíše okrouhlejší tvar. Jeho mladé výhony jsou bělavě chlupaté později vylysají a stanou se zelené. Listy mu rostou střídavě na maximálně půdruhého centimetru velkém řapíku. Mají oválný tvar a dosahují čtyřcentimetrové velikosti. Muchovník obecný rozkvétá od dubna do června, květy jsou bílé, oboupohlavné. V srpnu až září dozrávají modročerné polody až deset milimetrů veliké. Plody nejsou jedovaté ale také to není nic extra zajímavého.

Lýkovec jedovatý

Lýkovec jedovatý má latinský název Daphne mezereum.

Roste v listnatých a smíšených lesíchh, často se na něj dá narazit v lesech lužních s vápenitou půdou.

Dorůstá výšky až jeden a půl metru. Bývá hodně rozvětvený. Kůra je šedohnědé barvy. Listy jsou až osm centimetrů dlouhé, jsou střídavé a podlouhle kopinaté. Listy na lýkovci vyrůstají až po kvetení a to jen na koncích větví. Od března do dubna se objevují růžové centimetr veliké květy. Plody dozrávají v srpnu jsou leskle červené.

Pozor Lýkovec jedovatý jak i jeho název naznačuje je velmi jedovatý.

Muchomůrka růžovka

Muchomůrka růžovka se latinsky nazývá Amanita rubescens.

Roste od června až do října, vyskytuje se jak v listnatých tak jehličnatých lesích, na jiných místech její výskyt není příliš obvyklý.

Růžovka má klobouk jak i samotný název naznačuje narůžovělý až hnědý se špinavě bílými stroupky. Okraj klobouku bývá bílý. Pokud kousek kloboučku odlomíme, měl by začít růžovět či jemně červenat, čímž lze vyloučit záměnu s jinou podobnou houbou. Klobouk dosahuje až patnácticentimetrového průměru. Lupeny jsou bílé, později začínají být červenavě skvrnité. Třeň je také až patnáct centimetrů vysoký bílý s hlízovitým základem. Má rýhovanou manžetu.

Patří mezi jedlé houby, ale měl by ji sbírat pouze zkušený houbař, protože riziko záměny s jinými jedovatými houbami je dosti značné (zvláště často se zaměňuje s muchomůrkou panterovou, která ale na lomu nerůžoví).

Muchomůřka zelená

Muchomůrka zelená má latinský název Amanita phalloides.

Roste od července až do října. Nejčastěji ji samozřejmě najdeme v lesích, ale dá se najít i v parcích či zahradách (z tohoto důvodu občas dochází k záměnám se žampiony). Nejčastěji ji můžete najít pod kaštany, lískami, duby a buky.

Klobouk má muchomůrka zelená v mládí kulovitý, později začíná být plochý s průměrem až patnáct centimetrů. Zabarvení se vyvíjí od bíložluté až k olivově zelené, lupeny jsou bílé. Třeň je až dvacet centimetrů vysoký, bílý se světlezeleným klikatým vzorem. Při bázi se hlízovitě rozšiřuje. Muchomůrka zelená vyrůstá z bílé kožovité pochvy (která ale často může být pod zemí, takže není na první pohled viditelná). Po kontaktu si velmi pečlivě umyjeme ruce.

Muchomůrka bílá je velmi nebezpečná, smrtelně jedovatá houba, kterou neznalí houbaři dosti často zaměňují se žampiony. Pokud si nejste stoprocentně jisti, nikdy nic žampionovitého nesbírejte.

Kozák březový

Kozák březový se latinsky nazývá Leccinum Scabrum.

Tento kozák roste od června do října. Jak i jeho jméno naznačuje, nejčastěji ho najdete pod břízami. Není neobvyklé, že ho najdete i v parku.

Kozák březový má klobouk poduškovitý, světle až černě hnědý o průměru až dvanáct centimetrů. Rourky vyčnívají pod okrajem klobouku, jsou bělavě šedé. Třeň má kozák bílý, s hnědočernými šupinkami. Může být až patnáct centimetrů vysoký. Dužina je bílá a pevná, s časem relativně rychle měkne.

Kozák březový je velmi chutná jedlá houba, zvláště jeho klobouček. Je celkem lehce zaměnitelný s jinými kozáky, ale vůbec to nevadí, neboť ty jsou také jedlé a hlavně velmi dobré.

Bělomech sivý

Bělomech sivý se latinsky nazývá Leucobryum glaucum.

Na tento mech narazíte jak v listnatých tak v jehličnaých lesích, zároveň se objevuje na vřesovištích a také na rašelinovitých půdách.

Bělomech sivý vytváří hustší poštáře, zelené s odstíny od bělavého až k namodralému. Uvnitř je tento mech sivý. Lodyžku má patnáct centimetrů dlouhou, listy jsou ve spirále, dostahují velikosti až pět centimetrů. Tvar listů je vejčitě kopinatý, na špičce jsou listy bělomechu zavinuté. Štět má až sedm centimetrů vysoký na konci je zakončen menší tmavohnědou tobolku.

Bělomech sivý patří k typickým ukazatelům kyselosti, je také schopen ve svých polštářcích udržovat hodně vody.

Ploník ztenčený

Ploník ztenčený se latinsky nazývá Polytrichum formosum.

Ploník si pro svůj růst vyhledává stinné sušší a mírně vlhké lesy. Preferuje spíše kyselou půdu.

Vytváří široké, tmavější až modravé zelené polštářky. Lodyžky má většinou nevětvené, dosahují velikosti až patnáct centimetrů. Lístečky má přibližně jeden centimetr dlouhé, čárkovitě kropenaté, během sušších období přiléhají k lodyžce. Štět co nese topolku je zlutočervený a až 8 centimetrů vysoký. Samotná tobolka má čtyři až osm hran, je žlutá s vláknitou čepičkou. Ploník ztenčený má hnědé výtrusy.

Tento mech je podobný ploníku obecnému, ten se nejvíce liší svojí žlutozlatou čepičkou na tobolce.

Terčovka brázditá

Terčovká brázditá se latinsky nazývá Parmelia sulcata.

Nejčastěji se nachází na kůře, ale můžeme ji objevit i na skalách, kde je schopna vyžít i z naprostého minima živin.

Terčovka má modrozeléné lupínky, na okrajích jsou ozdobeny hustou síťkou bílích čar, ve kterých se v pozdějším věku života rostliny vytváří soredie sloužící k vegetativnímu rozmnožování.

Větvičník slívový

Větvičník slívový neboli latinsky Evernia prunastri se nejčastěji vyskytuje na skalách, zřídkakdy ho můžeme objevit i na stromech.

Větvičník má stélku členěnou do mnoha větviček, které poté v chomáčcích volně visí dolů. Vrchní strana stélky je zeleně šedá, dolní spíše šedobílá. Na jejích okrajích se nachází rozmnožovací soredie, ze kterých za příznivých podmínek vyrůstají další části větvičníku.

Větvičník slívový je zajímavý tím, že již po staletí byl používán k výrobě různých parfémů - samozřejmě že se člověk nepotíral lišejníkem, ale byla z něj extrahována kyselina everniová. Větvičník slívový je příbuzný s islandským mchem a má podobné pozitivní účinky na horní cesty dýchací.

Vraní oko čtyřlisté

Vraní oko čtyřlisté, latinsky parist quadrifolia je rostlina vysoká deset až dokonce čtyřicet centimetrů.

Kvetě většinou v červnu. Květ vyrůstá na dlouhé stopce, jeho okvětí se skládá z přibližně deseti lístků, vnější mají zelenou a vnitřní žlutavou barvu. Listy jsou vejčité, síťovitě žilnaté a vybíhají do špičky. Plodem je černá bobule. Vraní oko čtyřlisté roste spíše na vlhké půdě v listnatých a smíšených lesech.

Z důvodu jisté podobnosti plodu s borůvkou je nutno si dávat při sběru borůvek na vraní oko pozor, neboť je silně jedovaté, s tím že tyto bobule neškodí ptákům a ty také rozšiřují jejich semena. Pokud sbíráte s dětmi, nejlepší je zvláště malé naučit, že do pusy se cokoliv dává až po ověření rodiči

Růže šípková

Růže šípková, latinsky rosa canina, je až tří metry vyskoký keř s převislými větvemi, které pokrývají zahnuté ostny. Listy jsou střídavé, až dvanáct centimetrů dlouhé, skládají se až ze sedmi lístků, které jsou dlouhé, vejčitého tvaru a pilovité. Květy šípkové růže jsou až pět centimetrů velike, vyrůstají v květnu až v červnu, ale také velmi rychle odkvétají. Květy jsou opylovány hmyzem. Na konci září se objevují plody, tzv. šípky, které mají výrazně červenou barvu a uvnitř obsahují velké množství malých nažek. Plody jsou rozšiřovány ptáky a savci. Růže šípková roste mezi jinými křovinami, na korajích lesů a na pastvinách. Plody keře jsou velmi oblíbené a zdravé neboť obsahují mnoho vitamínů, v tom vitamín C, používají se při výrobě omáček, čajů a marmelád.

Habr obecný

Habr obecný, latinsky Carpinus betulus je strom až 25 metrů vysoký, má širokou korunu a hladkou bělošedou kůru. Listy rostou střídavě, řapík mají jeden a půl centimetru dlouhlý, tvar listů je podlouhle vejčitý zašpičatělý s okrajem dvakrát pilovitým, mají až deset centimetrů. Jednopohlavní jehnědy vyrůstají v červnu i s listy a jsou sedm centimetrů dlouhé. Jehnědy habru visí dolů na krátkých výhoncích. K opylování dochází větrem. V říjnu dozrávají až čtrnáct centimetrů dlouhé plody plné jednosemenných nažek, které rozšiřuje vítr a zvířata.

Habr obecný roste v listnatých lesích, často vytváří porosty smíšené s dubem, je velmi oblíbený v zahradách, často se používá u živých plodů. Dřevo habru je žlutavě bílé, tvrdé a ohebné a často proto slouží k výrobě hudebních nástrojů. Habr obecný vyroste velmi rychle a dožívá se půl druhého století.

Břečťan popínavý

Břečťan popínavý, latinsky Hedera helix, je stálezelená dřevina, která roste plazivě, až 20 metrů do délky nebo do výšky jako popínavá rostlina. Na stonku má přichytávající se kořínky a střídavé listy. Na už starších stoncích kořínky chybí. V září až říjnu se objevují žlutozelené oboupohlavní květy. Od února do dubna na břečťanu dozrávají plody až centimetr veliké. Tyto plody poté rozšiřují většinou ptáci. Břečťan popínavý roste ve vlhkých lesech na půdě obsahující hodně živin, také bývá oblíbenou ozdobou zahrad a domů. Pozor, všechny části břečťanu jsou jedovaté.

Kapraď samec

Kapraď samec, latinsky Dryopteris filix-mas má tmavě zelené listy vysoké až 110 centimetrů, vyrůstají ze stěsnaného oddenku, a přez zimu mizí. Výtrusnicové kupky se nachází na spodku listů podél hlavní žilky. Na jaře jsou vrcholky listů kapradí svinuté. Kapraď samec si pro růst vybírá stinná mírně vlhká místa v bohatých na živiny lesích.

Bříza bělokorá

Bříza bělokorá, latinsky Betula pendula je strom dorůstající výšky až 25 metrů, má úzkou korunu, která je pozdějí okrouhle převislá. Listy rostou střídavě, mají řapík přibližně tři centimetry dlouhý, jejich tvar je kosočtverečný dlouze zašpičatělý, jsou až sedm centimetrů dlouhé. Jehnědy se na bříze objevují stejně jako listy neboli v dubnu až květnu, při plném rozkvetení jaou dlouhé až deset centimetrů a jsou převislé. Zralé jehnědy v srpnu až září se rozpadnou a uvolní nažky později roznesené větrem. Bříza bělokorá roste ve světlejší listnatých i smíšených lesech, většinou na jejich okrajích či u luk kde je dostatek světla. Bříza velmi dobře hoří a to i čerstvá, jinak se její světlé a měkké dřevo využívá například při výrobě dýh.

Borovice lesní

Borovice lesní, latinsky PInus silvestris je strom dorůstající výšky až 50 metrů. Má načervenalou kůru. Borovice kvete téměř každý rok v květnu až červnu. Opylování květů probíhá větrem, plody jsou šišky s krátkými stopkami nejdříve mají zelenou barvu a dozrávají v druhém roce do šedohnědé barvy. Dozrálé jsou až sedm centimetrů dlouhé a až čtyři centimetry široké. Ve třetím roce se šišky rozevírají, poté se vysemení, ale často zůstávají na sromě ještě několik let. Borovice lesní roste na suchých až mokrých půdách, vyskytuje se i na skalách, písčité i hlinité půdě a na rašeliništích. Roste jak samostatně tak i s jinými jehličnany a listnatými stromy. Borovice lesní se dožívá až 300 let, její dřevo se používá ve stavebnictví a pro výrobu nábytku.

Olše lepkavá

Olše lepkavá, latinsky Alnus glutinosa je až 25 metrů vysoký strom s kuželovitou korunou. Listy jsou střídavé, mají řapík 2 až 3 centimetry dlouhý, jsou okrouhlejší a mají až 9 centimetrů. Barva listů je svrchu tmavozelená a vespod světlejší. Olše lepkavá kvete před vyrašením listů, v březnu až v dubnu. Opylování květů probíhá větrem. Plody olše neboli šištice dozrávají v září až v říjnu. Olše lepkavá se vyskytuje poblíž vlhkých míst. Strom se dožívá až 120 let. Používá se ve vodních stavbách (díky místům výskytu je dřevo trvanlivé ve vodě) a na nábytek.